Výrobci nízkorozpočtových titulů připomínají tak trochu řetězce rychlého občerstvení. Strádajícím hráčům se snaží nabídnout jakousi krmi, která je udrží při životě, než přijdou další lukulské hody v podobě dlouho očekávané hry. Příznivci strategií a 3D stříleček se ke klobáskám z bufetu nemusí uchylovat příliš často, horší to mají příznivci jiných herních žánrů, třeba automobilových her. Právě jim je určena klobáska Micro Tracks od Kool Dog Entertainment – Pohodového Psa.
Autoři Micro Tracks si pravděpodobně po večeři u Meka řekli, že na trhu vládne nedostatek závodních her a že je potřeba s tím něco udělat. A protože nemají zázemí jako chlapci v Electronic Arts, rovnou se vzdali ambicí na vytvoření superrealistického automobilového simulátoru. V té nejhlubší bezradnosti však nejmladšího z nich přepadla nutkavá myšlenka. Vzpomněl si na dlouhé hodiny, které jako malý hoch trávil s otcem u své autodráhy. A bingo. Všechny po přepáleném tuku tlačily žaludky, a tak vzali ideu simulátoru závodů na autodráze za svou a utíkali si ulevit. Jak předtím řekli, tak potom udělali.
Takový je tedy smutný příběh vzniku hry Micro Tracks, která se snaží přenést na obrazovky počítačů oblíbenou dětskou zábavu. Autoři hry ale nejsou úplní diletanti a nějakou tu hru už v životě viděli, takže na první pohled nevypadají Micro Tracks až tak špatně. Na výběr máte možnost jezdit celý šampionát nebo jednotlivé tratě, a pokud by vám to nestačilo, naznačuje položka track editor možnost vymyslet si vlastní závodiště. Poněkud zvláštně působí vedle zadávání jména hráče i jeho věk, který se pak objevuje v přehledech výsledků i u protivníků. V úvodu své kariéry máte k dispozici třicet tisíc, za které si musíte koupit první vozidlo. Každý z osmi dopravních prostředků ve hře má čtyři charakteristiky: motor, převodovku, pneumatiky a aerodynamiku. Stav těchto čtyř věcí určuje jízdní vlastnosti a pohybuje se v úrovních Poor, Normal, Good a Yeah. Zejména poslední z nich svědčí o autorském smyslu pro humor. Výkon vozítek můžete vylepšit dokoupením lepšího vybavení nebo alespoň opravou toho starého. Jak brzy poznáte, investice do oprav a upgradů jsou naprosto nutné. Trochu však překvapila absence nastavení úhlu, který svírají elektrické stěrky se závodní dráhou. Po vyřízení "železa" v 
garáži už následuje prezentace první dráhy. V rámci zvýšení zajímavosti hry je totiž každá sestava autodráhových dílů situována někam jinam. Hned prvním okruhem je Austrálie. To znamená, že před vašima očima propluje mapa Austrálie, obraz opery v Sydney a několik dalších atributů země protinožců. To vše v podobě videozáznamu v děsivé kvalitě. Pokud to snad vzbudilo vaši nedůvěru, máte dobrou intuici. To, co spatříte, když se trať načte, vám vyrazí dech. Rozlišení 640x480 (na výběr máte ještě 320x240 a 320x200), barvy a grafické efekty, které naprosto odpovídají dobám prvních karet 3DFx Voodoo, ale použité dnes a velmi neuměle. Správně, nechybí ani kdysi tolik oblíbené lensflare… Trať je zcela správně umístěna na stole, i když mnozí z nás by spíše preferovali koberec. Kolem stolu pak můžete vidět přihlížející patnáctičlenný dav – jako velice rozmazaný sprite. Ostatně barevná paleta celé hry se pohybuje v oblasti pastelových tónů, takže to celé vypadá, jakoby se vaše GeForce4 proměnila ve Voodoo1. Tohle je opravdu zkažená klobása ve stánku na Václaváku.
Standardní pohled na trať není nic moc, snaží se zabírat celou herní plochu, ale některá místa jsou slepá, pokud jde o zatáčku, máte smůlu. V menu si můžete navolit pouze klávesy pro ovládání vozítka (akcelerace, změna dráhy a přídavné spalování), ale prvky pro ovládání hry jsou pevně nadefinovány a bez přečtení manuálu máte smůlu. Pokud ale zjistíte, že stiskem klávesy F1 můžete vycentrovat pohled na sebe, bude to lepší. Co už v manuálu nepíší, je fakt, že opakovaným stiskem téže klávesy máte na výběr dokonce ze čtyř různých pohledů, od pohledu z vlastních očí až po klasický nadhled. Změna zorného úhlu vás ale v žádném případě nezbaví odporné grafiky celé hry. Jako kdyby nová obloha kolem zeleného hamburgeru ohlodaného krysami zvýšila jeho přitažlivost.
Po dojetí kola následuje rozdílení bodů a bonusových penízků, za které můžete nechat opravit zdemolovaný vůz nebo jej vylepšit, to už jsme zmínili. Opravy jsou nutností, pokud při jízdě vypadnete z trati. A buďte si jisti, že vypadávat budete.
Pokud se umístíte jako poslední ze čtyř zúčastněných, končíte, a to i pokud s přehledem vedete žebříček celého mistrovství. Tato nelogičnost je přesně tím posledním hřebíčkem do rakve zábavy, která by snad mohla z této hříčky plynout. Pravda, máme tu ještě možnost vytváření vlastních tratí, pokud byste našli tolik sebezapření a dohráli všech dvanáct, které hra nabízí. Ano, my jsme to zkusili (nás do toho netahej! –redakce). Ale jediné, co o editoru tratí můžeme říct, je, že autoři ošklivě lžou. Oni totiž tvrdí, že práce s editorem je velice snadná. Jedinou kladnou věcí na tomto titulu tak zůstává možnost hry tří hráčů na jednom počítači a cena 5 liber. Ani za ně to ale nestojí. Stejně jako párek v rohlíku od Kolíka Aťsepicnu.
K dokreslení celkového obrazu o budgetovce Micro Tracks musíme ještě zmínit audiální část hry. Kdybychom na ní zapomněli, nic by se nestalo. Hudba připomíná nekonečné melodie přehrávané telefonními ústřednami, akorát je laděna do čehosi podobného technu. Zvuky ve hře občas také najdete, ale většinou je při standardním nastavení hlasitosti neuslyšíte, přehluší je hudba.
Pokud vypnete hudbu a budete chytat digitální zvuky, moc se nepobavíte. Podivně zhýralý hlas vám bude dávat povely k zadání svého jména nebo vám bude připomínat, že na novou převodovku nemáte dost peněz. Zvuky motorů, nárazů a davu pak už za zmínku nestojí. 
Zní to, jakoby vám opilý bezdomovec vnucoval své rozumy při svačině u Meka.
Při hraní Micro Tracks jsem se nemohl zbavit vzpomínky na zábavu, kterou jsem si užil při myších dostizích. Představte si šest drah oddělených překližkou, v každé dráze jedna myš. Odvážlivci, kteří se rozhodli na nějakou myš vsadit, dostali do ruky provázek s dopingem – kouskem chleba na konci. Taháním za provázek se snažili přimět svou myš k tomu, aby doběhla na druhou stranu závodiště. Myši evidentně nebyly nikterak hladové a ani navyklé pohybu. Moc se jim běhat nechtělo, a tak vítězství vyžadovalo opravdovou snahu. Nepomohl ani speciální doping v podobě sýra určeného pro myš jménem Svátek Práce. Občas sice některá myška vyběhla až do půli trati, ale neopatrný pohyb dopingem ji zahnal zase zpátky. Nakonec ale jedna černá myš vystartovala jako splašená a doběhla do cíle. Tohle byla legrace, kterou bych čekal od závodní hry. A nemá to nic dělat s tím, že vyhrála moje myš a já získal poměrně kulatou částku na sázkách.
| Micro Tracks | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
