Legendary – vskutku legendární propadák

Nadějný počin se bohužel nepovedl a selhává téměř ve všem, co slíbil. I přes spoustu neduhů se ale dá tímto titulem na nějaký čas zabavit. Velkou zábavu ale nečekejte.

Legendary (PC) | foto: Bonusweb.cz

Vývojáři ze Spark Unlimited to mají těžké. Bez pochyby mají originální náměty, ale ve finálním zpracování ještě pokulhávají. Jejich předešlý projekt, FPS akce Fall of Liberty, měl sice zajímavý námět alternativní historie, nicméně špatná hratelnost, mizená umělá inteligence a grafické bugy hru posunuly do šedi průměru až podprůměru a za nedlouho už po ní ani pes neštěkne.

To se teď snaží napravit a vydávají další FPS akci s prostým názvem Legendary (dříve s přídomkem The Box). Nebudu tu rozepisovat celý příběh, takže jen ve zkratce.

Ten tajemný Box je ve skutečnosti legendární Pandořina skříňka, kterou se do muzea vydává šlohnout hlavní hrdina Charles Deckard. Samozřejmě se něco zvrtne, Charles skříňku otevře a vypustí do světa spoustu legendárních potvor od grifinů až po vlkodlaky a další podobnou havěť. Úkol je tedy jasný – uklidit po sobě ten bordel a vyřídit si to s padouchem LeFeyem, který do muzea Charlese vyslal.

Hned první minuty samotné hry vás překvapí svým megalomanským pojetím. Muzeum se začne hroutit, všude začnou umírat lidé a kolem vás bude zkáza největšího kalibru. Ještě než se stačíte pořádně rozkoukat, vás hra bude hnát ven z muzea a v zápalu destrukce okolí si ani nevšimnete té přehnané naskriptovanosti a toho, že stále běžíte po jediné možné cestě.

Po úniku z muzea se vám naskytne pohled na město likvidované obřím golemem složeným převážně z aut, který si dává okolní mrakodrapy k snídani. Jeho eliminace pomocí elektromagnetického pole je tedy novou prioritou.

Další děj prozrazovat nebudu, ono upřímně není moc o co stát. Každopádně vězte, že otevření Pandořiny skříňky Charlese poznamená zvláštní schopností vysávat životní energii z bytostí, které ze skříňky vzešly. S její pomocí se může léčit, či ji použít na jakýsi Force-Push, který je však v praxi využitelný jen minimálně. Díky tomu se budete u většiny právě eliminovaných potvor zastavovat a vysávat život, což je zbytečně zdlouhavé a hlavně po chvíli docela nudné.

Potvory z magické bedničky jsou jedna z těch zajímavějších věcí. Na většinu z nich platí rozdílné taktiky, např. vlkodlakovi musíte ustřelit hlavu, jinak se po chvíli znovu zvedne a boj začne nanovo.

Malí lávoví golemové se zase neustále objevují z jejich žhavého hnízda v zemi, které je nutné uhasit (jako na potvoru tam vždy je nějaké potrubí, které je jakoby úplnou náhodičkou prasklé právě nad tímto hnízdem, stačí otočit kohoutem) atp. Nepřátelé se ale bohužel respawnují, jak chtějí a dokud nespustíte skript, můžete bojovat do alelujá.

Předchozí projekt autorů - Turning Point: Fall of Liberty

Winston Churchill se v roce 1931 ještě coby diplomat vydal do New Yorku, kde se mu ale stala nezáviděníhodná příhoda. Srazil ho taxík a budoucí úspěšný válečný premiér musel do konce života chodit o berli. Ovšem v alternativní historii do něj taxikář vrazil zřejmě trochu více a Churchill zemřel ještě než se stihl proslavit.

Má to ale i sekundární dopady: nacistické Německo ovládlo postupně celou Evropu, pak Asii a samozřejmě si pořádně nabrousilo zoubky na baštu svobody – Ameriku.

Turning Point: Fall of Liberty není špatným titulem, a máte-li rádi lineární válečné střílečky, klidně ho zkuste. Jen od něj neočekávejte žádné zázraky, jak nám mediální masáž slibovala. Pokud se navíc těšíte jen na alternativně zpracovanou historii, asi budete zklamáni – zajímavá myšlenka zůstala zoufale nevyužita.

Hodnocení: 69%, - číst celou recenzi

Po krku vám ale půjdou i lidští protivníci, konkrétně pohůnci samotného LeFeye, která vás chce mrtvého. Souboje s nimi jsou však jednou velkou nudou. Za prvé se z nich nelze léčit a za druhou jejich umělá inteligence je zcela katastrofální. Nemá cenu to rozvádět nějak více, zkrátka nedělají nic, na co jsme ze současných stříleček zvyklí.

Občas si zabojujete i s několika spolubojovníky, ale těch si většinou nemusíte moc všímat.

Zbraňový arzenál také neskýtá nic výjimečného, takže zde najdete klasiku jako pistole, samopaly, brokovnici atd. Výtku bych měl jen k optice, která je třeba k samopalu přidělaná. Pokud budete chtít zoomnout, neuvěřitelně se zvedne senzitivita myši a něco zaměřit je téměř nemožné.

Protože hru pohání nejnovější verze Unreal enginu, čekal jsem přinejmenším lehký grafický nadprůměr. Toho jsem se bohužel nedočkal, protože hra vypadá jako průměrné střílečky tak před pěti lety. Textury jsou nevýrazné, efekty přeplácané a kromě několika světlých výjimek nenabízí vizuální stránka nic hodného chvály.

Nejvíce ale dostává na frak design úrovní. Hlavně je hra neskutečně lineární a omezenost úzkými koridory je horší, než v posledním dílu Call of Duty. Téměř nikde kolem sebe nebudete mít více, než jen pár metrů místa a možnost rozhodnout se, kudy dál, zde rozhodně nenajdete.

    

V exteriérech je vaše cesta lemována nejrůznějšími překážkami, od vraků aut až po pohozené odpadky, což je naprosto směšné vzhledem k faktu, že nikdy nejsou vyšší, než pár desítek centimetrů.

Bohužel Charles je odmala asi postižený, protože nevyskočí výše, než pár centimetrů a musí obejít sebemenší překážku. V interiérech to není lepší, spíše naopak. Jejich design je suchý a nudný a nic vás v něm nepřekvapí.

Přestože jsem až do teď hru jen pomlouval, nemůžu jí upřít jistou porci zábavy. Jistě, není to kdovíjaká perla a oproti některým podzimním klenotům vypadá jako chudý příbuzný, ale některé části hry byly skutečně zábavné. Stačí vypnout mozek a prostě si zastřílet. Pokud v tom nebudete hledat kdoví jakou vědu, budete se chvíli možná bavit taky.