RECENZE: Men of War II je parádní a obsahem nabitá strategie z 2. světové

V historické strategii ukrajinského studia Best Way dostanete možnost velet vojenským batalionům až do úrovně jednotlivých mužů. Ani nějaké ty chyby a špatná rozhodnutí nedokážou zamaskovat, že jde o vynikající hru, která vydrží opravdu na dlouho.

Pokud bych měl Men of War II charakterizovat jedním slovem, tak řeknu gigantická. Nejen možnostmi, ale i obsahem. Kromě klasické kampaně za Sověty, spojence a nacisty, je k dispozici i série historických bitev, „tahové“ dobývání mapy i skirmish. To vše pro každou stranu konfliktu. Pokud vám ani to nepřijde dost, tak si kromě toho lze téměř pro každou misi zvolit a upravit batalion s jinou skladbou jednotek a tím úplně změnit styl, kterým budete postupovat.

Hra za Sověty je vyprávěna hlavně z pohledu ukrajinské strany, ostatně odtamtud autoři pocházejí. Prožijeme počátek nacistického ne tak úplně vydařeného blitzkriegu na ukrajinské území. Vyprávění završí jednou z největších tankových bitev druhé světové války, kdy se proti sobě srazilo osm set špičkových nacistických tanků s třemi tisíci tanků Kyjevského vojenského okruhu. Ukrajinci mají očividně dar sabotovat blitzkrieg, ať už jde o jakéhokoliv agresora. Mezi historickými kampaněmi nechybí samozřejmě ani Operace Overlord, začínající Dnem D a končící slavným osvobozením Paříže Spojenci. Kampaň a historické mise se povedly, náplň je pestrá a úkoly se různí. O poznání hůř se vydařil režim dobývání – Conquest.

Best Way se hodně zalíbila tahová kampaň třetího Company of Heroes (naše recenze), ale rozpočet na vlastní verzi měli bohužel v rozsahu menší školní svačiny. Souboje se skládají ze skirmish bitek různého typu. Útočíte na vybrané místo na „mapě světa“ a poté ono místo v dalším „tahu“ bráníte. Rozdíl oproti normálním šarvátkám je v interface, který si hraje na tahovou strategii. Složení batalionu si nevolíte před misí, ale máte k dispozici pouze ten, který vyšlete na misi přes mapu světa. Samotné bitvy se neomrzí, ale jinak jde o zcela nevyužitý potenciál a režim, který ani ve hře být nemusí. Bez pozlátka je režim Raid. Čistý skirmish bez zbytečného obalu okolo, kdy se při každém průchodu náhodně generuje série skirmishových misí, které musíte postupně zdolat.

S širokými možnostmi se pojí nutnost pořádně ovládnout hru a schopnost autorů vám možnosti jasně komunikovat. Jásal jsem, když jsem viděl, jak košatý tutoriál je. Celých dvanáct výukových lekcí. Jejich provedení už však tolik nadšení nevyvolá. Tutoriál je téměř odtržen od vašeho počínání a jen sporadicky kontroluje, zda jste si něco z jeho výkladu odnesli. Vychrlí vše, co v daném intervalu má a buď to poberete, nebo ne. Prokousal jsem se zhruba polovinou a pak raději šel zkusit štěstí do kampaně. Nic moc jsem se nedozvěděl a samotná kampaň naštěstí ty nejdůležitější věci opakuje.

Dokonale nedokonalá správa vojska

Pokud jsem si někdy u hry stěžoval na střídmost v možnostech jednotlivých jednotek, tak u Men of War II je naopak snad opravdu vše, co si lze přát. A to jak u pěchoty, tak u vozidel. U tanků lze měnit munici, typ střelby, formace nebo kolem nich vybudovat ochranný val z písku a navrch dát kamufláž. Pěchota má ještě detailnější možnosti – vlastní inventář a speciální schopnosti podle příslušného typu. Základní vojáci mohou hloubit zákopy, stavět pytlové valy, ale i házet protipěchotní či proti tankové granáty. Vše, co uděláte, má rozhodující dopad na výsledek bitvy. Při kamufláži je obtížnější vaše jednotky zaměřit a při řádně vybudovaném obranném valu se dá odrazit i mnohem silnější nepřítel. Podle zvoleného batalionu máte i sekundární schopnosti. Například s dělostřeleckým lze stavět bunkry, strážné věže nebo pokládat ostnatý drát i protitankové kovové ježky a miny.

Zvoleným batalionem se úplně mění dynamika misí. Defensivní mise proti tankům je v první části procházka růžovým sadem, pokud si zvolíte dělostřelecký oddíl, ale v ofensivní části mise budete ve značné nevýhodě. Naopak pokud půjdete do mise s tankovým praporem, obrana bude náročnější, ale o to snazší bude pronikání do srdce nepřátelského území. Možností, jak se strategicky vyřádit, je opravdu hodně.

Při hraní, obzvlášť skirmish misí, se ukazuje, že konceptu batalionů je trochu nedomyšlený. V kooperativní hře více hráčů není problém, když se jeden ujme útočného tankového praporu, druhý obranného dělostřelectva a třetí pěších oddílů. Ale ve skirmish, za vás další bataliony ovládá počítač a ten má proti živým hráčům značné mezery – nedomluvíte se s ním. Na vyšší obtížnosti je tak spoluhraní s počítačem náročné a musíte se hodně podřizovat jeho „přemýšlení“.

Jistá synergie s počítačem se dá docílit editací vašich batalionů a tzv. echelonů. Echelon je skupina jednotek, které lze v misi použít při naplnění specifických podmínek. Ve skirmish bitvách je použití druhého a třetího echelonu vypršením odpočtem času od startu bitvy.

Tyto útočné skupiny si můžete před každou misí editovat, není to ale zadarmo. Jisté jednotky jsou pouze za odměnu, vítězství v misi či kampani, jiné je třeba odemknout na technologickém stromě a poté ještě zakoupit daný počet jednotek do echelonu. V samotné misi pak rekrutujete z echelonu jednotky za velitelské body. Každá jednotka má jinou váhu bodů a součet nesmí přesáhnout limit. Tak je zajištěno, že stále operujete s celkem malými skupinami jednotek. Za mise získáváte odměny a ty poté měníte za odemykání a pořízení lepších technologií. To se ale neprolíná napříč režimy, pro každý režim je třeba si odemknout a koupit vše znovu. Jednotek k odemknutí je přitom opravdu hodně a pro multiplayer je tu velký potenciál pro zajímavá a variabilní PvP klání.

Vozidla nejsou nezničitelné pevnosti na kolech či pásech, ale dost zranitelné kusy techniky, pokud se střetnou s adekvátní protiobranou. Chytře načasovaný útok s dobrou skladbou jednotek může vaporizovat v pár sekundách celý tankový prapor. K neutralizaci vozidel ale není nutná kompletní destrukce. Při zásahu totiž může být vozidlo pošramoceno různým způsobem. Tank lze imobilizovat, zničit mu pásy, odrovnat dělo nebo způsobit ztráty na posádce. Všechny možnosti pak mají specifický dopad na funkčnost daného vozidla a vyžadují riskantní opravu v terénu. Škoda jen, že nelze mířit cíleně na části vozidel. Střelcům nejde určit, aby pálili do pásů nebo do věže, jde o šťastné a náhodné zásahy.

Pěšáci jsou nejuniverzálnější jednotky. Dovedou fungovat i na úrovni mikromanagementu. Mohou prohledávat bedny i padlé nepřátele a mají vlastní inventář. Zvládnou zastat práci i jako provizorní zásobování a doplňovat kupříkladu munici pro dělostřelectvo. Pakliže ale myslíte, že můžete nahradit obyčejnou pěchotou vysloužilé dělostřelce, tak jste na omylu. Na specializaci záleží. Pokud někdo dostane přidělenou nevyhovující pozici,nečekejte zázraky. Nezkušené ucho pak bude připravovat dělo pravděpodobně ještě dlouho potom, co zazní poslední výstřel v poli.

Men of War II je svérázná hra, a občas nad myšlenkovými pochody tvůrců zůstává rozum stát. Jedním takovým je způsob, jak hra nakládá s vozidly po jejich opuštění. Představte si modelovou situaci, ukořistíte nacistickou sajdkáru a chcete doplnit zásoby u zapadlé samoty. Vojáky necháte vystoupit a začnete prohledávat krabice. Pak se ozve rána a sajdkára vyletí do luftu, pár nešťastníku stojících blízko výbuch smete. Marně byste hledali nepřítele, to jen hra automaticky nechá zaminovat každý kus techniky, který se svými svěřenci opustíte. Chápu, že to je opatření, aby vozidlo nepadlo do rukou nepříteli, ale často prostě jen potřebujete na chvíli vylézt. Ještě bizarnější je, když vám takhle vyletí do vzduchu náklaďák vezoucí dělo, poté co necháte v dobré víře vystoupit řidiče, aby pomohl dělostřelcům. Dalším mystériem, které chápou jen tvůrci, je možnost zvednout slepici, to alespoň ničemu neškodí.

Hra je pořádně návyková, ale k pohodlnému zážitku má daleko. Autoři se snaží znovuobjevit kolo. Místo, aby obšlehli všechny moderní strategie, tak některé věci dělají po svém a zastarale. Chybí ukládání vlastních podskupin jednotek, a že by bylo potřeba. Hodila by se i taktická pauza. Souboje se vedou napříč celou velkou mapou a vy nemáte žádný nástroj, jak vše pořádně koordinovat. Navíc po načtení hry či proběhnutí in game cut scén se obraz vystředí,kam se mu zrovna zlíbí a vy pak musíte rychle hledat centrum dění.

Nevyhnete se tak bohužel občasné frustraci. Některé mise tlačí na kradmý postup, autoři ho ale do hry zapomněli pořádně implementovat. Nepřátelé vás vidí ležící v houští i skrze zdi rodinného domku. Některé nepovinné úkoly v misích nejde díky špatnému stealth prakticky dohrát, nebo jen s obrovskou dávkou štěstí. Evergreenem podobných strategií je problematický pathfinding, který se nevyhnul ani Men of War II. Někdy je s jednotkami nutné doslova zápolit, aby šly tam, kam chcete vy.

Online? Proč?

Je to nenáviděný trend už od posledního Sim City, dělá to jen potíže, stejně se toho nezbavíme. Co to je? Nutnost být neustále online, i když hrajete kampaň pro jednoho hráče.

Men of War II zakládá na vašem počítači server pro každou hru. Argumentovat se dá snad jen tím, že titul vás splněním singleplayer misí obdaruje i vybavením pro multiplayer. Za každou misi získáte jednotku nebo zásoby pro hru více hráčů. Nutit ale kvůli tomu hráče být neustále online? Tvůrci si zadělávají na pořádný průšvih. I před vydáním servery padají, což bohužel ústí i v pád právě rozehrané hry. Uložili jste naposledy před čtvrt hodinou, nechali jste se strhnout a teď si užíváte opojnou vítěznou jízdu nepřátelskou linií? Smůla, server spadl a vy přijdete o veškerý postup. Při nestabilním serveru jsem musel doslova ukládat po každém příkazu, protože hra se odpojovala co půl minuty. Někdy ani mise nejdou načíst. A já jen doufám, že se aspoň v něčem vývojáři poučili z minulosti a nepodcení ostrý start jako mnozí jiní. Podle autorů je to jen dočasné řešení a na offline režimu se pracuje.

O grafice to není

Men of War II se nemůže rovnat grafikou strhujícímu Company of Heroes 3, který svou propracovaností obrazu i zvuku občas vyrážel dech. Grafika u Men of War II je pro potřeby strategie dostačující. Vizuálně vás nepřehltí, ale ani nenudí. Hře funguje destrukce budov, nebojí se brutality a uživatelský interface je pěkně přehledný. Dokonce z něj lze vyčíst i poškození daného vozidla. Co ovšem zaostává mílovými kroky, je dabing. Je hodně špatný. Všechny strany konfliktu mají příběhové scény namluvené anglicky. Dialogy ale působí, jako by je psala AI a vlastně i samotné rozhovory zní jak od robota. Intonace ve větách, důraz na slova, rytmus, nic není přirozené a tahá to za uši. Nepamatuji si, kdy na mě dabing působil naposledy tak amatérsky a nepřirozeně.

Jinak je ale hra docela slušně vyladěná, jen je občas problém s nespuštěním skriptu v misi, který vyřešil loading pár minut zpět.

Neotesaný, ale zábavný

Men of War II rozhodně nepatří mezi mainstream. Není pompézní a naleštěný jako Company of Heroes. Lehce oprýskaný audiovizuál a zbytečně nekomfortní ovládání však naštěstí snadno vynahradí obrovská nálož obsahu, která vám vydrží opravdu na dlouho jak ve hře pro jednoho hráče, tak i v multiplayeru. Snad se start povede a offline režim přijde brzo, pro blaho hráčů i serverů studia Best Way.