Konečně nadešla chvíle na oslavu. Kurt Hectic, doktor Fluke Hawkins a Max, hrdinové, kteří pod vedením těch šťastnějších z vás dali mimozemským agresorům posledně co proto, berou do rukou skleničky a připíjí si na slavné vítězství. "Je to za námi", prohlašuje slavnostním hlasem Hawkins a Kurt, který nikdy nechtěl být hrdinou, mu se zjevnou úlevou přitakává. "Napráskali jsme jim zadky, na tuto lekci jen tak nezapomenou", přisazuje si opět doktor Hawkins. Hlasem jako ze záhrobí jej však přerušuje automatický systém v řídícím centru. "Vrátili se, hlásím útok mimozemšťanů na Zemi."
Dobře známá trojice, proslavená hrou MDK, se opět vrací na naše monitory. Na rozdíl od prvního dílu, ve kterém hrál hlavní roli Kurt ve svém speciálním oblečku a doktor s Maxem jen občas zasáhli do boje, bude tentokrát záchrana lidstva rozložena na bedra těchto dvou chlapíků a končetinami překypujícího robopsíka. (Pro ty, kteří nevědí o čem je řeč - doktorem sestrojený Max má šest končetin - zda jde o 6 rukou, 6 nohou nebo o kombinaci v poměru 2:4 se vedou dodnes tvrdé spory).
Nečekaný útok mimozemšťanů, kterým hra začíná, se stane skvělou příležitostí k předvedení kousků, jaké jsme u této trojice ještě neviděli. Ani mimozemšťané, předem odsouzení k hanebné porážce, však neodejdou zcela s prázdnou. Dříve než je Kurt odstřelí z úkrytu, Max provrtá kulkami ze šesti zbraní najednou a doktůrek usmaží pomocí atomového 
topinkovače, budou se skvěle bavit. O to jde těmto zeleným podivínům z vesmíru totiž v první řadě. Připadá vám to přinejmenším přitažené za vlasy? Ano, máte pravdu, nevím o žádném protivníkovi, který by mi v Quakovi zatleskal za mé taneční číslo několik málo sekund předtím, než ho pošlu do věčných lovišť. V nepředvídatelně bizardním a originálními nápady překypujícím světě MDK 2 však zažijete mnoho humorných situací, ve kterých vám zůstává rozum stát a logika si bere náhradní volno. Podtrženo a sečteno, spolu s mimozemšťany, doktorem a Maxem se budete skvěle bavit i vy. Kurt, který je kapitola sama pro sebe, se zas až tak bavit nebude. Jemu se totiž nechce...
Vzhledem k tomu, že v tomto pokračování se dostává stejné příležitosti ukázat své schopnosti všem členům týmu, není lehké přesně vymezit žánr hry. V prvé řadě a zcela bez pochyb to je střílečka. Dovolím si tvrdit, že inteligentní střílečka, jelikož, s výjimkou po zuby (přesněji po čtvrtou ruku) ozbrojeného Maxe, je třeba nejdříve přemýšlet a teprve poté stisknout spoušť odstřelovací pušky či topinkovače v doktorově případě. Kurt vyzbrojený puškou se skvělým dalekohledem rozhoduje většinu soubojů ve svůj prospěch na velké vzdálenosti. Doktor oproti tomu vytváří pomocí kombinace nalezených předmětů zbraně a přístroje, které mu pomohou přežít i v na první pohled bezvýchodných situacích. Jeho část hry v sobě obsahuje mnohé adventurní prvky. Suma sumárum - MDK 2 je nekonvenční a inteligentní střílečka, místy okořeněná o prvky adventure. Stručněji řečeno, jedná se o originální a zábavnou hru, ve které se Kurt snaží mít to co nejdříve za sebou, Max bojuje se 
strašnou křečí ve všech čtyřech horních končetinách, která mu nedovoluje pustit spoušť zbraní, doktor jen tak mimoděk zachraňuje své dva bojovníky, a na první pohled agresivní mimozemšťané se baví vaším snažením ukázat jim, kdo je na Zemi pánem...
Pojďme se ale podívat na tři z hrdinů této hry, jejichž osudy byly svěřeny do vašich rukou, trochu detailněji a ukažme si tak rozdíly, které by mohly vést k trošku přehnanému tvrzení, že se v případě MDK 2 jedná o tři hry v jednom balení...
Začneme s Kurtem Hecticem. Pro část hry, ve které bojujete proti mimozemšťanům v kůži tohoto chlapíka, jsou typické přestřelky na větší vzdálenost a vznášení se s použitím obřích větráků a modifikovaného padáku, který obsahuje doktorem speciálně navržený bojový oblek. (Jeho tvůrce mu však příliš nevěří, jelikož sám se vydává do boje pouze ve svém pracovním plášti.) S Kurtem je třeba bojovat takticky. Vběhnout do místnosti plné nepřátel je skvělá možnost, jak si znatelně prodloužit herní dobu. Tudy Kurtova cesta rozhodně nevede, pokud tomu strašpytlovi nevyberete nejlehčí obtížnost a nepřipravíte se tak o skutečně vyrovnané souboje se zelenáči z jiné galaxie. Nejsympatičtější a již mnohokrát zmíněná Kurtova vlastnost je však jeho evidentní nechuť zúčastňovat se dalších bojů. Do první mise se dostane pouze díky uklouznutí a hned další výstup začíná pohledem na jeho třesoucí se kolena. Komu by se ostatně chtělo riskovat svůj život pouze pro zábavu a potěšení zelených přivandrovalců z vesmíru.
S Maxem je to trošku o něčem jiném. Čtyři ruce a v každé silná zbraň (jedna tlama a v ní pořádné cigáro), dokáží mnohé, o čem se jeho společníkům ani nezdá. Vzhledem k tomu, že nabitých zbraní se všude povaluje po zemi nepřeberné množství, není potřeba vůbec šetřit střelivem. (Jestli se budete zamýšlet, kde se na palubě mimozemské vesmírné lodi vzaly pozemské zbraně, když je zelení mužíci vůbec nepoužívají, dojdete k odpovědi, že je mimozemšťané Maxovi sehnali, jen aby byla větší sranda.) Další stěžejní výbavu tvoří Jetpack, s jehož pomocí se mu podaří pobavit a zároveň pokropit olovem i mimozemšťany nacházející se ve vyšších sférách jednotlivých levelů. Max je jedním slovem pohodář. Zkuste jej chvíli nechat bez povšimnutí a brzy se za vámi začne otáčet a popotahovat ze svého cigárka. "Žádný spěch, voni ty zelený mršky počkaj."
A co doktůrek? Tento podivín dokáže se svýma dvěma rukama opravdové zázraky. Kombinace, které se vám podaří vytvořit z běžných předmětů, jež spolu s ním objevíte, vykouzlí nejeden úsměv na tváři. Jako příklad uvedu fukar, který se mu podaří sestrojit ze sušáku rukou na WC, a s kterým následně odfouká natvrdlé mimozemšťany do rohu místnosti a neservíruje je hladové masožravé rostlině k obědu. Přesně ve stylu ala MDK mu květinka po chutném občerstvení nezapomene poděkovat. Trošku přitažené za vlasy, co říkáte? Ano, přesně jako celá hra MDK 2, jejíž ztřeštěnost k vaší zábavě jen a jen přispívá.
A to jsem ještě zapomněl na mezihry. Jednoduché hříčky, které jsou vsazeny do hry, aby ji zpestřily a zahnaly tak jakékoliv náznaky monotónnosti, na které narazíme u tohoto titulu 
jen velmi zřídka. Neuvedl jsem ani nepřeberné množství vtipů a srandiček, kterými je celá hra doslova přeplněna. Když dám k dobru fór s kulatým akváriem, které doktor použije místo astronautské přilby, aby se tak zachránil před udušením ve vesmíru nebo zrcadlo bez odrazu, které je doplněno nápisem: "Váš odraz v zrcadle není v tuto chvíli k dispozici", neprozradím ani procento fórků, které na vás při hraní čekají. Jistě bych neměl opomenout poděkovat tvůrcům i za morální podporu fandící trojice mimozemšťanů, která mě povzbuzovala při nebezpečných přeskocích na pohybující se plošiny a z každého úspěšného pokusu měla neskonalou radost. Za zmínku také stojí drobné vynálezy, se kterými se na svých výpravách setkáte. Mluvící schody i automaticky se zavírající kabinka na WC by stály za patentování. Když jsem si pokládal otázku, proč je tato hra plná nápadů a zpestření, které se musí zalíbit snad každému jejímu hráči, dospěl jsem k jedinému možnému vysvětlení: Tvůrci MDK 2 z vývojářského týmu BIOWARE mají jedinečný smysl pro humor a chuť bavit se i při práci. Nezbývá než poděkovat jim za to, že se mimozemšťané nevrátili proto, aby komukoliv ublížili, oni se prostě přilétli bavit.
Ve chvíli, kdy se jistě nejeden z vás po přečtení předešlého odstavce zeptá: "Kolik mu za tuhle ódu platí?", se sluší uvést i drobné chybky a nedostatky, které lze i v tomto doposud jen opěvovaném titulu nalézt. Předem musím dodat, že jich není mnoho. Varovat bych měl snad jen hráče, kteří preferují střílení, a poskakování po plošinách je nudí k smrti. V MDK 2 se skáče o trošku víc, než bych si přál, ale dá se to rozhodně přehopsat (pardon překonat). Čistokrevní příznivci adventur snad pochopili, že i přes začlenění slova adventure do popisu 
typu hry tohle není ten pravý šálek kávy pro jejich vybíravé jazýčky. Tato hra je prostě specifická a nakolik jí oceníte, jestli podobně jako já, či nikoliv, nedokážu zcela přesně odhadnout.
Grafické zpracování MDK 2 je zcela odlišné od všeho co jste doposud viděli s výjimkou prvního dílu této hry. Je velmi zdařilé, barevné, nevšední a architektonicky zajímavé. Snad jen tunely propojující jednotlivé lokace vás začnou po chvíli nudit. Hudební doprovod se vždy náhle vynoří z ticha spolu se změnou děje na obrazovce a zvuky, které dokreslují vaše počínání nikterak nevybočují z dnešního standardu. Filmové sekvence jsou pěkné, nesnaží se o realističnost zobrazení a vsázejí na pěkné animace a vtipný scénář. Co ale považuji za největší překvapení - MDK 2 chodí, a teď se podržte, i na P200 s grafickou kartou osazenou čipem Voodoo1. Nechtěl jsem tomu věřit, dokud jsem to neviděl na vlastní oči, a jsem velmi rád, že to mohu potvrdit.
Jake tedy bude zaverecne hodnoceni? Dojdeme k nemu neprilis slozitou rovnici. Rovnych 85 procent herniho casu Vas to bude bavit. Toto cislo vynasobime dvema za nadstandartni sluzby, skvele napady, perfektni humor a zlatem cenenou originalitu. Umocnime na treti jako projev uznani za tri varianty hry, které nam tvurci nabidli. Odecteme cenu hry s prihlednutim ke kupni sile ceskych paranu a vyjde nam krasnych 91%. (Pokud jste docetli az sem, prijmete prosim nasi omluvu ve stylu jedinecneho zrcadla v MDK2: "Diakritika není v tomto odstavci recenze zatím bohuzel k dispozici...")
| MDK 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
