Co to zase je?
Zatímco některé názvy her dávají tušit, o jaký žánr a styl se jedná, u jiných zůstávám na pochybách. Třeba takové MoHo. Čtyři písmena, které nevyjadřují vůbec nic, čili až do spuštění zůstává MoHo zahaleno tajemstvím. Z renderovaného úvodu, jenž k nám dorazil časoprostorovou bránou někdy z roku 1997, získávám poněkud jasnější představu o hře - něco s roboty. Ne že by to bylo úplně špatné, to ne, modely se pohybují docela slušně a přirozeně. Jenže po tom, co jsem viděl třeba Red Alert II nebo jiné novodobé modly, už si mé oko přivyklo na lepší podívanou. Mluvené tři věty mě do příběhu příliš nezasvěcují, ale to ani není cílem tohoto žánru. Proč taky, tady jde především o svižnou pohodovou akci.
Akce s roboty
Situace se má následovně. Na počátku si volíte z několika nabízených robotů, kteří se od sebe v několika charakteristikách odlišují. Mám pocit, že síla určuje, jak snadno dáte přes hubu (kovovou tlamu) nepřátelům, rychlost určuje, jak snadno nepřátelům ujedete (vysvětlím později)... atd. Během hry zřetelně poznáte rozdíl mezi jednotlivými charaktery, mnohdy i podle pouhého oka. Malý robotek se skvěle ovládá a rychle jezdí, zatímco robustní spoléhá na své pevné ocelové svaly. Stačí jediná rána a trpaslík se odporoučí zpět na tovární linku - ovšem pokud se obr trefí. Výběru doporučuji věnovat zvýšenou pozornost, neboť robot vás provází celou hrou. Osobně jsem dal spíše přednost vyrovnané postavě, ale vyzkoušel jsem, že i extrémní výběr má něco do sebe. Takže ještě jednou, ačkoliv jednotlivé disciplíny zůstávají stejné nezávisle na výběru, styl hry a vámi použité strategie se nutně liší.
Roboti
Abych vám jednotlivé stroje trochu popsal. Od pasu nahoru vypadají přesně tak, jak si je asi každý z vás představuje. Tedy alespoň moji představu do puntíku splňují. Krabicovité tělo doplňuje stejně hezká hlava, horní končetiny připomínají ruce, zkrátka robot humanoidního typu jako vyšitý. Ovšem spodní část těla podlehla jistým modifikacím. Místo nohou se robot pohybuje pomocí rotující koule, k níž je přichycen pružinou. Teď sice můžu spekulovat o tom, jestli se tím tvůrci nechtěli jen vyhnout práci s rozhýbáním chůze, ale nic to nezmění na faktu, že pohyb vypadá docela pěkně. Ono se na pohybu koule tak moc zkazit nedá. Je to vlastně docela hodně dobrá finta.
Boj a ovládání
Po výběru robota vstupujete do první otevřené arény, v níž na vás čekají čtyři disciplíny. Po jejich úspěšném absolvování se otevřou dveře do další a tak to jde dál, dokud nepokoříte i tu poslední, desátou. V dobré náladě a jakožto člověk hravé povahy jsem nejprve vyzkoušel klasickou bitvu proti hordě nepřátelských robotů. Můj svěřenec, stejně jako všechny ostatní, se ovládá pomocí čtyřech kurzorových šipek, akční klávesou, skákací klávesou a dvěmi klávesami pro ovládání koule - ty jsem však téměř nevyužíval. V kombinaci s akční a skokovou klávesou se vytvářejí, a to velmi omezeně, nějaká komba, bohužel jich ale příliš není. Při souboji jsem se musel více spoléhat na manipulaci s robotem, ale to už je otázka mého výběru. Když se poštěstí, dá se sebrat nějaká zbraň, třeba palcát, a to už je pak o něčem trochu jiném.
Disciplíny
Následně jsem se pustil do klasického závodu. Všichni stojí na startovní čáře a po rozsvícení zeleného světélka začíná urputný souboj se soupeři. Jezdí se na osm kol, přičemž i když vám soupeř ujede, stále ještě máte šanci vyhrát. Prostředí se skládá z vyhloubených tunelů bez střechy, čili vynikne jízda po šikmé ploše a terénních nerovnostech. Ve správných okamžicích se to musí pořádně rozpérovat (tím myslím pružinu spojující kouli a robota), čímž se dosáhne zrychlení. Ovšem běda těm, kteří vypadnou z vražedného tempa, těm už pomůže pouze restartování úrovně. Z dalších disciplín bych vypíchnul další klasiku, a to sbírání předmětů na čas. V určené aréně jsou rozmístěny částečky čehosi, které máte během pár minut všechny ukořistit. Zádrhel je v tom, že předměty jsou umístěny na různých plošinách a loopinzích, což jejich sebrání stěžuje. Takže opět si užijete spoustu skákání, manévrování, padání, umírání... Čtveřici klasických turnajů doplňuje mix mezi závodem a férovou bitkou. Zde začínáte na počátečním bodě a máte, opět v časovém limitu, svého robota dopravit do cíle. Nástrahy nepředstavují pouze nepřátelští roboti, ale i nepřívětivé prostředí, takže také celkem makačka.
Gradující obtížnost
Nové arény s sebou nesou nejen čím dál obtížnější úrovně, ale i nové soutěžní turnaje. Mezi zajímavé třeba patří, jak to nazvat, vzdálená podoba házené. Představte si, že po stranách sjíždějí míče, které házíte na jakousi lepící tyč. V cestě vám samozřejmě brání pár nepříjemnůstek - otravný robot, šokové elektrické bodáky, později pak šlehající plamen. Nepříjemným vylepšením též prošla bojová aréna obohacená o střílející kanón a pozemní větráky. 
Sice netuším, jakou funkci větráky zastávají, ale ze zkušenosti vím, že mého robota rozsekají na šroubky. Proto jejich využívání příliš nedoporučuji.
Grafika a engine
Engine mi celkem sedí, hlavně díky tomu, že se po tvrdém doskoku či výbuchu dočasně deformuje, což mám vliv na chování robotů v dosahu. Fyzikální model je na celkem vysoké úrovni, různé fígle s rychlejší jízdou z kopce, skákáním a zarážením fungují na jedničku. Samotná grafika využívá především pestrobarevné hry světla, textury ujdou, celkově tedy lehký nadprůměr. Modely robotů nejsou vyloženě odfláknuté, ovšem přidat na nich dozajista šlo. Jinak hru obohacují třeba šlehající plameny či elektrické výboje, ale tohle mě už fakt neomráčí. Prostředí se jeví (viz. obrázky) poněkud ponuré a smutné, dobře tak vystihuje herní atmosféru.
Zhodnocení
Takže tu máme docela dobrý nápad, slušný fyzikální model, průměrnou grafiku, průměrnou hudbu a mizivé ozvučení. Z výše jmenovaného nejvíc zamrzí asi to ozvučení, protože mé bedýnky nevyšuměly téměř ani prásk. Když to smíchám dohromady, vychází mi z toho hratelná, lehce nadprůměrná akční hra. Ni víc, nic míň.
| MoHo | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
