Když před léty přišla francouzská firma Infogrames s prvním dílem série Alone in the Dark, byli jsme ohromeni novátorským systémem sledování hlavní postavy - úhel pohledu na ni se (více či méně) inteligentně měnil podle toho, kam jste s ní zašli. Od té doby se kromě dalších dvou dílů AitD objevilo mnoho her využívajících tohoto principu; k nejúspěšnějším patří například Resident Evil, jehož Martian Gothic v mnohém připomíná. Hrůzostrašná atmosféra je u těchto her jaksi samozřejmá, takže vás jistě nepřekvapí, že marťanská gotika se snaží navodit husí kůži od začátku až do konce. Nikoli však prostředky gotickými, ale vědecko-fantastickými.
Děj
Ocitáme se v blízké budoucnosti, která je ve znamení pokusů o průzkum Marsu. Poté, co v roce 1996 vědci z NASA objevili v marťanském meteoritu stopy po živých organismech, se rozpoutala nová bouře zájmu o Mars. Američané a Japonci vypustili několik sond, které měly za úkol studovat atmosféru a půdu na této planetě, aby zde nakonec roku 2009 přistála první lidská posádka v kosmické lodi Zeus 1. A kdo že financoval tento nesmírně nákladný projekt? Byla to Earth Control, zajímavě nazvaná pobočka společnosti Earthcare Unity, největšího nadnárodního konglomerátu všech dob.
Historie vzniku Earthcare Unity byla celkem nenápadná - založil ji v roce 1995 její stávající prezident Bernard Allenby, ambiciózní biochemik vlastnící doktoráty z Oxfordu, Sorbonny a Yale, jakožto firmu specializující se na úspory přírodních zdrojů prostřednictvím geneticky upravených potravin. Během tří let však Earthcare Unity pohltila více než deset velkých společností z oboru biochemie a začala se zabývat mnoha dalšími věcmi; kromě původního zemědělství to byly i informační technologie, zbrojní průmysl a výzkum vesmíru. Allenby se stává nejmocnějším člověkem na zeměkouli a není proto divu, že pro něho novináři vymysleli přezdívku "Zeus".
Jedním z mnoha cílů Bernarda Allenbyho a potažmo i Earth Control byl průzkum Marsu a jeho postupná přeměna na obyvatelnou planetu - tento proces měl být završen již ke konci 21. století. Prvním krok k tomu učinila již posádka lodi Zeus 1 (podle koho se ta loď asi jmenovala :-), která zanechala na povrchu planety nástroje a materiál pro výstavbu budoucí základny a odnesla s sebou rozmanité vzorky půdy a kamenů. Protože mikrobiologové z NASA v těchto vzorcích jednoznačně prokázali přítomnost zkamenělých životních forem, spojila se Amerika s Japonskem a Evropou za účelem vybudování rozsáhlé základny na místě, kde přistála loď Zeus 1 - přímo pod nejvyšší horou celé sluneční soustavy, 26 kilometrů vysokým vyhaslým vulkánem Olympus Mons.
Celkem 58 lidí žilo a pracovalo na výzkumné základně jménem Vita 1, když z ní na Zemi dorazila alarmující rádiová zpráva, která nebyla kvůli poruchám a evidentnímu rozrušení vysílajícího moc srozumitelná. Vyplývalo z ní, že vědci na základně při svých průzkumech Marsu objevili a na přímý rozkaz ze Země i otevřeli jakousi Pandořinu skříňku, která rozpoutala něco strašlivého. Zoufalá zpráva končí jasným doporučením pro ty, kteří přijdou pátrat: "Stay alone - stay alive" (Zůstaň sám - a zůstaneš naživu). Na Mars je tedy vyslán trojčlenný tým: mikrobioložka Diana Matlocková, vojenský expert Martin Karne a odborník na umělou inteligenci Kenzo Uji. Varování ze záhrobí bylo vyslyšeno, a tak po tvrdém přistání, při němž je nenapravitelně poškozen výsadkový modul (= není cesty zpět), vstupují naši tři hrdinové do základny každý sám různými vchody. Zde dobrodružství začíná.
Jak vidíte, až na zapovězenou pospolitost v příběhu mnoho originálního nenajdeme - tím ovšem nechci říct, že by byl zcela nezajímavý.
Zpracování
Martian Gothic je sice označována jako akční adventure, ale fanouškům typických her tohoto žánru (Tomb Raider, Indiana Jones and the Infernal Machine, Nocturne atd.) bych ji rozhodně nemohl doporučit. MG se totiž od těchto titulů poměrně dost liší: adventurní a akční prvky se zde, abych tak řekl, vzájemně 
komplikují, místo aby se doplňovaly. Pohybujíce se dlouho po stejných chodbách, adventuristu budou v jeho rozjímání permanentně znepokojovat roztroušené živé mrtvoly, které nelze zabít, ale pouze dočasně (asi na deset minut) vyřadit z vražedného provozu, a akčního hráče rozhodně neuspokojí "povinných" pět kulek, kterými je třeba s vyvinutím jisté malé dávky obratnosti zombie skolit, stejně jako omezený repertoár a množství zbraní a munice. Všechny hráče bez rozdílu pak jistě nepotěší, že když už se do vás zombie za dramatického výkřiku hudby zakousne, musíte vždycky slušně dlouho čekat, než se pustí, aniž byste do té doby mohli cokoliv udělat.
Neobvyklým prvkem je ovládání tří postav, přičemž v kterýkoli okamžik se můžete přepnout na libovolnou z nich. To velmi přispívá ke komplikovanosti hry a zvětšuje počet možných akcí a kombinací na těžko únosnou míru. Každá postava má svůj inventář, ale počet předmětů záhy překročí jeho velikost, takže jste nuceni přebytečné věci ukládat do několika schránek rozmístěných po základně (předmět nelze jen tak pohodit na zem). Udržet si přehled o tom, kdo z vašich tří hrdinů co kam uložil, je obtížné - dostanete-li se k některému z počítačů, můžete si sice nechat zobrazit obsah schránek po celé základně, ale tady narážíme na další obtíž: ze začátku nemáte příliš ponětí o tom, ve kterých místech se pohybujete. Všichni členové výpravy sice u sebe mají mapu základny, ale ta neukazuje ani jejich aktuální polohu, ani místa, kudy do 
základny vstoupili. Výměna předmětů mezi postavami se děje prostřednictvím jakési potrubní pošty, jejíž schránky se nacházejí na několika místech základny.
Ukládání hry je řešeno neobvykle a je dalším atributem, který vás donutí všechny akce pečlivě plánovat. Dostanete-li se k některému z počítačů, můžete si hru uložit; každý počítač má však omezený počet ukládacích pozic a jakmile je vyčerpáte, už vám z tohoto hlediska není k ničemu.
Typický algoritmus hraní MG je přibližně takovýto:
1) Vytvoříte si hypotézu, která ze tří postav by mohla nějaký předmět někde zkusit na něco použít.
2) Prostřílíte se k nějaké poštovní schránce a předmět pošlete.
3) Adresát se prostřílí k nějaké poštovní schránce a předmět si odebere.
4) Adresát dojde s větším či menším úsilím na příslušné místo a pokusí se předmět použít.
5) Pokud to fungovalo, OK. Pokud ne, GOTO 1 (a případný Load, pokud nechcete přijít o zbytečně vystřílenou munici).
Tento postup naznačuje, v čem je slabina: zkoušení postupů vás stojí mnoho času a energie, protože nemůžete ukládat na každém kroku. Někdy si postavy dokonce mezi sebou musejí posílat jeden předmět několikrát, a navíc vezměte v úvahu, že u 
naprosté většiny schránek nemůžete nechat své neaktivní hrdiny jen tak postávat, protože se kdykoli může probrat zombie, do jehož "rajónu" schránka patří, a napadne danou postavu, zatímco vy děláte někde jinde s jinou postavou něco jiného. Znamená to tedy ještě navíc nutnost postupně zjistit, kde se nacházejí relativně bezpečná místa, a tam svoje neaktivní postavy "odkládat", což opět prodlužuje celý proces experimentování. Poté, co padnou hranice mezi jednotlivými postavami (zpočátku se jedna k druhé vzhledem k zablokovaným dveřím nemůže fyzicky dostat), budete ještě k tomu muset dávat pozor, abyste s jednou postavou nepřišli příliš blízko k druhé, jinak vás v duchu výše uvedeného hesla čeká krutý osud. Potrpíte-li si v hrách na tvrdou realitu (vědecko-fantastickou :-), budete možná spokojeni, ale pro mě osobně tohle překračuje míru zábavnosti.
MG je v podstatě lineární záležitost, pořadí událostí je pevně dáno a jakmile hru dohrajete, jen těžko budete hledat důvod, abyste se k ní vrátili. Odhlédneme-li od časově náročného experimentování, je obtížnost hádanek ve většině případů nízká; někdy se však po vás chce taková sekvence akcí, na kterou přijdete dost těžko.
Grafika & zvuk
Jak jste již mohli usoudit z obrázků, prostředí, ve kterých se pohybujete, jsou vykreslena stylově - detailně a chmurně. Chmurnosti zde však, na rozdíl třeba od takového Nocturnu, není dosahováno nadměrnými dávkami odstínů temných barev, 
ale důmyslným navozováním pocitu osamělosti a klaustrofobie. Ačkoli kulisy jsou na slušné úrovni, zpracování postav za nimi zaostává. Není to sice až tak zlé, ale hranatost a pohyby připomínající otáčení zaměřovací věže tanku vás během hry občas do oka uhodí. Ruku v ruce s tím jdou zvukové efekty, které jsou často nepřesvědčivé - zvuk chůze je například stejný, ať kráčíte plynule vpřed nebo se otáčíte na místě. Hudba je podstatně lepší, dobře přispívá k atmosféře strachu a samoty, ale opakováním stále stejných fanfár při určitých frekventovaných situacích vzniká jistý stereotyp.
Ovládání
Známým neduhem her tohoto typu je nevhodné přepínání kamer, a MG to v plné míře potvrzuje. Často po přepnutí na jinou kameru sledující místnost pod jiným úhlem ztratíte přesnou orientaci v prostoru, což je obzvlášť nepříjemné, pokud právě bojujete. Nejlepší periférií, kterou můžete k ovládání použít, je bezesporu gamepad.
Pro koho
Jak se tak snažím si představit hráče, který by si mohl tenhle kousek užít, vyvstává mi před očima adventurista ze staré školy, kterému nevadí komplikované zkoušení a mnoho marných výprav končících záhubou. Myslím ale, že drtivá většina z nás již podobnému sebetýrání odvykla.
| Martian Gothic: Unification | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
