RECENZE: Moc převíjet čas v taktickém RPG Iron Danger je opojná

Čas je relativní, občas i smrt. Hlavní hrdinka Kipuna v novém taktickém RPG Iron Danger by mohla vyprávět. Hra totiž láká na svěží a originálně pojaté tahové souboje, v nichž manipulujete s časem.

Znáte to, odešlete e-mail a v ten moment si uvědomíte, vždyť jsem tam zapomněl… (doplňte si sami). Naštěstí některé e-maily už mají možnost vrátit zprávu zpět a většinou dost podstatnou informaci doplnit. Co když na vás zrovna padá strom, řítí se lavina, nebo sviští šíp? Tlačítko zpět byste hledali marně. Jenže Kipuna není normální člověk. Tak trochu nedopatřením získala schopnost vracet čas zpět. Ne o moc, ale často to stačí na to, aby vyvázla ona a její společník z jinak fatální situace.

Kipuna žije normální život dospívající dívky v jednom zapadlém přímořském městečku. Nemá velké sny, chce žít tak, jako všichni ostatní. Jenže to jí brzké události nedovolí. Seveřané, krutý, vyšinutý národ si chtějí podmanit celé království a Kipunina domovina je na řadě. Přijde to jako smršť. Mračna zčernají a z nebes začne pršet salva ohnivých projektilů. Poklidné městečko doutná a Kipuna stěží vyvázne z rozpadajícího se domu. Bere nohy na ramena, kličkuje v tom ohnivém maelstromu šílenství, seč jí síly stačí. Pak se stane něco, co by normálně pokazilo den. Pod nohama se jí propadne zem a Kipuna zemře.

Osud je občas plný roztodivných překvapení. Kipuna se opět probírá k životu. Má to jen jeden nepatrný detail. Z hrudníku jí teď trčí kus svítící skály. Otřepe se a bez sebemenšího povědomí, co se jí to vlastně stalo, prchá dál obléhaným městem. 

Aby těch tělních penetrací za den nebylo málo, hned za rohem jí hrudí prosviští přesně mířená rána z balisty. Čas zamrzne a vy můžete vše převinout o pár sekund zpět. Co uděláte? Zkusíte balistu nějak obejít? Nebo jí v poslední chvíli uskočit a poté upalovat, seč vám síly stačí, než se znovu nabije? Zjistíte, že Kipuna i přes to, že má v hrudi zabodnutý magický stalagmit, může žít celkem produktivní život a co víc, ovládat samotný tok času. Jenže to je jen špička ledovce, co to v téhle malé, neohrožené dívce probudí. Kipuně sekunduje udatný a trochu buranský Topi a cestou narazí i na další prazvláštní postavy.

Iron Danger: Shards of Time

Iron Danger: Shards of Time

Čachry s časem nejsou zas tak běžným herním mechanismem a to, jak jsou uchopeny v Iron Danger, je, troufám si tvrdit, zcela unikátní. Iron Danger je jako šachy, které můžete vrátit o několik tahů dozadu, pokud se vám nebude líbit nastalá situace. Nejčastěji, pakliže vám protivník sebere figuru. Smrt v Iron Danger není začátek, jak se praví často v hororech na sarkofázích. Smrt tu prakticky neexistuje. Je to lekce, která vám má napovědět, že je třeba postupovat jinak. Zlehka to připomíná zcela žánrově odlišný Super Hot. I na nepatrném pohybu záleží, pokud chcete minimalizovat škody, nebude to nic lehkého. Je to hodně odvážný princip, a co je ještě zajímavější, funguje to.

Lze pracovat hned s dvěma časovými osami naráz. S časovou osou Kipuny i parťáka. Můžete tak nejen časovat přesné obranné manévry, ale i tvořit efektivní komba při likvidaci nepřátel. Parťák může třeba hodit barel s olejem, zatím co Kipuna ho se správným načasováním odpálí hned po dopadu fireballem. Skupinka nepřátel nemá šanci a ani neví, kde se to ohnivé peklo vzalo. 

Podobně se dají i řetězit různá komba, připravovat pasti nebo řešit logické puzzle. Ačkoliv by se mohlo zdát, že logických hádanek bude ve hře dost, opak je pravdou a narazíte na ně jen velmi sporadicky. Spíš je o to vyzrát nějakou taktikou na bosse. Hra je na pomezí RPG, taktické tahové strategie a logické hry. Dostanete se do situací, kdy každý pomyslný tah budete vyvažovat mithrilem a i přes to, že souboje nejsou real-time, tak budete události sledovat se zatajeným dechem, jako ten nejzběsilejší akční film. Moc převíjet čas podle vlastní vůle je doslova opojná.

Iron Danger si bere od všech žánrů něco. Z RPG je to jednoduchý systém vylepšování postavy z Turn-Based Tactic zase základní mechanismy boje. Obojí zvládá skloubit dobře, a pokud nehledáte pouze hardcore RPG, tak budete spokojeni. Vylepšování schopností se provádí po odehraných misích. Každá postava může vylepšovat zhruba čtyři schopnosti. Až na Kipunu, která s postupem času bude ovládat další a další magické síly. Pro přehlednost se budete muset spokojit s tím, že v partě budete jen ve dvojici. Ono ukočírovat víc časových os už by bylo moc šílené.

Iron Danger: Shards of Time

Každý parťák Kipuny má nějaké unikátní dovednosti. Topi je hromotluk, který to umí se sekyrou pořádně roztočit, Léčitelka je šaman jak se patří, ovládá magii a nafoukaný Lemichen nevyjde bez svého věrného luku. S každým parťákem je třeba naučit se pořádně kooperovat. Hra vám nedovolí si vybírat, s kým do akce půjdete. Musíte se tak sžít s každým. Kipuna zvládne s postupem času i skvělý support, může očarovat zbraně spolubojovníka nějakým elementem nebo dávat buffy. Pokud třeba očaruje Topiho sekyru ohněm, může se sekyrou dělat psí kusy a dokonce i ohnivou vlnu, pokud s ní bouchne o zem. Na vychytávky tohoto ražení budete přicházet postupně a každá nová vám vykouzlí úsměv. 

Velmi jsem si oblíbil i schopnost vyměnit pozice, to si Lemichen prohodí pozici s nepřítelem v momentě, kdy na něj jde uslintaná potvora. Chudák voják ani nestihne pobrat, co se stalo a už je v žaludku. Ještě humornější je prohodit si místo s vrhačem granátů. Máte fůru postupů, jak protivníkovi nakopat krovky originálním a často třeskutě vtipným způsobem. To se jen tak neomrzí.

Příběh není všechno?

Když je dobrá hratelnost, pořád to chce nějakou kvalitní omáčku okolo. Příběh, který nás vtáhne, zajímavý svět a postavy. To je velký problém Iron Danger. Po stránce hratelnosti šlape jako hodinky, ale příběhová rovina a charaktery skřípou, až to bolí. Hlavní hrdinka není moc sympatická a časem se to ještě zhorší. Jediný sympaťák je Topi. Takový dobrosrdečný, ochranářský Obelix. Těžko říci, zda nesympatičnost postav byla záměrem tvůrců, nebo ne. 

Iron Danger: Shards of Time

Iron Danger: Shards of Time

Stejnou měrou utrpěl příběh a tím pádem i hratelnost a svět. Přitom země, kde se hra odehrává, nepůsobí vůbec špatně. Zdejší svět jde ruku v ruce s magií a technologií. Najdeme tu i téměř steampunkové elementy. Jenže autoři pravděpodobně razí myšlenku, že do her a porna příběh nepatří, a tak nám servírují doslova servis z 90. let.

Po té, co se Kipuna vypotácí z města, stane před samotným vládcem země, který ji vyšle na nelehký a trochu repetitivní úkol. Má najít úlomky magického šutráku, které jsou ukryté po celé zemi. A to je v kostce zhruba vše. V roce 2020 bych uvítal o něco komplexnější a výpravnější příběh, který nebude připomínat scenáristickou vatu vysokorozpočtového porna. Ne, že by tu nebyly twisty a intenzivní momenty, ale nic, kvůli čemu byste se posadili na zadek. Je i trochu škoda, že ve hře není možnost volby. Vše je striktně nalajnované. 

Jistá příběhová plytkost může být důsledkem toho, že Iron Danger má být první kapitolou ságy. Pilotní díly jen zřídka pořádně navnadí. Dočkáte se pomalého rozjezdu a v momentě, kdy se konečně začne něco dít, tak se vše ukončí velmi ostrým řezem, slibujícím, že příběh teprve začíná. Zbytečným natahováním je vracení se lokacemi zpět po každé úspěšné misi. Jen v pár případech to má vyloženě smysl.

Trochu anime

Iron Danger připomíná svým vizuálem trochu anime, ale o cel-shade grafiku nejde. Hra působí realisticky a zároveň poněkud kresleným dojmem a rozhodně se na to kouká moc pěkně. Krásně vyvedené jsou i animace postav, které při soubojích doslova tančí na obrazovce. Pozadu není ani hudba, ani ozvučení. UI je přímo perfektní. Pokud jste někdy střihali video v Premiéře, tak jste v obraze. Každá akce je zde promítnuta na časové ose, která se dá kolečkem myši přetáčet dopředu a dozadu. V jednoduchosti je síla. Už samozřejmostí u takového typu hry je absence možnosti ukládat hru v misích. 

Iron Danger: Shards of Time

Trochu jsem litoval, že hra nemá aspoň automatické checkpointy. Někdy se dostanete do patové situace. Kvůli selhání pathfindingu jsem si zatopil v jedné úrovni chodbu i s Kipunou, ze šlamastiky se nedalo dostat, následoval reset a opakování náročných pasáží znova. Také se mi stalo, že přestala fungovat půlka kláves na klávesnici a vše se muselo řešit přes ikonky. Velmi zřídka hra i spadla, což je opět nemilé, když nemůžete ukládat hru kdykoliv.

Výborný koncept, ale...

Iron Danger je neuvěřitelná zábava. Tak svěží přístup k tahovým soubojům nejspíš jen tak znovu neuvidíme. Po dlouhé době jsem hrál hru víc kvůli samotné hratelnosti nežli příběhu a prostředí. To je velká škoda. Autoři se soustředili až příliš na technickou stránku hry a na to okolo zapomněli. Někomu to vadit nebude a užije si dosyta výborné taktické strategie, budou však i tací, kteří by se rádi pořádně ponořili do zdejšího světa, ale to naneštěstí moc nejde. Tak jako tak koupí neprohloupí žádný stratég. Iron Danger je milé překvapení.