Odolat čtení prvních recenzí hry, na niž se tolik těšíte a která se vám navíc již za pár dní má dostat do rukou, je úkol velmi složitý, ne-li nesplnitelný. Přiznám se, že jsem tomuto pokušení neodolal a ještě než mé ruce mohly zasunout DVD se hrou Legaia 2: Duel Saga do mechaniky PS2, několik recenzí jsem alespoň zběžně pročetl. Byl jsem z nich trochu překvapen, snad i rozčarován. Hodnocení se totiž pohybovala mírně nad průměrem a vůbec to nenaplňovalo představy a očekávaní, které jsem vkládal do hry, s jejímž prvním dílem jsem před několika lety na PSX strávil poměrně dost příjemných chvilek. Názory všech ostatních jsem však hodil za hlavu a vrhnul se do hraní. V této chvíli, kdy už hra přede mnou neskrývá takřka žádná tajemství však mohu říci, že v jistých ohledech musím s průměrným hodnocením souhlasit, ale týká se to pouze několika částí hry. Se zbytkem jsem naprosto spokojen a mé představy o kvalitním RPG se víceméně - s jistými výhradami - naplnily. Rozeberme si to však pěkně popořadě.
Původní Legaia, jež vyšla v roce 1998 pod názvem Legend of Legaia, byla díky propracovanému bojovému systému vítaným zpestřením mezi mnoha příběhově orientovanými RPG hrami na tehdejším PSX trhu, přičemž ani příběhová složka nepostrádala okamžiky napětí, které dokázaly i méně trpělivé hráče udržet u hraní až do konce. Jedinou vadou na kráse byla délka, Legend of Legaia se bez potíží dala dohrát za 15- 20 hodin dle schopností a chuti každého hráče.
Díl druhý do značné míry kráčí ve stopách svého předchůdce. Hlavní důraz je opět kladen na souboje a komplexnost bojového systému. Příběh, ač v mnoha okamžicích zajímavý, je tak trochu odstrčen do pozadí. I proto si jej odbudeme hned, ať se později nemusíme zdržovat.
Zatímco první kapitola se točila okolo tajemné mlhy a příšer z ní pocházejících, druhý díl je o zvláštních osobách - mysticích, kteří ne zrovna moc dobře vycházejí s obyčejnými lidmi. Hlavním hrdinou je Lang, mladý muž (je samozřejmě možné udělat z něho třeba Josefa - to záleží pouze na vás) vychovaný ve vesnici Nohl, který právě dosáhl věku, kdy se stává plnohodnotným členem vesnické ochranky (jakási obdoba lidových milicí). Ta brání těch několik málo obyvatel vesnice před nebezpečím, jež přichází z lesa a hlavně se stará o to, aby vesničané nepřišli o svůj krystal, levitující už dlouhou dobu nad nedalekým jezírkem. Nikdo sice nedokáže vysvětlit, proč je krystal tak potřebný, ale je to vcelku jedno, hlavně když v jeho moc všichni věří.
Hned při první akci se však situace nečekaně zamotává. Vesnická garda je na pravidelné obhlídce napadena neznámou osobou mužského pohlaví, krystal je zcizen, několik mužů brutálně zabito, nebo těžce poraněno a Lang začíná zjišťovat, že celá tragedie má asi spojitost s podivným tetováním, které nosí na hrudi. Abychom to celé zbytečně neprotahovali, jedná se
o znamení mystiků, rasy, jež je schopna vyvolávat mocné originy (ochránce), což je obdoba Aeonů známých z Final Fantasy. Lidé mystiky odjakživa pronásledovali, protože se jejich skryté síly obávali. Nyní se však situace obrací, mystikové v mnoha oblastech přebírají moc a dávají všem řádně pocítit, jak tvrdá bude jejich odplata za dlouhá léta strávená pod - mnohdy krutou - nadvládou obyčejných lidí. Lang a později i mladá němá dívka Maya a vysloužilý mistr bojových umění Kazan postupně přicházejí na to, kdo stojí na vrcholu pomyslné pyramidy a tahá za nitky událostí, aby si to s ním v závěrečné bitvě (snad) navždy vyřídili.
Sami vidíte, že příběh nic převratně originálního nenabízí. Jeho struktura je jednoduchá, přímá, leč umně poskládaná z mnoha na sebe navazujících událostí, rozhovorů a zajímavých akčních pasáží, což vylučuje možnost, že byste se v průběhu hry po delší čas nudili. Během více než 30-ti hodin nutných k dohrání Legaie 2 jsem se opravdu nudil všehovšudy pouze dvakrát. Co čert nechtěl, bylo to právě na začátku hry, kdy tomu má být přesně naopak. Právě začátek má naladit a motivovat k dalšímu hraní. Pokud to však chvilku vydržíte, budete se později, stejně jako já, skvěle bavit. Celkově vzato vyznívá hodnocení příběhové složky poměrně pozitivně. Nejde ji sice srovnávat s Final Fantasy, ale na druhou stranu není Legaia 2 žádný propadák a zejména druhá polovina hry je plná zajímavých událostí, které zpříjemňují hraní až do trošku náhlého konce.
Konečně se však dostáváme k soubojům a bojovému systému, tedy k tomu, s čím Legaia 2 téměř stojí a padá. Základem soubojové části jsou speciální pohyby, jež může až na výjimky většina charakterů v boji kdykoli použít. K tomu jsou však potřeba AP (ability points). Ty se dají získat pouze použitím běžných úderů, nebo provedením dalšího druhu speciálního pohybu. Samotný speciální pohyb se pak skládá ze třech po sobě jdoucích úderů, k jejichž provedení musí být daná postava na jisté úrovni. Ta je určena počtem možných úderů za jedno kolo.
Jestliže tak na začátku má hrdina k dispozici stěží dva útočné údery na jedno kolo, tak v pokročilé fázi už jich může provést deset a více. V tomto okamžiku už také nebude problém za sebe poskládat různě účinné kombo údery a celé to ještě proložit několika útoky běžnými, díky nimž se doplní AP body. Takhle možná celý systém působí složitě, ale díky několika ukázkovým soubojům na začátku hry vám bude brzy všechno zcela jasné.
Podstatnou roli v soubojích hrají také výše zmiňovaní origins - ochránci. Většina ve hře ovladatelných postav má svého origina různého původu a účelu. Některé bude možné používat k léčení celé party, jiné pak dle jejich elementální povahy v boji proti ohnivým, vodním a jiným příšerám opačného původu. Díky tomu, že lze vzájemně kombinovat a koordinovat speciálními údery s útoky jednotlivých originů, jsou souboje variabilní a vždy existuje několik cest k dosažení vítězství, potažmo získání cenných zkušenostních bodů.
Jako nadmíru užitečná se také ukázala položka "auto combat" - automatický boj, kterou lze použít jak pro celou družinu, tak pro jednotlivé postavy, pokud je jejich využití v boji jednostranné a bylo by tedy únavné neustále volit stejný typ útoku či obrany. Tato možnost společně s velmi intuitivním ovládáním je rovněž důvodem, proč většina soubojů příjemně odsýpá, celá hra tak působí dynamicky a není nutné se až na výjimky v žádné lokaci příliš dlouho zdržovat. Potom vám nebudou až tak vadit ani náhodné souboje.
Mnohem problematičtější to však bude s posouzením grafické a zvukové stránky hry. Z recenzí a názorů v diskusních fórech lze vypozorovat dva názorové proudy. Na jedné straně stojí příznivci manga stylu, kterým se grafika, zejména pak zpracování postav líbí, a opozici tvoří zastánci pro-západního směru, kterým budou vadit velké oči, nevýrazná ústa a někdy bizarní tělesné proporce. Zastánci obou táborů samozřejmě trvají na správnosti svého postoje a bude lepší je při tom nechat. Sám za sebe se přikláním k těm, co jsou s vizuálním zpracováním až na jisté výhrady vcelku spokojeni.
Není sice možné srovnávat grafiku například s Final Fantasy X a dokonce ani s mnoha cel-shadovanými zázraky současnosti, ale tvůrci si po celou dobu hry drží svůj poměrně líbivý styl. Prostředí i postavy jsou zpracovány víceméně jednoduše, bez přebytečných detailů. Všechno je ovšem pěkně uhlazené a ze hry vyzařuje zvláštní harmonie, jež působí jako lék
oproti barevné přeplácanosti, na niž často tvůrci jiných her sázejí. Jisté výhrady však lze mít k rozpohybování postav. Obyčejná chůze je zcela v pořádku, ale v okamžiku, kdy se postavy rozběhnou či začnou v průběhu rozhovoru vyjadřovat pohybem různých částí těla svoji náladu a emoce, bylo by lepší na chvilku zavřít oči. No dobrá, to dost dobře nejde. Občas to vypadá, že jednotlivé končetiny jsou k tělu připevněny na dřevených kloubech s notně omezenou hybností. Díky bohu se to nestává vždy, ale i tak je to dost nepříjemná vada na kráse.
Nic převratného nenabízí Legaia 2 ani po stránce zvuku. Dabing se omezuje pouze na některé okamžiky během soubojů, kdy postavy doprovází své útoky vítězným pokřikem, nanejvýše lze zaznamenat mluvené komentáře některých nepřátel. Hudba není ani špatná, ani dobrá, je zkrátka taková průměrná a upřímně řečeno si možná stejně jako já po nějakých deseti hodinách hraní rádi pustíte vlastní hudební doprovod. Celkově vzato je grafika, hudba a i zvukové zpracování na úrovní lepšího průměru, což je jistě škoda, jinak by se výsledné hodnocení mohlo vyšplhat mnohem výše.
A závěrem?
Na stole přede mnou leží DVD s velmi rozporuplnou hrou, která nabízí přímý, ale veskrze zajímavý příběh, opravdu zábavný soubojový systém s širokou škálou taktických možností,
příležitostí vytvářet zajímavé kombinace úderů a smysluplným využitím schopností originů. Na straně druhé pak nenabízí nic objevného - ve smyslu nového, mini hry absentují úplně a občas dokáže Legaia 2 i chvilku nudit. Zejména některé pasáže na počátku hry, kdy je třeba procházet a prozkoumávat prázdné lokace si tvůrci mohli odpustit. Mezi lepší průměr pak spadá hudba i zvuk a o grafice už jsme také mluvili. Nelze ji ani vyzdvihnout, ani shodit ze stolu mezi nepovedené zmetky. Její hodnocení záleží pouze na vkusu každého hráče. Rozhodnout se o výši hodnocení bylo obzvláště u této hry opravdu těžké, ale nakonec jsem upřednostnil hratelnost před prezentací a tak je hodnocení poměrně vysoké.
Zároveň je však třeba připojit malou radu. Pokud vám jde o špičkové audiovizuální ztvárnění, tak se obraťte jinam a počkejte si například na Xenosagu. Pakliže vás zajímají především komplexně zpracované souboje a nepohrdnete ani manga zpracováním, je Legaia 2: Duel Saga hrou přesně pro vás. Dalším argumentem pro koupi je také o něco nižší prodejní cena, než u ostatních nových titulů.
| Legaia 2: Duel Saga | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
