RECENZE: Ve hře Lucius budete vraždit členy vlastní rodiny

Lucius je kontroverzní hra s kontroverzním námětem. Zhostíte se role chlapce posedlého ďáblem, jenž má za úkol rozpoutat nevídaný masakr. Autoři však nedokázali plně využít herního potenciálu, přestože námět je velmi originální.

Cílem hry není nic jiného, než v roli na první pohled roztomilého klučiny vyvraždit veškeré osazenstvo v obřím rodinném sídle.

Silná káva?

Hrát za špatnou stranu mělo vždycky něco do sebe, vzpomeňme například klasiky Dungeon Keeper, Overlord nebo třeba Carmageddon. To však byly hry, které vše braly s poměrně velkou dávkou nadsázky. Lucius je poněkud silnější káva, až je nutné se ptát, zda to tentokrát tvůrci poněkud nepřehnali.

A to pěkně z gruntu: od zahradníků a uklízeček přes široké příbuzenstvo, až po vlastní rodiče. Lucius totiž není jen tak obyčejné dítě. Narodil se 6.6.1966 a v den jeho šestých narozenin ho posedl ďábel, který mu výměnou za duše mrtvých propůjčuje nadpřirozené schopnosti.

Hra je to poměrně originální, jelikož nápaditě mixuje několik žánrů dohromady.

I když námětem může vzdáleně připomínat simulátor nájemného vraha Hitmana (jehož nejnovější díl se opravdu povedl), je to v první řadě velice netradiční hra z žánru adventur.

Lucius je na první pohled roztomilý kluk. Ale opravdu jen na první pohled.

Na hru nahlížíte z pohledu třetí osoby přes Luciova záda a prakticky bez omezení se pohybujete po celé usedlosti s desítkami pokojů, několika salónky a přilehlou zahradou.

Cílem každé z dvaceti úrovní je zlikvidovat jednu konkrétní osobu tak, aby vás při činu nikdo nespatřil. Musíte tedy vypozorovat její zvyky a nastražit na ni vhodnou léčku za použití posbíraných předmětů a později i speciálních schopností.

Od jednoduchých pastí po ďábelské kousky

Vše se postupně komplikuje a od jednoduchého nasypání jedu do jídla se posunete ke vskutku ďábelským pastem. Vymýšlení jednotlivých "nehod" je originální a zvrhle zábavné, problém však nastává při samotné realizaci vražedného plánu.

Úkoly Luciovi zadává samotný Lucifer.

Není totiž problém přijít na to, co by se mělo nebohé oběti provést, ale spíše jak to pak opravdu udělat. Už bylo řečeno, že sídlo rodiny Wagnerů je opravdu rozhlehlé a pokud jste při úvodní prohlídce domu něco přehlédli (a to není problém, jelikož jsou některé předměty opravdu malé a je potřeba namířit kurzor přímo na ně), máte zaděláno na nepěkný zákys.

Najít například na obrovské zahradě jediný (!) kámen nebo ve vinném sklepě jednu (!) specifickou láhev prostě není fér a už vůbec ne zábavné. Neškodilo by ponechat hráči trochu volnosti a ne ho svázat jediným správným řešením.

Číslo šelmy

Datum Luciova zrození samozřejmě není zvoleno náhodně, protože posedlost šestkami je se satanismem spjatá velice silně. Za vším samozřejmě stojí křesťanské náboženství, jež číslo 6 vnímá jako číslo nedokonalosti, neboť je umenšením ideálního čísla plnosti, sedmičky. 666 je pak podle některých interpretací Nového zákona označením Antikrista.

Ač jiné výklady Písma nabízejí číslo 616 nebo dokonce 615, tři šestky prostě vypadají lépe. A tak se staly popkulturním fenoménem, který zná patrně každý, ať už z hororů, nebo metalových nášivek. Milovníci spiknutí se předhánějí ve hledání spojitostí mezi "číslem šelmy" a písmeny například u Hitlera či Billa Gatese. Poradce prezidenta Petr Hájek pak i ve zkratce WWW.

Došlo to tak daleko, že strach z 666 má i svůj oficiální název: hexakosioihexekontahexafobie.

Je to obrovská škoda, protože jinak má hra rozhodně co nabídnout. Postupně odemykaná kouzla, jako je ovládání mysli, telekineze nebo pyrokineze, obohacují hratelnost stejně jako několik vedlejších úkolů, v nichž Lucius hraje vychovaného synka, a tak po sobě uklízí hračky či pomáhá vynést odpadky.

Grafika je překvapivě kvalitní. Ale ty nároky na hardware.

Ke slovu se dostává i ze začátku upozaděný příběh. Jeho vypravěčem je detektiv, kterému začíná počet smrtelných nehod připadat poněkud podezřelý, a tak pomalu odkrývá prohnilou slupku na první pohled slušné a spořádané rodiny.

Nevyrovnaný celek

Bohužel je Lucius značně nevyrovnaný celek a na každý dobrý nápad připadá minimálně jeden špatný. Fanoušky adventur určitě nepotěší akční ani plíživé mise, kdy jedna chybka znamená okamžitý konec a návrat na začátek kapitoly.

V inventáři se lze pohybovat jen kolečkem myši.

Nezkušení autoři (Lucius je prvotina týmu Shiver Games) totiž opomněli přidat funkci ukládání, což kvůli zdlouhavému běhání po celém domě naštve. Zmínit musíme i nadstandardní hardwarové nároky. Na průměrných počítačích se hra sotva hýbe a nahrávání jednotlivých úrovní zabere klidně pět minut. Při plíživých misích, kde se postupuje systémem pokus-omyl, je to pak opravdu o nervy.

Vypadá pěkně

Jinak ovšem proti technickému zpracování nemáme nejmenší výhrady. Na to, že jde o tvorbu malého studia, vypadá hra proklatě dobře, a to i na střední detaily.

Hra si svuj rating 18+ rozhodně zaslouží.

Postavy jsou pěkně vymodelované i rozpohybované, najdeme zde pokročilé světelné efekty a i fyzika je obstojná. V tomto ohledu hra daleko překračuje původní očekávání. Navíc se na hře pilně pracuje i po vydání, a je tak možné, že v jednom z opravných patchů se zlepší i optimalizace pro méně výkonné sestavy.

Ani sebevětší záplata však nezabrání postupně se vkrádajícímu stereotypu a z toho plynoucí nudě.

Jednotlivé popravy se od sebe sice značně liší, jejich provádění však už ne, a tak si hra vaší pozornost dlouhou dobu neudrží.

Dát si čas od času jednu dvě kapitoly je zábava, ale na dlouhé herní dýchánky to není. Že byste si ve dvě ráno říkali "ještě zabiju dědečka a pak už jdu opravdu spát", to opravdu nehrozí.

To nejlepší na Luciovi je tedy rozhodně námět a originalita. Tohle jsme tu opravdu ještě neměli. Na druhou stranu je zde bohužel až příliš mnoho zásadních chyb, které výsledek táhnou dolů. Budoucí tvorbu Shiver Games však nyní budeme bedlivě sledovat, protože tenhle tým má evidentně talent a nyní i cenné zkušenosti.