Dobrodružný příběh dvou námořníků a jedné spanilé princezny.
Přelom jara a léta tohoto roku se stává pro všechny adventuristy skutečným rájem. Po neuvěřitelně suchých zimních a jarních měsících zaplavila adventurní trh nečekaně vysoká vlna AAA titulů, z nichž na mnohé jsme čekali dlouhé měsíce, či dokonce i celé roky! Vše odstartoval skvělý, i když graficky zaostalý Simon the Sorcerer 3D, jehož následovaly neméně kvalitní The Watchmaker a Syberia (na obě hry jsme vám přinesli exkluzivní recenze). Čtvrtou do hry se již za pár dnů stane další ambiciózní adventurka, na kterou jsem se já osobně převelice těšil již od podzimu loňského roku – Jazz & Faust. Od tohoto projektu ruských Saturn Plus a 1C Company jsem očekával opravdu hodně a předčasně jsem jej pasoval na jednoho z letošních favoritů, jenž má ambice konkurovat neustále opěvované The Longest Journey. Jak už to ale na světě chodí, skutečnost nakonec není až tak růžová, jak se původně tvářila. Jazz & Faust sice JE dobrá adventura, ale opravdu „jenom“ dobrá a na velikána The Longest Journey hledí jako právě vykopnutý krtek na vysmátého zahradníka.
Za nesporná lákadla hry jsem považoval krásnou renderovanou grafiku, zajímavý spletitý příběh a především dvě hlavní postavy, každou se svým vlastním příběhem. A nutno uznat, že v těchto ohledech Jazz & Faust skutečně nezklamal. Právě v možnosti projít hru za dvě povahově naprosto odlišné
postavy se skrývá vůbec nejsilnější stránka hry. Naši hlavní hrdinové Jazz a Faust mají společné prakticky jen dvě věci: 1) oba jsou to zkušení námořníci a 2) zapletou se do pěkné polízanice, která zkříží jejich cesty a obrátí jim život vzhůru nohama.
Přístavní městečko Er-Elp bylo až doposud poklidnou zastávkou obchodních lodí, v němž se takřka o jediné vzrušení starali obchodníci s pašovaným zbožím. Proto se není čemu divit, že zpráva o nalezení těl dvou mrtvých mužů proletěla ulicemi města rychleji než šíp vystřelený ruským indiánem. Bezhlavé mrtvoly patří cizincům, kteří do Er-Elpu před několika dny přicestovali a pronajali si venkovské sídlo na okraji městečka, nedaleko hřbitova. Jejich osud byl předem velice dobře promyšlený a naplánovaný, nicméně prozradit vám ho zde nehodlám, jelikož ho budete postupem hry sami pozvolna odhalovat. Ovšem pozor! Z nepochopitelných důvodů je celá tato, hráči zpočátku neznámá, zápletka kompletně vyzrazena v manuálu a na webové stránce hry, takže pokud si chcete skryté tajemství příběhu skutečně užít, doporučuji vám při studii manuálu zmíněný text přeskočit.
Do dvojnásobné vraždy se nevědomky namočí oba hlavní hrdinové. Tedy, abych byl přesný, tak zcela nevině je v tom pouze Faust, poctivý mladý námořník, živící se přepravou nejrůznějších zásilek přes širé moře. Jednou takhle na večer, v přístavu orientálního města Khaen, dostal velice dobře
placenou nabídku od jistého pasažéra, který se chtěl urychleně dopravit do Er-Elpu. Faustovi se to již od počátku příliš nezamlouvalo, ale nabízená suma byla vysoká a staré plachty na jeho lodi by už přece jen potřebovaly vyměnit… Nabídku tedy přijal a po doplutí do Er-Elpu byl mužem požádán, aby na něj pár hodin posečkal. Po chvíli čekání přišla do přístavu překrásná dívka, jež sháněla loď plující do Khaenu. Faust je ale starý dobrák, který dokáže držet slovo, a tak dívku odmítl a rozhodl se dále čekat na cizince, jehož sem přivedl… marně. Když se muž neobjevil ani následujícího rána (jelikož byl již bez hlavy), rozhodl se Faust vydat hledat onu krásku z minulé noci, do níž se beznadějně zamiloval…
Naproti romantickému Faustovi nemá Jazz o lásce ani ponětí. Tedy s výjimkou lásky k penězům. Do Er-Elpu se pokoušel na své lodi „Smoky“ propašovat velký náklad džinu, nicméně přístavní kontrola jej odhalila a uvrhla do místního vězení. Shodou náhod se právě zde stal svědkem události, která měla změnit celý jeho život. Na policejní stanici dorazil vystrašený obchodník z Khaenu jménem Alkaim a svěřil se strážníkovi s příběhem o nějakém Mrtvém městě a o obrovském pokladu, který v něm našel. Vidina bohatství z něj udělala blázna a v afektu zavraždil vlastního strýce Selima, jehož duch ho údajně neustále pronásleduje a vyhrožuje mu jistou smrtí. Po připlutí do Er-Elpu přišel požádat policii o ochranu, nicméně strážník ho odmítl a doporučil mu návštěvu u doktora. Do naslouchajícího Jazze se slovo „poklad“ zakouslo jako klíště a jelikož po propuštění z cely zjistil, že byl onen Alkaim nalezen mrtev
v domku za městem, rozhodl se po jeho bohatství začít pátrat.
Každý z hrdinů tedy prahne po něčem jiném, avšak ani jeden z nich netuší, že jejich zájmy spolu navzájem souvisí a vedou ke stejnému cíli. To znamená, že směr cesty budou mít již od počátku společný, což se ale ani v nejmenším nedá říct o jejím průběhu. Jazz i Faust mají „startovní bod“ v Er-Elpu, odkud vyplují na Černé ostrovy, dále do Khaenu, až dorazí do… mno, na to už si přijděte sami :o). Přestože prostředí jsou pro obě postavy v podstatě totožná, každá navštíví několik odlišných lokací, potká jiné tváře a především se dostane do různých prekérních situací, z nichž se musí dostat povětšinou vlastními silami. Povětšinou říkám z toho důvodu, že na sebe naši dva námořníci v průběhu hry několikrát narazí a vzájemně si pomohou. V možnosti projít hru za dvě různé postavy se skrývá obrovské kouzlo, které ale odhalíte až při hraní za druhou postavu. V ten okamžik si totiž uvědomíte, jak se oba příběhy dokonale prolínají a především naleznete odpovědi na všechny otázky, jež zůstaly po prvním dokončení hry nezodpovězeny.
Nesporné kouzlo nelze upřít ani atmosférám prostředí, v nichž se budete pohybovat. Každá z pětice hlavních lokalit vyjadřuje zcela odlišný styl a kulturu, čemuž v hojné míře napomáhá nádherné
grafické zpracování (i když běží pouze v nízkém rozlišení 640x480). Zatímco Er-Elp je příkladem klasického středověkého evropského města se zapadlými kamennými hospůdkami, Khaen už od prvního pohledu připomíná orient se vším, co k němu patří – tedy se špičatými mešitami, opiovými doupaty a harémem (který je, bohužel, během vaší „neoficiální“ návštěvy vylidněný, takže žádné slastné setkání s půvabnými a spoře oděnými dívkami se nekoná). Renderované lokace jsou velmi detailní a mnohé z nich navštívíte nejen ve denních, ale i v nočních hodinách, kdy nabývají té pravé tajemné atmosféry. Kromě toho o nich nelze ani zdaleka říci, že by působily mrtvě. Všude se něco pohybuje, ať už je to cedule nad vchodem do hostince, plápolající louče, vlnící se hladina moře, pohupující se koráby v přístavu nebo samotné polygonové herní postavičky, jenž ale postrádají větši detailnost a na dnešní dobu vypadají poněkud hranatě.
Příběh, dva hlavní hrdinové, atmosféra a grafika jsou však vším, čím vás hra dokáže upoutat. O zbytku již bohužel v superlativech hovořit nelze. Snad jedině ke klasickému myšoidnímu point-and-click ovládání nemohu vznést jediné výhrady, s výjimkou inventáře, který dokáže v jednu chvíli zobrazit pouze jediný předmět (což se ale dá vzhledem k tomu, že nikdy nebudete mít pohromadě víc jak deset předmětů, ještě odpustit).
Prvním menším zklamáním je fakt, že samotný děj hry je naprosto přímočarý, lineární, bez zajímavějších zvratů a především krátký. Taktéž drtivá většina úkolů je poměrně jednoduchá, snad až na okrajový výskyt pixelhuntingu a jednoho skládacího puzzle. Všechno má neuvěřitelný spád, jakoby si sami tvůrci vyloženě přáli, aby nám v cestě ke zdárnému dokončení hry stálo co nejméně překážek. A výsledek by tomu i odpovídal. Přál bych vám vidět moje překvapení a v podstatě i zděšení ve tváři, když jsem hru za postavu Fausta dohrál za necelých pět hodin! Cesta za Jazze mi pak sice přišla drobet složitější, ale i tak by průměrně zkušenému hráči nemělo dohrání za obě postavy zabrat více než patnáct hodin. Přiznám se, že jsem čekal rozsáhlost minimálně dvojnásobnou.
Druhým a podstatně větším zklamáním pro mě byly dialogy, které jsou neuvěřitelně jednoduché a povrchní. Ve hře je sice téměř padesát interaktivních postav, ale s drtivou většinou z nich pronesete jen dvě až tři věty a šmytec. Je velká škoda, že tvůrci nerozvedli dialogy tak, aby nám umožnily lépe poznat vlastnosti hlavních postav nebo kulturu jednotlivých prostředí. Všechny charaktery jsou jakoby bez ducha, pronesou si svých pár slov a tím to pro ně končí. Vzhledem ke strohosti dialogů je velmi obtížné hodnotit překlad hry do češtiny, jelikož překladatel neměl absolutně žádný prostor pro improvizaci. Docela zajímavé je ale srovnání dabingů. Díky společnosti Cenega jsem měl možnost srovnat anglickou
i českou verzi a musím říct, že ačkoliv mě český dabing nijak výrazně nenadchl, je překvapivě o poznání lepší než anglický originál. To věru není příliš častý jev. Jen dodám, že hlavním hrdinům propůjčila hlasy dvojice Miroslav Táborský / Zdeněk Mahdal a o namluvení ostatních postav se postarali Vlastimil Zavřel, Roman Hájek, Luděk Čtvrtlík, Oscar Gottlieb, Miroslav Hanuš, David Suchařípa, Ivo Novák, Viktor Fatka, Miroslava Součková, Klára Sedláčková a Eva Vichnarová. Jinak po zvukové stránce se J&F řadí spíše k průměru – efektů je dostatek a hudby jakbysmet, avšak o vhodnosti některých modernějších motivů k hernímu fantasy prostředí by se dalo dlouze polemizovat.
Rozhodně nehodlám zastírat, že jsem Jazzem & Faustem tak trochu zklamán, protože oproti původním předpokladům působí poněkud chudším a jednodušším dojmem. Z aktuálního konkurenčního souboje (viz úvodní odstavec) tedy odchází sice jako poražený, ale nikoliv se sklopenou hlavou. Je to oddechová, graficky pohledná a česky mluvící adventurka na dvě horká letní odpoledne, která bude vyhovovat především hráčům-začátečníkům. Nic víc od ní však raději neočekávejte.
Pozn.: Pokud vás tato hra zaujala, nenechejte si ujít náš exkluzivní rozhovor, v němž s tvůrci hry probíráme jak samotný vývoj Jazze a Fausta, tak i jeho světlé a stinné stránky.
| Jazz & Faust | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
