Meteos - život, vesmír a vůbec

Možná jste si mysleli, že žánr logických rychlíků jsou stále jen ty samé variace na několik základních konceptů bez vlastní myšlenky či příběhu. Pak ale vězte, že v Meteosu budete zachraňovat nejen lidstvo, ale dokonce celý vesmír.

Logické rychlíky se vyznačují jednou společnou vlastností: pochopení jejich základního principu je obvykle otázkou několika málo okamžiků a při dalším hraní již pak hráč pouze objevuje nové a lepší strategie, jak se s nástrahami dané hry vypořádat. Případ hry Meteos je ovšem poněkud jiný. Po nahlédnutí do manuálu či tutoriálu sice základní myšlenku pochopíte velice snadno, ovšem než v průběhu hraní odhalíte všechny zákonitosti (přece nebudete manuál číst celý), nějakou chvíli to potrvá. Dokonce musíme přiznat, že když jsme v redakci měli japonskou verzi této hry, stala se jedním z mála exemplářů, které byly při prvním seznámení nad naše síly, jelikož díky jazykové bariéře kombinované s relativně složitou hratelností, jsme zpočátku vůbec netušili, co se po nás vlastně chce.

V potaz je potřeba brát i různé „klima“ na různých planetách.

Hra na nás hned v úvodu vyrukuje s příběhovým pozadím, které se zmiňuje o zlovolné planetě Meteo, která bombarduje ostatní mírumilovné planety šmejdem z vesmíru. Náhodně se pak zjistilo, že pokud se k sobě dostanou tři šmejdy stejného druhu, odpálí se tato trojice i se vším, co je nad ní zpět na planetu svého původu. Proto se začalo taktizovat a s pomocí taktického sdružování meteosů (to je onen vesmírný šmejd, reprezentovaný kostičkami či jinými obrazci různých barev) byl zahájen boj proti planetě Meteo, k níž se ale nedostanete přímo, ale musíte proletět přes několik dalších planet. Zní to sice hodně divně, ale nezbývá nám než než věřit, že se to všechno seběhlo skutečně takhle.

Základní herní myšlenka je tedy nasnadě: je potřeba sdružovat stejné obrazce do trojic, případně početnějších skupin. Problémem je ale skutečnost, že přemisťovat jednotlivé kostičky lze pouze ve svislé ose, z jednoho sloupce do druhého to možné není. Navíc je potřeba trojici vytvořit tak, aby všechny tři stejné elementy byly buď hned vedle sebe svisle nebo vodorovně. To znamená, že pokud z nich neutvoříte rovnou lajnu, nemá to potřebný efekt. Poté, co se vám to podaří, je daná trojice odpálena směrem k horní části displeje, což zjednodušeně znamená, že míří společně se vším, co bylo nad ní, zpět na soupeřící planetu, kde spadne do úplně stejné šachty, v jaké operujete vy. Dále to již funguje stejně jako v Tetrisu, takže pokud hromada kostek v některém místě šachty nabude takové výšky, že se tam již další kostky nevejdou, hra končí. Důležité ale je si uvědomit, že abyste zvítězili, je potřeba dostat do přesně této svízelné situace nepřátelskou planetu. Hra tedy není pouze o tom, tak nějak v klídku si pročišťovat vlastní šachtu, ale je potřeba bombardovat soupeře co největším počtem kostek, zvláště pak proto, že každá mise je navíc časově omezena.

Zatím jednoznačně nejlepší logický rychlovlak, který jsme na NDS hráli.

Druhou podstatnou myšlenkou je skutečnost, že hra se i v singleplayeru tváří, jako byste hráli proti živému oponentovi, takže zatímco posíláte mraky kostek vstříc znepřátelené planetě, tam počítač provádí přesně to co vy, a tak vám každou chvíli na displeji přibude slušná várka nových kostek, které si to přihasily od nepřítele. V některých misích navíc budete bojovat proti několika planetám najednou a to má člověk potom teprve napilno. Teoreticky vás totiž mohou začít bombardovat třeba všechny najednou.

V potaz je potřeba brát i různé „klima“ na různých planetách, což mimo to, že na každé jsou meteos reprezentovány jinými obrazci a hraje tam jiná hudba, znamená i skutečnost, že na každé planetě je jakoby jiná gravitace. To znamená, že někde se po utvoření trojice odpálí všechno nad ní rovnou k nepříteli, jindy celá masa jen jen lehce povyletí a je potřeba utvořit v ní trojici další, díky níž se skupina kostek již definitivně odporoučí, a tak podobně. Vzniká zde tedy poměrně velká herní pestrost, vezmeme-li v úvahu, že jde stále o to samé. V jednom z režimů navíc je každý level doprovázen ještě navíc speciálních misí, které vám dávají za úkol odpálit během souboje daný celkový počet kostek, případně počet kostek nějakého druhu nebo třeba v průběhu boje úplně vyčistit svou šachtu. Nejen to tak má za následek, že hra se vám jen tak neomrzí.

Hra na nás vyrukuje s příběhovým pozadím, které se zmiňuje o zlovolné planetě Meteo.

Záludné ovládání

Ovládací metoda hry Meteos je sice veskrze intuitivní a vše se řeší prostřednictvím dotykového displeje a stylusu, ovšem nelze nezmínit jednu záludnost, která by mnohé mohla zpočátku mást. Jak již bylo řečeno, přemisťovat symboly je možné pouze ve svislé ose a děje se to tak, že podobně jako s PC myší ťuknete na požadovaný symbol a po displeji jej stáhnete do požadovaného místa. Objekty lze přemisťovat oběma směry, ale je potřeba brát ohled na to, že nedojde pouze k přehození pozic dvou symbolů, ale tím, že jeden odněkud vytáhnete a vložíte na jiné místo, se všechny ostatní v daném sloupci podle toho posunou úplně stejně, jako kdybyste se třeba předbíhali v řadě. To je potřeba si uvědomit zejména v situacích, kdy budete potřebovat některý symbol posunout nahoru a budete mít zažitý pohyb shora dolů, jelikož většinou budete objekty stahovat právě tímto směrem. Není tedy nutné stáhnou všechny objekty shora pod ten, který chcete dostat nahoru, ale normálně jej „uchopíte“ a nahoru vytáhnete. Funguje to zkrátka obousměrně, ale hra svádí k tomu, abyste na to zapomínali.

Motivačním faktorem pak je nejen několik různých zakončení v hlavním režimu hry, ale zejména možnosti, které se otevírají v položce Fusion. V ní si můžete „vyrobit“ nové planety, pomocné předměty či zvuky. Funguje to tak, že každý předmět z nabídky vyžaduje jistý počet meteos daného druhu, z nichž pak nový předmět vznikne. Počet meteos, které máte v držení pak závisí na tom, kolik meteos, kterého druhu jste odpálili. Tím se dostáváme k dalšímu zajímavému aspektu hry, a sice k tomu, že vás nutí i přemýšlet kde a z čeho budete trojice tvořit, jelikož pokud budete odpalovat pouze to, co vám přijde pod ruku, počet některých vzácnějších druhů vým poroste pomaleji. Před vstupem na každou planetu jste navíc informováni, v jakém zastoupení se tam který druh meteos vyskytuje, a podle toho se v případech, kdy máte možnost volby, můžete rozhodnout, se kterou planetou si vyřídíte účty dále.

Klady a zápory

Často rychlík v plném významu tohoto slova
Rozdílné podmínky na jednotlivých planetách
Dokáže udržet skutečně nadlouho

Pro dokonalé pochopení si to chce pročíst manuál

Jak vidno z obrázků, 2D grafika samozřejmě ničím neoslní, ale na druhou stranu asi nebude nikdo, komu by to u hry tohoto typu vadilo. Autoři si ale velice dobře pohráli se zvukovou stránkou hry, a tak na každé planetě slyšíme zcela nové zvukové schéma, které obnáší jak hudbu, která je dle vkusu tu horší, onde skvělá, tak i zvuky při odpálení meteos. Hra tak celkově působí velmi pestrým (nejen po grafické stránce) dojmem a velice příjemné je sledovat, jak se tvůrci snažili i v logickém rychlíku vzájemně mezi sebou provázat co nejvíce aspektů, což působí velmi sympaticky. Dávat hrám tohoto typu v dnešní době přehnaně vysoká hodnocení je sice již trochu mimo, a tak našich 89% berte jako symbolické hodnocení pro zatím jednoznačně nejlepší logický rychlovlak, který jsme na NDS hráli.

Meteos

Výrobce/Distributor	Q Entertainment / Nintendo
Platforma	Nintendo DS

Ukládání pozic:	ano
Multiplayer:	ano, 4 hráči

Verdikt:

Vynikající záležitost, která vedle vašich mozkových závitů prověří i rychlost vašich reakcí.

Hodnocení:

89% (info)