Il-2 Sturmovik byl bezpochyby vynikající a průlomový simulátor – nejen mírou realismu, ale především tím, že porušil herní „monopol“ západní fronty a místo prohánění Lightningů, Mustangů či Flying Fotressů nad Německem v nekonečných bombardovacích a doprovodných misích či „kotlářských“ útocích s Tajfuny na německé lokomotivy ve Francii jsme se přesunuli na východní frontu, tedy mnohem větší a rozlehlejší válečná jatka, která nebyla mimoto předtím v žádném pořádném simulátoru kvalitně zpracována. Možnost létat s ruskými stroji, jako byl například La-5, MiG-3 či několik verzí populárního bitevního Sturmovika spojena s nadprůměrnou (nikoli však výbornou) statickou singleplayerovou kampaní určitě stála za to, aby si milovník simulátorů Sturmovika opatřil.
Il-2: Zapomenuté bitvy není druhý díl populárního simulátoru Sturmovika, jak by se dalo čekat – spíše se jedná o rozšíření původní hry, ostatně původně jej firma Maddox Games vyvíjela jako prostý datadisk. 
Zapomenuté bitvy neobsahují často kritizovanou původní kampaň ze Sturmovika, kterou nahrazují novou dynamickou kampaní. Vybrat si můžete kromě obligátního německého a sovětského letectva i maďarské a finské a samozřejmě řadu nových letadel. Nejvýraznějším přídavkem jsou bombardéry všeho druhu, včetně vícemotorových. Opomenut nemohl být tak univerzální He-111 a další typy populární Stuky na německé straně, kterým v rudé armádě sekunduje zcela bizarní TB-3, čtyřmotorový skutečný a nefalšovaný kabrio-let (nemá krytou kabinu a většinu střelišť) o váze přes deset tun. Tento sovětský vynález trpí příšernými letovými vlastnostmi, pilotovat jej je skutečný kumšt a při představě výcviku na ovládání takového silostroje se průměrnému středoevropanovi musejí nutně klepat kolena. V Il-2 nejenže jej můžete zkusit pilotovat, rovněž lze zalézt k jakémukoli z jeho kulometů, nechat zbytek letounu a splnění mise na AI a pokusit se ubránit letadlo proti zuřivě nalétávajícím stíhačům. Totéž je možné ostatně u všech letadel, která mají více postů (Stuka, Sturmovik, He-111 atd.).
Kromě bombardérů přidal Maddox Games do Zapomenutých bitev i další stíhačky, mnohdy typy, o které zavadíte ve válečné literatuře skutečně jen letmo. Patří mezi ně beznadějně zastaralý dvojplošník Il-153, tzv. Čajka či finský derivát v Pacifiku nepopulárního Brewstera Buffalo B-239, se kterým nicméně zruční seveřané vybojovali nejedno slavné vítězství nad svými rudoarmějskými nepřáteli, ze známějších si zalétáte na pozdních verzích Me-109 (K-4), slavné Doře (FW-190 D-9) a neméně skvělém Me-262. Kromě ruských stíhaček můžete pilotovat i americké letouny dodávané Rusům v rámci programu Lend&Lease (P-39, 40, 47). Zamrzel mne naopak fakt, že není možné létat s Hs-129, což byl úspěšný protipól Sturmovika na německé straně. Zkusit si střílet z jeho 75mm protitankového kanónu by byl jistě milý zážitek, počkat si ale budeme muset zřejmě na další díl Il-2 či případně patch, který by doplnil mise pro toto pozoruhodné letadlo. Kromě letounů, které můžete pilotovat, je tu řada dalších, již jsou pouze ovládané umělou inteligencí, včetně Me-323 „Gigantu“, obřího šestimotorového transportního superstroje.
Zapomenuté bitvy měly – a mohly – být simulátorem, který by se líbil fandům hardcore realistického létání na východní frontě za druhé světové, i nováčkům, kteří se děsí nastavení magneta, obohacení směsi, listů vrtule a podobně. Dvě stránky přepínačů pro nastavení realismu napovídají, že se autoři skutečně snažili, obávám se ale, že na špatném místě. Je pěkné, že si můžete nastavit nekonečné množství munice, paliva, létání bez nutnosti startu a přistání, to ale nic nemění na tom, že s původním Il-2 sdílí Zapomenuté bitvy některé zvláště otravné chyby.
Především se musíte prokousat neuvěřitelně dlouhými časy nahrávání mise, které se mohou vyšplhat až ke dvěma minutám, což mi připomnělo příšerného Mechcommandera 2, jistě tak sáhnete k nějakému kvalitnímu čtivu (osvědčená je osmisetstránková bichle doc. Vlnase o životě prince Evžena Savojského) a poběžíte dokoupit si nějakou tu RAMku do nejbližšího obchodu. 512MB je pro Zapomenuté bitvy optimem. Když už konečně odkládáte literaturu a chcete se chopit kniplu, zjistíte, že vás čeká ještě let k cíli (s osminásobným maximálním 
urychlením průměrně kolem pěti až sedmi minut). Pro někoho je to jistě povznášející pocit, létat po waypointech půl hodiny, než nastane nějaká akce – kolega Codr mi například před několika dny nadšeně sděloval, jak si vyzkoušel „jeden den pilota British Airways“ ve Flight Simulatoru 2004 a jedenáct hodin létal v reálném čase přes celou Evropu, většina hráčů ale přece jen preferuje akci před jednoduchým letem vpřed, při kterém se nic neděje. „Akční“ tlačítko, které by umožnilo přeskočit nudný let až do akce (podobně jako například ve starých Aces over Europe), by bylo rozhodně namístě, ale bohužel chybí. Hodilo by se rovněž lepší označení cílů mise jako „cílů“ (nějaký křížek, čtvereček, či něco takového) – bitevní loď Marat či sovětské tankery poznáte jednoduše, naopak zničení tankové kolony může být problém prostě proto, že ji nenajdete.
Dynamická kampaň, která nabízí všechny důležité oblasti operací mezi lety 41-45, naštěstí netrpí až tak brutální nudností jako je u dynamické kampaně obvyklé, nelétáte tedy stále ty samé mise dokola a dokola a 
hra na vás vždy pošle alespoň nějaké nepřátele. Samozřejmě nemůžete ovlivnit běh dějin (např. odrazit kompletně Němce v červnu 1941), ale v závislosti na výkonu, který předvedete, můžete zpomalit ústup či naopak zrychlit postup, získat kompletní vzdušnou nadvládu a podobně. Odmyslím-li si dlouhý čas, který je nutné protrpět, než se dostanete do akce, je akce samotná mimořádně zábavná a výborně ztvárněná. Útok na formaci Stuk, zatímco se vás pokoušejí dostat stíhačky a činí se i zadní střelci je libový zážitek, vzdušné souboje finských pilotů s ruskými protějšky jakbysmet a útoky na pozemní cíle neztratily nic ze své poutavosti už od dob původního Sturmovika. Jedinou chybu vidím v nesmyslném navádění na cíl – například měl-li jsem chránit vlastní divizní velitelství před útokem Stuk, pozemní kontrola mne stále posílala do výšky 1.500 stop a za bombardéry jsem tak musel sáhodlouze šplhat – což ve stíhačkách z počátku války (LaGG a podobně) není nic, co byste stihli za pár vteřin.
Součástí hodnocení kompletní české verze hry musí být samozřejmě i hodnocení kvality překladu a proměny anglických Forgotten Battles v české Zapomenuté bitvy. Překlad hry jako takové musím hodnotit spíše neutrálně, protože ač neobsahuje velké chyby, je z něj v mnoha brífincích „cítit“ originální text, ještě ale v mezích normálu. Překlad manuálu a hlavně pak historické části je na druhou stranu jednoznačně špatný. Možná, že jsem postižen tím, že se zajímám o moderní historii, ale veletoče, které jsou v textu obsaženy, se skutečně nedají prominout. Veselé je zaměnění letky a letecké armády, což je něco takového, jako když si spletete kadibudku s Empire State Building, stejně tak nepřekládání anglických názvů zeměpisných jmen – dozvíte se tak, že „sovětské jednotky postoupily až k Vistule“ (míněna je pochopitelně řeka Visla) a že si „sovětská a americká vojska potřepala (sic!) rukou u Torgau na řece Elbě“ (to jako na Labi, že...). Patvary jako „...protože SSSR byl vždy dost neochotný v otázkách vojenské síly.“ je zbytečné komentovat. No, příště by možná mohli Playmani najmout někoho, kdo o druhé světové slyšel alespoň něco víc, než kdy byla a kdo proti komu bojoval, a tolik 
neplave ve svém mateřském jazyce.
Zapomenuté bitvy jsou nicméně výborný simulátor, který by byla chyba minout, zvláště pokud máte rádi původního Sturmovika, ale i pokud bude tento titul prvním virtuálním vzletem na východní frontě. I když je to stále mnohem více realistická než akční hra, i piloti-zelenáči, překousnou-li dlouhý čas, kdy se nic neděje, se u ní mohou výborně bavit. Mezi přednosti patří kromě skvělého letového modelu i neméně kvalitní grafika, oproti Sturmoviku v mnohém vylepšená a pochopitelně i multiplayer, u kterého většina „profi“ letců stejně skončí – ostatně ti mají už Zapomenuté bitvy jistě dávno doma...
P.S.: Technická poznámka – na kartách nVidia a ve Windows 2000/XP můžete mít problém s obnovovací frekvencí, která se bez ohledu na rozlišení nastaví na blikacích 60Hz, což je vstupenka do světa epilepsie. Stačí manuálně změnit refresh v registrech nebo použít prográmek nVidia Refresh Rate Fix a nastavit něco rozumnějšího (např. 85Hz-100Hz), samozřejmě pouze v případě, že to podporuje monitor.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
