RECENZE: Imperiums: Greek Wars je rozmáchlá strategie od Čechů

České studio Kube Games si vytyčilo pořádně ambiciózní úkol. Jejich strategie Imperiums: Greek Wars se sice těm nejlepším v žánru nevyrovná, přesto stojí za zvážení.

Období Řecka patří mezi ty nejzajímavější v historii. Řecko bylo kolébkou vzdělanosti. V domácích knihovnách se nám válí Sokrates, Platón, Aristoteles a mnohé další respektované mozky. Ale Řecko mělo i druhou, méně filosofickou stránku. Když už bylo filosofie dost, došlo na meče. Spousta konfliktů, bojů o moc a intrik. Mnoho z nás toto období fascinuje, pokud patříte mezi milovníky starověkého Řecka, nebo jen propracovaných tahových strategií, tak byste měli dát této nezávislé české hře od studia Kube Games šanci.

Tohle je Sparta!

Asi nejsnazší, jak přiblížit, co Imperiums: Greek Wars je, je říci, že jde o Total War bez akční real-time složky. Pokud hrajete Total War a necháváte rozhodnout souboje automaticky, tak přesně tak se hraje Imperiums. Jak je vlastně hra komplexní, vám demonstruje tutoriál. Rozhodně není krátký a jen nastíní všechny možnosti. Toho, co ve hře lze dělat, je opravdu mraky. V tutoriálu hrajete za ambiciózního Filipa II. Makedonského, otce Alexandra Velikého.

Při absolvování tutoriálu se mi několikrát přehřál počítač a vypnul se. Usoudil jsem, že bude lepší přesedlat na druhý výkonnější stroj. Hru utáhl bez pádů do křemíkového kómatu. Hra je dost náročná na procesor, a to víc než byste řekli.

Rozhodl jsem se tedy skočit do kampaně. Máte tři možnosti: buď si svět vygenerovat, nebo hrát na Peloponésu, či dobývat celou oblast starověkého Řecka. Kampaň starověkého Řecka je doslova megalomanská, obsahuje 28 frakcí, zatímco Peloponés jich má jen 8. Autorům patří dík za to, že vám dají volnost v nastavení mechanismů hry. 

Samozřejmě, že si můžete vybrat frakci, za kterou budete hrát a obtížnost umělé inteligence každého protivníka. Možností úprav je však mnohem víc. Editovat můžete i takové věci, jako zda bude ve hře nutnost zásobovat armádu, udržovat morálku, řešit různé eventy. Hra se bere velmi realisticky, ale co by bylo Řecko bez svých mýtů. Pokud vám nevadí trocha fantasy, proč si na mapu nevpustit i nějaké ty najády nebo Hádovy bojovníky? Věcí, které můžete zapnout a vypnout, je dost na to, abyste si hru ušili podle svých představ.

Asi pod jistým vlivem Snyderovy 300 jsem neváhal a sáhl po agresivní a mocné Spartě. Má velkou počáteční výhodu a moc se s tím nemaže. I přes svou obrovskou vojenskou sílu dostane náklep od Boetie. Válka ji hodně vyčerpala a ekonomicky na tom není úplně nejlépe. Velikán se potácí v problémech. Je na vás vysekat dříve nejobávanější Spartu z kaše. Nebude to nic snadného, nakopat zadnici vám touží hned několik států. Vy jim dáte za uši a ukážete, kdo je na Peloponésu pánem. 

Češi mají ve zvyku dělat hry s historickou přesností: Atentát 1942, Mafie, Kingdom Come: Deliverance. Každá úplně jiný žánr, ale jedno mají společné, důraz na realističnost doby. Imperiums v tom není pozadu.

Hra toho na vás vychrlí tolik, že se můžete cítit v prvních hodinách nejistí. Zhruba stejně, jako když prvně sednete k Total War. Ovládání je trochu krkolomné, některé akce se ovládají pravým tlačítkem, jiné zase levým a některé dokonce můžete ovládat oběma. Potíže vám zprvu nebude dělat jen obrovská komplexnost, ale i jisté ovládací mechanismy.

Po krůčcích k vítězství

Co mi nikdy úplně nevlezlo do krve, je samotné ovládání vojsk a pohyb po mapě. Jednotky se špatně označují. Pokud jsou třeba ve městě, tak abyste trefili požadovaný objekt, užijete si hotový pixel hunting jak z adventur 90. let. Pakliže máte na stejném políčku více armád, ne vždy zareaguje tlačítko a zobrazí vám jejich seznam. Takové nepředvídatelnosti se mi děly po celou hru.

Kromě válčení a dobývání území můžete dělat i vše, co znáte z podobných strategií. Imperiums mě zaujalo tím, jak jde do hloubky. Na velmi dlouhém technologickém stromě lze zkoumat nejen nové jednotky či budovy, ale i státní zřízení. Podle preferencí přesedláte na despocii, demokracii, království a mnoho dalšího. Každé státní zřízení má svá specifika a některá se víc hodí pro podporu obchodu, jiná v době války.

Imperiums: Greek Wars

Imperiums: Greek Wars

Stane se to rychleji, než bys řekl Sparta, a už je zase válka. Ostatní státy rády napadají nejen vás, ale i jeden druhého. Diplomacie je skvělá věc, aliance také, ale pakt o obraně už úplně ne. Podařilo se vám s vypětím sil potlačit dotěrnou Boetii a nyní chcete vést celý poloostrov k míru a prosperitě, tak, jak se na civilizovaný národ sluší a patří? Ostatní státy takovou altruistickou myšlenku nesdílí.

Élida si řekne, že kontemplací nad starými svazky je dost. Chce to trochu akce, a tak si nazuje své sandály a napadne sousedy. Oheň je na střeše. Vy jste zase chtě nechtě ve válce. Je velká škoda, že v Imperiums je diplomacie na vedlejší koleji. Není úplně funkční tak, jak by bylo vhodné. U jednoho státu jsem měl statistiky na maximu a stejně nechtěl do federace, bránil se i zřízení obchodních stezek. Naopak stačilo pár tvrdších rozhodnutí, jako třeba napadnout jeho spojence, a vztahy už nebyly tak vřelé. 

Ve hře mi chybí správné diplomatické podlosti, agresivnější vyjednávací praktiky, jak zatlačit státy k zemi. Donucovacím prostředkem tu je hlavně možnost vynutit si nějaký obchod. I ten funguje čas od času podivně. Státy i přes dobré vztahy neplní svou část dohody. Takových příkladů zvláštního chování hry je víc.

Diplomacie má v rukávu i nějaké to eso. Je tu obrovská míra komplexity při plánování tažení. Spojencům můžete navrhnout postup armády. Na dost nepřehledné minimapě vyznačíte, na které cíle by měl zaútočit spojenec a na které zaútočíte vy. Nastavíte, do kdy je třeba úkol splnit, a pokud spojenec s plánem souhlasí, nepříteli solidně zatopíte. 

Ale jako Damoklův meč tu visí jedno velké jenže. Hra se až moc často chová nelogicky bez udání důvodu. Váš nejlepší generál, který vyhrál desítky bitev, dezertuje k téměř vybitému nepříteli. V záchvatu šílenství založí zcela novou frakci v předvečer finálního úderu. To vše bez jakéhokoliv vysvětlení. Spojenci se obrací jeden proti druhému, vznikají nepokoje. Bitvy, kde je naprostá převaha, končí nezdarem a tak dál. A vy jen kroutíte hlavou, co se to sakra děje.

Ovládnout celý svět

Soubojů i taktického plánování si užijete dostatek. Velkou roli hrají typy jednotek a jejich vytrénovanost. Do celé mely přispívají svým dílem i další faktory: terén, morálka, zásoby. Výška hraje roli nejen, že logicky dále vidíte, ale i zlepšuje obranu. Útok vedený z kopce je mnohem jistější. Sice tu nemáte real-time složku jako v Total War, ale dost dobře si představíte, jak se vaše šiky řítí na nepřítele z kopce a drtí ho na prach. 

Prakticky každý terén má nějakou vlastnost, kterou lze využít. Neplatí to pouze pro souboje. Váš národ musíte držet v prosperitě. Osadníci zúrodní půdu, vysází pole, vymýtí les nebo založí důl. Stabilní přísun surovin je stejně tak klíčový jako dostatek slávy nebo znalostí. Za slávu si konvertujete cizí město bez prolití jediné kapky vaší krve. 

Sice jsou to Římané, kdo byl znám svým stavěním cest, ale i v Řecku plní důležitou roli. Cesty jsou strategický prvek, zlepšují přísun zdrojů z dolů a znatelně mohou urychlit pohyb jednotek po mapě. Vaše armády ocení, že nemusí táhnout bažinou, ale pohodlně kvačit po kamenné cestě, aspoň si neprošlapou škrpály. Jak budete šplhat po technologickém žebříčku, odemknou se vám i nové budovy. Obecně však platí, že jak typů jednotek, tak budov, není mnoho.

Obstarožní vizuál

Razím pravidlo, že grafika není všechno a nejdůležitější je hratelnost. Na vizuální orgie zapomeňte. Po grafické stránce hra působí dost budgetově a oldschool. Ale proč očekávat opulentní grafiku od komplexní tahové strategie? Jde hlavně o přehlednost. Mapu si můžete odzoomovat až do zjednodušeného symbolického zobrazení. Přesto se při větším množstvím jednotek můžete snadno ztratit, kde jaký regiment máte. UI samo o sobě by mohlo být o něco transparentnější, ale na to, kolik toho museli autoři na obrazovku narvat, udělali pořádný kus práce. 

Imperiums: Greek Wars

Imperiums: Greek Wars

To, co platí o vizuální stránce, lze říci i o zvukové. Neurazí, ale ani nenadchne. V čem hra po technické stránce může hravě konkurovat velkým titulům, možná je i strčit do kapsy, je náročnost na výkon. Načítání je ukrutně pomalé a u čekání na tahy 27 soupeřů si stihnete udělat kafe.

Hurá do bitvy

Žánr strategií je u nás poslední dobou dost opomíjený. Tvorba je náročná ve všech ohledech. Tvůrci Imperiums se se svým nelehkým úkolem rvou. Podařilo se jim udělat velmi rozmáchlou tahovku. Sice nemůže konkurovat podobným žánrovkám, ale ostudu nedělá. Snaží se nám představit s jistou historickou věrností jednu z nejzajímavějších a nejklíčovějších etap lidstva a dělá to až na pár výtek dobře. Navíc se dozvíte spoustu historických faktů v mateřském jazyce.