Kohan II: Kings of War – skvělá RTS

Pokračování tak trochu opomíjené fantasy RTS Kohan nabízí ještě lepší hratelnost, dlouhatánskou příběhovou kampaň a takřka nekonečné možnosti volné hry a multiplayeru. Pojďme se společně podívat na zoubek této až překvapivě kvalitní hře…

První Kohan s podtitulem Immortal Sovereign vyšel v roce 2001 a působil mezi fantasy realtimovkami tak trochu jako zjevení. Přestože ale donutil recenzenty smeknout před parádním game designem a nároky na taktické manévry ze strany hráče (Ondra Zach na BonusWebu udělil 84 procent), tak trochu zapadl do stínu jiných velkých titulů. Napravit to může pokračování, které nedávno spatřilo světlo světa s ambicemi přesvědčit doposud nerozhodnuté fantasy fanoušky na svou stranu nejen kvalitně navrženým systémem, ale také strhujícím provedením a hratelností. Jak se žánrová revoluce autorům podařila? Na to odpoví následující odstavce…

Klapka: Zlo versus dobro po sto prvé
Jestli někde TimeGate Studios projevili kritický nedostatek invence, pak je to rozhodně dějové zasazení Kohana II. To se zcela drží tolkienovských kolejí a nikterak nevystupuje ze zajetých kolejí tuctové fantasy zápletky. Je tu strana evidentně zlá, strana evidentně dobrá a zuřící boj o přežití a záchranu světa, ploché, šablonovité postavy a předvídatelné zvraty. Skoro jako by scénáristé kvalitnější příběh napsat neuměli, skoro jako by originální fantasy světy neexistovaly. Každopádně pro ty, kdo ještě nejsou opakovanými klišé unaveni: Kohan II zavádí hráče do období o generaci po událostech prvního dílu. Tam byla zlá strana Ceyah poražena, ale pohříchu ne zcela zničena – a nyní vše nasvědčuje tomu, že se znovu vrací v nepříjemné síle. Po stopách prvních útoků se vydává charismatická velitelka Naava Daishan, hlavní hrdinka celé hry. Ceyah vedeni Sebakem utíkají před jejími jednotkami do pouště a tam vyvolávají strašlivé zlo. Nezbývá, než se pokusit o sjednocení všech národů a společný zdánlivě marný boj proti totální zkáze. Není velkým překvapením, že se i přes prvotní šarvátky nakonec všichni spojí proti společnému nepříteli a kýčovitě patetické projevy před jednotlivými bitvami jsou samozřejmou nezbytností.

" Jestli někde TimeGate Studios projevili kritický nedostatek invence, pak je to rozhodně dějové zasazení Kohana II. "

Singleplayerová kampaň Kohana II má celkem dvacet pět misí rozdělených do pěti kapitol, které na sebe plynule navazují. Kupodivu tento poměrně vysoký počet neznamená více, než zhruba dvacet hodin hraní: některé mapy se dají dokončit i za patnáct minut a ti, kdo nebudou poctivě plnit všechny vedlejší úkoly, mohou zejména na standardní obtížnost pojet dějem jako nůž máslem. Těm, kdo již mají pár realtimovek za sebou, se vřele doporučuje úroveň hard, protože vyhrát každý scénář bez potíží na první pokus není určitě úplně ta pravá zábava. Úkoly jsou vcelku variabilní, i když ne zvlášť objevné. Většinou se dobývají cizí města, brání osady vlastní, zachraňují klíčové postavy nebo budují obranné linie. Design je solidní, ale trpí možná až přílišnou předskriptovaností. Málokdy je možné zapojit fantazii a vydat je jinou cestou, i mapy jsou uzpůsobeny jednomu postupu a kupodivu omezují i umělou inteligenci počítače, která se smrskává na stereotypní vysílání útočných komand. Tato determinovanost ustupuje do pozadí až v posledních misích, i tak je ale leckdy otravná.

Fauna Kohana II

Roztomilá je detailnost, s jakou je zpracováno prostředí hry. Nechybí tak zvlněný terén, jenž sám o sobě ovlivňuje strategii boje, stromový a keřovitý porost či jiné krajinotvorné prvky, ale ani přirozená a neutrální fauna. Na vysokohorských hřebenech tak lze kupříkladu nalézt takovéto roztomilé do ledova zbarvené kozy, po nížinách se zase prohánějí mufloni a nějaký ten život se najde i v nehostinné poušti…

Politicky korektní Kohan
Kohan II: Kings of War je politicky korektní titul. Dává hráči během kampaně příležitost zkusit si schopnosti všech ras – a ty jsou pečlivě vybalancovány, aby ani jedna nebyla zvýhodněna proti ostatním. Konkrétně jsou tu lidé (ty dvounohé opice se prostě narvou všude), harouni, draugové, gauri, nemrtví a stíny. Rozdíly mezi nimi nejsou na takové úrovni, jako třeba v Age of Mythology, a spíše se projevují ve vizuální podobě. Funkčně je naprostá většina jednotek shodných, diferenciace proběhla spíše v ekonomice v podobě bonusů k těžbě jednotlivých surovin. V kampani nemají hráči na vybranou, v multiplayeru ale hraje volba rasy důležitou roli. Dalším dilematem, jež musí hráči řešit, je přiřazení k jedné z pěti frakcí, jež stojí nad rasami. S tím opět přicházejí další bonusy, takře například Koncil zlevní všechny stavby o deset procent. Na vybranou jsou dále ještě Roajalisté, Nacionalisté, Ceyah a Padlí (více o nich se zájemci dozví v příslušné infotabulce u tohoto článku).

" Hraní Kohana II se pochopitelně skládá z tradičních RTS elementů, tedy těžba, výstavba, výroba a boj. Každý z nich je ale zpracován velmi netradičně a autorům se daří vyhýbat se řadě nepříjemných stereotypů žánru. "

Město – základ státu
Hraní Kohana II se pochopitelně skládá z tradičních RTS elementů, tedy těžba, výstavba, výroba a boj. Každý z nich je ale zpracován velmi netradičně a autorům se daří vyhýbat se řadě nepříjemných stereotypů žánru. Už jen výstavba měst se od tradičních realtimovek podstatně liší. Podobně jako v již zmiňovaném Age of Mythology lze stavět jen na předem daných místech. Navíc mají omezenou velikost a do každého se vejde jen určitý počet budov. Přitom staveb, které do nich lze umístit, je více, čímž vznikají města specializovaná na určitý druh jednotek, strategický význam pak získává i bourání a změna složení přidružených staveb. Založení města obstarávají osadníci, kteří postaví radnici a dále vystupují jako automatičtí pracovníci, když je potřeba něco postavit, vylepšit nebo opravit. Dalším krokem většinou bývá vylepšení na pevnost – pracanti vztyčí hradby a za nimi se vytvoří opět automatická milice, jež dovede odrazit slabší nepřátelské útoky a dává hráči čas, aby proti silnějším zakročil dříve, než město padne do rukou oponenta. Uvnitř hradeb pak mohou vyrůst rekrutovací budovy pro určitá povolání, či zpracovatelské stavby přidávající bonusy k těžbě surovin a zároveň vynalézající upgrady.

" V Kohanovi II fungují jako surovina zlato, dřevo, kámen, železná ruda a fialové krystaly. "

Stavět lze ovšem nejen v rámci městských jednotek, ale i na některých místech mimo, což souvisí s tématem těžby surovinných zdrojů. V Kohanovi II fungují jako surovina zlato, dřevo, kámen, železná ruda a fialové krystaly. Jednotlivé zdroje se nacházejí vždy na předem daných místech, kam musí hráči umístit svůj důl. Ten je nadále soběstačný a bez nutnosti otravného mikromanagementu vesničanů přispívá stabilně do pokladny. Doly je možné ještě chránit pevnostmi, u nichž funguje stejný mechanismus automatické vojenské osádky jako u měst. Zajímavý je způsob, jakým Kohan II nakládá se shromažďováním zásob dřeva, kamene a ostatních surovin: pouze zlato je shromažďováno v klasickém RTS stylu, ostatní jsou číselně vyjádřeny jen jako přebytek/nedostatek. Fakt, že se v kolonce dřevo nachází kupříkladu číslice -7, ještě neznamená, že nelze rekrutovat a platit jednotky, jež tento zdroj vyžadují (například kopiníci), jen to stojí navíc větší množství zlata. To je na jednu stranu příjemné, na druhou to může ekonomiku totálně potopit a výstavba speciálních dolů je stále pro zdravý chod hry nezbytná.

Představení jednotlivých frakcí Kohana II

Ceyah – Ceyah jsou temnou stranou síly, odpadlíky ze stvoření, kteří neuznávají autoritu boha – Stvořitele, morálku a zákony společnosti. Nabízejí svobodu a nečiní rozdíly mezi rasami. Uctívají Ahrimana a svou sílu berou ze stínů, jejich bojové řady tvoří většinou nemrtvé kreatury.
Nacionalisté – strana národa země Istira je mečem a štítem Stvořitele a zástupcem světské moci ve světě Khaldun. Staví cesty, buduje opevnění, ková zbraně a vládne pevnou rukou kraji. V jejích službách jsou smrtelné rasy draugů, gauri a samozřejmě lidí.
Koncil – povznesení pastýři nižších národů Khaldunu, to je Koncil, vedený radou moudrých, dříve neomezení vládci nad světem. Nejvyšším cílem Koncilu je vést a povznést svět nad přízemní války a k prosperitě. Elita moudrých lidí, gauri a harounů se shromažďuje právě zde.
Roajalisté – věrní služebníci svého krále, protektoři světa Khaldun – elitní rytíři a bojovníci, kteří o sobě s oblibou říkávají: "Jsme první v bitvě a poslední bráníme bašty světla, když okolní svět zahrnula temnota." Vznešení válečníci z rodu lidí, draugů a harounů jsou pevnými bojovníky dobra.
Padlí – zvrácení tvorové z jiných světů, posmívají se ideálům nesmrtelných a omezené víře v boha Stvořitele. Slouží Stínu a usilují o jediné: Khaldun musí padnout a shořet v plamenech, sám Bůh musí být zabit – teprve tak bude zem očištěna a nastane nový řád…

Kdož sú boží bojovníci
S jednotkami určenými k bojovým účelům se autoři Kohana II vypořádali taktéž poněkud netradičně. Hráči nevyrábějí a následně nekotrolují jednotlivé bojovníky, ale celé prapory. Boje se pak lehce smrskávají na souboje mezi 1. a 2. praporem jízdy a 1. praporem lučištníků na jedné straně a třeba třemi prapory obřích netopýrů na straně druhé, to ale neznamená nižší strategičnost. Základem je vhodná volba ze tří druhů seskupení a chování jednotky – jedno se sníženou manévrovatelností, ale vyšší efektivitou v boji, jedno pro rychlý pohyb a zlatá střední cesta. Každý prapor se skládá z různých druhů jednotek – jeden kapitán, čtyři bojovníci pro boj tváří v tvář nebo lučištníci, dvojice střelců a dvě podpůrné jednotky (typicky léčitel a čaroděj). To je samozřejmě ideální složení, v praxi ale velmi dobře fungují i jednotky čistě jízdní, čistě lukostřelecké nebo čistě kopinické. Zajímavý a zčásti i nešťastný je způsob nakládání se ztrátami. Je jasné, že ve víru bitvy prapor tu a tam přijde o nějakého člena. Pokud ale zůstane naživu alespoň kapitán, není problém stáhnout se do města či pevnosti – a tam proběhne v klidu postupné doplnění řad až na maximální počet.

" Hráči nevyrábějí a následně nekotrolují jednotlivé bojovníky, ale celé prapory. "

Tento princip je příjemný pro hráče v kampani a zároveň víceméně realistický při menších ztrátách. Nicméně je vážně otravné, když mají protivníci zhruba stejné zázemí a zacyklí se v nekonečné sérii vzájemných šarvátek jen proto, že oba stíhají se zničenými jednotkami včas utéci a dát je znovu dohromady. V příběhových misích se to ani tolik nestává, ve skirmishi a multiplayeru je to ale situace pohříchu obvyklá a nepříjemná, protože uzavírá hru do stereotypu a leckdy až neúnosně ji protahuje.

Co se typů jednotek týče, nabízí Kohan II klasickou skladbu. Jsou tu pěší panáci s meči, pěší panáci s kopími, lučištníci, různé druhy kavalérie a specialisté na astrální síly v podobě kleriků a čarodějů. Hráči namlsaní Age of Mythology, Warcraftem III a dalšími efektními hrami budou nejspíš postrádat možnost vlastní volby podpůrných kouzel a manuálního vyvolávání božských zásahů do děje. Kohan II se ale drží při zemi a nenabourává realistické fantastično předimenzovanými hrami na efekt. Čarodějové sami dle situace inteligentně volí, jakými kouzly danou jednotku podpoří, a klerici stejně automaticky léčí a uzdravují. Specialitou jsou již z Kohana I známí nesmrtelní hrdinové. Dějově důležité charaktery opět nemohou zemřít a svou přítomností přidávají jednotce výrazné bonusy podle svého založení. Sami navíc sbírají zkušenosti a postupují po úrovních v klasickém RPG systému, díky čemuž jsou stále užitečnější. Může se stát, že se i oni stanou obětí nepřátelských ostří a svými životy klesnou na nulu. Pak se automaticky objeví ve městě (není tedy třeba je znovu vyvolávat za nemalé peněžní obnosy jako v prvním díle), ale přijdou o všechny zkušenosti, což nutí nakládat s nimi podstatně opatrněji než dříve. Zkušenostní postup se pochopitelně týká (byť v omezenější míře) i "obyčejných" jednotek, a tak nezbývá, než si pečlivě hlídat stav těch nejošlehanějších veteránů, kteří mají podstatně vyšší morálku i bojové schopnosti než z kasáren právě vylezlí zelenáči.

To pravé ořechové
Bylo již zmíněno, že kampaň nepatří k nejsilnějším místům Kohana II. Nahrazuje to vynikající skirmish mód pro osamělého hráče a samozřejmě síťový a internetový multiplayer. Skirmish nabízí na začátku obrovskou spoustu nastavení, kterými lze upravit vlastnosti mapy, jež je následně vygenerována (počet měst, týmy, rasy a frakce jednotlivých hráčů, ale třeba i procento hor nebo stromů). Oproti kampani je zde krom volby rasy navíc i již zmiňovaná volba strany konfliktu, takže si každý může najít nastavení, jež skutečně ideálně odpovídá jeho hernímu stylu. Velmi příjemné zjištění je, že umělá inteligence, která zde není omezena na skriptované sekvence, se chová velmi chytře. Pokud spolupracuje s hráčem, dovede posílat včas potřebné suroviny, inteligentně zabírat místa pro města a vypomáhat ve větších šarvátkách. Naopak počítačový oponent umí nepříjemně překvapit a rozhodně mu nečiní problémy vhodně složit útočné prapory a měnit formace podle aktuální situace na bojišti.

Rasový katalog TimeGate Studios

Lidé – ty zatracené opice se procpou prostě všude a uzurpují si právo účastnit se všech důležitých událostí. Ani v Khaldunu nechybí a jako tradičně jsou velmi početní a rozdílní: na jedné straně odvážní a čestní jako ti nejlepší z nesmrtelných, na druhé falešní jako zrádci v Ceyah.
Harouni – rasa pevně spjatá se zemí a silami přírody, moudří a povznesení, milují vědomosti a filozofii, ale okolnosti je donutily přizpůsobit se – a tak se dovedou pořádně ohánět i v boji. Na jejich kouzelné schopnosti se může světlá strana konfliktu vždy spolehnout.
Gauri – skalní lidé, kteří obývají chladné a nehostinné velehory. Jsou starší než kámen sám, silní a pevní, tvrdí a pyšní. Stejně jako se nehýbou hory, i oni zůstávají, málokdy se stýkají s jinými rasami, nevyhledávají konflikty – ale dovedou se sami bránit.
Nemrtví – zrození ze zvrácené lidské touhy po nesmrtelnosti jsou nemrtví přesně takovými stínovými a nepřirozenými bytostmi, jaké znají všichni fanoušci fantasy. Základ armády odpadlíků z Ceyah má jediný cíl: zničení všeho živého, světlého a šťastného…
Draugové – Draugové jsou divoká rasa žijící v nejnehostinnějších krajinách Khaldunu. Často se oslabují vzájemnými šarvátkami o moc mezi jednotlivými kmeny, tyto lokální konflikty ale převyšuje nenávist ke společným nepřátelům – Ceyah.
Stvoření Stínu – stvoření z nejhorších nočních můr, zhmotnělá nenávist Stínu k uspořádání světa – věčně hladoví netvoři chaosu, uvězněni v tělech bizarních kreatur se řídí pudem destrukce. Běda všemu živému, co jim padne do rukou…

Multiplayer proti skutečným lidem je pochopitelně ještě o něco zábavnější. Internetové řešení je určeno pro dva až osm hráčů a využívá klasického systému GameSpy Arcade, proti němuž lze mít výhrady, ale stále je to slušné a funkční řešení. Hrát lze buď v klasickém deathmatchi všech proti všem, nebo v mnohem takticky náročnější týmové hře, kdy je třeba se navzájem podporovat surovinami, vypracovávat plány na společné bojové manévry a inteligentně komunikovat a reagovat na akce nepřítele. Ve skirmishi a multiplayeru je skutečné těžiště zábavy Kohana II – a když se k tomu připočítá chytrý generátor náhodných map a robustní editor, jenž umožňuje tvořit vlastní naprosto od píky, nemusí se Kohan II omrzet vlastně nikdy.

Radost pohledět
Málokdy se stává, že se dvourozměrná, kreslená strategie přenese do plně 3D enginu a přitom jí to po všech stránkách prospěje, Kohan II je ale evidentně právě takový případ. Jednak samotná hra už na první pohled vypadá podstatně lépe: prostředí je detailní, roztomilé, bohaté na krajinotvorné prvky, jednotky jsou navzájem rozlišitelné a výtečně animované, nechybí celá řada pestrobarevných částicových a světelných efektů, přitom hardwarové nároky nejsou nikterak přehnané. Když se do sebe pustí větší množství praporů (a že to v Kohanovi II není neobvyklá situace), rozzáří se obrazovka všemi barvami v až kýčovitém kontrastu a sytosti, že se leckdy tají dech.

" Když se do sebe pustí větší množství praporů (a že to v Kohanovi II není neobvyklá situace), rozzáří se obrazovka všemi barvami v až kýčovitém kontrastu a sytosti, že se leckdy tají dech. "

Na druhou stranu: cut-scény v herním by si zasloužily větší pozornost co se záběrů týče a svou epičností se nemohou s aktuální konkurencí měřit. Třetí rozměr ani v nejmenším neubírá na přehlednosti a jediné, co mu trochu schází, je možnost většího zoomu pro získání rozhledu nad bojištěm. Není to tak zlé jako v jiných hrách, ale ještě o pár centimetrů nahoru by se kamera přece jen posunout dát měla…

Kohan II versus Kohan I
Dá se říci, že TimeGate Studios udělali druhý díl jako docela jinou hru. Zachovali řadu prvků game designu, jež sérii odlišují od tuctových fantasy realtimovek, ale zároveň audiovizuálně i hratelnostně přiblížili Kohana masovému publiku. Boje i management se lehce změnily směrem od abstraktního ke konkrétnímu pojetí a celá hra je více efektní, více žadoní o přízeň publika. I proto se na diskusních fórech ozývají často hlasy, že ztratila na své výjimečnosti a strategičnosti. Možná je to zčásti pravda, ale výsledkem je titul ještě zábavnější. Kohan II je vysoce kvalitní fantasy RTS, jež sice nestrhne příběhem, ale nabízí výtečný herní systém v důstojném zpracování. Samozřejmě zůstává otázkou, jak se bude nevýrazné značce dařit v souboji s tituly jako Warhammer: Dawn of War, Codename: Panzers či Rome: Total War, nicméně že jde o sympatickou a až překvapivě kvalitní realtimovku, to už jí nikdo neodpáře. Vivat Kohan, vivat Kings of War!