RECENZE: Miles Morales dorazil na PC, optimalizace se povedla

Co jiného mohlo následovat po PC portu playstationového Spider-Mana, než samostatné pokračování s Milesem Moralesem. Houpat se na sítích ulicemi New Yorku nás bavilo letos i podruhé a navíc nám přišlo, že optimalizaci pro počítače zvládli tvůrci ještě o něco lépe, než u jedničky.

PC hráči, kteří měli zájem o playstationové hity, mají letos žně. Na začátku roku si mohli konečně vyzkoušet fantastický God of War z roku 2018 (naše recenze), v létě se pak přidala vůbec nejprodávanější exkluzivita z PlayStationu 4, Marvel’s Spider-Man (naše recenze). Na podzim se pak přidala ještě kolekce Uncharted (A Thief’s End společně s The Lost Legacy) a také poslední Sackboy. A ještě do konce roku stihl dorazit i pavoučí nášup v podobě samostatného dodatku Miles Morales.

V případě této hry je listopadové datum vydání opravdu příhodné, stejně jako bylo u původní playstationové verze před dvěma lety. Hra je totiž stylizována do zasněženého New Yorku v průběhu Vánoc. Pokud na vás ještě nyní, ke konci listopadu nedýchla vánoční atmosféra třeba z prvního poprašku sněhem za okny nebo otravných vánočních reklamám, Miles Morales to zařídí.

Marvel’s Spider-Man: Miles Morales stojí někde na pomezí velkého DLC a malé plnohodnotné hry. Je to takový Marvel’s Spider-Man 1,5. Můžete si jej zahrát samostatně, bez nutnosti vlastnit základní hru. To ovšem nedoporučuji, ochudili byste se o pár příběhových souvislostí. Miles Morales v podstatě navazuje tam, kde jednička skončila. Na druhou stranu jde však o velice krátkou hru a rozhodně existuje celá řada dodatků na jiné hry, které jsou podstatně delší. A levnější. Ale o tom až na závěr.

Pokud jste hráli jedničku na PlayStationu či PC, budete u Milese Moralese jako doma. Hra se ovládá úplně stejně, herní mechaniky jsou také vesměs stejné, byť něco je trochu zjednodušeno a něco naopak navíc. Pokud vás zajímá náš pohled na hru jako takovou, mrkněte na naší původní recenzi pro PlayStation 5. Herní novinky v PC verzi totiž žádné nejsou, jde opět pouze o port na novou platformu.

Ještě než se posunu přímo k fungování hry na PC, sluší se odpovědět na otázku, zda má Milese smysl vůbec hrát, pokud jste jej už vyzkoušeli na PlayStationu. Pokud si chcete dát druhé kolo v příběhové kampani, směle do toho, je totiž opravdu zábavná. Jestli však toužíte po novém zážitku v lepším rozlišení či vyšších snímcích, záleží hodně na tom, jakou PC sestavu máte doma.

Zde jsou minimální požadavky na hardware:

Na PS5 má hra tři výkonnostní režimy: Performance (1440p/60FPS), Performance s ray-tracingem (cílí na 1440p/60FPS) a Fidelity s ray-tracingem (4K/30FPS). Performance režim s ray-tracingem dorazil na PS5 verzi o něco později a v podstatě výkonnostní režim nahradil. Pokud si chcete užít lepší grafické nastavení, měli byste mít doma poměrně výkonné PC, jelikož s průměrnou sestavou se nejspíše nedostanete ani na hodnoty, které nabízí právě PlayStation 5. Něco jiného je to samozřejmě v případě, že jste Milese zkusili pouze na PS4, tu už zřejmě porazí kdejaké běžnější PC.

Já jsem Milese Moralese zkoušel na sestavě s procesorem Ryzen 5 3600, grafickou kartou RTX 3070 Ti a 16 GB operační paměti. K hraní využívám 1440p monitor, v tomto rozlišení jsem tedy zkoušel i hru samotnou. Vzhledem k tomu, že PC port Spider-Mana v létě měl těsně okolo data vydání pár problémů s grafickými ovladači a tedy i samotným výkonem hry, docela mě překvapil Miles Morales, který hned od prvního dne fungoval znatelně lépe.

Systém mi nejprve sám nastavil veškerá grafická rozlišení na vysoká, ovšem vypnul ray-tracing. Bez dopočítávání přes DLSS 2.0 se snímky držely někde okolo hranice 100 FPS. Zapnutí ray-tracingu (bez DLSS) však nebyl takový mohutný zásah do výkonu, jako jsem zažil právě u předchozího dílu. Snímky se pořád držely někde mezi 60 - 70 FPS a teprve až s nastavením všeho na max, včetně ray-tracingu stínů jsem sem tam zahlédl na počítadle sem tam o trochu méně, než 60.

Porovnání: vlevo hra s ray-tracingem, vpravo bez něj

Samotné DLSS se stejně jako v případě prvního Spider-Mana moc nevyznamenalo. Nárůst výkonu napříč celým spektrem nastavení, od Quality až po Ultra Performance nebyl moc znatelný. Možná je chyba někde v našem testovacím počítači, nicméně pokud bez DLSS hra fungovala na 60 FPS, s jakýmkoliv režimem dopočítávání rozlišení se dostala maximálně na 70 FPS. Jinak řečeno, rozdíl ve výkonu moc patrný nebyl. Dejte nám případně vědět v diskuzi, jak se daří DLSS u Spider-Mana na vašich sestavách.

PC verze opět přináší také podporu širokoúhlých monitorů, Sony uvádí jako příklad poměry stran 21:9, 32:9 a nebo i 48:9 s třemi monitory vedle sebe. Cutscény se však dostanou maximálně na poměr stran 32:9. Dále je zde samozřejmě i podpora hraní na klávesnici a myši, která je uživatelsky přizpůsobitelná tak, aby sedla každému, kdo takto hru chce hrát. Hra zároveň nabízí i podporu ovladače DualSense z PS5, a to i včetně speciální haptické odezvy.

Hra i po dvou letech od uvedení na trh přichází s původní plnou cenou, tedy 50 eury. Za tu už tehdy autoři sklidili kritiku, jelikož se ukázalo, že Milese lze dohrát i klidně za dva (dlouhé) večery. Pokud se zaměříte čistě na kampaň, zabere vám asi 7 hodin, s vedlejšími úkoly už to bude určitě víc, než 10, ovšem i tak se vejdete do 20 hodin. 50 eur se tedy pořád zdá být trochu vyšší částka, byť i tak stojí Miles Morales za vyzkoušení.

Ve výsledku je totiž pro nadšence z prvního dílu Miles Morales v podstatě povinnost. Hra se na počítačích parádně hýbe a v nižším rozlišení si jej užijete i s trochu slabším PC. A i když je hra hodně krátká, nebudete se u ní ani na chvíli nudit, což ve výsledku zní vlastně lépe, než nějaká třicetihodinová hra vycpaná nezáživnou vatou.