Trh s akčními hrami je na PS2 zřetelně přesycen. Vedle špičkových titulů, nebo titulů, které mají alespoň ambice usadit se na špici, existuje řada projektů, jež si během svého vývoje nevyslouží takovou pozornost médií a hráčů, ale ve výsledku dokáží nabídnout překvapivě slušnou zábavu. Typickým příkladem je akční mišmaš I-Ninja od jinak dobře známého týmu Argonaut Games a společnosti Namco. Argonauti nejsou v žánru akčních her na konzolích žádnými nováčky. Hovoří za ně jejich předchozí produkty v čele s mým oblíbeným Star Foxem ještě z dob starého dobrého SNESu, povedená série platformovek Croc, jež se objevila na několika platformách včetně PC, populární snowboarding z Xboxu Carve a slibně se jevící, ale také navýsost problematický titul Malice, který snad konečně získal vydavatele a dočkáme se jej někdy v průběhu tohoto roku. Argonauti zkrátka mají dostatek zkušeností, což se na finální kvalitě I-Ninji projevilo.
Her, kde je hlavním hrdinou ninja, vzniklo poměrně slušné množství. Stačí vzpomenout na ty nejlepší - série Last Ninja, Shinobi, nebo majitelům PS2 známější řady Tenchu. Zatímco tyto hry byly v rámci možností pojaty vážně, I-Ninja všechno zlehčuje a zesměšňuje. A to způsobem velice zdařilým, dovolím si říct. Díky specifickému humoru a jistým herním prvkům má I-Ninja navíc mnohem blíže ke hrám typu Ratchet & Clank a trochu i Super Monkey Ball, než k vážně pojatým akčním titulům jako je již zmiňované Tenchu. Sluší se rovněž
poznamenat, že I-Ninja nepotěší ty, co si kvalitu hry odvozují od originality. Argonauti se totiž nechali inspirovat mnoha populárními tituly a vypůjčili si z nich prvky, které pak umně skloubili dohromady. Půjdu-li až do důsledku tak bych mohl říct, že celková kvalita hry je více ovlivněna kvalitou přebraných prvků z jiných her než tím, co s titulem udělali Argonauti sami. To ovšem záleží na úhlu pohledu, kterým se každý na problematiku originality vs zábavnosti dívá.
Čekáte-li od I-Ninji kvalitní příběh, dejte od něj ruce pryč. Příběh je primitivní, z velké části nedává valného smyslu, ale svůj účel přesto plní dokonale - dokáže pobavit a rozesmát právě svojí primitivností a častými (záměrnými) chybami ve své vnitřní logice. Tak tedy - hráč začíná jako Ninja (skutečné jméno je zbytečný přepych, tudíž žádné není), který právě objevil zvláštní a mocný Kámen Běsu. Ten mu propůjčuje neobvyklou sílu, ale snižuje jeho sebekontrolu. Snad z přemíry snahy, nebo v důsledku skrytého epileptického záchvatu a pod vlivem kamene běsu I-Ninja zachrání svého Mistra z rukou zlořáda, aby jej vzápětí "omylem zabil". Jaká smůla.
Z ještě teplého mistrova těla se vyřítí duch, aby nejdříve našeho ninju pořádně zpucoval = postavil do latě (lidově řečeno) a pak jej svými "skvělými" radami vedl do boje proti armádě
umělých/ synteticky vytvořených ninjů, kteří chtějí - jak jinak - zničit svět. Toť celý zamotaný příběh. Humornost příběhové linie tkví zejména v audiovizuálním zpracování, což se dá jen stěží osvětlit. Snad jen, že prezentace je občas maniakálně rychlá po vzoru komediálních akčních trháků 70. let z hong-kongské produkce (které miluji). Nezbývá než použít okřídlené - to se musí vidět. Před případnou koupí tedy doporučuji hru zhlédnout a vyzkoušet.
Pozornost si kromě ninji zaslouží zejména mistr, který se snaží užitečné rady prezentovat v podobě různých rčení, jež často kombinuje tak zběsile, že je výsledkem naprostý nesmysl - ale zábavný nesmysl. Rovněž se nevylučuje, že někteří budou mít při hraní pocit, že hrají akční hru rozdělenou na epizody. A to i přes fakt, že hra není striktně rozdělena na úrovně, ale místo toho nabízí jednu centrální lokaci, z níž ninja cestuje do různých levelů. A pokud v nich něco zapomene, může se vrátit, což ocení zejména jedinci s přirozenou touhou splnit hru na 100 %. I-Ninja totiž nabízí indikátor, na kolik procent je dobrodružství splněno a plného procentuálního hodnocení dosáhne jen ten, kdo vyzobe všechny skryté bonusy, což i přes jinak vcelku nízkou obtížnost hry nebude nic lehkého. Ne kvůli ovládání, ale kvůli velmi dobrému maskování mnohých bonusů.
Výše zmíněná nízká obtížnost je částečně dána i menším výskytem finálních bossů, kteří
poslušně čekají na konci každého herního sub-světa, kam ninja cestuje z centrální lokace. Nejenom proti bossům, ale také proti ostatním nepřátelům, kteří obvykle přichází v podobě umělých ninjů, má náš hrdina několik eliminačních prostředků. Může je likvidovat zblízka mečem, nebo je zdálky kropit shurikeny (hvězdicemi), či mnohem efektněji výbušnými šipkami, jež se zabodnou a nepustí. Postupem času budou k dispozici rovněž kanóny různých velikostí a účinností, které však slouží hlavně k odstraňování velkého počtu nakupených nepřátel, k odemykání zamčených dveří, k nimž neexistuje klíč, či odstranění otravné překážky.
Zručnost se zbraněmi však není tím jediným, co může ninja nabídnout; dokáže skákat, zvládne dvojitý skok, dokáže svůj meč roztočit nad hlavou do takové míry, že pak létá jako helikoptéra. Když je potřeba, zvládne také běh po stěně jako princ z Persie, může se odrážet ve vzduchu od stěn a otáčet se kolem sloupků v ostrých zatáčkách. Dokáže toho zkrátka mnoho. Všechny tyto dovednosti jsou však přístupné pouze v momentě, kdy jsou třeba. Normálně je hráč použít nemůže a má k dispozici pouze klasický skok. Hra naštěstí obsahuje velké množství vizuálních vodítek, která v pravý čas prozradí, jakou schopnost je třeba na daném místě použít, aby se ninja dostal dále.
Výše uvedené triky jsou ve svém žánru vcelku běžné a nikdo se z nich na zadek neposadí. Pak
je tu však několik prvků, které sice nejsou originální, ale v podobných hrách se nevyskytují. Ninja se například umí přeměnit v kouli á la Super Monkey Ball, aby se po uzoučkých cestách dostal na určené místo. A to rozhodně není všechno. Nerad bych však prozradil kompletní schopnosti našeho ninji, aby vám zůstal případný moment překvapení. Díky mnoha různým ingrediencím je tak hratelnost velmi dobrá. Tato skutečnost je mnohem významnější než to, že všechny prvky jsou víceméně odněkud převzaty.
K pohodové atmosféře při hraní přispívá i dobře vyvážená obtížnost. Ve hře se najde jen velmi málo obtížných momentů, které by vyžadovaly hrát znovu a znovu. Zkušení hráči možná budou namítat, ale pro ně hra rozhodně určena není. Je určena pro ty, co se chtějí bavit a ne hru pokořit v co nejkratším čase. Délka totiž také není silnou stránkou I-Ninji. Bez větších problémů je možné odemknout všechny světy a vymýtit nepřátele za zhruba deset hodin, možná si tak maximálně ještě dvě hoďky přidejte. Pokud ovšem budete hledat každý bonus, počítejte s tím, že se herní doba pochopitelně o něco prodlouží.
Během oněch deseti hodin si kromě zábavy užijete i vcelku povedené grafiky, která zaujme spíš svým stylem, než vizuální dokonalostí. Stačí si prohlédnout malého ninju-hlavního hrdinu, který má velkou hlavu a malinkaté tělo, což z většiny animací činí grotesku přímo vybízející ke smíchu. Velmi vkusné jsou rovněž jeho komentáře k jednotlivým akcím, které se různí dle situace, ale ve výsledku jsou všechny směšné. I-Ninja je zkrátka velmi dobře provedená parodie s hratelností, kterou jí mohou závidět mnohé známější tituly.
Většina herních prvků je sice přejatých, ale hlavní je, že slouží svému účelu. A protože hra se vcelku povedla i po stránce technické - zaslouží si kladné hodnocení. Není to žádný hit sezóny, ale velice příjemná hra, kterých by mohlo vycházet daleko více.
| I-Ninja | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
