Každý milovník koňů a jezdectví vůbec dá za pravdu starému přísloví a bude vám zarytě tvrdit, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Pokud ale víte, jaký je to pocit sedět rovnou na několika stovkách koní, i když jen v přeneseném slova smyslu, budete mu zřejmě stejně zarytě odporovat. Bohužel ale většina z vás (stejně jako já) neví, jak je úžasné hnát svůj nadupaný "půllitr", nebo dokonce "litr" bezmála třísetkilometrovou rychlostí či jaký je to pocit, když se vám podaří zvednut motocykl na zadní kolo. A tak musíme vzít zavděk emocemi naředěnými a zprostředkovanými, v tomto případě skrze naše křemíkové miláčky.
Hra, na kterou se dnes podíváme, se jmenuje Moto GP a zpracovává seriál závodů silničních motocyklů, konkrétně té nejsilnější kubatury, čili pětistovek. THQ naštěstí zajistili oficiální licenci (na minulou sezónu), takže se nemusíte bát, že narazíte na nějaké prapodivné zkomoleniny - soupeřit budete s Rossim, Capirossim, Barrosem, Checou, Abem, Biaggim a dalšími. Po shlédnutí krátkého a efektního, nicméně nic neříkajícího intra se dostanete do animovaného menu (místo statické tapety běží na pozadí video), ve kterém máte na 
výběr několik již notně ohraných partitur – Quick Race, Arcade Championship, Grad Prix Series, Training a Time Trial. Většinu z deseti okruhů, které se ve hře vyskytují, si ale musíte odemknout až absolvováním šampionátu, stejně tak je zpočátku nedostupná drtivá většina lepších jezdců. Ovšem bude-li se vám dařit, můžete za(ne)dlouho získat další bonusy, jako je možnost projíždění tratí v opačném směru, zrcadlově obrácené okruhy nebo dokonce skopičinky typu nových zvukových schémat (místo mohutného řevu motorů uslyšíte jen takové dětské broukání), závodících hostesek či jezdců řídících s paraplíčky.
Quick Race a Time Trial jsou vcelku jasné záležitosti – vyberete si závod, posadíte se do sedla svého stroje a jedete. V Quick Race proti ostatním devatenácti závodníkům, v Time Trial pak jen proti stopkám. To v Arcade Chamiponship sice jezdíte závody popořadě, ale bez možnosti nějakého cvičného projetí okruhu a bez kvalifikace. Závod trvá jen tři kola, během nichž se musíte snažit získat co největší počet bodů, které dostáváte za předjíždění soupeřů, za čistě projeté úseky trati, ale i za různé frajeřinky, jako je jízda na zadním kole a 
podobně. Pokud jste dlouho na nějakém tom virtuálním motocyklu neseděli, je dobrou volbou trénink. Pilovat si můžete zatáčení, brždění, maximální rychlost a akceleraci. V každé z těchto kategorií je pro vás připraveno pět tréninkových kol, ve kterých se učíte nejen základnímu ovládání motocyklu, ale snažíte se také naučit se udržet ideální stopu v různých zatáčkách (k tomu tu jsou překážky umístěné na trati), či si nakonec cvičně projíždíte celé úseky tratí s vodícím jezdcem. Navíc ještě každé kolo existuje ve dvou variantách - za jednodušší jste odměněni jedním bodem zkušenosti, v té těžší dostanete po splnění úkolu bodíky dva, ale jejich získání je často téměř nadlidským úkolem, takže se k tréninku budete vracet i v průběhu hraní, abyste získali zbytek zkušenostních bodů. Ty jsou totiž důležité při vytváření nového jezdce a dávají vám větší šance na vítězství ve skutečných závodech.
Hlavním módem je ale Grand Prix Series, který (stejně jako Quick Race) můžete hrát na třech úrovních obtížnosti, jež si liší hlavně chováním ostatních jezdců. Na obtížnost Rookie na vás budou ostatní v podstatě čekat, abyste je mohli dojet, a po předjetí vás nikterak neohrozí. 
Jiné je to na prostřední obtížnost (Pro), kde se sice budete schopni téměř bez problémů (samozřejmě za předpokladu, že ovládání již máte patřičně nacvičené) dostat do první desítky, ovšem boj o nějaké slušnější umístění, eventuálně o medaile, bude velmi tuhý a vedoucí jezdci vám nedají nic zadarmo. Navíc na vás budou další závodníci neustále dotírat zezadu, takže stačí jedna, dvě chybičky a odporoučíte se opět na chvost závodního pole. A jak už to v závodních hrách bývá, nejvyšší obtížnost (Champion) bych doporučil jen těm, kteří již mají všechny tratě perfektně zvládnuté. Na tuto obtížnost totiž končí většina kontaktů pádem (narozdíl například od obtížnosti Rookie, kde se mi jednou dokonce podařilo zvednout motocykl na zadní kolo a předním kolem pak srazit jezdce, který byl přede mnou) a ten většinou znamená okamžitý propad na poslední místo, ze kterého se budete jen velmi, velmi pomalu a obtížně propracovávat zpět. Zvláštností je, že narozdíl od jiných her s tématikou motocyklových závodů jsou v Moto GP vaši protivníci rychlejší na rovinkách i na tu nejnižší obtížnost, takže v podstatě jediným místem, kde můžete předjíždět, jsou zatáčky. Zkuste si ale někoho předjet na nejvyšší obtížnost, kdy se všichni předpisově drží téměř stále v ideální stopě! Pokud si nejste před závodem jisti 
sami sebou, klidně si zvolte Practise a projeďte si trať nanečisto. Počítač vám ještě předtím, než vás pustí na motocykl, ukáže celý okruh z pohledu virtuální kamery, takže si můžete načasovat zatáčení a zapamatovat si rychlost, kterou se ta, či ona zatáčka projíždí. Když budete mít nacvičování plné zuby, můžete se vrhnout na kvalifikaci. Na tu se ale také můžete klidně vykašlat, protože snad kromě obtížnosti Champion zde umístění na startovním roštu nehraje výraznější roli a po první zatáčce vše stejně vypadá úplně jinak. A konečně je tady opravdový závod! Před každou Velkou Cenou vás čeká ukecané a nepříliš atraktivní video, informující o příslušné zemi, městu a trati, na které se bude klání konat. Bohužel zde z celého seriálu najdete jen deset okruhů, konkrétně zde máme Suzuku, španělské Jarez a Valencii, Le Mans, italské Mugello, Velkou Cenu Holandska v Assen, britský Donington, německý Sachsenring, Velkou Cenu protinožců ve Phillip Islandu a nechybí dokonce ani naše Brno (Česká republika je zde legračně pojmenována "České republiky" – autoři prostě odřízli název z "Velké ceny České republiky", nedělajíce si těžké hlavy se skloňováním :-). Jet můžete 5, 10, 15, anebo také plný počet kol, ovšem vzhledem k absenci boxů (či spíše – do boxů můžete najet, ale nic se nestane, jen 
automaticky zpomalíte a ztratíte tak cenné vteřinky) a tedy jakéhokoliv taktizování s nimi spjatého si nemyslím, že by někdo chtěl kroužit na trati třicet kol. Na co by vlastně byly boxy, když na vašem stroji nemůžete vůbec nic měnit. Tedy pardon, můžete si změnit barevné schéma kombinézy a motorky, můžete si přepnout z automatické na výhodnější manuální převodovku a také si můžete zapnout přehřívání motoru, toť vše - toť ale málo, alespoň na simulátor. Naopak ovládání má hra vcelku propracované - můžete se naklánět nejen do stran, ale i dopředu a dozadu, dokonce můžete brzdit odděleně přední a zadní brzdou. Když to vše zkombinujete, dostanete se k zajímavým kouskům, jako jsou jízda na předním a zadním kole, protáčení zadního kola a otočky o 180° smykem (které sice nikdy nevyužijete, ale jsou velmi efektní) nebo velmi užitečné dobržďování napřímením jezdce. Na druhou stranu nebudete nijak penalizováni ani za ty největší prasečiny, jako je zavinění havárie nebo zkrácení tratě. Motocykly jsou navíc nezničitelné, stejně jako jsou jezdci nezranitelní (přes všechna ta velmi pěkně vyvedená salta), na trať se po havárii samozřejmě vracíte, a navíc automaticky. Bohužel jsem také nevypozoroval žádný rozdíl v chování motorky na suchém a na mokrém povrchu.
Graficky je Moto GP na velmi slušné úrovni. Hezky vymodelovanou trať obklopují praktické a skladné spritové lesy a diváci (vejdou se do každé grafické karty). Co je ale třeba vyzdvihnout, jsou modely motorek a zejména jezdců. Jsou skvěle rozanimované, což si vychutnáte nejen při velice efektních akrobatických pádech, ale i během kolizí, kdy na vás jezdci, na které dorážíte, hrozí pěstí, nebo se ohlížejí, jak daleko jste za nimi. Textury jsou také perfektní, dokonce si při zpomalení opakovaných záběrů můžete všimnout struktury asfaltu nebo nečistot nalepených na zadním kole motocyklu. Kouř od protáčených kol motocyklů, prach při vyjetí z trati nebo efekty při deštivém počasí jsou narozdíl od téměř všudypřítomného a otravného lens flare vítaným dokreslením atmosféry hry. Každá z tratí má svou vlastní skladbu, všechny jsou elektronicky laděné, některé jsou povedené, jiné méně, celkově ale hudební doprovod nepřesahuje hranici lehkého nadprůměru. Stejně tak zvuková kulisa není nijak výjimečná. Ono se toho také ze zvuků motoru moc vykouzlit nedá.
Moto GP se tak přese všechny snahy a důmyslné mimikry řadí do kategorie závodních arkád, což odpovídá i jejímu konzolovému původu. Hra nabízí na jednu stranu velmi reálně působící fyzikální model (s výjimkou kolizí a absencí poškození motocyklu) a relativně propracované ovládání, na druhou stranu zaráží nižší počet tratí (když už se to jednou jmenuje Moto GP, proč nejsou zpracovány všechny okruhy?), absence boxů a jakékoliv technické modifikace vašeho stroje. Navíc je nutné připsat konzolovým vlastnostem Moto GP jeden významný bodík za multiplayer, ve kterém si kromě LANaření můžete zahrát i ve starém dobrém split screenu. Přes všechna zmíněná relativní negativa tato hra určitě chytne většinu virtuálních závodníků a motorkářů zvlášť, protože hratelnost je i přes trošku vyšší obtížnost velmi vysoká a vidina různých bonusů jí zajišťuje solidní replayabilitu. Moto GP rozhodně patří mezi špičku a myslím, že by mezi ni patřila, i kdyby motocyklových her nevycházelo pět, ale padesát za rok.
| Moto GP | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
