Midnight Outlaw: Six Hours To Sun Up

Poté, co před rokem a několika měsíci spatřilo světlo světa NFS:U, strhla se se hrami o ilegálním závodění doslova lavina. Je MO: Six Hours to Sun Up jen další zavrženíhodnou tunou sněhu, nebo se touto budgetovkou necháme zavalit rádi?

Ilegální závody jsme tu už měli nesčetněkrát. Ať už na počítačích, konzolích, televizních obrazovkách, nebo přímo v noci pod okny našeho bytu či domu. Herní vydavatelé nejspíš tuší, že po tomto žánru hráči letí, a tak na nás chrlí jeden titul za druhým. Dnes se mrknem na zoubek titulu ze stáje Babylon Software a Valusoft, pokračování "série" Midnight Outlaw, Six Hours to Sun Up.

Prostředí
Celé vaše aktivní zapojení do hry se odehrává v "no-name" velkoměstě, ve kterém se nočním životem rozhodně nežije. I když se při závodech setkáte na ulicích s běžným provozem, neonovými poutači v okolí ulic, celá metropole na mě působí takovým tmavým, mrtvým dojmem.
Mezi jednotlivými tratěmi určitě naleznete společné znaky - jsou "poskládány" z jednotlivých ulic ve městě, podobně jako v NFS: Underground. Prostě vám někdy hlavou probleskne pocit déja vu.
Při hraní se můžete pohybovat i ve "Free ride" módu - opravdová rozlehlost ve mě budí kladný dojem - město designéři vytvořili téměř na jedničku. Připomíná mi reálné Chicago z Midtown Madness, kde jsem ve volné jízdě strávil desítky hodin a pokaždé objevil nějaký nový detail, skákal po střechách, sledoval, kam jaké auto směřuje, apod.
Ale zpátky k závodům - k orientaci vám pomůžou holografické značky okolo trati. Holografické proto, že se jimi dá i projet. Jednak do slepých uliček, kde vám hra na obrazovku vypíše nepříjemné "Wrong way", ale někdy prostě závodní okruh zatáčí do strany, udávanou šipkami, právě až za nimi. Při té rychlosti a svižnosti, jakou hra disponuje, to může vést ke zmatení hráče.

Hratelnost
Midnight Outlaw: Six Hours to Sun Up je opravdu velice svižné a rychlé. Pokud vaším vypiplaným, čtyřkolovým miláčkem narazíte na sloup, či jinou překážku, přepne se pohled do třetí osoby a přibližně tři vteřiny s vozidlem nepohnete. Nezbyde vám nic jiného, než pozorovat nově získané škrábance, přitom by se s ním hned dalo jet, tento aspekt hry jsem opravdu nepochopil.
Naťukl jsem destrukční model - ten do hry opravdu zakomponován je. I když nedosahuje kvalit odlétávání karosérie z GTA 3 a Vice City (podle mě vzor v tomto ohledu), jedná se o příjemné zpestření.
Vozidla, jak už jsme zvyklí v tomto odvětví z konkurenčních her, se chovají velice arkádově. Je to samozřejmě účel - nic jiného bych od tohoto oddychového počinu ani nečekal. I když, vozidla už aspoň, oproti minulému dílu, nedrží na silnici jak přilepená a dokážou udělat nepříjemné hodiny, nebo nevybrat zatáčku, pokud zpožděně stiskneme zpáteční šipku pro brždění. Závod, pokud tedy po objevení nápisu "Go!" šlápnete na plynový pedál, určitě povedete, avšak pokud to napálíte do nějaké překážky v okolí trati, budete muset hodně uhánět, abyste své počítačové soupeře dohnali. Chybují takřka minimálně a tak se na to nelze spoléhat.

Kariéra, tunning, příběh
Za vaše úspěchy na silnicích sklízíte body, tzv. "fame", nebo-li slávu. Ta se poté pomocí jednoduchých rovnic započítává (jednak body obdržené během toho určitého závodu, tak i jejich celkový počet za vaší kariéru) do získaných částek na konci každého závodu. Za ty si můžete kupovat nová auta a vylepšovat vaše stávající.
Komponent k tunningu je v nabídce opravdu obrovské množství, ať už se jedná o změnu vzhledu, nebo vnitřností. V obou případech si můžete upravit opravdu vše - ale jen ve druhém se mi propracované detaily a "rozporcovanost" auta zdají přehnané. Většina součástek z jednotlivých kategorií jsou "na jedno brdo", akorát se jinak nazývají a všechny musíte aplikovat zvlášť. Za zlepšování vozidla získáváte fame body také.
Před každým závodem/sérií závodů jste krmeni příběhem, který hra obsahuje. Točí se, jak jinak, právě okolo ilegálních závodů a věcí s nimi spojenými. Každý závod představuje úkol, i když jde vždy o dojetí ve vymezeném čase (time trial), který nebývá nijak šibeniční, nebo o prosté zvítězení nad soupeři v obvyklé nabídce různých módů.
Cut scény jsou příjemně nadabovány a sem tam se vyskytne i nějaká vtipná hláška. Pohyby postav nejsou sice nejrealističtější, textury na modelech nejkvalitnější, ale "filmové" předěly naštěstí nejsou nejdůležitější částí hry.

Menu, grafika
"Jestli to takhle bude vypadat celé, tak si ani nemusím strkat prst do krku...". To mě jako první napadlo, když se načetlo menu - nechutně hranatý obrázek ženštiny na pozadí nebudí dobrý dojem. První věc, co se hráči naskytne po poklepání na ikonu, by měla alespoň nějak vypadat, zvlášť, když hra přecijenom ujde. Také mi vadí, že nabídka je moc rozvětvená a při přechodu do další úrovně menu, nebo návratu o úroveň výš je zde efekt postupného přechodu, což neskutečně zdržuje. Mohla být vyřešena lépe, např. vysunující se podnabídky by svému účelu stačily.
In-game grafika neurazí, ale na druhou stranu, ničím neoplývá. Snad jen "motion blurem" při nitru (kde jsem to jen viděl? :-) a trochu přehnaným leskem skel aut, který mi připomíná snahy vývojářů o realistickou grafiku, ale před pár lety. Plus MO: Six Hours to Sun Up je, že se dá bezproblémově v normálním okně, a tak může vcelku kvalitně nahradit zabudované hry ve Windowsech - přecijenom, ten Solitaire je už ohraný a do tajů Hledání min jsem nikdy nepronikl :-).

Verdikt:
Midnight Outlaw: Six Hours to Sun Up není nijak propagovanou hrou - na domácích, ani zahraničních serverech o hrách jsem o ní nenašel ani zmínku. Přitom mě ničím, kromě menu, vyloženě neznechutila. Postupně se sice stává monotónní, ale se svým jednoduchým herním systémem, je lehce nadprůměrnou oddychovou arkádou řadící se mezi hry, které se můžou bez ostychu stát vyplněním dlouhé chvíle, nebo ospalého odpoledne, kdy náš mozek je příliš vysílený na to, abysme si zahráli nějaký složitý AAA titul.