Chudý příbuzný proslulé Civilizace. Recenze Jon Shafer's At the Gates

  0:01aktualizováno  0:01
Civilizace od Sida Meiera je jednou z nejproslulejších a nejoblíbenějších strategických sérií. Obsahuje výzkum, boj, osídlování i průzkum a zabaví na stovky hodin. Totéž se bohužel nedá říct o Jon Shafer's At the Gates. V přímém srovnání to tak bohužel připomíná závod mezi ferrari a trabantem. A je to škoda, hra totiž potenciál má.
50

Jon Shafer's At the Gates

Platforma: PC, macOS
Výrobce: Conifer Games

  • Klany místo obyčejné populace jsou dobrý nápad
  • Zabírá minimum místa na pevném disku
  • Místo technologií jen výzkum povolání
  • Naprosto tupá AI
  • Zbytečná diplomacie
  • Celá hra působí silně nedodělaně

Zajímavá strategie, která ovšem působí nehotově a nedokončeně. Snad to bude po pár záplatách lepší.

Herní karta

Není to tak, že by At the Gates (AtG) bylo nehratelné. Hratelné rozhodně je a přináší do žánru 4X strategií (explore, expand, exploit, and exterminate – objev, expanduj, využij a zlikviduj) zajímavé nápady.

Jon Shafer's At the Gates

Jon Shafer's At the Gates

Tyto nápady ovšem nedokážou zamaskovat fakt, že se toho ve hře moc neděje. Po drtivou většinu času to vypadá, že hrajete pasiáns a ne napínavou šachovou partii proti záludnému oponentovi.

Ale popořádku. Jon Shafer, který byl hlavním designerem páté Civilizace a podílel se už na předcházejícím čtvrtém díle, se rozhodl, že hráčům nabídne poměrně komorní zážitek. V AtG totiž máte jen jediné město a nemusíte si dělat hlavu s trénováním kolonistů a přetahováním se o lukrativní místa pro založení dalších osad.

To samozřejmě nemusí vyhovovat každému, zvlášť virtuální Čingischánové a Napoleoni si budou připadat svázaní, ale osobně chápu, proč k tomuto kroku Jon Shafer přistoupil. Jeho dítko se od Civilizace velmi diametrálně liší v tom, jak funguje správa vaší malé zemičky a jednotek.

Klaňte se klanům

Vaše město totiž nemá populaci stejně jako v Civilizaci. Respektive samozřejmě není prázdné, ale masu pěšáků bez tváře a jména v AtG zastupují klany. Každý z nich má do vínku dané jasné vlastnosti: jeden se hodí víc na obdělávání půdy, jiný na lov zvěře nebo práci v dolech.

Jon Shafer's At the Gates

Jon Shafer's At the Gates

Kromě toho ovšem klany mají i osobní vlastnosti: jeden je hrabivý, takže třeba při výrobě zbraní si část produkce ulije pro sebe. Další je pro změnu asketický, takže nehrozí, že by páchal zločiny a také má menší spotřebu jídla.

Klany jsou nejsilnější stránkou At the Gates a představují pro hráče tu největší výzvu. Zvlášť na začátku, kdy jich máte málo, a pokud je vycvičíte špatně, můžete si pořádně zavařit hned na startu kampaně.

Ve hře také pochopitelně je technologický strom. Ale vzhledem k tomu, že AtG má oproti Civilizaci doslova šnečí tempo, kdy se jeden herní tah rovná jednomu měsíci, nepočítejte s tím, že budete za chvíli vynalézat parní stroj a televizi.

Jon Shafer's At the Gates

Jon Shafer's At the Gates

Tady se technologický strom rovná v podstatě stromu povolání. Začínáte s obyčejnými sběrači, kteří objevené pole nebo les v podstatě vydrancují. Posléze si z klanů vycvičíte farmáře či lesníky, kteří zdroje na mapě sice také pomalu vysávají, ale umí u toho postavit příslušné pole nebo tábor, takže jsou o dost efektivnější.

Ze začátku není problém trochu experimentovat a zkoušet povolání přepínat, protože ta nejjednodušší kromě času k vytrénování nestojí žádné další suroviny. Později už to vyžaduje víc přemýšlení, protože na vytrénování kováře potřebujete nástroje. Ty si buď můžete sami vyrobit nebo nakoupit za zlato od potulné karavany, která se ve vašem městě zastaví každých několik tahů.

Ten dělá to a ten zas tohle...

Čím dál po stromu povolání postupujete, tím víc nároky na suroviny rostou a než se nadějete, je z toho pořádně zapeklitá situace, kdy potřebujete zbraně, brnění, nástroje, látku, olej a spoustu dalších surovin, se kterými musíte chtě nechtě žonglovat.

Jon Shafer's At the Gates

Jon Shafer's At the Gates

A žonglovat je v tomhle případě to příhodné slovo. Jon Shafer totiž tvrdí, že se při tvorbě AtG inspiroval i žánrem roguelike her. Tedy titulů, které každou chybu či špatné rozhodnutí tvrdě trestají.

A v tomhle případě to znamená, že rozhodně nemáte kolem svého města všechny dostupné suroviny pěkně na talíři. Místo toho musíte lítat po mapě jak nadmutá koza a hledat jejich ložiska. Vše je o to těžší, že i když už nějakou rostlinu či hromadu rudy objevíte, zpravidla musíte za pomoci specializované jednotky na místě strávit několik tahů, abyste vůbec zjistili, na co že jste to vlastně narazili.

Druhou možností je spolehnout se na již zmíněnou karavanu, zlato ovšem také neroste na stromech a zvlášť za pokročilejší zboží si pěkně připlatíte.

Potud vše ještě zní a funguje velmi obstojně. At the Gates má ovšem velmi zásadní Achillovu patu. A tou je umělá inteligence. Respektive spíš její absence. Pokud jsem si při recenzování poslední Civilizace stěžoval na to, že počítačoví protihráči jsou absurdně agresivní a jsou schopní vyhlásit vám válku dva tahy poté, co vám deklarovali nehynoucí náklonnost, tady je problém přesně opačný.

AI ve stavu mozkové smrti

V AtG totiž umělá inteligence nedělá v podstatě nic. Nějaké vojenské jednotky sice na mapě má, ale ty bez nadsázky v podstatě jen sedí na místě a nic nedělají. Třeba se mi stalo, že další, o mnoho mocnější civilizace než ta má, si postavila čtyři vojenské lodě, které nahnala na jedno políčko, kde bez hnutí stály měsíc za měsícem, rok po roce.

Jon Shafer's At the Gates

Jon Shafer's At the Gates

Podobně pasivní a neschopní jsou i bandité, kteří také veskrze jen dřepí na zadku a rýpou se špičkou kopí či břitem sekyry v zubech. A to je obrovský problém: bez kompetentní umělé inteligence se totiž hra mění v podstatě v nekonečný proud nudy, kdy vás v podstatě nic nemotivuje hnát se kupředu, protože zbytek herního světa prostě jen sedí a kouká.

A rozhodně to není tím, že bych hrál na nejnižší obtížnost. V AtG totiž nastavení obtížnosti z nějakého důvodu chybí. Stejně tak diplomacie je neviditelná a vzhledem k výše popsanému naprosto zbytečná.

Fotogalerie

Pokud jde o grafiku, chce AtG evokovat ruční malbu vyrobenou štětcem, ale popravdě spíš vypadá jako deset let staré tituly. Má to alespoň tu výhodu, že vám nezabere v podstatě žádné místo na pevném disku.

Zvuky jsou taky monotónní, hudba hraje jen v hlavním menu. Vzato kolem a kolem to zkrátka vypadá, že At the Gates mělo ještě tak půl roku strávit v pomyslné troubě a dopéct se. V současném stavu jde o nehotový polotovar, který nestojí za ochutnání. Pokud vám tedy nevadí, že si hrajete bez cíle a výzvy.

Že je hra nehotová, podle všeho moc dobře vědí i samotní autoři. Jinak by asi na Steamu nezveřejnili podrobný plán nadcházejících patchů, který pokrývá celé jaro a léto. Jinými slovy: chce to pár měsíců počkat a při troše štěstí bude někdy na podzim AtG hotové a hratelné. Potenciál najít si svou malou skulinku na videoherním trhu rozhodně má.

Autor:
 

Hodnocení hry

Redakce

50 %

Čtenáři

64 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 18 čtenářů

Nejčtenější

Deset nejvíce frustrujících pasáží z počítačových her

Prey

Počítačové hry jsou výbornou formou relaxace, ovšem stejně jako třeba u sportu se u nich někdy člověk pořádně navzteká....

Ubisoft vyjadřuje podporu Notre-Dame a rozdává Assassin’s Creed Unity

Assassin’s Creed: Unity

Francouzská videoherní společnost Ubisoft se připojila ke stále rostoucímu počtu dárců, kteří se rozhodli přispět...

Brutálně těžký Sekiro je hit, za deset dnů prodal dva miliony kopií

Sekiro: Shadows Die Twice

Akční RPG Sekiro: Shadows Die Twice je tak obtížné, že na něj spousta lidí nemá. Jde o opravdovou hardcore hru pro...

Vymodelovat virtuální Notre-Dame pro Assassin’s Creed trvalo dva roky

Assassin's Creed: Unity

Stejně jako ve skutečnosti i v počítačové hře Assassin’s Creed Unity byla katedrála Notre-Dam hlavní dominantou Paříže....

KVÍZ: Vyznáte se v nejslavnějších zbraních z počítačových her?

Quake Champions

Herní historie je dlouhá a krvavá, přitom jen málokterá hra dokázala nabídnout skutečně originální a zapamatování hodné...

Další z rubriky

RECENZE: Dex ukazuje budoucnost, v níž bez implantátů nemá cenu žít

Dex

Česká hra Dex zasazuje tradiční žánr do ne úplně tradičního prostředí. Mladá dívka s modrými vlasy zachraňuje svět před...

RECENZE: F1 2013 jsou parádní formule, ale doplácejí na roční vydávání

F1 2013

Nejenže je to jediná hra s oficiální licenci F1, ale navíc je opravdu dobrá. Jenže když vychází každý rok, je těžké to...

RECENZE: War Thunder je snem všech milovníků vzdušných bitev

War Thunder

War Thunder uspokojí více i méně náročné piloty. A nadchne technickým provedením.

Najdete na iDNES.cz