Už je tomu nějaký pátek co jsem se výborně bavil u závodů motorek. Jednalo se tehdy o Moto Racera, který nabízel solidní závodní vyžití jak na silničních tak na terénních motorkách a to v, na svou dobu, velmi dobré grafice. Přestože jsem bohužel druhý díl nehrál, na třetí motorkářskou inkarnaci jsem se docela těšil. Fešné intro podbarvené dynamickou hudbou vás vystřelí do hry. Možná slovo vystřelí není to správné, protože než se dostanete do vlastního menu, musíte se proklikat dalšími třemi obrazovkami, z nichž smysl má snad jen výběr hráče. Ovšem marně byste v menu hledali nějakou kolonku options, nebo nastavení. Hru ovládáte klávesnicí, joystick si můžete zapnout klávesovou zkratkou, stejně tak si můžete jinou klávesovou zkratkou vybírat nějakou z předprogramovaných konfigurací joysticku či gamepadu. Ingame centrování joysticku, či přemapovávání kláves je pravděpodobně podle autorů přebytečný luxus, který prostí hráči nepotřebují. Stejně tak můžete zapomenout na nějaké podrobnější nastavení videa, nebo zvuků. Rozlišení je stanoveno standardně na 800 x 600 a stejně jako detaily si jej můžete měnit jen při přerušení rozjetého závodu a pouze krkolomnými zkratkami (Ctrl+Shift+4 - 9).
To, co autoři ubrali v různých nastaveních, přidali v herních módech. Na výběr máte pět různých druhů závodění - Speed, čili klasické závody silničních motorek; SX/MX, neboli supercross a motokros; Trial, ve kterém se v omezeném časovém limitu pokoušíte bezchybně projet a proskákat celou dráhu skládající se z různých ramp, nájezdů, sudů, kamenů a podobných věcí; Freestyle, což jsou arény sestavené ze skokánků, na kterých se snažíte provést v daném časovém limitu co největší počet co nejefektnějších kousků a nakonec Traffic, mód v němž s jedním jediným soupeřem jezdíte mezi osobními auty, v "normálním provozu". Ačkoliv je módů celkem pět, v každém z nich se setkáme jen se třemi tratěmi, respektive arénami, což dohromady dává celkem podprůměrný počet patnácti tratí.
Každou trať si můžete projet buď tréninkově nebo jako time attack, friendly race nebo competition. Zpočátku máte k dispozici jen pět základních tratích - v každém módu je přístupná jedna. Za bodíky, které si postupně vyzávodíte, se vám odemknou další okruhy, stejně tak jako silnější stroje (silniční pětistovka a terénní dvěstěpadesátka, v ostatních modech jezdíte stále na stejných motocyklech a lepší si koupit nemůžete). Logicky zde platí, že čím obtížnější trať a šikovnější soupeři, tím více bodů za umístění. Docela jsem ale postrádal něco, co by to celé ježdění nějak
propojovalo, dodalo motivaci. Kdyby tu byl alespoň nějaký šampionát, ale bohužel ani to ve hře nenajdete. Za jedno odpoledne máte všechno nakoupené a projeté, a pak začne hratelnost rapidně klesat. Motocykly si můžete upravovat, přičemž (ne)komplexnost odpovídá typu hry, čili obyčejné arkádě, takže pohodlně vystačíte s předem nastavenými parametry.
A jak to vůbec jezdí? Dá se říci, že velmi dobře. Závody jsou dynamické, tratě pestře a kvalitně navržené a obtížné tak akorát. Ovládání má své klady i zápory. Zpočátku je trochu problém zvládnout na klávesnici silniční motorky, protože opravdu velmi závisí na způsobu najíždění do zatáček a udržení ideální stopy (ta je zde klasicky zvýrazněna tmavším asfaltem). U závodů silničních motorek se hodí manuální převodovka, která vás dokáže často vytáhnout i ze zkažené zatáčky. Naopak u motokrosu je vcelku jedno máte-li automat, nebo manuál, záleží více na preciznosti průjezdu ostrými zatáčkami, také se zde dramatičtěji mění pořadí a boje jsou urputnější. Trial je kapitola sama o sobě, velice efektní a zábavný, ale ve finální aréně i velmi obtížný. Zpočátku si budete pohodově skákat ze sudu na sud, z klády na kládu, pak se ale dostanete do situace, kdy se budete muset otočit na plošince na kterou se téměř ani nevejdete a na další
takovou skočit, což vyžaduje dobrý odhad, načasování a také trochu větší, než povolené malé množství štěstí. Jednotlivé úseky jsou naštěstí doslova prošpikovány checkpointy, takže se při pádu, nebo vyjetí mimo nemusíte vracet na start. Ve Freestylu si, kromě zvládnutí skoků (což je někdy očistec, pravou rukou řídite, levou ovládate skákací klávesu "B" a čísly volíte trik) musíte zvolit nejvhodnější trasu, která vám umožní právě ty nejefektnější skoky v co největším množství. Traffic je pak závod odehrávající se v Paříži. Ten však s ježděním v normálním provozu bojužel nemá pranic společného. Jezdí se jen v jednom směru na uzavřeném okruhu, jenž je umístěn do kulis města. Navíc se závodí téměř pořád buď v tunelu, nebo v nějakém koridoru, takže ani okolní „krajina“ za moc nestojí. Automobily jsou zpočátku velmi frustrující, neustále vám zničehonic vjíždějí do cesty, vy máte jen malý prostor na to, abyste se jim vyhnuli, a soupeř, který vám nedá nic zadarmo, se na rychlých rovných úsecích jen těžko dohání. Právě toto zběsilé adrenalinové kličkování mezi proudy aut činí z tohoto módu nejméně reálnou, ale zároveň nejnapínavější část hry.
Podívejme se ale na vaše soupeře trochu zblízka. Na jednodušší obtížnost jsou to másla, která se spíše pletou jeden druhému pod kola, než aby vás ohrozili. Především však mají pomalejší stroje, takže je na dlouhých rovinkách můžete s přehledem předjet. Ovšem na obtížnost "hard" nejen, že jezdí bezchybně, ale také pěkně rychle, takže jedno, dvě zaváhání a je po nadějích na umístění. Bohužel právě kvůli absenci šampionátu, nemáte příliš motivací dojet každý závod na medaili a klidně si můžete nasbírat dostatek potřebných bodů vítězstvími na jednoduchých tratích.
Grafika hry je docela hezká, a přestože vás neomráčí úžasnými modely strojů a jezdců či ultraefektními efekty, svůj účel zde plní více než dobře. Ale na to, že okolí není nikterak bohaté, a že ten lesík kolem kterého jste právě profrčeli je jen hromada spritů, stejně jako vehementně povzbuzující diváci (mimochodem zaseknutí v jedné poloze), je vše ve vyšších rozlišeních žalostně pomalé. Na Athlonu XP 1700+ se hra na plné detaily, v rozlišení 1600x1200 nepříjemně zpomalí. Na druhou stranu si programátoři zaslouží malé plus, protože s malým množstvím detailů si Motoracer 3 zahrají i majitelé starších Celeronů. Zvuky jsou, dá se říci, normální. Motory vrčí, diváci hučí... a to je vlastně vše. Hudba je nevyvážená a kolísá od bezvadného a dynamického elektronického rocku až po styl ala Jan Hammer a unylé znělky TV Nova.
Fyzikální model je přesně takový, jaký byste od závodní arkády čekali – jednoduchý. Pohyb motocyklů je vcelku standardně zpracován, na rozdíl od pádů, u nichž platí, že pokud nespácháte nějakou opravdovou prasárnu, jako čelní náraz do zdi ve 180 km/h, prudké přidání plynu, když jste mimo trať a prakticky ve smyku, pak nespadnete, ani pokud se budete všelijak otírat o automobily, spolujezdce, či hrazení. Paradoxně ale, zejména v Trialu, občas nepochopitelně a zcela bezdůvodně spadnete. Samozřejmě nečekejte nějaké poškození motocyklu, nebo snad zranění jezdce.
Vývojáři z Delphine Soft vytvořili docela zábavnou závodní arkádu, leč bohužel také polovičatou a krátkou, doplněnou několika chybami a nedodělky, které dokáží otrávit.
| Moto Racer 3 | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
