Kung Fu Panda - mlátička podle animáku nejen pro děti

Další narychlo připravený doplněk k animovanému filmu, nebo skutečná hra se svými nápady a originální hratelností?

Kung Fu Panda

Panda velká (Ailuropoda melanoleuca) je v dnešní době řazena do čeledi medvědovitých a vyskytuje se v hornatých oblastech centrální Číny. V sousedních zemích se jí často přezdívá „medvěd bambusový“ či „panda černobílá“. Je to zvíře vzhledem celkem mírumilovné, nicméně když ho něco vytočí, nebere si servítky – i přesto, že základem jeho potravinového řetězce jsou rostliny, občas neuškodí ani nějaká ta bílkovina, třebas v podobě lidského masa. A teď si představte, že ještě ovládá bojové umění Kung-Fu.

Příběh hry se veze po filmových kolejích.

Po, jak se hlavní hrdina filmu Kung Fu Panda, jímž je inspirovaná hra, jmenuje, je rovněž panda. Tlustá, nemotorná, ale roztomilá. Stejně jako byl Melman Mankiewicz III, negramotná žirafa z animovaného filmu Madagaskar, nebo kupříkladu zlobr Shrek. Ruku na srdce, jmenovaní jedinci rozhodně nejsou žádní Princové z Persie. A překvapivé je, že náplní hry Kung Fu Panda je právě různé skákání, ručkování, kotouly, avšak také litý boj.

Byla jednou jedna panda
Po miluje Kung Fu. Jeho snem je stát se legendárním Dračím bojovníkem, jehož posláním je chránit zemi před útoky zlořádného sněžného leoparda Tai Lunga. Sám si však nepřiznává, že jaksi nemá na bojová umění předpoklady, a tudíž se vydá na volby onoho Dračího bojovníka po milionech schodů do paláce nad rodným Údolím klidu, aby si alespoň prohlédl pět adeptů – konkrétněji kudlanku, zmiji, jeřába, tygra a opici. Nečekaně ale prst mistra Ugveje ukáže právě na hlavního protagonistu, jenž ani nemá čas se radovat a hned si jej bere do parády hlodavec Si-fu, aby prošel těžkým výcvikem a mohl čelit zmiňované hrozbě.

Tai Lung usiluje především o magický dračí svitek, jehož pomocí by si lehce podrobil celou zemi a za jeden večer třeba celý svět. Příběh hry se veze po filmových kolejích, není tedy třeba čekat, že by tvůrčí tým Luxoflux nějak radikálně povolil uzdu vlastní fantazii.

Vyprávění příběhu mají ve hře na svědomí především titulky, nicméně občas se vám vecpe do hraní i nějaká ta animovaná scénka a hlas vypravěče. Mezi dějství filmu jsou nenásilně vloženy i základní faktory hry – kupříkladu na cestě do paláce musíte přeskákat několik překážek, aby byl Po nakonec vystřelen rychlostí zvuku do vzduchu a poté zase sletěl zpět, přímo před natažený prst Ugveje. Stejně tak jsou vcelku hezky zpracovány i momenty filmu, kdy se kamera netočí jen kolem pandy – například létající pasáže (jeřáb) ovládané pomocí pohybového senzoru v Dual Shocku 3 (mimochodem, Kung Fu Panda je jedna z her, které podporují i vibrace) jsou brány jako odreagování od mlácení, skákání a sbírání mincí.

RPG prvky
Hned v prvních okamžicích hry narazíte na jednu její neodmyslitelnou komponentu – mince. Ty padají z kdejakého protivníka, leží pohozené na zemi, ale i skryté v rozbitelných krabicích, a jejich hlavním účelem jsou upgrady: tedy vylepšení Kung-Fu schopností, jež Po ovládá. Nejprve získáte možnost zlepšit několik základních vlastností, jako zdraví, rychlost běhu, ale i provedení již naučených komb. Tyto vlastnosti se dále rozvětvují na jednotlivé chvaty, do nichž můžete nasbírané mince hromadně investovat, aby se poté zvýšila jejich účinnost. Každý chvat má také čtyři úrovně, přičemž první je nejlevnější a poslední nejdražší. A nakonec si můžete koupit nové obleky, které jsou už o poznání dražší – nejlevnější stojí 500 mincí.

Boj je v Kung Fu Pandě nejdůležitější složkou, ale také nejpodařenější.

Kromě mincí byste měli sbírat i nudlové polévky, které vypadávají snad z každého druhého zmláceného protivníka, abyste si doplnili zdraví. Stejně tak jde doplnit i úroveň magického umění Chi, díky němuž můžete provádět o dost krkolomnější chvaty. Na závěr lze sbírat i nepovinné „rare coins“, bonusové smaragdové kameny většinou vcelku chytře ukryté, jež vám po jejich sebrání odemknou buď něco v položce Extras, nebo také novou úroveň ve split-screenovém multiplayeru.

Mortal Kombat?
Boj je v Kung Fu Pandě nejdůležitější složkou, ale také nejpodařenější. Hra vám nabízí celou paletu komb, v níž se dá lehce orientovat, a co je hlavní – každá sestava je originální. Není to jen nekonečné opakování čtvereček, čtvereček, čtvereček, trojúhelník (ačkoliv jde hru hrát i touto taktikou) a stále stejně vypadající odlétající protivník s rozbitou čelistí, ehm, v tomto případě spíše zobákem nebo tlamou.

Snadno kombinovat se totiž dají bojová tlačítka s pohybovými jak v obranném, tak útočném smyslu – úder, úskok, krytí, kop, skok a zakončení – to je asi nejefektivnější způsob, jak se probít hordou nepřátel. Mimo tvrdé údery předními i zadními končetinami dokáže Po mlátit protivníky i speciální Kung-Fu tyčí. Její ovládání není nějak moc odlišné od klasických útoků, nicméně boj s ní je o něco pohodlnější.

Dáte si Kung Pao?
Grafické zpracování po boku mechanizmů boje jednoznačně exceluje. Když mají také tvůrci za předlohu profesionální animované dílo od DreamWorks, není moc způsobů, jak zkazit vzhled hry. Po a všichni ostatní se hýbou plynule, obraz je ostrý a voda přesně taková, jakou bychom si ji v takovéto hře představovali. Napodobit atmosféru starověké Číny se designérům v Luxofluxu povedlo na jedničku, což dělá z grafiky další podařenou složku hry.

Namluvení však není už tak hvězdné, jako bylo ve filmu (podíleli se na něm mimochodem herci jako Jack Black, Angelina Jolie a Jackie Chan), nicméně dostačující určitě je. Je totiž předpokládáno, že si Kung Fu Pandu zahrají spíše mladší hráči, jimž asi přeci jen záleží více na vizualizaci než na zvuku.

Ano. Protřepat, nemíchat.
Zmiňovat vtip ve hře raději nebudeme – každý přece ví, že hledat nějaký valný smysl pro humor v CGI filmech je povětšinou marné, a co teprve ve hrách podle nich. Sice zdejší zvířátka nepšoukají, neříhají nebo jakkoliv jinak neurážejí hráče, ale i tak se dospělejší zrovna za břicho popadat nebudou. Já osobně jsem se čas od času usmál, nicméně že bych se chechtal každému trapnému momentu, jenž Po způsobí, to zas ne.

Split-screen jako bonus

Multiplayerové hraní v Kung Fu Pandě trpí jedním jediným nedostatkem – abyste si odemkli další prostředí, musíte sbírat „rare coins“ zmíňené v textu. Když si tedy chcete zahrát rychle s kamarádem proti sobě a žádná ze čtyř základních úrovní vám nevyhovuje, musíte začít hrát singleplayerovou kampaň a posbírat ony skryté mince. Kromě toho si však ve split-screenu můžete zahrát buď za Poa, či za jednoho z Pětky bývalých adeptů na místo Dračího bojovníka.

Když to však vezmeme kolem a kolem, mohl být z Kung Fu Pandy typický prototyp hry podle filmu, kdy polovinu z ní tvoří vystříhané scény z předlohy a druhou bezduché procházení úrovněmi (zdravíme Shreka). Jsme rádi, že se nám pod ruku konečně dostalo nějaké podařené animované dílo, jež nabízí celkem propracovaný bojový systém, pěknou grafiku, multiplayer na rozdělené obrazoivce a nějaké ty vlastní nápady.