Série MicroMachines je dnes již pojem mezi nevážnými zábavnými hrami, jež jsou určené především pro více hráčů, i když si při jejich hraní dostatek zábavy a legrace užije rovněž osamocený jedinec. První tři díly, které se postupně dostaly prakticky na všechny platformy měl na starosti tým Codemasters. Ten se však se sérii rozloučil prostřednictvím MicroMachines V3. Poté práva na tvorbu dalších dílů získala společnost ATARI, jež s nimi nenaložila zrovna dobře. Vydala průměrnou a ne příliš zábavnou variaci MicroMachines pod názvem Micromaniacs, kde angličáky nahradili miniaturní běžci. Hráčská veřejnost však dala jasně najevo, že tento směr vývoje se jí vůbec nezamlouvá. Proto se ATARI rozhodlo vrátit k osvědčenému konceptu závodění s malými vozítky a na trh uvedlo PS2 titul MicroMachines s pořadovým číslem čtyři.
Fanoušci předešlých dílů očekávali návrat ke kořenům, to znamená spoustu skvělých tratí umístěných do nejrůznějších prostředí, dostatečné množství charakterů s tradičními zábavnými hláškami a hlavně velké množství herních módů jak pro jednoho hráče, tak celé skupiny. ATARI všechna tato očekávání sice naplnilo, ale na rovinu si řekněme...mohlo to být lepší, respektive mohlo toho být více.
Po tradičně skvěle provedeném legračním intru a docela dlouhém loadingu (ještě o tom bude
řeč) se konečně zjeví základní nabídka čítající čtyři herní módy (Race, Micromachines, Micro GP, Bomb Tag), jednoduchý trénink a tradiční Options. Začít by se mělo tréninkem, který byl zejména u MicroMachines V3 skvěle zpracovaný a doprovázený emotivním komentářem instruktorky jako v autoškole. S tím se však v aktuálním díle můžeme rozloučit. Trénink představuje projížďku na jednom kratším okruhu, kde si pak budete moci vyzkoušet jízdu na všech druzích dopravních prostředků, co se ve hře objeví.
Trénink tedy nic moc a oproti skvělé autoškole z MM V3 je to krok zpět a mírné zklamání hned na úvod. Pojďme však dále. Race je klasickým herním módem, v němž je možné vyzkoušet jízdu na 2/3 všech tratí a to buď jako závod s časem (Time Trial), jako samostatný závod (Single Race), jako šampionát (Championship), či zkušební jízdu (Practise), která je vhodná pro důkladné prozkoumání všech záludností jednotlivých tratí a hlavně jejich zapamatování. Bez dokonalé znalosti každé části všech tratí si totiž ani neškrtnete.
Time Trial, Single Race a Practise není třeba blíže představovat. Jsou to klasické módy přítomné v každé závodní hře. To sice platí i o režimu Championship, ale vzhledem k jeho struktuře je nutné věc lépe osvětlit. Championship je totiž rozdělen na čtyři úrovně obtížnosti (bronze, silver, gold, platinum). V každé úrovni se jede postupně na čtyřech tratích s tím, že
vítěz dostává 6 bodů, druhý 4, třetí 2 a čtvrtý - poslední žádný bod. Ten, kdo má po čtyřech závodech nejvíce bodů vyhrává. Abyste se mohli zúčastnit závodu ve vyšší třídě, musíte vždy zvítězit v té nižší. Ve třídách bronze a silver se jezdí na krátkých tratích, kde není první flek žádným problémem. Ve třídách gold a platinum se však závodí na delších a obtížnějších okruzích, kde už není dosažení žádaného vítězství žádný med.
Vraťme se však ještě do hlavního menu. Dalším ústředním herním módem je Micromachines, kde opět jezdci závodí na stále obtížnějších tratích o to, kdo dokáže svým soupeřům ujet tak daleko, že je nechá za okrajem obrazovky. V momentě, kdy se to povede, se všechna auta srovnají opět pěkně do jedné lajny a jede se dále. Ten závodník, který dokáže jako první desetkrát nechat protivníky daleko za sebou vyhrává, závod tím končí a jde se na další okruh. Stejně jako v ostatních módech je možné jezdit rovnou celý šampionát, nebo pouze jednotlivý závod.
Bomb Tag je jednoduchý herní mód, který se v sérii MicroMachines objevuje poprvé a jeho princip je naprosto jednouchý - čtyři hráči jsou umístěni do arény, kde se mohou volně pohybovat. Jeden z nich nese bombu, která se dotekem přenese na protivníka. Na pozadí běží časový limit a ten, kdo je držitelem bomby v okamžiku jeho uplynutí exploduje a samozřejmě prohrává.
Poslední a nejzajímavější herní volbou je Micro GP. Tento mód se jede na zvláštních tratích, které jinak nejsou přístupné. Jedná se o tratě nejdelší a také nejzábavnější. Je možné opět jezdit celý šampionát, nebo pouze jeden závod. Micro GP je kromě odlišných tratí originální také pohledem kamery. Zatímco ve všech ostáních režimech se kamera v průběhu závodu mění a přepíná v přesně určených místech, na tratích v Micro GP hráč své vozítko sleduje z pohledu třetí osoby, což je mnohem přehlednější alternativa.
Tím se dostáváme k ovládání, které je naprosto stejné jako v předchozích dílech série. To znamená jediné - je třeba si na něj zvyknout. Zejména na to, že se funkce ovládacích prvků nemění, zatímco směr jízdy v závislosti na pohledu kamery ano. Stačí nicméně pár desítek odjetých závodů a už vám to ani nepřijde. Nemá však cenu zkoušet zvládnout ovládání analogovou páčkou. Je to šíleně nepřesné a zdržující. Hned od začátku si raději zvykejte na ovládání směrovým křížem. Věřte, že první úspěchy v podobě vyhraných závodů se dostaví mnohem dříve. Závisí to ovšem na chuti a trpělivosti a také na paměti. Bez důkladné znalosti každé trati totiž nemáte šanci, ale to už jsme si jednou říkali.
Základní nabídka čítá 24 tratí v osmi různých prostředích (farma, pláž, místo činu, hororový svět, kosmodrom, neuklizený dům atd.). Všechny tratě jsou do detailu propracované, až po
okraj naplněné drobnými detaily a hlavně je všechno kolem živé. Po trati tak lezou brouci (do kterých je možné narazit, což zpomaluje), listí se při přejetí zvedá, tráva se pohybuje, stroje pracují, zkrátka všechno je v pohybu. Většina těchto doplňků navíc může a nemusí znepříjemnit jízdu i soupeřům. Stačí v pravý okamžik do protivníka drcnout, on narazí a hned jste ve vedení. Nemusí to ovšem trvat dlouho. Za chvíli se totiž můžete stát obětí jedné ze zbraní, jež jsou rozházené na trati a které dělají hru pro více hráčů tak zábavnou. Jmenovitě jde o řízenou střelu, obří kleště, které soupeře posunou až za vás, zmrazovač pohybu a další. Zbraně lze v menu samozřejmě vypnout, ale bez nich to prostě není ta správná legrace. Není nad to sestřelit vedoucího závodníka kousek před cílem a poté si pohodlně dojet pro vítězství místo něj. Všechno funguje i opačně a tak určitě nepotěší, když vás ve strkanici před cílem tetička Bety se svojí zelenou dodávkou kleštěmi odsune až na druhou příčku. Inu takový je život.
V základní nabídce je k dispozici celkem osm postav, z nichž má každá své vlastní vozidlo a hlavně hlášky a zvuky, které vydává na trati. Všechny jsou bez výjimky legrační a nebude velkým problémem najít mezi nimi vašeho favorita. Po technické stránce není tvůrcům co vytknout. V několika recenzích se sice objevilo tvrzení, že hra vypadá stejně jako MM V3 z PSOne, ale autoři těchto výroků buď hru vůbec neviděli, nebo recenze psali po řádně divoké
párty se značně zatemnělou myslí. Grafika je detailní, nádherně vyhlazená, barevná, zkrátka o třídu lepší než na 32 bitech a plně odpovídající technickým možnostem PS2. Až uvidíte skvěle zpracovanou vodu, dáte mi za pravdu. Pozadu nezůstává ani hudba, která je jiná pro každý tématicky odlišný svět. Jiná tak hraje v hororovém světě a jiná na farmě. To samé platí i pro zvuky, které odpovídají prostředí, v němž se závodí. O výborných hláškách jednotlivých postaviček už byla řeč.
Celkem vzato je možné společnost ATARI - po přehmatu v podobě Micromaniacs - za nejnovější MicroMachines pochválit. Dokázali oživit ducha předešlých dílů s tím, že nabízejí několik málo originálních prvků zabalených do moderní grafiky. Několik nepříjemných nedostatků však hru trošku shazuje. Předně jsou to dlouhé nahrávací časy. Tuto nepříjemnost si uvědomíte hlavně v případě jízdy na kratších tratích, kdy jejich nahrání trvá déle než samotný závod. Nepotěší rovněž nedostatek tratí, kterých je dohromady 24 s tím, že výhrou na všech okruzích šampionátu na všechny tři obtížnosti se odemknou jejich zrcadlové varianty. Co naplat, že je hra tak skvělá po stránce designu a závodění je zábavné. Okamžik, kdy hráč bude znát všechny tratě zpaměti přijde až nepříjemně brzy. V MicroMachines V3 jich přeci jenom bylo mnohem více (myslím, že okolo padesátky). V tento moment pro většinu hráčů ztratí hra své kouzlo, jelikož nebude co nového k objevování. Stále však zůstane skvělým prostředkem zábavy při hře více hráčů. Je velká škoda, že se maximální počet živých závodníků snížil z původních osmi v MM V3 na současné čtyři. I tak se ovšem v multiplayeru jedná o absolutní zábavu na dlouhé dny. Pokud jste si jisti, že v budoucnu budete mít dostatek příležitostí hrát MicroMachines se svými přáteli, jedná se o jistou koupi, pokud ji však budete hrát sami, dobře tenhle nákup zvažte.
| MicroMachines | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
