RECENZE: Nová verze Micro Machines se nepovedla

Závody Micro Machines hrál v 90. letech snad každý. Jejich nová inkarnace se však příliš nevyvedla.

Téměř každý hráč, který se videohrám věnuje déle než dvě desítky let, přišel s největší pravděpodobností do styku s originální závodní sérií Micro Machines.

Micro Machines World Series

V 90. letech minulého století se totiž na platformách jako Mega Drive, SNES, Game Boy, ale i PlayStation těšila značné popularitě. Tu jí přineslo originální pojetí závodů s angličáky, snadná přístupnost a hlavně nezapomenutelný multiplayer. Retro hráči dají zapravdu, že to byla neskutečná zábava a status legendy sérii patří právem. Jenže některé legendy by možná raději měly zůstat spát. A zrovna nový díl Micro Machines podle nás moc hráčů neočekávalo.

Micro Machines World Series na první pohled přijíždějí se vším, co má pokračovatel zažité série mít. Hned při spuštění na vás dýchne nostalgie a hráč se okamžitě začne těšit, až si zahraje. Byť se hra nechlubí tou úplně nejpropracovanější vizuální stránkou současné generace her, je grafika vážně pěkná. Tratě jsou plné nejrůznějších detailů. Ať už jsou to retro Micro Machines na displeji digihry, rozházené žetony u hry pokeru, varování na spreji, či pavučiny v listí atd. Člověk se při pohledu na hru tetelí, protože má pocit, že se závodí v opravdovém miniaturním světě. A když už jsme u toho retra, nemůžeme nezmínit, že venkovní tratě připomínají starší komedii Miláčku, zmenšil jsem děti.

Staří známí za pidi volantem

Micro Machines World Series

Angličáky vypadají taktéž k světu. V posledním dílu pro PlayStation 2 jich sice byly stovky a tady jich je pouze 12, ale to stačí. Projet se můžete v sanitce, tanku, monster trucku, hasičském voze, policejní káře, vznášedle i špionážním autě jako pro mini James Bonda. Vozy lze barevně upravovat, zdobit je samolepkami a jejich fiktivním řidičům měnit hlášky. Pamětníci uvítají, že počítačem ovládané protijezdce řídí avataři známí z původních dílů. Nechybí Spider, Cherry ani Violet Berlin.

Každý angličák je navíc vybaven čtyřmi druhy rozmanitých zbraní. Např. základním útokem policejního vozu je brokovnice, speciálním je vzdušný úder z helikoptéry, která může pokropit více autíček kulkami. Podobné je to u všech angličáků.

Micro Machines World Series

Tratě si také zaslouží pochvalu. Projedete se v zelení překypující zahradě i po zasněženém dvorku se zamrzlým jezírkem. Drandit budete po kulečníkovém stole, na dobrodruhově mapě i tradičně v kuchyni. Všech 10 závodních tratí je interaktivních. Tu se propadnete ledem, tady se zase zpomalíte rozlitým sirupem a k převozu přes propast poslouží i dron.

Micro Machines World Series vypadají z počátku jako trefa do černého. Tváří se jako opravdová pocta retro originálu převedená do modernějšího hávu, avšak s pevnými základy postavenými v dobách minulých. Byť samozřejmě s problémem závodění z izometrického pohledu – tedy špatnou viditelností na trať dopředu. Jenže pak se podíváte do nabídky herních režimů a je zle.

Kde je šampionát?

Micro Machines World Series

Nové Micro Machines World Series by se totiž měly jmenovat spíše Micro Machines Online. Postrádají totiž jakýkoliv pořádný singleplayer. Žádná kampaň, šampionát nebo turnaj pro osamělého jezdce, nic takového zde není. Zajet si v jednom můžete sami pouze jen tak v režimu skirmish. A to je setsakramentsky málo.

Skirmish slouží jako možnost zajet si závod, eliminaci nebo rozpoutat bitvu. Závod je jenom pro jednoho, v eliminaci vypadává z jízdy ten, kdo skončí mimo obrazovku a bitvy se dělí na tři druhy. V mele všech proti všem se snažíte v jedné z 15 arén zlikvidovat ostatní za pomoci mnoha zbraní, vyhýbat se zásahům a sbírat lékárničky, abyste se do angličákového nebe neporoučeli jako první.

Skutečné angličáky Micro Machines a otravná reklama

Kdybyste to náhodou nevěděli, Micro Machines jsou skutečnou značkou angličáků. U nás není tak populární jako Hot Wheels nebo Matchbox, ale v USA si s nimi děti i sběratelé hrají neméně rádi. Původního výrobce Galoob koupilo Hasbro. To nyní Codemasters prodalo pro Micro Machines World Series licenci, ale nebylo to zadarmo. Tedy jasně, že to nebylo zadarmo, ale součástí smlouvy bylo, že vývojáři prošpikují hru product placementem. Narazíte tu tak na stříkací pistole i další zbraně značky Nerf, vojenský vůz G.I. Joe (ale to docela sedí) nebo hladové hrochy z Hungry Hippos.

Micro Machines World Series

Bitvy jsou opravdu zábavné. Hodně. Ke konceptu hry se hodí a angličáky v posledních Micro Machines jsou vybaveny vážně velkým počtem zbraní, které dělají z klání slušné řežby. Bitvy jsou navíc přístupné i ve variacích zajmi vlajku a dones bombu v kláních 6 vs. 6. V první jmenované skórujete po dovezení soupeřovy vlajky na vlastní základnu. V té druhé zase po dovezení bomby na soupeřovu základnu a setrvání v jejím prostoru do detonace.

Všechny režimy jde samozřejmě hrát i v on-line podobě. Buďto jen tak, nebo při hodnoceném závodu. Jednou za čas se objeví i speciální závod. Ten je vždy okořeněn specifickými podmínkami, kdy třeba po zničení vozu dostanete úplně jiný atd. Nic extra, navíc jsou tyto jízdy časově omezené a objevují se v docela dlouhých intervalech.

Jako multiplayerová hra fajn, ale...

Micro Machines World Series dojíždějí na prvních příčkách v multiplayerovém závodu. Hra více hráčů je skvělá v on-line i off-line podobě. Samotné závodění je zábavné, i když ovládání mnohdy hapruje kvůli své tuhosti. Než se s ním naplno sžijete, uplyne docela dlouhá doba. Zatáčení je často peklo. Absence pořádného singleplayeru je však žalostná a nic ji neomluví. Ani snížená cena, která jinak hře tohoto formátu sluší.

Pamětníci nejspíš budou paf z toho, že je jejich oblíbená série zpět. A my bychom se nezlobili, kdyby se i po této on-line taškařici vrátila znovu, ale s pořádným šampionátem pro jednoho hráče. Takto získává hra stěží bramborovou pozici.