Se simulacemi baseballu se v poslední době roztrhl pytel. High Heat Baseball 2002 je jednou z nich a pokud jde o samotný baseball, pak patří suverénně k těm nejlepším. Bohužel, dojem kazí velmi pochybná stabilita hry, občasné naprosté zakousnutí počítače a další problémy, provázející zoufalého hráče během průchodu sezónou. Ovšem sport je v HHB2002 opravdu na výši, dokonce jde o ten snad nejlepší mezi těmi posledními, konkurovat v realističnosti by mu mohl snad jen Microsoft Baseball 2001.
Tvůrci se snažili vypustit hru včas, jak slíbili, a to byla zásadní chyba. Chybové hlášky a překvapivá doplňující menu objevující se v naprosto nečekaných momentech velmi znepříjemňují hraní a ani v momentě, kdy jste plně unešení hrou, je rozhodně nepřehlédnete. Chyby a nedoladěnost kulminují v módu multiplayera, kdy nezáleží, zda sedíte na modemu nebo rychlé pevné lince, hra se stejně bude „kousat až hanba“ a někdy úplně spadne dřív, než stačíte dohrát první směnu.
Teď ovšem k těm příjemnějším částem HHB2002. Hra má velmi kvalitní fyzikální model, počínaje rychlostí a směrem letu odpáleného míče, přes rychlost hráčů až po přirozené pohyby všech postav na hřišti. Kromě několika menších nepřesností, které se objeví
v některých momentech hry (například trochu nepřirozeně vykloubená noha hráče, který jde do skluzu na metu), jsou pohyby skvělé. Například pozorovat nadhazovače ve zpomaleném záznamu je opravdu zážitek, navíc, když vám automatický režisér přesně rozfázuje pohyb míče, včetně jemně naznačené strike zóny nad domácí metou.
Tvůrci hry znají baseball opravdu dobře. Napínavé souboje mezi nadhazovačem a pálkařem vás snadno vtáhnou do hry. Také vás nutí přemýšlet a maximálně se soustředit. Oproti velmi nelogickému Triple Play Baseballu 2002, kde stačí jen „nějak“ házet a „nějak“ odpalovat, v HHB2002 musíte jako nadhazovač použít všechen svůj um, abyste pálkařům zabránili ve skórování. Můžete volit styl nadhozu (točený míč, rychlý, klesající atd.), také jeho směr a sílu. Zůstaňte déle u jednoho stylu nadhozů a i ti průměrní pálkaři vás rozcupují na malé kousky. A pokud se na tuto část hry podíváme z pohledu trenéra – nechte na kopečku unaveného nadhazovače o něco déle, než je zdrávo, a může vás to stát vítězství.
Z pohledu pálkaře znamená tato svoboda v nadhazování také velkou zátěž. Neustálé sledování míče a odhadování, zda jde o strike nebo ball, je po nějaké době silná káva i pro ty
nejpevnější nervy. I načasování odpalu je náročné, zvláště na vyšších úrovních obtížnosti proti dobrým nadhazovačům, kteří vám pošlou slider, jenž mění rychlost lépe než automatická převodovka. Před tím, než se opravdu vrhnete do boje, například do celé sezóny, je dobré strávit nějaký ten čas na tréninku, který vám umožní pálit hodiny a hodiny do nejrůznějších nadhozů, počínaje stereotypními rovnými až po točené míče letící mimo vyhrazenou zónu. V tréninkovém módu si ovšem můžete vyzkoušet i nadhazování.
Velmi dobře je propracována i smutná stránka sportu, totiž zranění. Přetěžujte své nadhazovače a jejich ramena a lokty o sobě dají vědět. Doplněk v podobě deště dokáže rozhodujícím způsobem změnit prostředí na hřišti a nějaký ten vaz se natrhne mnohem snáz, když se vám při dobíhání na metu na vlhkém povrchu zvrtne kotník.
Také inteligence hráčů i trenérů je na vysoké úrovni. Běžci na metách dokáží ve vypjatých momentech soustředit všechen svůj um na kradení met a váš nadhazovač se má dost co ohánět, aby je udržel při zemi. Také na pálce to není zdaleka jen o ráně. Pokud hraje zkušený pálkař, dobře si rozmýšlí, kam je třeba míč umístit, a jestliže mu to váš nadhoz jen trochu
umožní, pokusí se ho poslat přesně tak, aby měl on i ostatní běžci co nejvíce času na pohyb. Trenéři organizují družstvo také svědomitě. Střídají s rozmyslem, dokáží velmi dobře rozmyslet hráčské rošády ke konci zápasu, kdy jde o všechno.
Přesnost v kvalitě hráčů, kterou ve hře symbolizují jejich výkony, je celkem slušná, nicméně i zde lze nalézt několik nesrovnalostí. V průběhu sezóny se celkem klidně stane, že téměř neznámý mladíček získá trofej pro nejlepšího pálkaře, zatímco zkušený ranař na něj smutně hledí odkudsi z padesátého místa statistik. Tyto občasné „úlety“ pak dokáží ovlivnit výsledek celé sezóny, kdy naprostí outsideři vyhrávají sezónu a ve skutečnosti skvělá družstva jsou ráda, když se probojují do play-off.
Jak jsou schopnosti trenérů na výši, tak hloupí jsou někdy manažeři týmů, kteří dokáží provést tak podivnou výměnu hráčů, že v reálném světě by je za to asi rychle vyhodili. Ano, stejně jako v mnoha jiných sportovních simulátorech, i v případě HHB2002 je vyměňování hráčů během sezóny jedním z nejbolestivějších míst hry. Prostá logika, kterou lze počítači naprogramovat, prostě nedokáže pochytit fakt, že ani pět perspektivních mladíků nestojí za to,
aby se tým zbavil svého hlavního tahouna, který ho již třikrát za sebou dotáhl do play-off. Počítačoví manažeři mají především sklony měnit dobré zkušené hráče za sice nadějné, nicméně nezkušené mladíky. Zda jde o podivnou chybu ve výpočtu kvality hráče, nebo jen mají tvůrci většinu manažerů za podivné chlápky se slabostí pro mladíčky, to už zůstane asi navždy záhadou.
Grafika tuto hru neshazuje, právě naopak. Přestože k dokonalosti v podobě grafiky z Triple Play 2002 (od EA Sports) jí ještě trochu chybí, tvary hráčů a jejich pohyby jsou velmi přesné. Pokud je něco v grafice „odfláknutější“, pak snad stadióny a pozadí vůbec, které se s Triple Play 2002 nedají příliš srovnávat. Nicméně, tím důležitým aspektem jsou hráči a hrací plocha a obojí je provedeno tak, že k realitě televizního záznamu již mnoho nechybí. Výhodou je, že omezenější pozadí znamená také menší hardwarové nároky, a tak nemusíte mít doma zrovna nejnovější pařanský kombajn, abyste si hru mohli užít v pořádném rozlišení.
Zvuk je ve hře, tak jako ve všech podobných simulacích sportu, prezentován především těmi několika zvuky ze hřiště, voláním diváků a pochopitelně komentářem. První dvě části jsou
v pořádku, ačkoliv dokonalost zvuků při kontaktu míče s pálkou nebo rukavicí je oproti některým konkurentům slabší. Naopak občasné výkřiky z tribun, například „Hotdog, ma’m!“ vás nutí se sebrat a jít si ten zpropadený párek udělat. Komentář je sice živý, ale místy padá do stereotypu. Potom mají hlášky spíše informační hodnotu (víte, kdo jde na pálku, i když přehlédnete velký titulek dole na obrazovce), ale atmosféru příliš nepozvednou.
Shrnutí je v případě této hry velmi ošemetná záležitost. Spolu s Microsoft Baseballem je High Heat Baseball 2002 asi nejlepší simulací tohoto sportu, ovšem díky hloupým chybám se v celkovém hodnocení shazuje kamsi na úroveň lehce nadprůměrných titulů. Doufejme, že se v nejbližší době objeví patche, které většinu chyb odstraní a umožní tak hráčům užít si dobrého baseballu, aniž by riskovali infarkt v momentě, kdy se hra v deváté směně beznadějně zakousne. Lepším řešením by pochopitelně bylo, kdyby výrobci raději počkali a svůj výtvor na trh pustili až v doladěné verzi. Takhle ovšem nezbývá, než hru všem fandům baseballu doporučit, ovšem s dovětkem, ať se připraví na problémy. Majitelé této hry alespoň mají dobrou zábavu na bezesné noci – mohou se modlit, ať už se konečně objeví ty opravné patche.
| High Heat Baseball 2002 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
