První série seriálu Life is Strange působila před deseti lety jako zjevení. Nebylo to kvůli hratelnosti, šlo v podstatě o klasický interaktivní film s primitivními hádankami a rozhodně ne kvůli grafice, která i na svoji dobu vypadala hodně lacině.
Do srdcí milionu hráčů se zapsala především tím, jak civilní a v dobrém slova smyslu neherní tehdy byla. Zatímco všude jinde jste výjimečným hrdinou, na jehož bedrech závisí životy ostatních, ne-li osud celého světa, tady byly hlavní náplní klasické trable dospívání obyčejné teenagerky v malém americkém zapadákově. Ano, časem se na to nabalilo vyšetřování vraždy, ohýbání toku času a zkoumání efektu motýlích křídel, ale základním kamenem příběhu bylo řešení vztahů s rodiči a vrstevníky, tedy něco, s čím se dokáže identifikovat každý. Autoři přitom projevili mimořádný cit při navrhování postav a do hlavních rolí obsadili spíše outsidery, kteří se svým chováním, zájmy i preferovanou hudbou pohybovali spíše na okraji většinové společnosti.
Chloe je zpátky v plné síle, dokonce je z ní hratelná postava. Vysvětlení jejího návratu je však scenáristicky nezvládnuté.
Introvertní Max a punkerka Chloe spolu vytvořily nezapomenutelnou dvojici, závěrečná volba pak patří mezi ty nejtěžší, které jsme kdy ve hrách museli udělat. Kdo ji neoplakal, nemá srdce.
Ke cti autorům budiž, že se v následujících dílech nesnažili jen opakovat fungující schéma, ale přinesli nové postavy, nové zápletky a nová prostředí. Na úspěch první série už se jim ovšem navázat nepodařilo.
Po letech klesajících prodejů tak zatahují za záchrannou brzdu a vracejí na scénu své ikonické postavy. Jenže je to trochu na sílu. protože jejich příběh byl už dříve dokonale uzavřen.
Pokud pro vás dosavadní omáčka nebyla jen nutná rekapitulace dávno známého, aktuálnímu dílu se zatím vyhněte. Bez už dříve navázaných emocionálních vazeb z prvního dílu a znalosti postav z přídavku Double Exposure (naše recenze), nemáte šanci vcítit se do hlavních hrdinek a bez této nostalgické vrstvy zůstane jen průměrná adventura plná otravných klišé.
Když jsou na obrazovce obě hrdinky najednou, je to skvělé. Takových scén je ovšem poměrně málo.
Maxine je v době vyprávění už 28 let, má stabilní zaměstnání na Caledonské univerzitě a kromě přetáčení času pak nově umí i nahlížet do budoucnosti. Během jedné takové vize spatří, že celá škola brzy skončí v plamenech a spousta jejích přátel zemře, jejím úkolem je tomu samozřejmě zabránit. Pomáhat jí v tom bude Chloe, kterou ovšem tvůrci vrátili na scénu poněkud krkolomně. Ok, její příchod za zvuků ikonické písně Spanish Sahara od Foals je dojemný, ale vzhledem k tomu, že kánonem je vyústění příběhu, při kterém byla Chloe obětována, bych čekal poněkud promyšlenější vysvětlení, než jsme dostali. Naopak, v marné snaze tuto scenáristickou berličku obhájit, se do toho scenáristé až příliš zamotávají. Místo aby se soustředili na mezilidské vztahy, kde je odjakživa Life is Strange nejsilnější, snaží se vysvětlovat principy přetáčení času, nezvratnosti osudu, paralelních dimenzí, roztrhaného přediva reality apod.
Co se nezměnilo ani trochu, je hratelnost. Stále se pohybujete po malých prostorech, hledáte interaktivní předměty a povídáte si s lidmi.
Ve scénáři pak najdeme i dívku, která na sebe umí brát podobu jiných lidí, nebo elitní studentské bratrstvo s kouzelnými rituály. Finále, ve kterém jsou vazby mezi jednotlivými aktéry a událostmi vysvětlovány na několika tabulích ve stylu populárního memu Pepe Silvia, působí vyloženě antiklimaticky a na emoce v něm nezbývá příliš prostoru. Jinak řečeno ta sympatická „civilnost“ příběhu je pryč, zůstává jen obyčejná sci-fi detektivka. Což je obrovská škoda, protože vývojáři stále umějí nabídnout silné a lidské scény, které jinde nenajdete. Když jsou obě hrdinky na obrazovce spolu, chemie funguje naplno, jejich milostný vztah už totiž není prezentován jen v náznacích, ale jako fakt (byť rozhodnutí v něm pokračovat je jen na hráči). Jenže těchto momentů je trestuhodně málo, většinou každá z dívek postupuje po své linii.
Zásadní roli hraje opět hudba, která vyloženě vybízí k rozjímání a poslechu. Na soundtracku naleznete indie hvězdy jako Sparklehorse, Daughter, Girl in Red nebo Idles. Tady vše v pořádku.
Trochu smutné je, že téměř všechny lokace už známe z minula. Jasně, dává to smysl, ono se toho na univerzitách až tolik nemění, na druhou stranu takto přicházíme o podstatnou část zážitku z průzkumu okolí. Kromě školního kampusu tu je ještě oblíbená hospoda Snapping Turtle a… to je vlastně všechno.
Nový Life Is Strange si můžou zahrát i ty největsi sněhový vločky. https://t.co/xSceiCAluo
Lokace jsou malé a kromě těch pár interaktivních míst zde můžete maximálně tak fotit sběratelské předměty, což tedy za mě úplně k nějaké znovuhratelnosti nepřispívá. Na konec se podíváte za nějakých 8 hodin, i tak je to o trošku více, než by být mělo, tato látka už je totiž maximálně vytěžená.
Což se asi dá říct o celé značce, která by víc než přehrabování se v minulosti potřebovala nějaký čerstvý přístup. Max a Chloe jsou bez debaty fajn, zaslouží si však daleko více, ne být rozmělněny ve zbytečných pokračováních, které nejenže původní příběh nikam neposunují, ale naopak jeho jednoznačné vyznění zbytečně relativizují.
