Ve zdejším story figurují charaktery dobře známé z předchozích inkarnací. Se Solid Snakem si však projdete toliko krátkým prologem (dobře známým z hratelného
Po událostech na Shadow Moses (předchozí díl) se tajná technologie Metal Gearu dostala díky přeživšímu Revolver Ocelotovi na černý trh, což mělo za následek, že se prototypy této zbraně začaly objevovat ve všech koutech naší modré planety. Solid Snake se však v této době stává členem skupiny „Philantropy“, nutno podotknout, že bez zpětných vazeb na státní či vojenský sektor, a spolu s Otaconem upozorňují svět na přítomnost těchto válečných Titánů. Můžeme tedy říci, že se z nich stali jacísi eko-aktivisté. Jejich novým případem je anonymní hláška, upozorňující na skutečnost, že americké námořnictvo vyvinulo vlastní typ Metal Gearu, jehož na gigantickém tankeru převáží na neznámé místo. Do celé akce se dostaneme přesně v okamžiku, kdy Solid v efektním úvodu seskočí na tuto loď z mostu a hodlá jejími palubami infiltrovat a získat důkazní
materiály v podobě fotografií Metal Gearu. Jenomže celá záležitost se brzy poté ukáže být promyšlenou a plánovanou pastí, organizovanou Revolver Ocelotem a sám Solid Snake bude nevědomky hlavním aktérem podivného představení, v němž se ve strhujícím finále celý tanker a jeho posádka potopí a média právě v Solidovi, který tuto pasáž dle všeho nepřežije, vidí hlavního viníka.
Pročež nepřekvapí, když do hlavní příběhové fáze této hry (po dvou letech od událostí řečených ve shora zmiňovaném prologu) vstupuje zcela nový charakter s kódovým označením Raiden. Jedná se o zelenáče s nulovými zkušenostmi z akce (alespoň tak se to původně jeví), vojáka FOXHOUND, který byl vedle speciálních oddílů separátně vyslán na místo nového teroristického ataku. Ocitáme se v pobřežních vodách poblíž města New Yorku, v obrovité čističce "Big Shell", na níž prováděl inspekci samotný prezident, jehož zde překvapila a zajala skupina nazývající se "Sons of Liberty". Jejich požadavkem za propuštění hlavy státu je vysoké výkupné, jinak hrozí odpálením této základny, což může vyústit ve strašlivou ekologickou katastrofu. Tohle je krátký a hlavní briefing, jež přednese Colonel současnému hlavnímu hrdinovi v akci - Raidenovi. Jenomže postupem času se ukáže, že věci se mají poněkud jinak a příběh se nám znatelně
komplikuje. A když už se zdá, že s finálovým rozuzlením celého story je vlastně všechno jasné, zřetelně vidíte osoby za scénou, kteří celou dobu tahaly za pomyslné nitky osudů, přijde nová nečekaná komplikace a všechno se opět zamotá. Příběh je opravdu nesmírně komplexní, plný zvratů a až neuvěřitelných překvapení, ovšem v jeho závěru musím říci, že jsem jím byl nakonec tak trochu zklamán, neboť ve mě zůstal dojem, že to Kojima už značně překombinoval. Navzdory tomuto subjektivnímu pocitu je však důležité říci, že Metal Gear Solid 2 v tomto směru nabízí mnohem více, než jakákoliv jiná hra a to nejenom svého žánru, takže není důvod tohle považovat za chybu.
Na začátku máte na výběr z několika dostupných obtížností, po dokončení se vám tu objeví ještě jedna navíc - Extreme. Sympatické je, že si můžete zvolit, kdy chcete mít standardní radar na obrazovce, jehož tady jinak považuji za naprosto klíčovou věc. Díky velkému počtu lokací s hlídkujícími nepřátelskými vojáky, skrze které s Raidenem budete procházet, vám právě radar umožní lepší orientaci v prostoru a důležité povědomí, kterak si stráže stojí a kam se dívají. Kamerová práce totiž není zcela optimální, ale s využitím pohledu z vlastní perspektivy, zmiňovaného radaru a skvělým schováváním se za zdmi či objekty si
dokážete s většinou situací poradit. Ale musíte být opravdu trpěliví! Eventuelně přivolané posily vám totiž – zde také dle zvolené obtížnosti – nemusejí dát příliš velké šance na přežití. Jestliže si dobře vzpomínáte na předchozí herní kapitolu MGS, každou z lokací jste dočasně dokázali vyčistit a to tak, že se tady do okamžiku, než jste ji opustili, již nikdo další – ani po spuštění poplachu - neobjevil. Ne tak zde. Vyvoláte-li alarm – stráže vás spatří; uvidí vaše mokré či krvavé "ťápoty" na zemi; zahlédnou zlikvidovaného vojáka, jehož jste zavčas neodtáhli na méně frekventované místo; vámi zpacifikovaný voják již neodpovídá na výzvy z řídícího centra – přiběhnou lépe vyzbrojené armádní složky a hned máte o zábavu vystaráno. A takové ty obvyklé finty, jako že přeběhnete do jiné lokace, na ty se tady povětšinou nehraje! Třebaže budete nuceni přijmout zdejší, někdy trochu zvláštní pravidla a zákonitosti či přímo podivná omezení, připravte se na velice propracovanou stealth akci, v níž nepřátelé skvěle kooperují své činnosti a při jejich přesile vám často nezbývá jiné východisko, než se schovat např. ve skříňce a doufat, že vás nenajdou.
Navrch zde máme naprosto jedinečnou „feature“ a tou je neomezený počet Continue, které si vyberete vždy po svém pochybení, resp. smrti, a pak začínáte v místě, kde jste do dané oblasti vstoupili. Což do značné míry
vylepšuje celkovou hratelnost a dovolí vám to si vyzkoušet tu opravdu pestrou paletu dovedností a triků, jimiž Raiden disponuje!
Pro odlákání / přilákání nepřítele totiž vyjma klasického poklepání na zeď můžete využít i prázdné zásobníky, které odhodíte vybraným směrem za účelem vyvolání hluku. Vedle omráčení protivníka uspávací šipkou nechybí ani definitiva v podobě zlomení vazu (po kradmém přiblížení se zezadu), je tu přítomen atak tváří v tvář a to jak za pomoci známého komba (výpady pěstmi a efektní otočka nohou) tak s vydatným přispěním mixu jakéhosi polokotoulu a hvězdy (takto srazíte k zemi jakéhokoliv nepřipraveného oponenta). Dále nemůžu zapomenout na skvělé ručkování po hranách platforem, kdy takto dokážete „obejít“ vojáka hlídajícího most. Standardní plazení, překonávání nevysokých překážek – podobně jako v Residentovi můžete přelézat různé bedny, apod.
Přičemž některé herní momenty neváhám označit přímo za brilantní; názorná ukázka toho, jak se může hra blížit skutečnosti, či pocitu skutečnost vyvolávající. Ale samozřejmě, ani MGS2 se nevyhnul jistým pochybením. Někomu snad mohou vadit například určité silně arkádové prvky, nelogičnost některých momentů, podivné „doplňování“ stavu hlídkujících vojáků, schéma nalézání dalších zbraní a propriet (znovu jsou
zpátky ty levitující bedničky porůznu se vyskytující ve zdejším komplexu) atd. Vše je však dáno ve prospěch dobré a hlavně vyvážené hratelnosti. A to samé se dá říci o řadě herních prvků a zákonitostí, kde lze snadno vystopovat podobnost s předchozím Kojimovým počinem na PSX. Nakonec přispěji i já se svou osobní výhradou a to ke zpracování zdejší mapy celé lokace, kterou si vyvoláváte tlačítkem Start na obrazovce, a jež pro vás představuje jen rámcové zohlednění struktury komplexu. Tahle výtka je však vyvážená strhující interakcí s dalšími osobami na scéně skrze codec (vysílačku), kde vám tito posléze poskytnou tolik žádané informace ke každému problému na trase.
Jistě oceníte neuvěřitelně bohatý arzenál zbraní a všemožných propriet, přičemž během cyklování mezi těmito je hra zapauzovaná a vy si v klidu můžete vybrat věc, jíž považujete za nejadekvátnější momentální situaci či problému. Pochvalně se mohu zmínit i o nesmírně nápaditých herních mechanismech, jako je třebas nutnost nalezení toho správného člověka v místnosti plné rukojmí a to za asistence hlídajícího vojáka! Připravte se na zatopené lokace, které musíte proplavat a tady je nutno – jak jinak – ocenit fyzikální projev vodního skupenství. A k tomu všemu tu máme něco okamžiků nutné fyzické kooperace s konkrétním NPC charakterem, jako když se snažíte bok po boku prostřílet do finále při spuštěném programu aktivující zcela nový typ
Metal Gearu, jehož přítomnost bude pro vás naprosto zdrcujícím zjištěním. Nadějete se mnoha zhaslých svíček životů, přičemž i vaše strana bilancuje ve svých řadách hodně smutné ztráty. Dočkáte se výborně navržených jednotlivých charakterů, u nichž není ono typické černobílé nahlížení. Třeba v případě bývalého prezidenta Soliduse Snakea, který měl prsty v incidentu na Aljašce (jenž tu bude podrobně rozebrán nejenom v textové podobě ve zvláštní nabídce hry) a ve zdejším aktu se již prezentuje osobně, se ve finále dozvíme jeho pravé ambice a plány, jež jsou neméně překvapivé než příběh sám.
O čem ještě nebyla řeč? Velká míra interakce potěší – i když to až na některé naprosto pozoruhodné výjimky není nic až tak převratného. Vedle častých stealth momentů si užijete i něco střílení, z něhož tady budete mít opravdu výborný pocit. K tomu jednak poslouží možnost first-person pohledu spojená s vykukováním zpoza rohu. A zejména okamžik, kdy dokážete narychlo opustit bezpečný úkryt za nějakým objektem či zdí pro vyslání rychlé salvy smrtících kulek na potencionální cíl (funguje tu auto-aim), pročež se pak rychle navracíte z dohledu nepřátel do předchozí pozice za zdí! Také nesmíme zapomenout na proklamované bonusy pro PAL verzi tohoto projektu - oblíbené „Making of“ a nové herní režimy jako „Casting Theatre Mode“ či „Boss Survival Mode“. Ale i bez tohoto přídavku MGS2 zůstává sám o sobě hrou, kterou si s velkou chutí po prvním dohrání zkusíte znovu. A znovu...
Ve zdejším story figurují charaktery dobře známé z předchozích inkarnací. Se Solid Snakem si však projdete toliko krátkým prologem (dobře známým z hratelného
materiály v podobě fotografií Metal Gearu. Jenomže celá záležitost se brzy poté ukáže být promyšlenou a plánovanou pastí, organizovanou Revolver Ocelotem a sám Solid Snake bude nevědomky hlavním aktérem podivného představení, v němž se ve strhujícím finále celý tanker a jeho posádka potopí a média právě v Solidovi, který tuto pasáž dle všeho nepřežije, vidí hlavního viníka.
komplikuje. A když už se zdá, že s finálovým rozuzlením celého story je vlastně všechno jasné, zřetelně vidíte osoby za scénou, kteří celou dobu tahaly za pomyslné nitky osudů, přijde nová nečekaná komplikace a všechno se opět zamotá. Příběh je opravdu nesmírně komplexní, plný zvratů a až neuvěřitelných překvapení, ovšem v jeho závěru musím říci, že jsem jím byl nakonec tak trochu zklamán, neboť ve mě zůstal dojem, že to Kojima už značně překombinoval. Navzdory tomuto subjektivnímu pocitu je však důležité říci, že Metal Gear Solid 2 v tomto směru nabízí mnohem více, než jakákoliv jiná hra a to nejenom svého žánru, takže není důvod tohle považovat za chybu.
dokážete s většinou situací poradit. Ale musíte být opravdu trpěliví! Eventuelně přivolané posily vám totiž – zde také dle zvolené obtížnosti – nemusejí dát příliš velké šance na přežití. Jestliže si dobře vzpomínáte na předchozí herní kapitolu MGS, každou z lokací jste dočasně dokázali vyčistit a to tak, že se tady do okamžiku, než jste ji opustili, již nikdo další – ani po spuštění poplachu - neobjevil. Ne tak zde. Vyvoláte-li alarm – stráže vás spatří; uvidí vaše mokré či krvavé "ťápoty" na zemi; zahlédnou zlikvidovaného vojáka, jehož jste zavčas neodtáhli na méně frekventované místo; vámi zpacifikovaný voják již neodpovídá na výzvy z řídícího centra – přiběhnou lépe vyzbrojené armádní složky a hned máte o zábavu vystaráno. A takové ty obvyklé finty, jako že přeběhnete do jiné lokace, na ty se tady povětšinou nehraje! Třebaže budete nuceni přijmout zdejší, někdy trochu zvláštní pravidla a zákonitosti či přímo podivná omezení, připravte se na velice propracovanou stealth akci, v níž nepřátelé skvěle kooperují své činnosti a při jejich přesile vám často nezbývá jiné východisko, než se schovat např. ve skříňce a doufat, že vás nenajdou.
vylepšuje celkovou hratelnost a dovolí vám to si vyzkoušet tu opravdu pestrou paletu dovedností a triků, jimiž Raiden disponuje!
zpátky ty levitující bedničky porůznu se vyskytující ve zdejším komplexu) atd. Vše je však dáno ve prospěch dobré a hlavně vyvážené hratelnosti. A to samé se dá říci o řadě herních prvků a zákonitostí, kde lze snadno vystopovat podobnost s předchozím Kojimovým počinem na PSX. Nakonec přispěji i já se svou osobní výhradou a to ke zpracování zdejší mapy celé lokace, kterou si vyvoláváte tlačítkem Start na obrazovce, a jež pro vás představuje jen rámcové zohlednění struktury komplexu. Tahle výtka je však vyvážená strhující interakcí s dalšími osobami na scéně skrze codec (vysílačku), kde vám tito posléze poskytnou tolik žádané informace ke každému problému na trase.
Metal Gearu, jehož přítomnost bude pro vás naprosto zdrcujícím zjištěním. Nadějete se mnoha zhaslých svíček životů, přičemž i vaše strana bilancuje ve svých řadách hodně smutné ztráty. Dočkáte se výborně navržených jednotlivých charakterů, u nichž není ono typické černobílé nahlížení. Třeba v případě bývalého prezidenta Soliduse Snakea, který měl prsty v incidentu na Aljašce (jenž tu bude podrobně rozebrán nejenom v textové podobě ve zvláštní nabídce hry) a ve zdejším aktu se již prezentuje osobně, se ve finále dozvíme jeho pravé ambice a plány, jež jsou neméně překvapivé než příběh sám.
