Osud 3D akce Kreed od ruského týmu Burut byl do značné míry spletitou záležitostí. Na jednu stranu se o ní díky skvěle vypadajícím screenshotům dlouho mluvilo jako o jistém Doom III killeru. Na stranu druhou začínalo vypadat více než podezřele zejména odkládání hry, která byla prakticky hotova již před více než čtvrt rokem, ovšem rezervované místo v regálech obchodů až dodnes zelo prázdnotou. Naštěstí je to nakonec český hráč, který ze vzniklé situace těží, neboť distributor Top CD dokázal využít mezičasu ke kompletní lokalizaci hry do jazyka českého. Vyplatila se však jeho snaha?
Z hlediska příběhu je Kreed klasickou vesmírnou sci-fi akcí se vším, co k tomu patří. Nalézáme zde malou obchodní loď Aspero přepravující dosud nic netušícího hlavního hrdinu, množství cizáckých ras, u nichž počet zubů převyšuje počet mozkových buněk, a především anomálii Kreed. Ta je pověstná především tím, že o ní není známo téměř nic, vyjma faktu, že se z jejího objetí dosud nevrátila jediná loď. Hráč postupem času zjišťuje, že manévry Aspera v bezprostřední blízkosti Kreedu nejsou jen shodou okolností a po útoku primitivního druhu, jehož poměr zubů k čemukoliv
jinému nyní ostře diverguje k nekonečnu, se definitivně ocitá v zajetí anomálie. Zde se setkává s mikrosvětem, ve kterém mohou přežít jen ti nejsilnější. Rasa krutých geretických manipulátorů, Tiglaarové, si podmanili ty zbytky lidstva, jež nepostihla záhadná epidemie, a hlavní postava se tak po střetnutí s bitevním křižníkem Togukava vydává na trestnou výpravu proti Tiglaarům a za poznáním tajemství Kreedu. Jednoduchá zápletka se prezentuje prostřednictvím několika málo nepřehledných enginových sekvencí, její velká část je však vyprávěna deníky porůznu rozházenými po úrovních. Jejich pročítání však omrzí rychleji než Tiglaarská břišní tanečnice a ke slovu se rychle dostává samotná akce.
Hráč se probouzí ve své ubikaci a za zvuků tříštěné oceli instinktivně vytahuje vojenský nůž zpod polštáře. První kroky po palubě Aspera odhalí (ne)příjemnou vetřelčí atmosféru, ovšem ta trvá jen do chvíle zvednutí gamma korekce na poměrně vysokou úroveň. Kreed je vyloženě temnou hrou a orientace ve velkých spletitých chodbách je za standardního nastavení téměř nemožná. Následným přesvětlením se však ztratí velká část původní
atmosféry a prostředí působí dosti tuctově. Druhým nedostatkem se stává samotný design úrovní. Ne že by rozlehlé chodby, skladiště a energetické bloky nepůsobily impresivně, Kreed však obsahuje poměrně velké množství hluchých míst. Hráč se velmi často vrací sérií dlouhých chodeb hned po zjištění, že se na jejich konci nacházela toliko bedna s municí. Na druhou stranu je kromě občasných zaškobrtnutí postup vcelku lineární a nenáročný a hra tak uplývá příjemným, ničím nebržděným tempem. Logické problémy představují vesměs pouhá tlačítka, kolem kterých hráč cestou ke dveřím, jež aktivují, tak či tak proběhne, nebo menší a zoufale jednoduchý mariáš se silovými poli.
Mise se odehrávají povětšinou v zajetí vnitřností vesmírných korábů, na velké změny prostředí zde tedy není místo. Stejně tak se i jednotlivé úkoly pohybují v intencích úprků z kolabujících lodí, probíjení se z nákladového prostoru na můstek nebo deaktivace motorů ženoucích plavidlo ke zkáze. Příjemnou změnou tak je občasný časový limit ke splnění cíle nebo povzbuzování
česky mluvícího velitele, když hráč právě čistí skladiště zamořené mutanty. Právě rozmanitost nepřátel je faktorem, kterým se tvůrci příliš nevytáhli. V každé tematické části se vyskytují prakticky pouze dva druhy - bijci útočící nablízko a silnější střelci - a to navíc v docela malých počtech. V porovnání se záplavami v takovém Halo vyznívá Kreed až příliš pacifisticky.
Překvapivě dobře zapůsobila umělá inteligence protivníků, alespoň těch humanoidních. Mezi jejich silné stránky patří boj ve skupinách, kdy dokáží hráče během okamžiku obklíčit a se strojovou přesností usmažit. Nepřátelé úkrokují, jako by jim někdo do rozkroku vylil kbelík antihmoty, kryjí se za překážkami a nejednou rozmáchnou paži k hodu granátu. Na průměrnou akci rozhodně velké plus. Škodolibé ušklíbnutí si v tomto ohledu zaslouží jen občasná hláška „zemřeš“ pronesená čistou češtinou z úst napůl shnilé zombie.
Ačkoliv grafickému enginu nelze upřít jisté kvality, srovnávání s Doom III zůstává pouze u umně naaranžovaných screenshotů. Z počátku sice prostředí zaujme zajímavými efekty 
dynamického osvětlení, nicméně po chvíli začne opakující se šeď ocelových stěn nudit. Vyzdvihnout lze jedině vizáž protivníků. Ač jejich pohyb není nijak dokonalý, autorům se podařilo na výbornou zachytit nerovnosti povrchu těla. Například hned u úvodního typu vetřelců (viz. první screenshot) si oko užije doslova každý perfektně vystínovaný záhyb slizké kůže. Zklamáním je naopak fyzikální model. Prostředí je nejen zoufale neinteraktivní, ale také zpětná vazba na hráče je mizerná. Vezměme si například obří rotující kola se třemi otvory, kdy je nutné průlez zastavit naprosto přesně v pozici u podlahy, jinak se postavě zkrátka nepodaří propasírovat skrz. I když se takovýto lokální nedostatek dá snadno překousnout, problémy s ovládáním, respektive s citlivostí myši, jíž ignorovat nelze. I po nastavení nejvyšší citlivosti je otočení o 360° otázkou zběsilého kvedlání myší. Občasní hráči akcí si nedostatku možná ani nevšimnou, ovšem ostřílení harcovníci, jež jsou zvyklí během milimetrového pohybu hlodavcem provést bryskní otočku a zapálit si při tom doutník, budou více než rozladěni.
Úroveň českého překladu textových zpráv v denících a položek v menu je
na dobré úrovni, samotný dabing se však nevymyká průměru. V některých animovaných sekvencích by navíc neuškodilo věnovat více úsilí synchronizaci mluveného slova s pohybem postav. Hudební doprovod je na tom o poznání lépe a nechává rozezvučet reproduktory rytmy řízného techna. Kreed je ve výsledku jednoznačně zklamáním. Původní příslib revoluční grafiky vyprchává se vzrůstajícím stereotypem prostředí, stejně jako singleplayerová část s nudným pobíháním po ocelových chodbách. Ani klasický multiplayer zahrnující deathmatch a hru o vlajku neposkytuje záchranné lano a tak Kreed zůstává pouze mírně nadprůměrnou počeštěnou akcí, jež chvílemi dobře vypadá, chvílemi se i dobře hraje, nicméně to vše strhává celkové provedení směrující hru do oboru zlevněných edicí.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
