Knights of Honor – překvapení roku?

Knights of Honor se tak trochu krčí ve stínu 3D a podstatně spektakulárnější konkurence. Jedná se ale o skvělou, fantasticky hratelnou strategii ze středověkého prostředí, která skrývá netušené možnosti zábavy…

Letošní podzim nabízí fanouškům žánru realtime strategií zlaté žně. Je tu komplexní a úchvatný Rome: Total War, akční a vizuálně nabušený Warhammer 40 000: Dawn of War, graficky fantastické, rozsáhlé a rozmanité Armies of Exigo Electronic Arts, neméně strhující válečné Codename: Panzers a pro náročné třeba ještě výtečně hratelný Kohan 2: Kings of War. Situace se tak pro dnes recenzované Knights of Honor nejeví být příliš optimistickou. Jak může v takové konkurenci obstát hra dvourozměrná, na první pohled technicky zpátečnická, která navíc nabízí v podstatě totéž, jako již pěkných pár měsíců přístupný Medieval: Total War? Vyhlídky nebyly růžové – a z komerčního hlediska se asi autoři nedočkají bůhvíjakého vývaru tak jako tak – nicméně titul BonusWeb hit a vysoké procento v tabulce napovídá, že hratelnost vypilovali vývojáři z Black Sea Studios takřka dokonale. Po dlouhé době vychází strategie, která nutí i znuděné recenzenty do dlouhých nočních hodin rozvažovat taktické plány, přemýšlet nad výhodnými diplomatickými kroky a starat se o vlastní středověké království. Hra, která si bere plnými hrstmi inspiraci z Civilizace, deskových strategií, ale i již zmiňovaného Medievalu – a všechno spojuje dohromady podstatně lépe než pejsek s kočičkou při tvorbě svého dortu.

" Hra, která si bere plnými hrstmi inspiraci z Civilizace, deskových strategií, ale i již zmiňovaného Medievalu – a všechno spojuje dohromady podstatně lépe než pejsek s kočičkou při tvorbě svého dortu. "

Knights of Honor neobsahují žádnou kampaň, soustředí se jen na simulaci života vládce středověké země, a to v jednom ze tří časových období. Středověk raný, střední a vrcholný se od sebe liší počátečním rozložením sil, ale i možnostmi, které se hráčům dostanou do rukou. Následuje volba obtížnosti a veledůležité rozhodnutí o tom, kterého národa se novopečený šlechtic chopí. K mání je několik desítek království, vévodství a knížectví, počínaje těmi opravdu velkými, přes středně významné až po jednoproviční zemičky. A protože nechybí ani Bohemia, tedy Země Koruny české, mohou si domácí patrioti dopřát krásný pocit satisfakce při pohledu na rytíře se lvy na štítech, kterak si podmaňují Evropu. Cílem mnohahodinového snažení pak bude rozšířit svou moc na co největší plochu, upevnit si postavení a diplomacií si zařídit zvolení do nejvýznamnější funkce krále kontinentu.

" A protože nechybí ani Bohemia, tedy Země Koruny české, mohou si domácí patrioti dopřát krásný pocit satisfakce při pohledu na rytíře se lvy na štítech, kterak si podmaňují Evropu. "

Mapa Knights of Honor obsahuje Evropu včetně Britských ostrovů, část Ruska, Turecko, část Arabského poloostrova a kousek Severní Afriky. Herní plocha je rozdělena do jednotlivých provincií s hlavními městy dle historického významu. Jednotlivé části mapy mají svá specifika a zabrat tak například Řím, Prahu, Víden nebo Cařihrad je sice obtížnější, ale zároveň podstatně výhodnější, než třeba Olomouc nebo Sarajevo. Okolo hlavních měst se točí veškerá ekonomická, ale i podstatná část bojové složky hry. Každé město má určitý počet obyvatel, které lze verbovat do služeb státu, své zásoby jídla a různorodé stavby. V každé provincii může král zadat stavbu až osmnácti vylepšení, jež se chovají podobně jako v Civilization. Možnost volby je omezena třemi surovinami, které lze v dané lokalitě nalézt (může jít o půdu vhodnou pro pastvu, minerální zdroje, či třeba stříbro), a samozřejmě počtem zlatých v královské pokladnici. Budovy mohou být buď rázu vojenského (vylepšují obranu města před ztečí nepřáteli, nabízejí cvičení výkonnějších jednotek), občanského (zajišťují vyšší loajalitu, pobožnost a spokojenost obyvatel) či ekonomického (produkují obchodní artikly jako oblečení, svitky nebo včelí vosk) a tvoří sofistikované řetězce. V jednom městě není logicky možné postavit všechno, a tak brzy budou muset hráči specializovat některou provincii na výrobu určitých surovin, jinde zase vznikne prostor pro trénování pokročilých jednotek – a vyvážit vše tak, aby zároveň ztráta jednoho města neznamenala zhroucení celého království je jednou z veledůležitých složek strategické zábavy.

" Každé město má určitý počet obyvatel, které lze verbovat do služeb státu, své zásoby jídla a různorodé stavby. "

Nejvýznamnějšími osobnostmi života vyšší společnosti jsou v Knights of Honor členové královského dvora – elitní společnosti devíti rádců a vykonavatelů vůle panovníka. Samostatně pak ještě stojí vládnoucí rodina. Země má v jednom okamžiku vždy svého krále, který může zplodit až šest potomků. Pakliže vyrostou a vládce je ještě naživu, mohou se i oni – a je to dokonce velmi výhodné – zapojit mezi dvořany. Ty lze delegovat do různých funkcí. Mohou se stát "landlords" – jakýmisi zemany v určité provincii, kde zajišťují vyšší bezpečnost, snižují riziko rebelie a zvyšují ekonomickou výkonnost. Důležitou roli hrají zástupci církve, biskupové, kteří zvyšují víru a jako jediní mohou za určitých podmínek změnit náboženskou orientaci provincie. Obchodníci umožňují zvýšit ekonomickou stabilitu – směňují s ostatními národy suroviny a získají buď slušné peníze, nebo alespoň cenné speciální suroviny, na něž hráč nemá dostatek prostoru ve vlastních provinciích. Veledůležití jsou maršálové. Jen oni mohou vést vojska mimo města a plní tak podobnou roli jako hrdinové v Heroes of Might & Magic. Sami získávají za úspěšné boje zkušenosti a až šest speciálních schopností ve třech úrovních dovednosti (zase ta osmnáctka – zřejmě oblíbené číslo autorů). Konečně poslední a zdaleka nejzábavnější možností jsou špióni, jimž se věnuje samostatná tabulka.

Tajné služby a speciální agenti ve středověku

Špehové tvoří důležitou součást jednání s ostatními národy. Vyslání špióna do nepřátelského tábora znamená, že se zdánlivě soupeři přihlásí jako standardní dvořanská posila. Na tom, jaké místo si získá, pak závisí možné způsoby škození. Jednoznačně nejvýhodnější je, když se soupeř pokusí delegovat špióna jako špióna vlastního – pak se lze pokusit dokonce i o atentát na cizího vládce. Obchodnické určení umožňuje narušit příjmy a zvýšit inflaci, maršál může začít rebelii v nejnevhodnějším okamžiku a klerik způsobí náboženské nepokoje. Ovšem pozor: na vyšší obtížnosti dovedou špehů využívat dovedně i počítačoví oponenti a není nic nepříjemnějšího, než nachytat se na vlastní pokus o špionáž…

Diplomacie nejde až tolik do hloubky, jako v například dosti podobném titulu Crusader Kings, nicméně umožňuje toho i tak docela hodně. S jednotlivými státy lze uzavírat smlouvy o obchodu, neútočení, míru, či vojenské aliance, navzájem si platit tributy, vyžadovat vazalské sliby a třeba také spojovat královské rodiny vhodnými sňatky. Tím si lze velice snadno vylepšit vztahy a získat oblibu obyvatel, souvisí s tím ale také jedna (a vlastně jediná vážnější) chyba, kterou systém Knights of Honor má. Příjemný pohled na rodinku s moudrým starým králem v čele, královnou jako oporou, třemi statnými princi a třemi spanilými princeznami (kteří a které zajišťují harmonické vztahy se šesti vévodstvími, z nichž pocházejí jejich partneři) se rázem změní v nevěřícné zírání do monitoru. Když totiž starý král umře, automaticky jako by umřeli i všichni jeho potomci krom toho, jenž byl zvolen následníkem trůnu. Je to samozřejmě zjednodušují, ale zároveň nepříjemné, protože jednak zmizí všichi princové a princezny z řad dvořanstva a je třeba za těžké peníze cvičit nové, jednak se naštvou všechny dříve snubním prstenem připojené země a ještě vzroste riziko rebelie v provinciích. Ve středověkém následnickém systému by se možná hůře orientovalo při přítomnosti různých dalších větví rodiny, realističnosti by to ale jen prospělo.

" S jednotlivými státy lze uzavírat smlouvy o obchodu, neútočení, míru, či vojenské aliance, navzájem si platit tributy, vyžadovat vazalské sliby a třeba také spojovat královské rodiny vhodnými sňatky. "

Válčení je důležitou součástí. Jen málokdo může být spokojen se svou rozlohou a ekonomickou situací. Armády pod velením maršálů mohou nové kraje buď dobývat, nebo jen plundrovat a přelévat tak peníze do vlastní pokladny. Bitvy lze buď nechat generovat počítačem, nebo vybojovat ve 2D enginu, který je asi nejpodobnější Strongholdu – a umožňuje vlastně skoro totéž, co tato oblíbená strategie. Jednotlivé armády mají až devět jednotek nejrůznějšího druhu, k tomu čtyři dobývací zařízení a všemi velí maršál se svými bonusy. K mání jsou pěšáci, jezdci, lučistníci, "kušníci", kopiníci – a to v různých variantách dle původu (své jezdce tak mají evropské státy a Arabové – a rozdíly jsou nejen grafické). V těchto bitvách hraje obrovskou roli opevnění, vhodné formace a samozřejmě morálka jednotek, jež zde rozhoduje o výsledku více než jakýkoliv jiný faktor. Ne že by skupina natěšených sedláků mohla rozehnat královskou jízdu, ale leckdy i oslabené komando s dobrým velitelem dovede zničit silnější, avšak nezkušenou a bojácnou švadronu.

" V těchto bitvách hraje obrovskou roli opevnění, vhodné formace a samozřejmě morálka jednotek, jež zde rozhoduje o výsledku více než jakýkoliv jiný faktor. "

Je jasné, že než generovat boje náhodně, se dobrému stratégovi více vyplatí bojovat je ručně – osobní zkušenosti s hrou ovšem ukázaly, že i náhodný výpočet dá většinou srovnatelný odhad a záleží tak v podstatě jen na hráčích, co si chtějí užívat: mohou se rýpat v taktice na bitevním poli, nebo se nechat unést globálním rozhodováním a intrikami – a boje nechat na AI. Každému co jeho jest.

Ve hře se projevuje celá řada mechanismů. Různě důležitá může být například pozice církve: zejména v raném středověku často papež diktuje tón, jímž se má svět ubírat, vyhlašuje křížové výpravy a pakliže hráče exkomunikuje, může tento jen doufat, že se mu povede navázat slušné vztahy s Araby, protože jinak ho křesťanští fanatici nenechají volně vydechnout. Stejně snadno se ale může stát (a přiznávám, že se mi to podařilo hned v první větší kampani, již jsem rozehrál), že hned zpočátku některý z králů papežský stát, potažmo Řím, dobyje a následně se celý svět výrazně sekularizuje.

Pokrok nezastavíš

Zajímavou možností menšího vítězství je dosažení všech tzv. "Kingdom Advances". Jedná se o takové věci jako výstavbu velké pevnosti, založení tajného řádu, postavení katedrály, založení hedvábné stezky nebo třeba obrovskou a slavnou katedrálu. Každý takovýto vynález přidává výrazné bonusy k určité oblasti dle svého založení (lepší zemědělství, vyšší pobožnost, výdělky z obchodu atp.) a rozhodně se vyplatí jej zkusit dosáhnout. Jak na to? Klíčem jsou v článku zmiňované obchodní artikly. Každý bonus je podmíněn přístupností čtyř až osmi těchto surovin (a je jedno, zda je hráč sám vyrobí nebo získá směnou s jiným národem). Některé z nich jsou orámovány zlatě a nápis prozradí, že se jedná o suroviny exotické. Ty nelze získat standardním způsobem, ale jen v přímořské provincii, kde je třeba postavit pokročilou budovu Admirality a v ní zadat dovezení jedné z nich z Orientu či Nového světa.

Na Knights of Honor je úžasný pocit ponoření do hry. Když se hráč rozhoduje, jak zareaguje na úlisnou nabídku Yorského vévodství o podporu ve válce proti Dánsku výměnou za prosperující kraj Kampánie – avšak za cenu porušení obchodních smluv a zruinování dobrých vztahů, když se mu v dávno dobytém městě Sarajevo objeví skupina bosenských loajalistů a vyhlašuje, že nezapomněla na doby své slávy a pozvedne Bosnu zase na výsluní moci, když jásavý hlasatel přinese novinu o první karavele s nákladem hedvábí, zapomíná na to, že ve skutečnosti se píše rok 2004 a v Evropě už dávno nehrozí morové epidemie či hromadně vybírané válečné daně. Je to otřepaná recenzentská fráze, ale u Knights of Honor se skutečně zapomíná na čas, je to hra "ještě jednu provincii a už půjdu vážně spát," která končí v pozdních ranních hodinách rychlým zdřímnutím a strastiplnou cestou do školy či do práce.

" Je to otřepaná recenzentská fráze, ale u Knights of Honor se skutečně zapomíná na čas, je to hra "ještě jednu provincii a už půjdu vážně spát", která končí v pozdních ranních hodinách rychlým zdřímnutím a strastiplnou cestou do školy či do práce. "

Co lze jednoznačně pochválit, to je ovládací rozhraní. Odpověď těm, kteří stále ještě tvrdí, že hry od Paradoxu jsou v tomhle směru šikovné – přestože má Knights of Honor v lecčems podobný přístup, člověk se v jednotlivých menu zorientuje snadno i bez tutorialu a po chvíli už mu nedělá problém najít, cokoliv je potřeba. Na středně vysoké úrovni se zdá být umělá inteligence počítačových protivníků. Dovedou velmi slušně válčit, ale špionáž jim dělá problémy – a leckdy dovedou překvapit opravdu podivně uzavřenou smlouvou či naopak nesmyslným vypovězením války.

Je zřejmé, že v oblasti grafického zpracování hra proti nejbližší konkurenci Rome: Total War ztrácí. Není to ale ztráta příliš výrazná. Knights of Honor jsou dvourozorměrní, ale ne tak jako strohé deskovky od Paradox Entertainment – roztomile, detailně a velmi, velmi líbivě. Jejich krása jen nespočívá v počtu polygonů, ale romanticky vyvedené krajině a spoustě parádních artworků. Velmi dobrá je i hudba a zvukové efekty, byť s nimi se vývojáři dvakrát nepředali.

Verdikt: Celkově jsou Knights of Honor jedním z nejpříjemnějších překvapení letošního podzimu. Dovedou nadchnout a přimět k dlouhým nočním pařbám, pohltí atmosférou a dobře navrženým herním systémem, navíc se dají hrát i na slabších sestavách. Zkrátka a dobře: po hodně dlouhé době mi nezbývá, než udělit devadesát procent a razítko BW HIT. S touhle hrou vedle rozhodně nešlápnete...