RECENZE: Dvanáct let vyvíjený Kenshi je RPG jen pro největší tvrďáky

aktualizováno 
RPG Kenshi dokonale ukazuje hlavní výhody a nevýhody nezávislého vývoje her. Na jednu stranu je nesmírně originální a propracované, na druhou však je také nesrozumitelný a plný chyb.
65

Kenshi

Platforma: PC
Výrobce: Lo-Fi Games

  • Obrovská volnost
  • Spousta zajímavých nápadů
  • Systém poškození
  • Návykovost
  • Grafika
  • Špatný technický stav a bugy

Herní karta

Nezávislá scéna je kouzelná věc, je to prostor bezbřehé kreativity a nevázanosti. Obojí Kenshimu nejde upřít, ale na náš vkus je netradiční až příliš. Z velké části jde o dílo jediného vývojáře Chrise Hunta, který na hře pracoval devět let úplně sám a až na posledních štaci tým rozšířil (viz článek). Za to, jak je Kenshi obrovská hra, si autor zaslouží respekt. Ale náročný vývoj si bohužel vybírá svou daň.

Kenshi

Kenshi

Kenshi nemá žádný příběh, úkoly či směr. Kenshi je „život“ zcela obyčejného obyvatele jednoho hodně divného ostrova. Kdo by čekal tradiční RPG, dostane hned v prvních sekundách hry studenou sprchu, toto je sandbox se špetkou survival, skillování, craftingu, budování a mnohého dalšího. Uvrženi do světa nevíte, co dělat dřív, protože můžete dělat prakticky cokoli. Hra je alespoň ze začátku absolutní chaos a vás čeká dlouhá a obtížná cesta, jak se z něj vymotat.

Jak se Kenshi nakonec bude hrát, můžete ovlivnit už tvorbou postavy. Kromě rasy (každá má svá specifika, na výběr je člověk, hive, shek a skeleton) si vybíráte i svůj osud. Základním osudem je poutník, který cestuje po světě, ale můžete se vžít i do role lovce kanibalů, zloděje nebo obchodníka. 

Kenshi

Kenshi

Poutník začíná na velmi neatraktivním místě v pustině. Kenshi se odehrává v postapokalyptickém světě trochu připomínajícím Šíleného Maxe. Civilizace je v úpadku a města připomínají víc skládku než nablýskané metropole budoucnosti. Pokud očekáváte, že se dostanete do vzrušujícího příběhu, který skončí záchranou nejlépe celého multi-vesmíru, jste na omylu. Uprostřed pouště si budete připadat nicotně, jako zrnko písku či plivanec na botě.

V počátcích každého RPG jsme zvyklí, že je obtížnost stupňována a herní mechaniky jsou nám prezentovány postupně, abychom si je nějak osahali. Kenshi na to jde jinak. Chcete jít k těm obřím skalám na horizontu? Můžete, sice pravděpodobně rychle skapete, ale nikdo vám v tom bránit nebude.

Rozhodl jsem se tedy pro perspektivní roli válečníka, vždyť jsem ve startovní lokaci, posekám pár zloduchů, naleveluju sílu a obratnost se zbraní, za pár desítek hodin už budu zabíjet všechno, co se mi postaví do cesty a ovládnu celou říši. Tamta banda otrhaných divochů bude pro můj vzestup ke slávě a moci ideální, okusí můj... nabroušený klacek. O dvě sekundy později leží udatný bojovník v kómatu. Teď už nemá jen hlad, ale i mnohačetnou zlomeninu nohy. Aspoň, že mu ji nesežrali, jak se zde v pustině běžně stává. Kulhavě se stahuji zpět do města a přemýšlím o perspektivní dráze horníka. Kousek od města je železná žíla, tam si na jídlo vydělám.

Kenshi

Kenshi

O dalších pár minut později leží můj udatný horník opět v kómatu. Přepadli ho nájezdníci, zlomili mu ruku a okradli ho i o ten zbytek věcí, co ještě měl. Znovu dlouze přehodnocuji svůj heroický osud. Stanu se zlodějem, pravda, hrdinství v tom moc není, alespoň bych však mohl přežít.

Chytře lákám bandu divochů přímo do spárů stráží. Všude cáká krev, hotový masakr a já se po boji jako sup vrhám na chladnoucí mrtvoly a obírám je o vše, co unesu. Prodat se dá leccos, dneska hlady nezemřu. O mnoho dní později už jsem si vydělal a nakradl dost, abych si mohl postavit pekárnu a prodávat chléb pocestným. Stává se ze mě relativně poctivý obchodník, až na ty noční výpravy do sousedního města, kde jim pravidelně přes noc zmizí půlka skladu a objeví se u mě v kůlně.

Kenshi

Kenshi

Rychle jsem pochopil, že Kenshi se hraje jinak, než ostatní RPG. Postup tu je velmi pomalý a dráha válečníka pro začátek nevhodná. Ve hře se leveluje tím, že soustavně opakujete stejnou činnost. Stealth, pro zloděje nutnost, se trénuje plížením – ano hodiny a hodiny můžete trávit jen klikáním myší z jedné strany města k druhé, jen vytrvalostí si natrénujete skilly natolik, že budou k něčemu. 

K „profesím“ se vážou i další schopnosti, pro zloděje je to například páčení zámků, kradení nebo prodávání nelegálních věcí. Samotný stealth je tu zvládnutý celkem rozumně, s vysokým skillem budete schopni knockoutovat nepřátele, a dokonce je i unášet. To samé platí i naopak. Nepřátelé vás mohou zmrzačit, pokud jsou kanibalové, tak i nějakou tu končetinu sníst, nebo vás zotročit. Systém poškození je zde na hodně vysoké úrovni.

Kenshi

Kenshi

Když už si konečně nahrabete kapitál, můžete začít přemýšlet o dalším kroku ve svém putování, například naverbování společníků do party. Chcete být spíš obchodník než bojovník? Postavte si farmu, pěstujte plodiny, chovejte zvířata, nebo vyrábějte věci. Těžký průmysl nese také dobře, menší důl z vás udělá boháče a otevře vám prostor k výrobě dražších komodit. Jen těch lidí budete potřebovat mnohem víc a v pustině je další krk navíc velký hazard. Do party můžete verbovat ztracené existence po hospodách nebo za velkou úplatu najímat na časový úsek žoldáky jako ochranu. V této fázi je vyloženě škoda, že nemá Kenshi multiplayer. 

I když vaši souputníci budou umět držet zbraň, stejně je většinou nejlepší strategií vzít nohy na ramena a doufat, že pronásledování nepřátele přestane bavit. Toto je v Kenshi vyřešené docela nešťastně, pokud vás někdo začne pronásledovat, je jako vzteklý pitbul, setřást ho lze jedině navedením na někoho, koho má ještě méně radši než vás. Rada hry „utíkej, seč ti síly stačí“  tedy neplatí úplně.

Kenshi

Kenshi

Seznam věcí, které lze ve hře dělat, je obrovský, hodně mi hra připomíná starou dobrou Ultimu či Minecraft. Také zde craftujete, pokud na to seženete suroviny, můžete postavit celá města, do toho si představte svět plný různých království, panství a říší s odlišnými zvyklostmi. Celý proces vývoje vaší postavy od nicky, co se plazí v prachu pro každý drobák, až k bohatému vládci města či klidně celé říše je zvládnut dobře a bude od vás vyžadovat desítky hodin práce. Každá činnost se dá levelovat a pozitivně ovlivňuje třeba čas úkonu nebo jeho úspěšnost. Jednou z těch jednodušších činností je pečení chleba. Stačí vám k tomu jen pár věcí – pole, studna, mlýn a pekárna. 

Nic však není automatizované, někdo musí obsluhovat studnu a roznášet vodu do polí a dalších potřebných míst, takže se hodí zadávat svým svěřencům pracovní úkoly, které pak dělají sami. Mnohem složitější proces je vaření dražších pokrmů, to už musíte mít i generátor spotřebovávající palivo. Naštěstí se svět Kenshiho k otrokářství staví velmi pozitivně a vy tak na úmornou dřinu vždy někoho můžete sehnat.

Na papíře zní Kenshi neodolatelně a v jistých ohledech i je, ale hodně toho chybí. Mapa je obrovská. Ale jak je obrovská, tak je i nudná a působí uměle. I přes absenci příběhu a úkolů by ve hře mohlo být víc interakcí s obyvateli. Nechybí úplně, třeba stráže vás při vstupu do měst prohledají kvůli zakázaným věcem, nebo náboženští fanatici šíří svou víru, ale pro pořádné ponoření do virtuálního světa je toho málo. Naštěstí si  jde v Kenshi tvořit příběh a cíle misí podle svého. Třeba má několikahodinová cesta za kaktusem se jednou bude vyprávět ve všech městech ostrova.

Úskalí malého týmu

Kenshi

Kenshi

Existuje několik indie her, které mají podobně velké množství aktivit, ale vizuální stránka není moc atraktivní – jednoduchá 2D grafika, žádné animace. Takže v porovnání s podobně rozmáchlými indie tituly vypadá Kenshi úžasně, ale to je k pozitivnímu hodnocení grafiky vše. Vizuální stránka hry je nepěkná. Dalo by se použít i jiné označení, ale přeci jen nás čtou i děti.

Mám rád indie tituly a dokážu si užít hru i s podprůměrnou grafikou, ale Kenshi rozhodnutím pro realistické ztvárnění udělal velkou chybu, stylizací by se snad mnohé dalo napravit, ale takto? Kenshi tak působí nechtěně barbarským dojmem. Na variabilitu prostředí si stěžovat nejde, ostrov má spoustu biomů od tundry po pouště i zcela mimozemská místa, ale co je to platné, když se na to nedá koukat. 

I UI by mohlo být o něco modernější, ale přehledné je celkem dost na to, kolik funkcí hra má, až na pár nelogičností se s ním pracovat dá. Dabing ve hře neuslyšíte, ale hudba je příjemná.

Fotogalerie

Nakonec však zjistíte, že hernímu zážitku neláme vaz ani tak grafika, ale technické zpracování. Náchylnost hry k pádu je fascinující. Nejčastěji se tak děje při nahrávání pozice, ale může se to stát prakticky kdykoliv. Určitě ani nepotěší náhlé dropy FPS a sekavé a dlouhé loadingy při putování na delší vzdálenost. 

Kvůli rozmáchlosti možných aktivit by se v Kenshi těch nedomyšleností a věcí hodných kritiky dalo najít mnohem víc, ale to už jsou drobnosti týkající se spíš neohrabanosti některých úkonů.

Odlišný přístup

Jeden tvůrce si chtěl splnit sen. Sen o hře, kde můžete v rámci herního světa dělat téměř všechno, co si zamanete. Za tu ohromnou dřinu klobouk dolů. Naneštěstí recenze není o hodnocení něčího zápalu, ale jen o kvalitě výsledného produktu, tam je to trochu horší. 

Kenshi je přesně ta hra, které buď odpustíte první poslední, nebo jí hodíte přes palubu a jdete dál. Oba přístupy jsou opodstatněné. Pokud v sobě najdete odvahu pustit se do hry a setrváte dostatečně dlouho, z Kenshi se stává něco zcela unikátního, u čeho můžete strávit stovky hodin, ale vyžádá si to od vás velkou míru tolerance k technickému stavu hry.

Autor:
 

Hodnocení hry

Redakce

65 %

Čtenáři

80 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 148 čtenářů

Nejčtenější

KVÍZ: Největší herní zklamání z devadesátých let. Vzpomenete si na ně?

Kvíz

Historie si pamatuje jen vítěze, a tak to dnes může vypadat, že devadesátá léta byla pro počítačové hry zlatým obdobím....

Youtuber prochází velké open world hry. Který svět je nejhezčí?

The Witcher

Podívejte se na zrychlené průchody některými z nejoblíbenějších open world her dneška. Možná vás překvapí, jak malou...

Megalomanský Star Citizen pod palbou kritiky. Množí se obavy, že nevyjde

Squadron 42

Ani vybraných 5 miliard korun nakonec nemusí autorům ambiciózního Star Citizena stačit. Podle magazínu Forbes už jen...

Vznik jednoho z nejzásadnějších rockových alb ohrožovala chytlavá videohra

The Cure (O2 arena, Praha, 22. října 2016)

Členové kapely The Cure museli při natáčení svého legendárního alba Disintegration zakázat ve studiu hraní vesmírného...

RECENZE: A Plague Tale ukazuje drsný středověk: inkvizici, mor a krysy

A Plague Tale: Innocence

A Plague Tale: Innocence vás nevezme do minulosti jen svým zasazením, ale i svojí přísně koridorovou hratelností. Ale...

Další z rubriky

RECENZE: F1 2013 jsou parádní formule, ale doplácejí na roční vydávání

F1 2013

Nejenže je to jediná hra s oficiální licenci F1, ale navíc je opravdu dobrá. Jenže když vychází každý rok, je těžké to...

RECENZE: War Thunder je snem všech milovníků vzdušných bitev

War Thunder

War Thunder uspokojí více i méně náročné piloty. A nadchne technickým provedením.

Filmová adaptace Warcraftu je splněným snem. Recenze očima hráče

Warcraft - hra vs. film

Pokud existuje černá magie, snímek Warcraft v boji s ní zvítězil. Podařilo se mu totiž prolomit pomyslné prokletí filmů...

Najdete na iDNES.cz