Konverze. Slovo, které my - konzoloví hráči - nemáme příliš v oblibě, a zároveň si v duchu přejeme, aby právě ty nejlepší hry byly převedeny právě na toho našeho miláčka. Konverze, tak ošidné jméno, které nám ovšem dává již dopředu tušit, že ta která gamesa bude konečně na tu naši platformu, a přitom se modlíme, aby to sakra zase nebylo pokažené, aby to dlouho netrvalo a aby byly zachovány všechny důležité prvky ze hry, nejlépe však ještě vylepšeny a poplatné pro aktuální dobu vydání.
Konverze je bohužel stále velký problém a nikdy nevíme, jak dobře která dopadne. I když někdy se zázraky dějí a konzolisté si pak mohou vychutnat stejný herní zážitek jako jejich kolegové na PC, ale opravdu jenom někdy… .
Asi se nejspíš pozastavujete nad tím, co vám vlastně takovýmto úvodem chci říci. Max Payne je totiž ten typ převodu PC hry, u něhož autoři slibovali možné i nemožné. Především překrásnou grafiku, rychlost 60fps, skvělé vizuální efekty a samozřejmě příběhově nejdokonalejší detektivní thriller, který se kdy na konzolích objevil. Tedy jde přesně o ten typ konverze, u které jsme my - konzolisté - nadšení a skeptičtí zároveň. A jakže nakonec tato hra dopadla? Předem upozorňuji, že se tato recenze týká PS2 verze!
Na Maxe Payna se čekalo skoro pět let, na každé výstavě sklízel obdiv a zároveň obavu, kdy vlastně a jestli vůbec vyjde. Majitelé PC se jej dočkali zhruba před půl rokem, pročež sklidil u
hráčů velký aplaus a dokonce ho někteří považují za nejlepší hru na PC. Nyní jsme se konečně dočkali i my, majitelé černých krabiček.
Max Payne je policista, který miluje svoji práci. Za své služby byl posléze vyznamenán, a to jak policejními orgány, tak drogovou mafií, jejíž některé členy měl poslat na pár let do chládku. A moc dobře víte, kterak se taková mafie odměňuje. Při jednom z příchodů domů nestačí Max zachránit svou rodinu před krvavou popravou a tak následně, hnán pomstou, je odhodlán vykonat krvavou vendetu. Celý příběh pak do značné míry připomíná filmy se Stevenem Segalem, kdy jeden „polda“ kompletně zničí celou organizaci.
Začátek hry byl velmi kvalitně zpracován, a tak jsem se těšil na stejně kvalitní pokračující představení. Filmové prostřihy, výkřiky vaší ubohé rodiny, tajemné hlasy a interaktivita vašeho bytu, kde jste si mohli prohlédnout každý šuplík, skříň, dávaly tušit jedinečnost tohoto titulu. Jenže zdání klame a tak jak jsem byl zpočátku nadšen, tak během mého dalšího herního působení tato má euforie brzy vyhasla. Řeknu to hnedle na rovinu - Max Payne je obyčejná střílečka - nic více a nic méně. A k tomu všemu strašně lineární a stereotypní. Už vás slyším, jak si v duchu říkáte - a která hra poslední dobou není. Jenže čeho je moc, toho je příliš.
Grafika je standardní, nebudu tvrdit, že je pěkná nebo šeredná, je prostě taková standardní. Prostředí je dobře zpracované, je plné zajímavých detailů a je i dostatečně interaktivní, což
potěší plno destruktivních typů hráčů. Trochu výtek mám proti zpracování vodních ploch, které vypadají spíše jak vzdušný opar než voda. I samotný fyzikální model je stejný. Co si ale nemůžu odpustit tvrdě napadnout, je design jednotlivých postav, samotného hrdinu nevyjímaje. Postavy totiž mají nejen špatnou animaci celého těla, kde nastane pocit, že postava v prostoru plave, ale nemají vůbec žádnou mimiku obličeje. Ano, samotné hratelnosti tohle neškodí, ale ubíjí to celkovou atmosféru, která ve hře nesporně je také díky skvělému zpomalovacímu režimu nazvanému Bullet Time. Tento režim je asi největším lákadlem celé hry a akční scény jsou de facto na něm postavené. Díky Bullet Time si pak můžete do sytosti užít efekty, které byly použity ve filmu Matrix. Ale právě tehdy je nejvíce patrná přítomnost zmiňovaného největšího problému hry; jestliže sestřelíte protivníka a on zpomaleně dopadá na zem a kamera jej zabírá zblízka a vy vidíte jen a pouze jakousi zkamenělou tvář, ještě k tomu mírně rozmazanou, tak v tom případě zde asi nebude něco v pořádku. To samé se dá říci o samotném hlavním hrdinovi, který má pouze jeden jediný výraz obličeje - dosti drsný - což vzhledem k tomu, že se zde objevují i tzv. flashbacky, není právě ideální alternativa.
Také délka jednotlivých úseků hry je žalostně krátká, což má za následek, že se po každé chvilce hraní budete spíše dívat na loadingovou obrazovku, než abyste se soustředili na hru samotnou.
Je to právě ten pocit nevyužitého prostoru, možností, jež vývojáři hloupě prohospodařili! I když se celá hra odehrává v části New Yorku, kde byste mohli mít volnost plnění úkolů po vzoru Max Payne předem vytyčenými lokacemi, takže se nemůžete vůbec
ztratit. Ovšem, a co je ještě daleko horší, po skončení každé miniúrovně se nemůžete vrátit, takže nemáte možnost navštívit a prozkoumat všechny místnosti, jež jste eventuelně minuli. Navíc je celková koncepce úrovní tak nějak pochybná. Každá z mini úrovní vám nabídne čtyři, pět místností, kde odprásknete pár zloduchů, nastane loading a pokračujete dále. Každou pasáž přitom zvládnete tak za dvě minuty.
Hra vám nabídne tři kapitoly po sedmi levelech a těch sedm levelů je ještě rozděleno na zmiňované mini úrovně předcházejících loadingu dalších lokací. Když si spočítáte to množství obrazovek s loadingem, je vám vše jasné. A to je prosím Max Payne na DVD - proč si sakra vývojáři už neuvědomí, že hry na konzolích jsou něco jiného a podle toho ten který projekt lépe neošetří?
Ovládání je okopírované od FPS her, kterých se již sice slušná řádka na trhu objevila, jenže opět největší chybou je nepodporovaná myš a klávesnice, takže se z toho stává takové „nahánění“ terčíku po obrazovce.
Aby vám autoři předložili skutečně černý thriller (tedy podle nich ), tak místo kvalitních CG animací vás čekají rozmazané komiksové obrázky podbarvené zvukovou kulisou. Ne, že by to byl špatný nápad, dozvíte se z toho plno důležitých informací, ale přeci jen by mi u takovéto hry více seděly a pomohly super animace např. se zpomalenými záběry a nějakým emocionálním
prožitkem jednotlivých postav, abych měl dojem toho, že moje postava také žije a má vlastní pocity. Přeci jenom jsou hry jako takové už nějaký ten pátek na světě a některé dokazují, že mají v sobě více procítěnosti a atmosféry než ledajaký hollywoodský trhák - např. .
A o to horší je to, že takováto hra vyšla nyní, těsně před vydáním největšího PS2 trháku, který se má brzy objevit – řeč je samozřejmě o Dead To Rights, který má pro změnu využívat kamerová kouzla ala John Woo.
| Max Payne | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
