Lord of the Rings: The Battle for Middle-Earth 2

Po více než roce se vracíme do Středozemě, abychom ji osvobodili od nájezdů krutých skřetů nebo ji naopak podvolili Sauronově nadvládě. Na jakou stranu se přikloníte vy?

První díl Lord of the Rings: The Battle for Middle-Earth (dále jen BfME) zaznamenal masový úspěch u hráčů snad všech věkových skupin, v mnoha časopisech a na mnoha webech obsadil první pozice v kategorii realtime strategie roku 2004, případně i hra roku 2004 a hodil vývojářům v Electronic Arts do kapsy nějakou tu zlatku. Spolu s Chronicles of Riddick: Escape from Butcher Bay tak BfME dokázala, že lze udělat hru podle filmové licence, u které se budou hráči bavit a ne jen nevěřícně kroutit hlavou, co za paskvil se jim to rozplizzzlo na monitoru, jak se ve většině případů bohužel děje. Původní BfME tedy příběhově věrně kopírovala filmovou trilogii a byl jsem velice zvědavý, co si na nás autoři vymysleli pro tentokrát. Předně musím zklamat zaryté fandy filmové ságy, protože z ní toho ve hře zrovna moc není, alespoň ne tolik jako minule, takže žádný Edoras, Helmův žleb, Minas Tirith nebo Osgiliath. Děj se po většinu hry přesouvá na sever do oblastí Mlžných hor a Temného hvozdu (Mirkwood), kde se v kampaních podíváte na více nebo méně známá místa (znalci Hobita budou jako na koni). Bohužel díky tomu, že se příběh BfME 2 odehrává paralelně s prvním dílem, působí spousta věcí dost nelogicky a skalní fanoušci budou mít chuť narvat vývojářům krabici od hry do specifického otvoru, který nebudu jmenovat, ale vážně nejde o pusu.

Když už byla řeč o kampaních, tak si o nich něco řekněme. Kromě krátkého tutoriálu, který vás naučí základům hry a módu nazvaného „War of the Ring“, o kterém si povíme za chvilku, jsou tu skirmish mise a kampaně za Dobro i Zlo, každá po osmi misích. Za hodné odrazíte útok na Roklinku a Šedé přístavy, později ubráníte hlavní město trpaslíků – Erebor a nakonec dobijete temnou pevnost Dol Guldur na jihu Temného hvozdu. Kampaň za zlou stranu je obdobná, jen je hráč postaven na opačnou stranu barikády, ale i tady se podíváte občas někam jinam. Začnete vyhlazením Lórienu a zplundrováním Šedých přístavů a Hobitína (vždyť kdo by nechtěl srovnat se zemí samotné Dno Pytle) a nakonec zničíte poslední útočiště „hodných“ – Roklinku. Osm misí v jedné kampani ale opravdu není moc a obě se dají v klidu projít za víkend, ale kampaně naštěstí nejsou hlavním táhlem hry.

Válka o Prsten a to ostatní
Hraní by měl prodloužit mód tajemně nazvaný „War of the Ring“, tedy Válka o Prsten, což je v podstatě taková hra ve hře, zde v podobě tahové strategie. Na obrazovce vidíte mapu celé Středozemě, rozdělenou na jednotlivé regiony, obsazujete neutrální území pohybem jednotek po mapě, na získaných územích můžete třeba stavět nové strategické budovy a trénovat nové jednotky apod. Pokud se na jednom políčku setkáte s nepřítelem, máte na výběr tři možnosti. Buď necháte bitvu rozhodnout automaticky, takže vyhraje ten silnější nebo se do bitvy pustíte sami nebo utečete. Tento mód lze hrát i v multiplayeru, ale vzhledem k čekání na protivníkovy tahy a celkové zdlouhavosti nebude možná jeho popularita tak velká, jak tvůrci zamýšleli.

Skvělé zpestření je možnost vytvořit si vlastního hrdinu, od jména, po vzhled, oblíbenou zbraň i unikátní schopnosti.

To skirmish mise, to už je něco jiného. Ve hře jich je okolo čtyřiceti, což už je pořádné numero a výběr je dost pestrý. Zde už se fanoušci mohou vyřádit do sytosti, najdou tu totiž snad všechny známé lokace, od Hory Osudu přes Mrtvé Močály až po Fangorn a zabojovat si v nich mohou až v šesti hráčích najednou a na jedné mapě dokonce v osmi! A pokud je vám přes čtyřicet misí málo, stačí chvíli počkat a na internetu se jistě díky přiloženému editoru nějaké kvalitní kousky brzy objeví. Skvělé zpestření je možnost vytvořit si vlastního hrdinu, od jména, po vzhled, oblíbenou zbraň i unikátní schopnosti. Možností jsou stovky a je jen na vás, zda budete chtít mít nařachaného bijce nebo mocného kouzelníka. Ale proč hrát znovu stejnou hru? Přece kvůli novým stranám a jednotkám.

Pochválit ale musím enginové animace, které plynule přecházejí do kreseb nebo naopak a vypadá to úžasně.

Trpaslík či elf?
Celkový počet frakcí se vyšplhal na hezké číslo šest. Zahrát si tak můžete za lidi, elfy, trpaslíky, gobliny a armády Mordoru nebo Železného Pasu. Podrobný popis tu nemá cenu rozepisovat, ale určitě se vyplatí zmínit, že každý národ je zcela jiný, má své unikátní jednotky i stavby a je nutné s ním (případně proti němu) aplikovat zcela rozdílnou strategii. Stejně tak každá jednotka se hodí na něco jiného, takže zatímco střelci s ohnivými šípy jsou efektivní proti další pěchotě, stačí na ně udělat nájezd jízdou a je po střelcích. Je tedy hloupost vyrábět pouze jeden typ jednotek a doufat, že s nimi nepřítele rozválcujete jako parní válec krtinu, ale musíte být připraveni na všechno.

Někteří hrdinové.

Gloin – Gimliho otec je moudrý a zcestovalý trpaslík, který společně s dalšími trpaslíky a také s Bilbo Pytlíkem putoval k Osamělé hoře, kterou obýval drak Šmak. Svou palicí je schopen značně poškodit libovolnou budovu nebo s ní vší silou praštit do země a vyvolat menší zemětřesení.


King Dain – Obávaný bojovník, který jde do každé bitvy plný odvahy a kuráže. Díky bohatství svého lidu je vybaven tím nejlepším brněním, štítem a sekerou, kterou rozsévá smrt v nepřátelských řadách a zvedá morálku svým spolubojovníkům.


Goblin King – Jezdec na obřím škorpionu, pán divokých zvířat a krutý bojovník toužící po krvi nepřátel, to je Gorkil. Říká se o něm, že zná ty nejtemnější místa světa tak dobře, že je schopen si na pomoc povolat i mocné draky.



Shelob – Královna všech pavouků v celé Středozemi, obávaná Odula, má nyní své doupě v průsmyku Cirith Ungol, kde střeží jednu z cest do Mordoru. Říká se ale, že dříve žila v Temném hvozdě, stejně jako ostatní jejího druhu.



Haldir – Kapitán elfských bojovníků z Lórienu a statečný bojovník se zasloužil o úspěšné odražení skřetů, kteří pronásledovali Společenstvo z dolů v Morii. Vedl také posily do bitvy v Helmově žlebu, kde bohužel padl.



Arwen – Elrondova dcera, krásná Arwen Evenstar, vyniká nejen v jízdě na koni, ale také ve schopnosti léčit druhé. Byla to právě ona, kdo pomohl Frodovi uzdravit ránu po Morgulské čepeli.

Změny se nevyhnuly ani stavbě vlastní základny a získávání peněz. Asi největší změnou oproti minulému dílu je možnost stavět kdekoliv se vám zlíbí a když píšu kdekoliv, myslím tím opravdu kdekoliv. Stavění budov zprostředkovává nevýrazná jednotka překvapivě pojmenovaná „Builder“, se kterou můžete klidně dojet k soupeřově základně a postavit mu u ní několik střeleckých věží (což je ale nepravděpodobné, protože nepřítel si těchto jednotek okamžitě všimne a jejich eliminace je rychlá, ale ta možnost tu prostě je). Pryč je tedy nutnost rozmyslet si, jaké budovy postavíte na předem daných místech ve své základně, jak tomu bylo dříve, ale pokud vám to finance dovolí, můžete klidně zastavět každé volné místečko na mapě. A propos finance. Jejich získávání už nebude tak jednoduché jako dříve, kdy stačilo mít několik farem bezpečně za hradbami pevnosti, ale tentokrát budete muset i trochu taktizovat. Budovy, které vám zprostředkovávají finance (doly, farmy, ...) mají svůj určitý rádius a další budovu tak musíte postavit mimo něj, jinak jejich účinnost značně klesne (při umísťovaní budovy je to vyjádřeno v procentech). Základem většího množství peněz je tedy postavení více těchto budov, ale co nejdál od sebe, což s sebou přináší nutnost kontrolovat větší část mapy a jednotlivé budovy hlídat, protože se mohou stát (a také se velice často stávají) terčem útoku nepřátelské armády. Zda je tento systém stavění a vydělávání přínos nebo naopak, to už ponechám na vás, ale mě osobně vyhovoval víc systém z prvního dílu.

Stále stejný engine, není to škoda?
Přestože od vydání BfME 1 uplynul více než rok, nedočkali jsme se nového enginu, ale „pouze“ upraveného původního (ano, je to stále ten z Command & Conquer: Generals), ale není to žádná tragédie, spíše naopak. Grafika se opravdu povedla, je docela detailní a i rozmanitost prostředí mě potěšila.

Klady a zápory

Spousta skirmish misí; možnost vytvořit si hrdinu
Spousty jednotek a jejich vyváženost
Audiovisuální stránka

Hardwarové nároky; malé odzoomnutí
Krátké kampaně; příběhově trochu nelogické
Děsný žrout času

Design misí je perfektní, ale na nějaké dlouhé pokochání není většinou moc času. Bohužel díky velkému počtu jednotek na mapě je hra dost náročná na hardware a často se zpomalí i na high-end sestavách s dobrou grafickou kartou. Také bych uvítal, kdyby šlo od země oddálit kameru trochu víc, než je povolené maximum, protože i to je chvílemi moc blízko u země a přehlednosti to tak značně ubírá. Pochválit ale musím enginové animace, které plynule přecházejí do kreseb nebo naopak a vypadá to úžasně. Stejně tak mě ohromily některé efekty v čele s vodní hladinou, která vypadá prostě úchvatně. Hudební stránka je na tom skvěle. Howard Shore dokazuje, že opravdu umí a jeho hudební motivy známé z filmové trilogie se mi neoposlouchaly ani po delší době. Stejně profesionálně působí i namluvení a ostatní zvuky, tady si zkrátka nemám na co stěžovat.

Verdikt: Lord of the Rings: The Battle for Middle-Earth 2 je důstojné pokračování svého předchůdce a přesto, že nepřináší téměř nic nového, hraje se skvěle a to je důležité. Pokud jste fanoušky prvního dílu, bude se vám dvojka určitě líbit. Ale pozor, BfME 2 nepřináší tolik změn, jak se na řádný druhý díl sluší a patří, takže vyzkoušejte nejprve demoverzi, ať když tak víte, do čeho jdete.