House of the Dead 3 - další oživlá mrtvola?

Na Xbox vyšla tato arkádová střílečka v listopadu 2002 - majitelé PC na ní tedy museli čekat přes dva roky. Měli jsme těchto 27 měsíců konzolovým kolegům závidět, nebo je House of the Dead 3 pouze další zbraň pro vyprázdnění našich peněženek?

Arkádové a maximálně lineární střílečky byly a jsou doménou hlavně hracích automatů, se kterými se můžeme setkat téměř na každém kroku - v obchodních střediscích, multiplexech a na dalších veřejných místech. Na dovolené v zahraničí jsem jeden dokonce zahlédl na pláži. V takovémto automatu máte obvykle k dispozici pistoli, nebo několik tlačítek a joystick, a tak můžete pozabíjet pár zombíků, nebo si zahrát s kamarádem, třeba při čekání na začátek filmu, bojovku s namachrovanými svalovci. Ale co se stane, když hru, která má hodně blízko do prvního příkladu, ne-li je to ten příklad samotný, vydá Sega na naše křemíkové miláčky, zvlášť když jsme si jí už před hodně dlouhou dobou mohli zahrát na Microsoftí konzoli Xbox? Když to zdůrazňuji, tak to asi nebude nic moc, že? Ale proveďme před vyřknutím ortelu detailní pitvu. Skalpel prosím!

Zmínku o herních automatech v předchozím odstavci jsem si nemohl odpustit - při hraní House of the Dead 3 si aspoň já připadám skutečně jako před barevně křiklavou mašinou s tunou žetonů v kapse. Videa před začátkem každé nové mise totiž vývojáři vyrobili za účelem připoutání hráče k automatu a vhození onoho žetonu. Vypadají akčně, hráči naservírují pomocí blýskajícího se nápisu číslo a podtitul následující kapitoly. Mně osobně to tedy nepřišlo nijak účelné, tento tzv. MTV styl (rychle, efektivně, přitažlivě) mě nezaujal.
Pominu-li serepetičky okolo a vyprávění trapně ujetého příběhu, který je v tomto typu her snad úplně zbytečný, stejným způsobem, mám před sebou počin, který mi všehovšudy zabere půl hodiny. Ano, přibližně po půl hodině hraní (záleží na individuálních schopnostech :-) vám hra oznámí, že jste ji úspěšně dokončili. Chcete se zeptat kamaráda "kolik je hodin, za jak dlouho nám začíná ten film?" Omyl, jste ve svém bytě, u svého PC - v žádném případě ne u veřejného požírače žetonů. Ale na druhou stranu, těch 16 liber, za které jde v zahraničí sehnat, také není málo. Co si v té půlhodince za nekřesťanský peníz užijeme?

Hratelnost
Tak za prvé: Brokovnici. Hlavní inovaci této herní série si opravdu užijete do sytosti - je to totiž jediná zbraň, se kterou se ve hře setkáme. Ale jediné, nad čím si opravdu budete muset "namáhat" mozek, je klikání na levé tlačítko vašeho myšítka - přebíjení brokárny je automatizováno a o nic jiného se starat nemusíte. Arkádová střílečka by přeci nebyla sebe samou, kdybyste se museli starat o chůzi vaší postavy. Kamera, jak jsme zvyklí z předchozích dílů, jezdí samostatně a na vás pouze je, abyste kurzorem zamířili zombíka na obrazovce a vystříleli do něj zásobník.
Ale abych se vrátil ještě k té brokovnici: Tato hračička je obecně známá svým velkým rozptylem, ale v HotD 3 na nějaké, rádoby fyzikální záležitosti můžete rovnou zapomenout. Při náletech krvelačných supů z výšky jsem po nich nejdříve na dálku střílet nechtěl, protože jsem si myslel, že moje stříkačka na ně nebude mít žádný efekt. Ale ouha - tři výstřely a sup padal někam na horizont. Stačil na něj stejný počet střel, jako při bližším kontaktu. Arkáda je holt arkáda.

Samozřejmě se v HotD 3 vyskytují nějaké zpestřovací prvky. Tak především - občas narazíte na civilistu, který se zrovna ocitá ve šlamastyce - "řítí" se na něj svou hlemýždí rychlostí skupinka zombíků a on není schopný vystřelit ze své soukromé brokovnice. Proto mu přispěcháte (tedy spíš kamera) na pomoc a zbavíte ho potvor, co ho bezprostředně ohrožují (hra vám je předem označí). Obdobně probíhá i boj s každým ze čtyř bossů, které během hry potkáte. Hra vám označí jejich slabé místo (např. hlavu) a vy tohoto bosse, logicky střílením do oné pověstné Achillovy paty, musíte samozřejmě zneškodnit, jak to tak obvykle bývá. Tím ale výčet odbočení od tupého a bezhlavého střílení do oživlých mrtvol a dalších monster bohužel končí.

Hru můžete hrát a dohrát ve dvou módech - klasickém, Survival módu a tzv. Time Attacku. První jmenovaný vás v ničem neomezuje, můžete se nechat zombíky požírat, jak dlouho chcete. Ale v Time Attacku se vám odečítají sekundy, a vaším úkolem je zabránit tomu, aby časomíra nedosáhla hodnoty 0. Časové jednotky se vám přidávají hlavně za vraždění zombíků, dále za sbírání jakýchsi mincí a rozstřelování barelů, co se vyskytují především v externích lokacích.

Grafika & ozvučení
A jak to vypadá? Snaha o co nejrealičtější grafiku se nezapře - HotD 3 vypadá docela "cool", obsahuje nadprůměrné textury, i když, některé animace a pohyby vypadají opravdu směšně. Za všechny zmiňme břišní tanec obtloustlé rozpohybované zdechliny. Hra běží naprosto svižně i na podprůměrnějším PC.
Další kámen úrazu vidím, tedy spíše slyším, ve zvukové stránce hry. Na zvuku střílení a nabíjení brokovnice snad ani nic zkazit nejde, což o to, ale hudbě a nadabování nevěnoval nikdo žádnou pozornost. Hlášky vyřknuté hlavními hrdiny působí neskutečně a uměle, bez jakýchkoli intonací, nebo změn tónu hlasu. Hudba je taky docela síla, žánrově zařadit nejde. Nejblíže má snad k defaultnímu zvonění na low-endových Nokiích.

Verdikt:
Zkráceně řečeno - smysluplná výplň volného času to není, k dispozici jsou rozhodně kvalitnější tituly za daleko nižší cenu. Co s tím tedy? Na půl hodiny spustit, praštit hlavou párkrát o zeď a jít po desáté dohrát Half-Life 2.

Další názor - Ondřej Zach
Předpokládám, že budu spíše v menšině, ale musím připustit, že House of The Dead 3 má něco do sebe. Když celý den vyřizujete maily, telefonáty, kontrolujete články a podobně, jedná se o přesně ten typ hry, která vám přijde vhod. Prostě vypnout a relaxačně si zastřílet do kymácejících se zombies. Na celé hře zamrzí akorát cena v poměru ku délce hry, ale pokud by ji nějaký časopis zařadil časem na svoje CD, případně se prodávala za levný peníz, což se může dost dobře stát, dovedl bych si koupi téhle hry představit.
Hodnocení: 60%