Japonci dělají skvělé hry. Skutečně, stačí zabrousit do archívu "legendy" a 99% her, které najdete, jsou "Made in Japan". Počítejte se mnou: Metal Gear Solid, Legend of Zelda, Mario, Pro Evolution Soccer, Virtua Fighter. Neříkám, že jsou to všechno klenoty herního průmyslu, ale drží se vysoko nad průměrem a to se cení. V Capcomu nejspíše také čtou americkou sci-fi, protože přibližně před půl rokem spatřila světlo světa hra Lost Planet: Extreme Condition exkluzivně pro Xbox 360. Po přečtení příběhových informací se mi totiž ihned zjevil v paměti román Death Planet od amerického spisovatele Harryho Harrisona, který jsem nedávno dočetl. Kdo udělal totéž, jistě mi dá za pravdu. Nehostinné prostředí, brouci, boj o přežití. V Capcomu to ještě řízli typickou japonskou filozofií a mangou, a hit byl na světě. Ptáte se, proč vám to všechno vykládám? Protože Lost Planet (dále jen LP) se po půl roce dostal na PC a je to pastva jak pro oči, tak pro duši.
VIDEO
"Abyste se celou cestu nenudili, připravili pro vás tvůrci cirkus nestvůr, které jinde nenajdete."
Příběh se odehrává v daleké budoucnosti, kdy už nás zdeformovaná a poničená matička Země nemůže dále unést. Lidé se tedy vydají hlouběji do vesmíru a najdou si domov nový (Mars to není). Nová planetka pod kódovým názvem E.D.N. 3 je však dost nehostinná, ledovou zimu a bouře však lidé přehlížejí a začnou budovat základny pro nový začátek. Po určité době se však z nitra země vynoří mimozemská hmyzoidní rasa zvaná Akrid, která nové spolubydlící rozhodně tolerovat nechce. Začíná válka, dlouhá a vyčerpávající. Hmyzí síla a počet však stále rostou, a tak lidem nezbývá než opustit svůj nový svět a zdrhnout zpátky na Zem. Ti, co se rozhodnou zůstat, jsou buď brzy mrtví, nebo poschovávaní v nitrech hor a tam, kde je ještě alespoň trochu teplo. Lidská paličatost však nezná mezí, a tak po 30 letech přichází nová vlna dobyvatelů pod hlavičkou společnosti Nevec, tentokrát již s lepším vybavením a s úsměvem na tváři. A také s novým plánem na přeměnu planety na zelený ráj. Začíná nová bitva s hmyzáky, ale také se starými dobyvateli, kteří jsou nyní bráni jako piráti.
Berete na sebe roli Wayna, jednoho z prvních dobyvatelů, který přišel v souboji s Green Eye (velký zlý brouk) o otce. Není na tom však nejlépe. Kromě toho, že přišel o otce ztratil také většinu vzpomínek a tak vůbec netuší, kde je, co tam dělá a hlavně co je to za nástroj, co má na ruce. Inu, s novými přáteli, neboli piráty, kteří ho dříve zraněného objevili, se vydává na dlouhou pouť: nejprve pomstít smrt svého otce a poté i překazit plány oné tajné organizace Nevec, kteří podle všeho vůbec nezamýšlí to, co se ze začátku očekávalo. Příběh není vyprávěn špatně, ale hlavně po druhé půlce trochu ztrácí smysl a mnohdy budete nechápavě přemýšlet, kdo je vlastně kdo a co tam dělá. Naštěstí to hra v závěru napravuje, takže jí to nemějme za zlé.
Největším tahákem a tím základním mechanizmem hry je určitě herní prostředí a s tím spojená neustálá nutnost běžet dál. Váš ochranný oblek totiž ani náhodou nedokáže udolat mráz do konce levelu, a tak se musíte poohlédnout po zdrojích tepla. To lze dostat ve formě plazmové energie ze spousty věcí. Z nepřátel, bossů, různých kanystrů nebo velkých nádrží a také na speciálních checkpoint stanicích, které vám po aktivaci dodají teplo a ukážou další směr, kterým se máte vydat. Na absorbci tepla vám poslouží malý stroj na zádech přezdívaný T-Eng (nejspíše zkratka pro Thermal Energy). Abych tedy nezapomněl, celou podstatou hry je, že vám toto teplo neustále klesá (překvapivě nejen venku na mrazu, ale i uvnitř budov či sopky) a abyste zůstali naživu a teplo si dobili, musíte se pouštět do křížku se vším, co vám přejde přes cestu. A právě proto je hra tak zábavná. Protože nevynecháte nic, musíte pořád bojovat a reagovat na vyvíjející se situaci a s ubývajícím teplem vás adrenalin žene pořád dál. Musím uznat, že se tento záměr vskutku povedl, a drží napětí hry až do konce. Jediné části hry, které bych něco vytknul, jsou přibližně dva levely z celkových jedenácti, kdy jste poblíž sopky a pak také v budovách. Abyste mně nepochopili špatně, všudypřítomná láva, několikametrové gejzíry a načervenalá obloha vypadají náramně, ale paradoxně právě díky absenci toho sněhu, bouře a oslepujícího slunce nejsou tak přitažlivé a nejvíce zde si všimnete oné jednoduchosti a lineárnosti hry. Naštěstí to netrvá dlouho a hra vám to vynahradí v epickém finále.
Abyste se celou cestu nenudili, připravili pro vás tvůrci cirkus nestvůr, které jinde nenajdete. Akridů je hodně druhů a dělí se na místo výskytu jejich hnízd a způsob boje. Na ledových pláních tedy najdete brouky co se rádi zahrabávají do sněhu a vzápětí na vás válejí sudy, vedle sopky pak budete zápasit s ohnivými škorpióny a zmutovanými včelami. Všichni ale mají jedno společné. Mají svůj vlastní tepelný zdroj, který by měl být vaším prvním cílem. A u bossů to platí dvojnásob. Počet druhů velkým dílem přispívá k různorodosti a především zamezí monotónnosti akce. Kromě toho se hmyzáci také náramně povedli po designové stránce. Neříkám, že se autoři neinspirovali. Například základní druh, který vás provází téměř po celou hru jako by z oka vypadl hmyzákům z Hvězdné Pěchoty. Inspirace však není opičení, tak proč ne? Kromě Akridů se vám postaví také piráti a především pak vojáci Nevec společnosti, kteří vám v pozdějších fázích hry dokážou pěkně zatopit.
Umělá inteligence na tom naopak není nejlépe, i když rozhodně dokáže překvapit. Piráti a vojáci ještě utíkají, schovávají se, případně sprintují k tomu, kdo má zrovna silnější zbraň. Někdy ale také znuděně stojí a po dávce ze samopalu pak znuděně leží. Brouci po vás pak jdou jedinou možnou a nejkratší cestou, která většinou leží před hlavní. Brouci však nejsou lidé, a proto bych to u nich ani tolik nevyčítal. Někdy dokonce dokážou překvapit s úhybnými manévry či nenadálým výpadem.
"Například základní druh, který vás provází téměř po celou hru jako by z oka vypadl hmyzákům z Hvězdné Pěchoty."
Po vzoru všech japonských her se také čas od času potkáte s nějakým tím bossem. Zde rozhodně neplatí pořekadlo "co je malé, to je hezké". Bossové jsou povětšinou velcí jako barák a každý vyžaduje jiný přístup. Boje s nimi jsou vždycky parádní a mají téměř megalomanský styl, který vás pohltí. Dáváme jedničku s hvězdičkou.
VIDEO
Bossové jsou povětšinou velcí jako barák a každý vyžaduje jiný přístup.
A co na ty sviňáky platí? Zbraně. Je jich hodně a jsou věrné slovíčku „sci-fi“. Kromě klasických kousků jako samopal, brokovnice, raketomet a balíček granátů několika druhů také dostanete méně všední kousky. Mohl bych zmínit plazmovou a pulzní pušku a minomet. Ale především se jedná o zbraně, které můžete odmontovat oněm mechům (k nim za chvíli). Jedná se o kolosy, které jsou většinou dvakrát větší než vy a je sranda sledovat, jak vaše postava táhne obrovský raketomet, které je jednou tak velký. Tyto kanóny se vám také představí jako rotační kulomety, lasery, raketomety, minomety atd. Je toho prostě habaděj. A pokud nestihnete vyzkoušet všechny, dejte si hru ještě jednou na obtížnost Extreme a pak bude na obrazovce tolik brouků k odstřelení, že by slabší povahy měly jít stranou.
Kromě zbraní vám určitě pomůže také vystřelovací hák, díky kterému se můžete dostat na hodně nepřístupných míst a který vás mnohdy zachrání, pokud omylem sklouznete do propasti. Je také dobře využitelný v boji s Akridy, takže jej budete používat docela často.
V některých opravdu tuhých pasážích vám přijdou vhod tzv. Vital Suits (VS) neboli kráčející robotická brnění, které se povalují všude možně po celou dobu hry. Nejedná se jen o příjemné zpestření hry, ale o její plnohodnotnou součást, kterou využijete nespočetkrát. Mechů je několik druhů, liší se výbavou (i když si mecha, kterého zrovná osedláváte, můžete napěchovat vším možným) a někteří mají dokonce dva módy fungování. Vedle klasického kráčejícího módu, kterým oplývají všichni se někteří mohou proměnit třeba ve sněžný skůtr, nebo chvíli poletovat či dokonce klouzat jako baletka. Ke konci hry také objevíte onen VS, který kočíroval váš otec a který je s vámi úzce spjat. O tom už ale nic víc.
Je na čase vyrukovat s hlavní devizou hry, a to audiovizuálním zpracováním. Nebudu nic zastírat, Lost Planet je grafická orgie, která na dnešní dobu jen stěží hledá konkurenci. Boduje především perfektním rozlišením textur ostrých jako břitva a neuvěřitelně vypadajícími výbuchy a kouřem, který je jako živý. Grafika využívá možností DirectX 10 až na doraz a někdy budete mít co dělat, abyste to rozdýchali. Dechberoucí výhled pak zaručí bloom efekt, který promění zasněžený hangár v dálce v umělecké dílo. Především ve filmových animacích je kvalita grafiky hodně znát a někdy jsem měl pocit, že koukám na živé herce. Abych byl trochu přesnější, na mojí sestavě Intel Core Duo 2.0 GHz, 2 GB RAM a grafickou gartou GeForce 8800 GTS s 640 MB to běželo naprosto plynule na plné detaily. Lost Planet je prostě audiovizuální bomba.
Pařanům se slabší sestavou se určitě zalíbí volba hrát hru jak v Dx 10, tak i v Dx 9 módu. Zkoušel jsem to v obou a musím uznat, že rozdíl je poznat. Především bloom efekt, rozmazávání po výbuchu, efekt samotného kouře. Nezkušený hráč to možná nepostřehne, ale je prostě cítit, že Dx 9 něco chybí. Ale i ve slabší verzi vypadá LP přinejmenším konkurenceschopně. To však nemění nic na faktu, že jsou obě verze žrouti výkonu, a to dost drastickým způsobem. Naštěstí je nastavení dost bohaté na to, aby si každý hru nastavil dle obrazu svého (spíše svého kompu).
Kapitolou samou pro sebe jsou animace postav. Motion capturing je téměř dokonalý, pohyby ladné, přechod z běhu do skoku také. Při skocích a dopadech je cítit váha postavy a rozhodně po mapě neklouzáte. Mnohdy máte nohy zaryté po kolena ve sněhu a je to znát. Milé animace typu klopýtání po zemětřesení nebo udržování rovnováhy se také náramně povedly. Jedinou výtku bych směřoval k rychlosti postavy. Ano, běhá pomalu a vypadá to realisticky. Ale pro účel hry, který je ve zběsilé akci je to opravdu nevhodné a především v soubojích s bossy to poznáte na vlastní kůži. Naštěstí to není nic, kvůli čemu budete po sté loadovat, takže zase uklidněte tep.
S pastvou pro oči je úzce spjata pastva pro uši. A vskutku, vhodnější slovíčko bych nenašel. Zvuky zbraní, pištění Akridů, hlášky pirátů a vojáků (někdy hodně povedené) - vše působí tak, jak má. Dabing je velice slušný, i když rozhodně nedosahuje kvalit řekněme Double Agenta.
Soundtrack je takřka bezchybný a narozdíl od rychlosti běhu postavy padne ke hře jako ulitý. Symfonický orchestr dostal zabrat a ohlušující chorály doprovázející bitvy s bossy mi zní v uších doteď. Hudba mi velice připomínala Hvězdné války, ale to je jen dobře, protože jsou si se hrou v lecčem podobné. Ostatně pro ukázku si skočte na oficiální stránku hry a dostanete ochutnávku jak ze soundtracku tak z animovaných sekvencí.
|
Originální nápad v originálním prostředí
Docela krátké, pokud nepočítám multiplayer
899 Kč
AnglickyAbych zase jen nechválil, dohrání hlavního příběhu vám zabere nanejvýše sedm hodin, a to i s přestávkami na kafe a pokecání s přítelkyní o ekonomických problémech v Iráku. Je však zcela možné, že si to dáte znovu a pokud ne, můžete přesednout k multiplayeru, který narozdíl od Xboxové verze podporuje také hru LAN. Privátních párty si tak můžete užívat donekonečna. Po vybrání postavy se stačí připojit do Lobby, vybrat mapu a vrhnout se do boje. Hra nabízí jak klasické módy jako deathmatch či team deathmatch, tak i méně všední typu "Udrž nepřítele co nejdéle od tepelného zdroje" nebo také Získávání bodů po vzoru Company of Heroes. Zábava na dlouhé hodiny je tedy zaručena.
Co říci závěrem. Po přečtení několika hodnocení PC verze na zahraničních webech jsem byl velice rozčarovaný a přistupoval ke hře se skepsí. Nenašel jsem však větší skulinku, za kterou bych snížil body a pro mně je to jedna z nejlepších relaxačních stříleček za poslední dobu. Ano slyšeli jste dobře. Lost Planet není nic víc než nabušená arkádová střílečka, která přidává několik svěžích nápadů a která vám dá parádně odpočinout od problémů. Ale o tom přece hry jsou, nebo ne?
