RECENZE: Mobilní hit Into the Dead 2 míří na Switch s přepálenou cenou

Když úspěšná mobilní free 2 play hra zamíří na další platformu a zbaví se přitom mikrotransakcí, musí to být hit, ne? Zombie runner Into the Dead 2 ukazuje, že k úspěchu to stačit nemusí.

Ačkoliv to tak nevypadá, Into the Dead je zástupce takzvaných runnerů, kdy herní postava sama běží neustále dopředu, zatímco na hráči je, aby se vyhýbal překážkám. V tomto případě zombíkům. Zatímco jedničku jsem si oblíbil, dvojka se mi na mobilu už dlouho neohřála kvůli vlezlé monetizaci (slušně řečeno). Když ovšem přišla zpráva, že vyjde i na Switch, a to za jednorázovou platbu bez mikrotransakcí, neváhal jsem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Into the Dead 2 se odehrává ve světě, který zachvátila zombie epidemie. Hlavní hrdina na začátku při shánění zásob havaruje. Cíl? Propracovat se zpět ke své dceři a sestře, které jsou nuceny také utíkat. Jediným spojením je vysílačka. 

V praxi si tak nejčastěji poslechnete dvě tři věty před misí a dvě tři věty po misi. Hra se samozřejmě nerozpakuje vršit jedno klišé za druhým, až je to občas k smíchu, přesto jako pojítko, které dává vašemu snažení smysl, to funguje.

Z herního hlediska jde o klasický runner, jen zasazený do 3D světa. Cílem je uběhnout určitý počet metrů a ideálně k tomu splnit co nejvíce úkolů, které se k dané úrovni vážou. Může to být určitý počet zabití specifickou zbraní, ale i objevení nějakého předmětu. Hlavní hrdina běží neustále kupředu a pokud narazí do překážky, buď ji přeskočí, nebo se „klouže“ na jednu ze stran, dokud není cesta volná. Tomu se chcete samozřejmě vyhhnout, protože tak snadno nechtěně narazíte do zombíků.

Základním manévrem je uhýbání. Zpočátku jsou zombíci v podstatě neškodní, ale časem roste jejich počet a objevují se obrněné či agilnější verze. Těm je třeba se aktivně uhýbat tak, že naznačíte pohyb do jedné strany, čímž strhnete jejich pozornost, ale nakonec rychle uhnete do druhé.

Into the Dead 2

To samo o sobě by bylo celkem nudné, proto tu jsou zbraně. Na začátku pistoli, postupně si však zpřístupníme různé brokovnice, pušky, ale i kuši. Pro větší hloučky se hodí granáty. Občas objevíme motorovou pilu či usedneme na obrněném voze ke kulometu. 

Dopad zbraní na zombíky je uspokojivě drtivý, v tomto ohledu si nemám na co stěžovat. Munice je samozřejmě málo, je třeba ji sbírat z beden přímo během mise.

Na misi si můžeme vzít dvě zbraně a jednoho společníka, což je většinou pes. Jeden vyčenichá munici, další sejme víc zombíků naráz, takže pro základní proběhnutí si lze zvolit herní styl, který vám vyhovuje. To ovšem neplatí pro ty, kteří chtějí splnit mise na maximum, získat tak z každé kapitoly všechny odměny a zpřístupnit si jiný konec. Tady už je třeba vybrat správné zbraně a třeba průraznější munici. Opakování je tedy součástí designu.

Into the Dead 2

Možnost hrát hladce bez mikrotransakcí však odhalila jednu podstatnou slabinu – hra je velmi repetitivní. To by ještě nutně nevadilo, kdyby opakující se náplň byla návyková jako třeba v diablovkách. Jenže není. Into the Dead byla skvělá hra na pár minut na mobilu, jenže jak se ukázalo, na delší hraní na Switchi to zkrátka není. Na to hře chybí větší variabilita, hloubka i motivace.

Přestřelená je i cena. Ačkoli audiovizuální stránka s poutavou zmlženou grafikou v různých barevných tónech se jen tak neokouká, herní náplň z mého pohledu neodpovídá cenovce 35 dolarů. Součástí přitom nejsou dvě poutavě vyhlížející DLC Night of the Living Dead a Ghost Busters, která je třeba dokoupit samostatně. 

Chápu, že tvůrci mají z mobilů spočítané, na kolik si dílko cení, a chválím je, že vydali plnohodnotnou hru bez mikrotransakcí. Podle mého však mají velké oči. V této ani jakékoli jiné alternativní realitě neexistuje situace, v níž bych si Into the Dead 2 koupil za plnou cenu. To je nesmysl. Pokud ji ovšem seženete v akci během slev, k výslednému hodnocení si přičtěte rozdíl oproti původní ceně.