Minulost. Kolik téměř nepostřehnutých věcí přispělo k tomu, aby byl svět, takový, jaký je dnes? Svět je tvořen malými, nepatrnými rozhodnutími. Každé má ovšem obrovský dopad. Vynálezy, konflikty, národy, velcí lidé, vše tvoří svou jedinečnou stopu. Vraťme se tedy až k samotnému úsvitu civilizace a zkusme jít po vlastní cestě. To nám nabízí hra Humankind. Tak trochu nástupce Civilization s lákavou porcí inovací.
Svrchovaným vládcem světa
Humankind je tahová 4X strategie od Amplitude Studios (bývalých zaměstnanců Ubisoftu). Dá vám moc nad celými národy. Přesto se hned ze začátku snaží ukázat, že bez jednotlivců velkých věcí nelze dosáhnout. Kromě vybrání patřičného symbolu (v nabídce je i srp a kladivo, vážně?) pro váš národ a barvy, si vytvoříte i svého avatara. Bude vás provázet celou dobu od neolitu až k moderní éře. Je to milý přídavek.
 |
Modifikátorů vzhledu není nijak moc, ale pro potřeby tahové strategie to rozhodně stačí. Když se pak budete jako bozi prolétat nad mapou světa, aspoň vám nebudou připadat ty tečky dole tak anonymní. Má i druhý význam. Váš avatar se stane jakýmsi AI protivníkem ve hrách jiných hráčů. Postupně mu můžete vybudovat jedinečnou osobnost. Rázem máte osinu v zadku pro každého, kdo na něj narazí.
Ještě, než jsem začal hrát, měl jsem jasno, jakým směrem se má kultura bude ubírat. Plán byl nalinkován. Chtěl jsem vytvořit kombinaci moudrosti starobylých Babyloňanů a udatnosti chrabrých Vikingů. Po mnoha hodinách hraní jsem svému novému národu, který mi přirostl k srdci, začal říkat Babingové. Ale cesta k vytouženým polyteistickým, liberálním Babingům byla dlouhá a měla hořkosladký konec.
Úsvit lidstva je několik desítek tisíc let v minulosti. Tam také zavítáte. Jako neolitičtí kočovníci nemáte moc velké ambice. Akorát tak něco k snědku: nejlépe chutňoučký mamut, nějakou tu moudrost a osadu. Pro přesun do dalších ér potřebujete nabrat dostatečný počet hvězdiček, bodů éry. Jsou to milníky, úkoly pro každou danou etapu lidstva. V neolitu to je například nasbírat dostatek vědomostí a pokosit co nejvíce zvěře. Vědomosti získáte průzkumem okolí a nalézáním bodů zájmu. Urychlují vám výzkum, čas od času narazíte i na nějaké to zlato. V neolitu je takovými body zájmu celá mapa posetá.
Když váš pranárod dostatečně dospěje, je čas jít do další epochy lidstva. A zde vytahuje Humankind ty největší trumfy a stává se atraktivnější a atraktivnější. Při každém přestupu si můžete zvolit nový národ, odpovídající dané epoše, který si přivlastníte za svůj. Lze mixovat, jak je libo. Každý národ má svá specifika a speciální stavby.
Můžete se vyblbnout a tvořit ty nejšílenější kombinace. Zde se nehraje na historickou přesnost. Netrápí vás, že ve skutečnosti byly kultury od sebe vzdálené přes celé kontinenty. Pokud si oblíbíte jeden národ natolik, že nemáte potřebu přecházet na novou kulturu, nic vám v tom nebrání. Jen přijdete o žádoucí variabilitu.
Tisíc a jeden národ
Je logické, že každá epocha je větší výzva. Zvyšují se nároky na získání epochových bodů. Bohužel, vždy jde téměř o to samé, jen ve větším. Více vyhraných bitev, více vynálezů, populace, peněz, prestiže. Chtít, aby každá epocha z šesti měla i nějaký svůj vyloženě kruciální milník, by asi bylo moc.
Humankind
Nemyslete si, že všemi érami prosvištíte jako blesk. I na rychlost hry Blitz vám to zabere dlouhé hodiny. Jak jsem napsal již v úvodu, vybral jsem si za své ve starověku Babyloňany. Mají velký boost ve výzkumu. Jejich speciální vlastností je možnost outsourcovat většinu obyvatel zvoleného města k bádání. Pokud máte celou infrastrukturu vybalancovanou, dostatečné množství jídla i materiálů, dostanete ohromnou technologickou převahu nad ostatními kulturami. Ono se hodí mít flinty, když ostatní ještě válčí meči.
V hlavních městech se vám tyčí do výšky majestátní zikkuraty (i když tak úplně nevypadají) a vy začínáte budovat svou slávu, náboženskou převahu i kulturní svrchovanost. O tom všem totiž Humankind je. Válka nikdy nebyla jen o množství mečů a pík. Neustále v historii docházelo k soubojům ideologickým, náboženským, filosofickým. A i to je v Humankind zohledněno.
Když vaše pologramotné opice zkulturní, začne je zajímat náboženství i zákonodárství a etika. Etika a zákony se utváří pomocí takzvaných civic. Civic ovlivňují, kam vaše kultura bude směřovat. Bude spíš inklinovat k nacionalismu, nebo je otevřená světu? Je víc liberální, nebo despotická? Každá taková věc se odráží ve vašich zákonech či v samotné hratelnosti. To samé jsou i náboženská přikázání. Některé civic mají větší, některé menší dopad na hru.
Někdy se vaše ideologie změní i pouhým rozhodnutím v době nenadálých událostí. Přijmete uprchlíky z jiné země, vyhlásíte karanténu nad jedním z měst, nebo necháte vykřikovat rouhačská hesla někoho z neznabohů? Ale co se stane, když vaše město sousedí s cizí kulturou? Logicky se budou náboženské i ideologické myšlenky mísit. A když cizí převládne, klidně se může stát, že město bude vyžadovat změnu zákona nebo náboženství a postupně v ulicích zavládne chaos.
Naštěstí Babingové byli tak svrchovaní, že k nim proniklo jen málo cizích náboženských idejí a Babylonský polyteismus se rychle stal vedoucím náboženským systémem celého světa. Na nějakého tesaře z Judeje a jemu podobné prostě nezbylo místo.
Ono kouzlo nevyzpytatelného je neustále přítomné. A tím, kdo formuje celou dobu svět i vaši civilizaci, nejste jen vy, ale okolní kultury. Diplomacie je trochu skoupá, vyloženě do hloubky nejde. Přesto nabízí pár zajímavostí.
Kupříkladu můžete nárokovat cizí území v rámci „křivdy“. Je to neuvěřitelná sviňárna, ale dejme tomu, že váš soused zabral oblast sousedící s vámi. Protože na ní je naleziště ropy a uranu, přiložíte sousednímu státu na krk nůž. Riskujete vyhlášení války, ale pokud váš soused vidí tu obrovskou vojenskou převahu, asi vám raději území dá. I válka zde probíhá trochu jinak. Okupovaná města vám nepatří, dokud válka neskončí a vy si nepřerozdělíte dobyté území.
Krvavá válka
Válka se sousedy v Humankind není nic žádaného, ačkoliv vás k tomu nabádá kvůli postupu do další éry. Pořád můžete udržovat mír a kosit, pro potřebné hvězdičky, jen nezávislá města. Válečné konflikty probíhají přímo na mapě světa tahově, jako zbytek hry. Vítězství je založené na mnoha faktorech.
Humankind
Humankind
Samozřejmě záleží na typu a síle jednotek, jako i na taktickém rozmístění a zkušenostech. Sice dávám vývojářům palec nahoru za to, že souboje nevypadají, jako když jedna ikonka na mapě požere druhou, ale stejně to není nic úchvatného. Na real-time souboje ze série Total War to prostě nemá. Jistou přidanou hodnotu tu ovšem najdete a některé souboje stojí za to. Pořád můžete v případě jasných vítězství sáhnout po automatickém rozřešení.
Co mě trochu na Humankind unavovalo, byla nutnost v každém tahu proklikat všechny své armády. Má to i své klady, nezapomenete ani na tu jednotku, která vám trčí na opuštěném ostrůvku na opačném konci světa. Ale chtěl bych mít na výběr tuto funkci vypnout. Zbytečně se tahy protáhnou. U neaktivních měst je to věc jiná, žádné z měst nemůže ležet ladem. Musí vyrábět, nebo stavět, ať se děje, co se děje.
Obrazové hody
Na grafiku nelze říct křivého slova. To je skvost. Těm titěrným autíčkům snadno prominete, že čas od času jezdí po téměř vertikálních skalách a letadla přistávají střemhlav, jako by je pilotoval Rampa McQuack. Autorům se podařilo vykouzlit scény jak z pohlednice.
Hudba je relaxační, podobná té, co jsme mohli slyšet v ANNO 1800. Některé tracky jsou trochu na nervy, ale vynahradí vám to jiné. Jen to UI je trochu nešikovné. Jisté ikonky jsou vážně miniaturní, na 4K televizi úplné blechy, ale ani na normálním monitoru to není žádná sláva. Škoda i absence češtiny.
Alarmující budiž skutečnost, že si můj národ nemohl splnit vytouženou cestu ke hvězdám. Konec národa Babingů je hořkosladký. Sice se stal nejslavnějším na světě, ale měl i jiný cíl. Chtěl jsem udělat radost panu Sitchinovi, který ve svých knihách tvrdil, že Babyloňané létali do vesmíru. No, ten plán ztroskotal. Ne snad kvůli jaderné válce, nebo kolapsu ekonomiky, nýbrž kvůli bugu.
Prostě se na mapě světa nevytvořilo třetí naleziště ropy, které bylo k úspěšné misi a nejzazší metě rozehrané partie nutné. A já kvůli tomu druhému nalezišti rozpoutal světovou válku, tolik zbytečně prolité krve. Celý národ Babingů zabědoval a já s ním. Po více jak 140 tazích a dvaceti hodinách hru nešlo dohrát zamýšleným způsobem. Doufám, že takové kiksy se do vydání hry eliminují. Občas došlo na opakovaně se vyskakující kontextová okna. Ale nic závažného. Naopak, optimalizace hry mě příjemně překvapila. Žádné dlouhé čekání mezi tahy.
Humankind je doslova ušitý na míru experimentátorům, kteří chtějí zkoušet nové a nové cesty a sledovat, jak se to odrazí v chování okolního světa. O tom totiž Humankind jde hlavně. O interakci kultur. Obrovská míra znovuhratelnosti a stovky hodin zábavy i ve více hráčích. Vytknout lze snad jen nepříliš záživný soubojový systém. Doufám, že se autoři budou o značku i nadále starat a přinesou nějaká zajímavá rozšíření, tato hra si o to vyloženě říká. Tak tedy šťastnou cestu za vaší vysněnou civilizací, která, pokud bude mít dostatek štěstí a kuráže, se možná jednou dotkne i hvězd.
