Omyly a pochybení (byť třeba neúmyslná) už zkrátka k životu patří. Tuto větu, oblíbenou zejména v soudních síních při projednávání případů nejzávažnější kriminality, lze krásně použít na autora recenze, který se až do prvního spuštění a nevěřícného pohledu na dění na obrazovce domníval, že se jedná o čistokrevou RTS. Ostatně – zveřejněné obrázky k tomu sváděly. Nicméně ve skutečnosti se jedná o jednu z mála tahových strategií s jinou než fantasy tématikou, které tento rok spatřily světlo světa. A co víc, není to ani přes svou vysokou obtížnost vyloženě hardcore záležitost jako tituly od Matrix Games – spíše by na místě bylo srovnání s klasickou ságou Battle Isle. I Massive Assault mapuje válečné operace budoucnosti a činí to s noblesou sobě vlastní. Hra snadná na pochopení a přitom náročná na dokonalé zvládnutí, to je mantra snad všech herních vývojářů – a autorům z Wargaming.net se povedlo jí dosáhnout. Třikrát sláva!
Naměkko, natvrdo i na hniličku
Restaurace, která ve svém jídelníčku obsáhne tyto způsoby přípravy vajec, může se právem chlubit šíří své nabídky. Drobný paralelismus míří pochopitelně k zjištění, že nabídka herních módů Massive
Assaultu je variabilní podobně, ne-li ještě více. Kromě nikterak zvlášť příběhové kampaně je možné zkusit štěstí ve skirmishových soubojích, v multiplayerových bitvách či válkách a v originálním módu "světová válka", který simuluje boje vždy o jednu celou planetu. A tak ačkoliv hratelností se jednotlivé varianty příliš výrazně neliší, jedná se o slušnou nabídku možností, jejichž vyzkoušení zabere pěkných pár hodin času a zejména v případě dostatečně rychlé linky pro internetové hraní ani hned tak nezačne nudit.
"Nevím, jaké zbraně budou použity ve třetí světové válce. Vím ale, čím bude vybojována čtvrtá – klacky a kameny."
Známý citát Alberta Einsteina se v realitě vytvořené scénáristy Wargaming.netu ukázal jako totálně pomýlený. Třetí světová válka na Zemi skutečně propukla ještě v první polovině 21. století. Její důsledky ale nebyly zdaleka tak katastrofální – vítězství se dočkaly demokratické síly, sjednotily svět pod liberální nadvládou a započala dlouhá éra prosperity a dobývání kosmu. Jenže – co se nestalo. Zlo nevymizelo ze světa, jen spalo, a čekalo na možnost probuzení. Ta přišla v devadesátých letech a přechod z úkrytu do aktivní vojenské politiky se projevil zformováním organizace totalitních režimů pod názvem Phantom
League. Nepřipravená Free Nations aliance dokázala zastavit jejich nástup až ve chvíli, kdy se pod jejich nadvládu dostala polovina pozemských států. Nastal jistý status quo, kdy svobodné národy držely militaristické režimy v šachu především pomocí zdrojů z vesmírných kolonií. Ale právě tam zamířila Phantom League svou ocelovou pěst ke druhému úderu. Šest obydlených světů musí čelit kvalitně připravené invazi početných vojenských sil, které navíc nejsou bez podpory – řada místních politiků se ze strachu tajně přidala k zlotřilým diktátorům a propůjčila své provincie jejich jednotkám…
Světová válka není žádný med
Herní systém Massive Assault není tak úplně obyčejný. Hra je rozdělena na tahy, ty se však ještě dále dělí na jednotlivé fáze. Celá mapa je rozdělena vždy do několika provincií s hlavním městem. Na úplném začátku odhalí účastníci války několik svých spojenců – z jednoho či dvou území se stanou centra vojenských sil. Za kredity, jejichž počet je dán výkonností ekonomiky dané provincie, nakoupí hráč něco jednotek a rozmístí je po její ploše. Tato fáze "disclosure", tedy odhalování, se pak odehrává vždy na konci tahu, dokud je co odhalovat, tedy dokud má hráč na mapě nějaké skryté spojence. Následuje fáze bojová, kdy je možné pohybovat s jednotkami (dle svých možností mohou ujet různou vzdálenost)
a střílet na nepřátele (roli hraje dostřel, každá jednotka pak má dán počet životů, které ubere soupeři). Pokračuje se fází rekrutovací, v níž za každé území, v němž se nenachází ani jedna nepřátelská jednotka, hráč získá určitý počet kreditů, které může utratit za nákup nových jednotek a umístění na libovolnou pozici v dané provincii. Konečně na závěr dojde k již zmíněné fázi odhalovací, popřípadě jejímu speciálnímu podtypu jménem guerilla, jenž se týká provincií, na jejichž území poprvé vkročila noha nepřátelské armády – taková území mohou omezený počet svých bodů využít k nákupu obranných jednotek.
Arzenál pro všechny příležitosti
Ve srovnání s klasickou ságou Battle Isle (a teď jde především o první tři díly, čtyřka z dílny bratislavského Cauldronu je už přece jenom trochu o něčem jiném) disponuje Massive Assault o něco menším arzenálem jednotek, přesto je dostatečně variabilní a na žádnou nemůže být při výstavbě úspěšného útočného svazu či obranného valu zapomenuto. Jsou tu rychlá a málo obrněná vozítka, tanky, bitevní roboti, mortary, raketometné tanky, obojživelná vozítka, bitevní křižníky, stíhačky i bombardéry, jako specialita pak kupříkladu obří bojoví roboti, destroyery metající na obrovské vzdálenosti balistické rakety a další lahůdky.
Omezené zdroje nutí k používání i slabších jednotek, navíc nelze vytvořit bůhvíjak početnou armádu, a tak ztráta každého tančíku je velmi znát. Bojová taktika je tak spíše komorního rázu, o to je však možná náročnější. Překvapivě menší roli hraje terén, v úvahu se také nebere morálka jednotek, velmi zjednodušená je logistika. Přesto je Massive Assault velmi obtížnou hrou, nepřátelé mají povětšinou výraznou početní převahu a umělá inteligence není vůbec hloupá, dovede si spočítat okruh dostřelu svých vojáků, nasadit proti nemotorným robotům rychlé motorky, podniknout překvapivý výpad z doposud neodhaleného území a vůbec různými způsoby lidskému protihráči zatopit. Dohrání byť jen jediné mise tak je otázkou neustálého save/load procesu a promýšlení, kterak co nejefektivněji využít potenciálu vlastních jednotek. Možná tím jdou autoři sami proti sobě, neboť příležitostný hráč bude brzy tímto trnitým postupem frustrován a s největší pravděpodobností si hru neoblíbí, skalní stratégové ale náročnost jistě ocení.
Trojrozměrná perspektiva
Trojrozměrná tahová strategie – kombinace nepříliš častá, z kvalitních titulů se vybaví tak maximálně Incubation a již zmíněný Battle Isle 4. Massive Assault nicméně zvolil tuto cestu – a není to špatně.
Engine je poměrně výkonný, dokáže zobrazit vcelku detailní modely jednotek a leckdy velice hezkou krajinu. Jeho problémem jsou ovšem podivné poloprůhledné a málo početné krajinotvorné prvky, kvůli nimž často mapy vypadají dost hole. Ovšem efekty výstřelů a výbuchů jsou perfektní, málo co lze také vytknout hudbě a zvukovým efektům, takže po stránce audiovizuálního zpracování si nakonec Massive Assault přece jen odnáší nadprůměrnou známku.
Massive Assault je na jednu stranu mírně zesložitěnou tahovou strategií díky rozfázování jednotlivých tahů, na stranu druhou disponuje uceleným arzenálem specializovaných jednotek a rychle pochopitelnou hratelností. Je náročnou výzvou, nutí vystačit si s málem a maximálně využít potenciál všech členů armády. Nabízí slušné audiovizuální zpracování, takže i přes leckdy frustrující obtížnost a fakt, že hned ze začátku odhalí všechny možnosti a časem nemá moc co nového nabídnout, ho lze hodnotit jako příjemné zpestření mezi stále stejnými realtimovkami, nejlépe pak z druhé světové války.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
