Hledání min (Minesweeper) je klasická logická hra, kterou si neodmyslitelně spojíme s operačním systémem Windows, k němuž byla zdarma dodávána až do roku 2009 s Windows 7.
Hra se odehrává na mřížce se skrytými políčky, které uživatel postupně odkrývá. Cílem je odhalit všechna bezpečná políčka, aniž by narazil na minu. Levým tlačítkem myši se odkrývají políčka, pravým se označují vlaječkou a otazníkem. Odhalením miny hra končí, nicméně první kliknutí je vždy bezpečné. Ukázaná čísla na mřížce pak říkají, kolik min je na sousedních políčkách. Určitou roli hraje i náhoda, logickým postupem většinou nelze vyloučit všechna pole.
V českém překladu právě vychází knížka Hledání min: Jak si Microsoft začal hrát, která celý fenomén podrobně přibližuje. Možná si říkáte, jestli je vůbec možné napsat o takto jednoduché hře celou knížku, aniž by to nebylo vaření z vody. Po jejím přečtení mohu konstatovat, že ano.
Hledání min: Jak si Microsoft začal hrát Autor: Kyle Orland |
Je za tím celkem zajímavý příběh, který ukazuje, jak spousta věcí vzniká jen tak mimoděk, z nadšenectví. Ani Hledání min není originální, inspirovalo se řadou jiných titulů. Původně mělo spolu se Solitaire pomoct naučit uživatele používat myš ve Windows a zvyknout si na grafické rozhraní.
Rychle si získalo oblibu mezi zaměstnanci Microsoftu, kteří se předháněli v tom, kdo dosáhne nejlepšího času. Ostatně na hře se stal závislým i sám Bill Gates, zakladatel a šéf společnosti.
Bruce Ryana, produktového manažera Entertainment Packu, si jednoho dne zavolala jeho nadřízená Melinda Frenchová (dnes Gatesová, exmanželka Billa Gatese), která ho poprosila o „laskavost v zájmu firmy“: „Pozornost, kterou hře Bill věnuje, není dobrá. Bill musí činit spoustu důležitých rozhodnutí a tohle by mu nemělo ubírat čas.“
Ale šéf Microsoftu nebyl jediný, kdo se do „pasti“ chytil. Autorka Harryho Pottera J. K. Rowlingová hru v jeden čas používala jako náhradu za kouření, protože žvýkačka a jiné náhražky nedají záminku k malé pauze. Ostatně toho, že lidé nebudou kvůli hraní pracovat, se v devadesátkách obávala i řada manažerů. Našly se ovšem i výjimky, které naopak krátký oddech považovaly za potřebný a užitečný pro produktivitu.
Vydání kolekce hříček v rámci Entertainment Packu (první zahrnoval devět her včetně Hledání min a Tetrisu) ovšem vnímalo vedení společnosti v jeden moment jako problematický. Chtěli ho úplně zarazit. „Byli přesvědčení, že něco takového zničí reputaci celého Microsoftu,“ vzpomíná Ryan. Podle Rady pro schvalování produktů totiž hříčky jako Hledání min přímo „ohrožovaly samotnou podstatu Microsoftu“, který tvoří jen seriózní produkty. Knížka je plná takovýchto dnes již úsměvných postřehů a ukazuje, že korporátní struktury jsou vlastně pořád stejné.
Kolem Hledání min se každopádně vytvořila komunita nadšenců, kteří se předháněli v nejlepším dosaženém skóre. Lidé nakonec zjistili, že náhodně generovaná mřížka není zase až tak náhodná a jednou za čas se lze propracovat k ideálnímu rozlosování, které lze velmi rychle vyřešit. Právě následným dohadům lidí, jak se k tomu postavit, bylo věnováno snad až moc stránek. Škoda také, že se nepodařilo získat a zařadit i nějaké dobové obrazové materiály, které si o to vyloženě říkají.
Dnes si na Hledání min vzpomenou asi jen ti, kteří tuto dobu zažili. A právě ti si tuto knížku užijí nejvíc, protože může vyvolat řadu různých vzpomínek. Není to žádné drama, ale dobře sestavený příběh se spoustou zajímavostí.
Dnes je žánr mrtvý, ale dřív jsme tyto real-time strategie hráli všichni |
Hráli jste někdy Hledání min?
