RECENZE: Autoři ukecaných her to zkusili potichu. Jusant je hlavně o lezení

Jusant propojuje simulátor horolezectví s dumáním nad osudem lidstva. Hra vám toho nicméně povětšinou moc neřekne a spoléhá hlavně na rozmanité mechaniky lezení po skalách a překonávání překážek.

Když se řekne studio Don’t Nod, asi si spousta z vás vybaví upovídané hry ze série Life is Strange, kde nejdůležitějším prvkem hry je vybírání možností v dialogu. Studio sice umí i akční hry, viz třeba Vampyr nebo chystaní Banishers, ovšem konverzace jsou jinak zkrátka v centru pozornosti. V případě novinky Jusant je tomu přesně naopak: hra je němá a veze se hlavně na estetice a atmosféře.

Pokud se během hry budete zajímat o to, co se děje, kdo a kde jste, hra vám toho moc neřekne. Vodítka sice můžete najít v různě rozmístěných dopisech a deníkových záznamech, jinak je to však na vás, abyste si z herního prostředí a několika cutscén domysleli, o čem Jusant přesně tak může být. Napovím tedy alespoň, že hra pojednává o katastrofickém suchu, které poznamenalo zemskou krajinu a vaším cílem je navigovat svou pouť napříč nehostinnou skalní pustinou.

Malé tituly, které zamířily vysoko. Výborné indie hry posledních 10 let

Váš hrdina je naštěstí zdatný lezec, navíc disponuje všemožným horolezeckým vybavením. Dost často následuje předpřipravené trasy se záchytnými body. Někdy vás ovšem hra nechá si lámat hlavu, jak překonat nějaký bod bez znatelných výstupků ve zdi či propast, řešení se však vždycky nějaké najde. Tu se zhoupnete na laně, tam se chytnete pomalu lezoucího tvora, zkrátka to nějak půjde.

Bezejmennému lezci pomáhá na jeho cestě malé a kulaté stvoření, které umí vydáváním zvuků nechat růst rostliny. Často vám odhalí cestu dál. Zároveň vás také umí nasměrovat, kam máte zrovna jít. Hrdinovi skoro nikdo jiný pomáhat nebude, svět k prozkoumání je jinak až na ptáky a jiná malá a plachá stvoření pustý a liduprázdný.

Samotná hratelnost spočívá v drtivé většině právě v lezení, houpání se na lanech, hledání zkratek. Nejlepší je Jusant hrát na gamepadu, kde budete rytmicky držet pravou a levou zadní spoušť (pro pravou a levou ruku lezce), případně skákat a odrážet se od stěn pomocí dalšího tlačítka a umisťovat skoby, které slouží jako záchytné body, pokud byste náhodou spadli. Těch máte však omezený počet, který se obnoví až ve chvíli, kdy danou skálu zdoláte.

Důležité bude i samotné lano, které vždy upevníte při začátku lezení a pak jím provlékáte ony skoby na záchytných bodech, případně jím házíte, abyste se pak mohli (až bude uchycené na místě) zhoupnout. Hra se snaží v jinak záhadném a fantaskním světě o horolezecký realismus, jehož iluze se však docela rychle zbortí.

Nepochybuji teď o tom, že hlavní hrdina je minimálně stejně tak zdatný lezec jako třeba Adam Ondra, nicméně ani on určitě neumí po sobě provést třeba čtyři skoky vzhůru s odrazem („doublejump“) o rovný hladký povrch. Hra vám ovšem nedovolí se namáhat neomezeně, je tu totiž i systém staminy, kterou si musíte hlídat. Povětšinou je však systém poměrně benevolentní. Stačí si najít záchytný bod nebo si alespoň proklepat ruce a leze se vesele dál.

Po chvíli hraní už budete zhruba tak vědět, co si můžete a nemůžete dovolit a místo nějakého pečlivého lezení budete skákat jako opice, protože je to prostě jednodušší. A právě tady se onen realismus vytratí. V tomto ohledu bych upřímně preferoval spíše verzi hry do virtuální reality, která už mnohokrát ukázala, že hry s lezením po skalách docela umí. Pokud budete mít možnost, zkuste si někdy The Climb nebo alespoň Horizon Call of the Mountain, tam se teprve dozvíte, jak má vypadat simulace horolezectví.

Hra sice mechaniky lezení sem tam poupraví, respektive přidá třeba nový typ překážky (spalující slunce, větrné poryvy apod), nicméně pořád to v principu bude jedno a to samé. Pokud vás lezení v úvodní hodině nebude moc bavit, po zbytek hry se to příliš nezmění. Jusant je každopádně docela krátká hra, projdete ji za zhruba 4 až 5 hodin.

Jusant bych na jednu stranu pochválil za hezký a zároveň hardwarově poměrně nenáročný vizuální styl, spojený s příjemnou hudbou. Atmosféra hře zkrátka nechybí. Zároveň vás z ní sem tam může vytrhnout nějaký ten vizuální bug, kdy se hrdinovi mohou třeba podivně vyvrátit ruce či nohy, může se zaseknout ve vzduchu a nebo dokonce i propadnout do textury. Hru mi to sice nějak výrazně nekazilo, většinou šlo jen o drobnosti, nicméně doufám, že to ještě autoři trochu doladí.

Své místo si Jusant našel v Xbox Game Passu, kam oprávněně patří. Toto je zkrátka přesně ten typ hry, který bych zde čekal: kratší zážitek, který může, ale také nemusí zaujmout. Pokud máte rádi atmosferické hry s osobitou hratelností, u kterých si musíte sami domýšlet, co se děje, bude Jusant vhodnou zábavou na ty zhruba dva večery, které u něj strávíte. Pokud ne, pak se v knihovně Xboxu s klidem posuňte na další titul.