Je to jako Commandos pro GBC. Kdyby mě někdo požádal, abych mu velmi stručně přiblížil hru Metal Gear Solid, řekl bych mu přesně toto. A opravdu, sic se Commandos odehrávalo za druhé světové války, principem se obě hry příliš neliší. Pravda, verze pro PC nabízí poněkud komplexnější a nápaditější pohled, nicméně těžko si ji zahrajete třeba ve vlaku a podobně. Výhody a nevýhody PC vs. GBC však ponechám na uvážení každého ze čtenářů.
Ve zkratce řečeno, v Metal Gear Solid ovládáte speciálně vycvičeného elitního vojáka, jenž má za úkol zničit prototyp přísně tajného nukleárního vozítka. Čili co vás čeká? Seskok padákem do džungle - vyzbrojeni pouhým nožem - a desítky, či možná stovky nepřátelských vojáků. Každý z vojáků disponuje určitou zónou viditelnosti, za kterou vás nezaregistruje. Jak bývá zvykem, saláti v džungli by neslyšeli, ani kdyby jim někdo dělem u hlavy střílel. Prostě si tam tak chodí po svých stanovištích a čekají na to, až budou umně zlikvidováni. Zezačátku si voják musí vystačit pouze se svým velmi ostrým nožem, nicméně později svému účelu poslouží i pistole, výbušniny, granáty a raketomet. Repertoár zbraní mi zcela vyhovuje, neboť jsou zde zastoupeny všechny důležité.
Problém začíná ve chvíli, kdy si vás někdo z ostrahy všimne. Okamžitě se spustí běsnící alarm, jenž přivolává někdy až příliš početné posily vojáků. Existují zde tři fáze určující nebezpečí. V té první byste se měli se svým vojákem nacházet nejčastěji – pojmenoval bych ji „klid“. Nepřátelé totiž nemají potuchy o vetřelci na svém území, a tak ležérně plní svoji hlídací povinnost. Druhou fázi bych označil jako „stav nebezpečí“, kdy vojáci tuší zradu a mnohem pozorněji sledují své okolí. Třetí fáze si získala jmenovku „stav nouze“. Neznámo odkud se totiž vyrojí spousta vojáků a jako sršni začínají prohledávat okolí. Proč to všechno říkám? Když se spustí alarm, nastává třetí fáze. Na obrazovce GBC zmizí radar, místo něj se objeví nápis a rychlé odpočítávání. Až skončí, barometr nebezpečí se přepíná do fáze dva. Opět se odpočítává. Vy buď někde tiše přečkáváte žalostné časy, nebo hlava nehlava bojujete s nepřítelem.
Ale pozor, nevítanou návštěvu a neblahý alarm nespouštějí pouze nepřátelští vojáci. Ti sice fikaně vyčkávají na svých pozicích, leží maskováni v trávě (eventuelně bahně) a vůbec vyvádějí podobné pochybnosti. Mnohem nepříjemnější jsou chytře rozmístěné kamery, které může neopatrný hráč snadno přehlédnout. Aby toho nebylo málo, na důležitých místech se 
kamery pohybují. Ten, kdo se chce dostat dál, musí chytře využívat schovávaček za bednami a harampádím a postupně tak proniknout až do srdce komplexu. Nemusím říkat, že nevyžádaná střelba spouští alarm (natož nevyžádaná raketa), proto si do sytosti užijete obyčejného nože. Paradoxně „nejhorší“ zbraň se stává tou nejcennější.
Hru sledujete v lehkém 3D nadhledu, ale fakticky to není nic jiného, než 2D ptačí perspektiva. Nutno podotknout, že k tomuto žánru se hodí dokonale. Barevné zpracování mě nijak neoslinilo, stejně tak stále se opakující tytéž lokace, což přispívá k menšímu zmatku v orientaci. Vezměte si, že stále chodíte mezi těmi stejnými domy, stále vidíte ty samé bedny, stále navštěvujete ty samé prostory. Ještě že se prostředí po jednotlivých úrovních celkově obměňuje. Animací se mohou pochlubit pouze nepřátelé, váš svěřenec, občas nějaká ta kamera a výbuchy. Za nepříjemné považuji i obnovování vojáků, což na jednu stranu chápu, ovšem pro příště bych doporučoval se nad tím trochu zamyslet. V budovách a úkrytech se občas vyskytují bedničky s různý obsahem – od zbraní, přes předměty až po munici. Ve vaší misi vám dále vypomáhá malinký radar, jenž zobrazuje pozici všech přítomných osob v okolí. Autoři měli dobrý nápad s vysílačkou, která vás spojuje s lidmi podílejícími se na akci. Ale 
abych vás nemátl, v pozadí toho všeho se ukrývá klasické ukládání pozice a podobně. Trochu mě ale dostal fakt, že číselnou frekvenci si nastavuji sám. Jenže když je někdo tak chytrý jako já, že odklepává doprovodné animace a nečte texty, frekvence se nedopídí. Naštěstí vše zachraňuje manuál…
Zvukový doprovod k Metal Gear Solid celkem vkusně pasuje. Nechci tady vést brutální řeči, ale nejvíc se mi stejně líbí bodání nožem do nepřátelských vojáků. Následuje zhroucení na zem a příslušná rána. Tohle se musí Metal Gear Solid nechat, z GBC se opravdu linou „zajímavé“ skřeky. Metal Gear Solid nejvýstižněji charakterizuje slovní spojení „svižná akce“, naštěstí postrádá duch moderní primitivní bitky. Ano, na své cestě zlikvidujete spoustu nepřátel, ale není to vyloženě „smažba pro blbce“. Metal Gear Solid vás nejprve uchvátí. Naneštěstí se však brzy ohraje a počáteční pocit nadšení mizí jako pára nad hrncem. Ale pokud seženete někoho s GBC a hrou, mohlo by to být docela maso.
