Potkáte-li ho na ulici, určitě si jej jen tak s někým nespletete. Je chladný, smrtící a zároveň stylově elegantní. Jeho holý zátylek zkrášluje čárový kód, obvykle chodí oblečen v černočerném obleku s výmluvně rudou podšívkou a stejně tak barevnou kravatou vlající ve větru. Je tichý a bezpečně ovládá většinu existujících zbraní, stejně jako množství způsobů, jak dopravit "klienta" na druhou stranu. Je to Hitman, nemilosrdný nájemný vrah, jehož jediným zájem představuje počet nul, o něž se jeho konto po úspěšně odvedené práci (a on jinou nedělá) rozšíří. Tedy alespoň byl. Teď ale žije poklidným životem zahradníka v jakémsi zapadlém sicilském městečku a stará se o farní zahradu, vepře a holuby, zatímco se s pomocí faráře, otce Vittoria, snaží nalézt duševní mír a rovnováhu. Jenže nic netrvá věčně, padre Vittorio je unesen a 47 (což je kódové označení, pod kterým náš hrdina v prvním dílu pracoval) je proto donucen kontaktovat Agenturu, své bývalé zaměstnavatele, aby mu jej pomohli nalézt. Jak už to ale bývá, nic není zadarmo, a tak výměnou za informace o Vittoriovi musí 47 odvést nějakou prácičku, takže nezbývá než opět oprášit nádobíčko, trochu se procvičit ve střelbě na holubech poletujících nad farou a vrhnout se do akce.
Vaše základna se nachází na zahradě kostela, kde máte uloženy všechny své zbraně, z nichž si vybíráte výzbroj do konkrétních misí, 
a zde také přes laptop kontaktujete Agenturu. Ovšem ne před každou z jednadvaceti misí si můžete vybrat výstroj. Některé na sebe těsně navazují, a tak se přirozeně nemůžete pokaždé vracet na zahradu (tedy na základnu :-), a budete si muset vystačit s arzenálem, který jste si přinesli z předchozí mise. Ono je to ale celkem jedno, protože z velkých střelných zbraní může 47 nést stejně jen jednu, na druhou stranu ale většinou nebudete brát na akce žádnou pušku ani samopal (pokud nehrajete takříkajíc "na řezníka" a předem nepočítáte s pořádnými jatky), protože byste se ihned prozradili. Tak v každé nové misi bude vaším nejvěrnějším přítelem nůž, škrtící struna či humánnější chloroform, a především pak tichá 9mm pistole s tlumičem a dva hardballery, firemní kanóny značky CMe'n'Die. Veškerý arzenál, se kterým se ve hře můžete setkat, je opravdu impozantní – kromě již zmíněných zbraní v něm naleznete dalších šest druhů pistolí (včetně Desert Eagle Mk XIX nebo Beretty 92) a revolverů, čtrnáct druhů pušek, brokovnic, samopalů, kulometů a ostřelovacích pušek (samozřejmě nechybí ani oblíbené kochy a kalašniky - M16 i M60), jednu kuši, katanu, požární sekyru, a nepřijdete dokonce ani o takové úchylnosti jako je golfová hůl, kuchyňský nůž nebo skalpel. Na co během misí narazíte, to se vám objeví v arzenálu. Nakonec stejně záleží jen na vás, zda si většinu hry vystačíte jen s pistolí s tlumičem, nebo zda budete nepřátele masakrovat vším, co vám přijde pod ruku.
Tím se dostáváme k další skvělé vlastnosti pokračování Hitmana, kterou je veliká volnost a množství úspěšných řešení jednotlivých misí, nebo i dílčích situací, se kterými se během hraní setkáte. Nakonec záleží jen na vás, zdali si po dokončení mise odnesete hodnocení profesionál, tichý vrah, nebo na druhou stranu masový vrah, či psychopat. Hra obsahuje celkem solidní počet 21 misí, které nás ze Sicílie zavedou do Ruska, Japonska, Malajsie nebo Indie. Budete infiltrovat rezidence mafiánských bossů, provádět atentáty na nepohodlné generály, obchodníky se zbraněmi a jiné nekalé živly. Na pestrost úkolů si rozhodně nebudete moci stěžovat. Většina misí se dá popsat následujícím schématem: sehnat převlek, tiše dovnitř, zabít cíl, a stejně tiše vyklouznout ven. Ovšem chcete-li, můžete si klidně vzít tu nejsilnější zbraň a nemilosrdně vyvraždit vše, co se hýbe, čímž se ale připravíte o to největší kouzlo, které Hitman 2 nabízí – o tiché plížení za nepřítelem, hledání převleků a způsobů jak zlikvidovat cíl, aniž byste vzbudili sebemenší rozruch. A těch je skutečně hodně, jako příklad bych uvedl šestou misi, ve které máte za úkol zlikvidovat mafiánského hejska a do jeho těla umístit vysílač, abyste vystopovali jeho papínka, vlivného japonského obchodníka se zbraněmi, který je vaším hlavním cílem. Po několika marných pokusech o převlečení se za člena yakuzy (ono z vysokého plešatého bělocha potetovaného japončíka prostě neuděláte, zvláště když jediný převlek je jeho zkrvavené tílko) mi praskly nervy a do třiceti vteřin jsem celou rezidenci 
vyvraždil, umístil vysílač a sklidil zasloužené hodnocení "Psychopath". Jenže mi to nakonec nedalo, znovu jsem si pozici nahrál, opatrně se proplížil za hlídkami a schoval se do garáže. Zatroubil jsem na klakson rozmontovaného sporťáku a proplížil se za zvědavým hlídačem, který se přišel podívat, co se děje. Opatrně jsem se prosmekl kolem několika dalších, až jsem nalezl kuchařské kimono. Ve skladišti jsem vykuchal klasickou japonskou pochoutku, rybu fugu, a otrávený kousek masa jsem umístil do mísy s jídlem, ze které chodila nabírat korzující gejša. Stačilo chvilku počkat na oznámení splnění úkolu a v klidu hlavní bránou odejít. Prostě nádhera. Ten uspokojivý pocit dobře odvedené práce vám bude větší odměnou než závěrečné hodnocení. Ono nakonec stylem shoot'em all se dá hrát na normální úroveň obtížnosti, ve které vydrží 47 opravdu slušnou řádku zásahů, a při ní také máte k dispozici sedm slotů na ukládání hry, což je více než dost pro jakoukoliv misi, kterou se budete protloukat. Na obtížnosti Expert a Professional výrazně stoupne tuhost nepřátel, zatímco počet savů součastně rapidně klesne, respektive možnost ukládat hru na nejvyšší obtížnost zmizí úplně (navíc ještě přijdete o velice užitečné zobrazování nepřátel na mapě), čímž se hra stane jako klasická střílečka nehratelnou.
Svého milého plešounka můžete ovládat v přehledném 3rd person módu s možností oddálit nebo přiblížit si kameru, nebo si dokonce 
přepnout do pohledu první osoby, který se hodí v případě, že se připletete do nějaké větší přestřelky, v níž potřebujete mít opravdu rychlou a přesnou mušku. Naproti tomu mi 1st person mód přijde trochu zvláštní kvůli zbrani, jež se zdá být až nepřirozeně malou. 47 zvládá množství dalších činností - umí se plížit ve dřepu, vyklánět zpoza rohů i udělat velký úkrok, umí páčit zámky, dívat se klíčovou dírkou nebo se potichu dostat za nepřítele a pak jej zlikvidovat. Bohužel k tomu musí mít nějaké nádobíčko, ať už je to struna, nůž, či chloroform, protože neumí zabíjet holýma rukama, což je ale jen nepodstatný detail. S plížením si užijete spoustu legrace a napětí, protože jej musíte použít, pokud nechcete, aby vás nepřítel zmerčil a odstřelil. Jenže když se plížíte, jste velmi pomalí, dokonce o něco pomalejší než při obyčejné chůzi, takže si musíte vyčíhnout situaci, kdy se vaše budoucí oběť zastaví na malou pauzu (močení, cigareta, kontrola hlídané oblasti atd.), a doufat, že se k ní stihnete přiblížit včas, což je někdy opravdu o nervy, zejména pak pokud máte již většinu mise za sebou a nemůžete-li si uložit pozici. Abyste se mohli "nepozorovaně" procházet mezi hlídkami, musíte si sehnat převlek. Buď si můžete oblečení "vypůjčit" od nějakého nebožáka, který se vám přimotal do cesty (takže jeho mrtvola již několik vteřin leží někde ve křoví či mezi popelnicemi), nebo můžete ve většině misí najít šaty pohozené v nějaké místnosti. Převlékání je provedeno dost nerealisticky, pokud ovšem všechny oběti nepracují ve striptýzových klubech. 47 z nich serve oblečení, jako by to byly trhačky, a 
v příštím okamžiku jej má již na sobě. Aby vše působilo přesvědčivě, můžete se často vybavit tím, co měl nebožtík v okamžiku smrti v ruce – pokud se například převléknete za poštovního doručovatele, můžete se do domu propašovat pod záminkou doručení pugetu květin.
Pokud jste se o pár řádků výše pozastavili nad uvozovkami u slovíčka "nepozorovaně", nenechte se mýlit, nejedná se o chybu, ale o naznačení faktu, že ani v dokonalém převleku nemusíte zůstat nezpozorováni. Především musíte respektovat kontext mise i úroveň převleku, což znamená, že v převlečení za ruského vojáka můžete klidně veřejně nosit příslušnou zbraň (AK47), naopak je nemyslitelné, abyste jako číšník běhali po ambasádě s vytaženou pistolí. Spolehlivým receptem, jak vyvolat podezření, je v převlečení běhat, lézt do míst, kde nemáte co dělat, a zdržovat s v blízkosti stráží, či třeba i jen civilistů, kteří vás také mohou po chvíli prokouknout. Naštěstí máte hned pod ukazatelem zdraví ukazatel vyvolané pozornosti, který kolísá podle toho, jak se chováte a jak daleko se od nepřátelského pozorovatele nacházíte. Jsou mise, ve kterých se budete muset se strážci míjet, oni se za vámi budou otáčet, budou si mnout bradu, drbat se udiveně na hlavě a někteří se za vámi dokonce pustí. A můžete mi věřit, že budete mít co dělat, abyste udrželi nervy na uzdě a nezačali utíkat, či rovnou nevytáhli zbraň. Přestože 
jsou protivníci poměrně inteligentní, nereagují naštěstí na stopy krve, protože pokud bychom měli hlídat i místo, kde toho kterého zloducha zabijeme, asi bychom se brzo zbláznili.
Nakonec se podívejme na to, co vás na každé hře zaujme jako první – technické zpracování. Graficky je na tom Hitman 2 velice dobře. Modely jsou povedené a dostatečně detailní, textury jsou většinou pěkně barevné a atraktivní (i když narazíte na "šedé" mise v zasněženém Japonsku), efekty jsou přiměřené zbraním a prostředí. Výjimečný je fyzikální model, konkrétně rozpohybování postav a jejich chování po smrti, kdy vypadají hezky bezvládně, což se zejména projeví, když je někam táhnete a ony se různě ohýbají a převalují, reagujíce tak na terén, po kterém je vláčíte. Dalším bodem, za který by si autoři zasloužili červenou pochvalu do žákovské knížky, jsou světelné efekty, či spíše stíny. Ty jsou dynamické, takže reagují na různé světelné zdroje, na váš pohyb vůči nim a jsou prostě nádherné - kam se na ně hrabou stíny v Unreal Tournament 2003. A aby vaše ouška očíčkám nezáviděla, přichystejte se na spoustu různých zvuků (například zbraně jsou odlišitelné podle zvuku), skvělý dabing hlavního hrdiny a především nádhernou, přenádhernou temnou hudbu, jíž vévodí úvodní chorál v menu. Hudební doprovod hry dokonce vychází jako samostatný soundtrack (včetně dvou bonusových stop z prvního dílu 
a jedné neuvedené skladby autora Jespera Kyda) a byl nahrán 110 hudebníky Budapešťského symfonického orchestru. Ovšem ten pravý audiovizuální požitek získáte, až to vše uvidíte a uslyšíte v pohybu. Právě dokonalá kombinace výše zmíněných prvků (včetně přepěkných animací v ingame enginu, ale i držení těla a gest hlavního hrdiny – geniálně je zpracováno odhazování zbraní, které 47 jen tak ledabyle upustí, jakoby se jej ta hromada zkrvavených těl vůbec netýkala) vytváří tu nezaměnitelnou stylovou atmosféru, po které budete lapat, v marné snaze se jí nasytit.
Nezbývá než skončit s tím, že ve stylu celé recenze bude oslavné i resumé. Autorům se podařilo vytvořit stylovou, atmosférickou a výborně hratelnou stealth akční hru, která si vzala to nejlepší z prvního dílu a odstranila nedostatky jako slabší ovládání či nesmyslně vysokou obtížnost, které byly původnímu Hitmanovi tolik vyčítány. Vše je to zabaleno do velice hezkého audiovizuálního kabátku, který ale není na současné poměry nikterak přehnaně hardwarově náročný. Snad jedině násilí zůstalo kritikům ke kritizování, ale s tím ať se jdou bodnout. My ostatní budeme pařit, až se nám budou dělat boule za ušima, protože Hitman 2: Silent Assassin je zatraceně dobrá hra.
| Hitman 2: Silent Assassin | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
