...aneb "Čornaja Akula na vzljot!"
Dříve narození čtenáři BonusWebu si možná ještě vzpomenou na sovětské filmy, které jsme v dobách doufám již nenávratně minulých povinně navštěvovali v rámci školních představení. Zvláštním druhem těchto uměleckých děl pak byly výpravné filmy s armádní tématikou, ukazující těžký a hrdinný život sovětských vojáků na stráži socialistického tábora. Jejich děj byl jednoduchý a přímočarý, stručně řečeno Rambo naruby - hrdinný sovětský voják (nezapomenutelný byl třeba specnazovský kapitán Tarasov - bůhvíproč představovaný árijsky modrookým blonďákem) vítězí nad rejdy proradných imperialistických agentů. Kromě hrdinských vojáků pak k radosti nás kluků bylo možno v těchto filmech spatřit jinak přísně utajovanou bratrskou vojenskou techniku (dodnes si pamatuji např. pro suchozemce nevídané záběry námořního výsadku z obřích výsadkových vznášedel - možná právě ony mě nasměrovaly na cestu, která po letech skončila na petrohradské námořní akademii). No a právě v titulní roli jednoho takového filmu (pravda již ne sovětského, ale ruského)
jsem před pár lety poprvé uviděl prototyp záhadného "neporazitelného" bojového vrtulníku s revoluční koncepcí dvou protiběžných nosných rotorů, nazývaného jen "Čornaja akula" (pro neznalé jazyka Puškinova - "Černý žralok").
Ptáte se, jakou mají moje filmové reminiscence souvislost s recenzí počítačové hry? Je to prosté, milý Watsone - právě zmiňovaná "Čornaja akula" alias Kamov Ka-50 je jednomístným předchůdcem vrtulníku Ka-52, do jehož virtuálního kokpitu v Team Alligatoru usedáte. Vzhledem k mé neutuchající oblibě libovolných létajících aparátů "Red Stars in the Sky" si asi dovedete představit, jak jsem se na tuto hru těšil. A jak tedy dopadly moje naděje v konfrontaci s realitou?
Pokud máte ve zvyku si v recenzi nejdříve prohlédnout celkové hodnocení, asi už tušíte, že moje naděje dopadly neslavně. Ne snad že by Team Alligator byl špatným simulátorem, to v žádném případě. Důvod je někde jinde - postupně se mi do rukou dostaly všechny tři letošní vrtulníkové novinky a proto se při hodnocení Aligátora nemohu se ubránit jejich srovnání. A právě v tom je zakopaný pes a důvod, proč mi Team Alligator k srdci nepřirostl - prostě a jednoduše řečeno, vše, co tato hra nabízí, nabízejí její konkurenti hravě překonávají.
A co nabízí? Tradiční volby, povinné u všech simulátorů - trénink, instantní akci, samostatné mise single i multiplayer a samozřejmě kampaně. Ty jsou v Aligátorovi dvě, vycházející z reálných černých můr politiků - v první bojujete ve vyprahlých horách Tádžikistánu proti mudžahidům z Talibanu, šířícím pravou víru Allahovu, v té druhé bráníte realizaci svérázných představ soudruha Lukašenka o obnovení Sovětského svazu v Bělorusku. Kampaně jsou částečně dynamické - začínáte jako velitel letky čtyř strojů, s přibývajícími úspěchy můžete velet až celkem 16 vrtulníkům. A když velet, tak se vším všudy - každého z vašich podřízených znáte jménem, ba co víc, každý z nich má odlišné bojové zkušenosti a morální vlastnosti, které se jim samozřejmě podle jejich (vašich) úspěchů v bitvách mění. Fakt, že bojujete v reálných jednotkách ruské armády, považuji v dnešní době rovněž za povinnost.
Oproti svým konkurentům hra nabízí pouze jeden typ vrtulníku, zmíněný Kamov Ka-52. To by nebylo až tak na škodu, spíše naopak - soustředění na jeden jediný modelovaný stroj dává programátorům možnost propracovat letový model realističtěji než u vícetypových simulátorů.
Bohužel tuto možnost však pánové od Simisů příliš nevyužili, a chcete-li si realisticky zalétat s Kamovem, volte jednoznačně Enemy Engaged - realističnost Team Alligatoru bych přirovnal spíše ke Gunshipu v módu Simulation.
Grafické zpracování vychází ze zdokonaleného enginu Aligátorova předchůdce Team Apache. Kdybych neviděl lesy v Gunshipu, označil bych ji za průměrnou, ale po Gunshipu... A co navíc, s přihlédnutím k předváděnému grafickému zpracování jsou hardwarové nároky hry přímo trestuhodné. Pravda, na rozdíl od Enemy Engaged jsem na svém stroji přinutil Aligátora na minimálních detailech alespoň k jakémus-takémus pohybu, ale to je opět srovnávání nesrovnatelného. A ve srovnání s tím, jak mi létal Gunship - škoda slov.
Co ještě připomenout... Zvuky - průměrné. Komunikace s druhým členem osádky a wingmany - to je snad samozřejmost, ne? Ovládání... Pardon??? Říkal tady někdo něco o ovládání??? Já vám neřekl o ovládání??? Já vám neřekl o tom, jak jsem stál dlouhé minuty na letišti se svištícím rotorem a motory řvoucími na plný výkon, než mi došlo, co znamená klávesová zkratka označená v manuálu jako End Wait? O tom, že když se chci kouknout na MFD, zobrazí se mi přes celou obrazovku - a než si na něm něco přečtu, Aligátor plynule přejde z letového režimu "česání země" do režimu "hluboká orba"??? Hrůza, děs... Vraťte mi Gunshipa!
Takže sečteno a podtrženo - průměrný simulátor nadprůměrné helikoptéry, mnohokrát překonaný svými konkurenty. Chcete-li si pohodově zalétat a zabojovat s bitevním vrtulníkem, volte Gunship! Kladete-li důraz na realističnost, volte Enemy Engaged. A pokud jste vrtulníkový fanatik a musíte mít opravdu všechny dostupné simulátory "mixérů", tak si Ka-52 Team Alligator stejně koupíte, ať vás varuju nebo ne... A dobře vám tak!
| Ka-52 Team Alligator | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
