Po letech dlouhého čekání se fanouškové strategické série Heroes of Might and Magic konečně dočkali a na svět se dostává její páté pokračování. Jak se povedlo navázání na staré tradice?
Osobně považuji sérii Heroes of Might and Magic (dále jen HoMaM) za unikátní dílko, které bez váhání řadím do svého pomyslného 
TOP 5 žebříčku, a proto není divu, že jsem se na pátý díl těšil víc, než na sličnou servírku, nesoucí mi čerstvý krajíc tekutého chleba v mé oblíbené pekárně. Ze začátku jsem byl poměrně skeptický, zvláště po čtyřce, ze které mám ze všech těch barviček mžitky před očima, ale jak se na svět dostávalo více a více informací, zvětšovala se naděje, že se to nakonec bude opět podobat skvělé trojce, ale po pořádku, aneb trocha historie nikoho nezabije…
Jak to všechno začalo…
V roce 1995, konkrétně 31. srpna, vydala firma New World Computing, pobočka dnes již neexistujícího giganta 3DO, první díl fantasy tahové strategie HoMaM s podtitulem A Strategic Quest. Hra spočívala v ovládání jednoho nebo více hrdinů, se kterým hráč putoval na tahy po mapě, sbíral suroviny, za které vylepšoval svůj hrad a nakupoval jednotky, obsazoval doly a další strategická místa na mapě a bojoval proti jiným příšerám a hráčům. Ve hře byly čtyři zcela rozdílné hrady, každý se svými unikátními stavbami a jednotkami. 
Hra vynikala hezkou a detailní grafikou a hlavně ohromně návykovou hratelností. Právě u této hry se začalo říkat ono slavné „ještě kolo a jdu spát…“ Úspěch byl natolik velký, že v roce 1996 vydala stejná firma druhý díl s podtitulem The Succession Wars. Dvojka přinesla další dva druhy hradů, nové jednotky, artefakty, kouzla, mapy, no prostě všechno. Také grafika byla o dost detailnější a celkově hezčí. Výtečná kampaň neomrzela ani po několikerém dohrání a pokud ano, byla tu ještě spousta dalších map. Navíc u hry byl přibalen velice jednoduchý editor, ve kterém zvládal udělat povedenou mapu i amatér, takže stačilo chvíli pátrat na internetu a další stovky hodin zábavy byly zaručeny. Ke dvojce vyšel v roce 1997 i neméně úspěšný datadisk The Price of Loyality se čtyřmi novými kampaněmi a spoustou dalších vylepšení. Celkově se dvojka stala masově oblíbenou a spousta hráčů ji považuje za bezkonkurenčně nejlepší díl série, čemuž se ani nedivím.
Na další díl si museli hráči počkat až do 1.června 1999. HoMaM: The Restoration of Erathia, jak zněl celý název třetího dílu, šel ve šlépějích dvojky, takže nabídl opět nová města, celkově už jich bylo tedy osm, spousty nových artefaktů, příšer, skillů apod. Trojka byla prostě dotažená k dokonalosti a např. po grafické stránce si to už ani neumím představit hezčí. Celý svět je tak krásně detailní, že jsem chvílemi prostě jen scrolloval po mapě a kochal se:-). Zábavy byla spousta nejen díky opět skvělému editoru a milionům map po celém internetu, ale i kvůli datadiskům Armageddon’s Blade (největší novinkou bylo jedno nové město) a The Shadow of Death. 28. března 2002 vyšel čtvrtý díl (tentokrát bez podtitulu) a fanouškovská komunita se rozdělila na dva tábory – ti, co tento díl nenáviděli a ti, co ho milovali. Osobně patřím k první skupině a přestože jsem čtyřku zkoušel hrát několikrát, nikdy jsem nevydržel dlouho. Celý systém hry byl značně překopán, grafika je nyní izometrická a už rozhodně ne tolik pěkná a hlavně mi hra přišla barevně příliš přeplácaná a nepřehledná. 
Spoustě hráčů ale vyhovovalo, že je to konečně něco trochu jiného a čtyřku tak hrála spousta lidí, kterým se původní díly třeba moc nelíbily. Celkovou úspěšnost čtyřky ostatně dokazují i dva vyšlé datadisky The Gathering Storm a Winds of War. A nyní, v květnu 2006, konečně vychází pátý díl. Poprvé už ne od New Game Computing, ale od ostřílených borců z Nival Interactive, mající na svém kontě hity jako Blitzkrieg, Silent Storm nebo Etherlords. No ale konec nostalgie, jdeme na recenzi pětky…
Páté první krůčky
Když se mě Ondra na ICQ ptal, za náhodou nechci poslat review verzi HoMaM 5, div jsem nerozmlátil klávesnici, jak jsem do těch čudlíků bušil nadšený souhlas. Netrvalo ani pár dní a u dveří mého bytu stála pošťačka se známou cdčkoidní obálkou přesně ve velikosti jedné stříbrné placky. 
Naškrábal jsem jí do těch lejster tak roztřesený podpis, že vypadal jako napsaný tužkou mezi prsty u nohou, rychlostí větší než velkou jsem zaparkoval u svého miláška, rozerval obálku a stříbrné DVD s potiskem CD Projektu mu narval do chřtánu… ehm… do CD-ROMky. Po nainstalování sběratelské edice HoMaM 5 jsem ještě eliminoval veškeré rušící elementy (telefon, ICQ, …), zhluboka se nadechl a klikl na ikonku na ploše.
Po shlédnutí parádního renderovaného intra jsem se nedočkavostí až klepal, takže jsem si vytvořil profil, jen v rychlosti prohlédl nastavení, udělal pár změn a s posvátnou úctou klikl na položku Single Player a následně Campaign. Hmm, šest kampaní, ale vzhledem k tomu, že na začátku je přístupná pouze první, moc dlouho jsem neváhal (každá další se odemkne až po skončení předchozí, takže nelze nic přeskočit). Hned v úvodní enginové animaci jsem si všiml prvního neduhu – postavy většinou při mluvení vůbec nehýbou rty ani pusou a to vypadá dost divně. Dávám si výchovný záhlavec za kritizování takového detailu a po animaci se kochám prvními pohledu na hru. 
Sám nevím, čím bych měl vlastní recenzi začít a co vychválit hned a co až později. Rozdělím to proto do malých podkapitol.
Města
Jak jsem napsal výše, je ve hře šest kampaní, přičemž každá je za jiný národ, tedy i jiné město. Měst je tedy také šest, konkrétně Haven, Inferno, Necropolis, Dungeon, Sylvan a Academy. Každé má samozřejmě zcela jiný design a produkuje zcela odlišné jednotky. Těch je v každém městě sedm druhů a všechny se dají ještě jednou vylepšit. Města jsou předělána kompletně do 3D, lze v nich libovolně rotovat kamerou nebo zoomovat, což sice může působit trochu nepřehledně při hledání konkrétních staveb, ale od toho je tu několik ikonek pro stavbu, nákup jednotek, tavernu, tržiště apod. Snad je to dobře vidět na některých screenshotech okolo.
Hrdinové
U hrdinů jsme se také dočkali některých změn. Hrdina se už nemůže účastnit boje tak svobodně, jako ve čtyřce, tzn., že se nemůže pohybovat, ale zase na něj nemůže nikdo útočit. 
Ve chvíli kdy na něj dojde řada, může buď zakouzlit nebo zaútočit na libovolně vzdálenou jednotku. Velkých změn jsme se ale dočkali u hrdinových schopností. Každá hlavní dovednost (logistika, obrana, útok, štěstí, vedení, …) má několik „podschopností“. Díky logistice můžete například zvýšit svůj pohyb po moři nebo zvětšit rozhled a u blízkých jednotek a nepřátelských hrdinů vidět přesné počty jejich jednotek apod. Těchto schopností je něco přes 200 a to už je pořádné číslo. Žádný hrdina tak není stejný a počet kombinací díky tomu stoupá do závratných výšin. V tomto směru skutečně nemám autorům co vytknout. Jako perličku ještě zmíním, že hrdina každého národa vypadá samozřejmě jinak a jezdí i na jiném zvířeti (kůň, slon, démon, …) a za silnějším hrdinou chvíli zůstává po pohybu konkrétní efekt (za pekelníkem oheň, za elfem motýli, …), což vypadá opravdu skvěle.
Ty nejlepší boje jsou ale proti oponentovi, který má vlastní města a buduje si vlastní armády. V takovýchto bojích teprve poznáte, kdo jdou hrdinové síly a magie.
Jednotky
Jednotek je celkově něco okolo osmdesáti, mezi nimiž jsou i takové, které nelze najmout v žádném městě. Drtivá většina jednotek má jednu nebo více speciálních schopností (útočení na více nepřátel současně, vždy vrací útok, schopnost kouzlit nějaké to kouzlo apod.) a těch je podle slov autorů neuvěřitelných 170! 
Chytrým taktizováním a využíváním těchto abilit můžete zvrátit průběh špatně se vyvíjející bitvy ve svůj prospěch. Některým jednotkám také byly o dost změněny statistiky, takže zatímco ve trojce byli Wrightové téměř neškodní duchové, zde jsou to pořádně nabušení a nepříjemní borci.
Boje
Boje jsou nedílnou součástí celé hry a bez nich by to prostě nešlo. Bojovat budete hlavně proti neutrálním potvorám roztroušeným po celé mapě, mnohdy bránící cestu dál nebo hlídající nějaké ty suroviny nebo artefakty. Pokud máte dobrou armádu, mohou se k vám jednotky zdarma nebo za úplatu přidat, případně je můžete nechat utéct a ušetřit si čas. Ty nejlepší boje jsou ale proti oponentovi (případně oponentům), který má vlastní města a buduje si vlastní armády. V takovýchto bojích teprve poznáte, kdo jdou hrdinové síly a magie. Boje se odehrávají na malém území, rozděleném čtvercovou sítí. 
Každá jednotka se může za svůj tah o několik míst přesunout, útočit, případně kouzlit, pokud má takovou schopnost. Na liště v dolní části obrazovky je hezky vidět, v jakém pořadí budou jednotky útočit, čemuž je dobré věnovat pozornost a volit podle toho strategii. V bojích lze zapnout i funkci automatického souboje, kdy počítač táhne za vás. Umělá inteligence nepatří k nejhorším a nejednou počítač zahraje celkem povedenou bitvu bez zbytečných ztrát. Jedinou výtku mám, ostatně jako snad u všech předchozích dílů HoMaM, k nemožnosti vylézt z boje do hlavního menu hry a třeba loadnout pozici před bojem, což by se velice často hodilo. Z některých bojů třeba ani nelze utéct (např. při obraně vlastního hradu), takže ho musíte buď celý vybojovat i v případě, že jasně prohrajete nebo klávesovou zkratkou ALT+F4 vyskočit do Windows a hru znovu spustit.
Všechny mapy jsou propracované do těch nejmenších detailů a stejně jako ve trojce, i tady jsem prostě jen scrolloval a kochal se tou nádherou.
Mapy
Co se týká map v kampaních, tak v každé na vás čeká šest kousků, celkem tedy třicet misí. Možná se to bude zdát někomu málo, ale věřte nebo ne, každá vydá na několik hodin zábavy. Kampaň je hezky propracovaná, spojuje ji kvalitní a zajímavý příběh a jen tak se od ní neodtrhnete. 
Pokud vám ale je šest kampaní málo, můžete zkusit i několik custom map, které jsou u hry přibaleny. Není jich sice nijak moc, ale na pár dalších hodit to stačí. Velkým zklamáním je pro mě absence editoru map, ale tvůrci již naštěstí prohlásili, že ten bude přítomen v nadcházejícím patchi. V chystaném datadisku pak bude editor navíc obohacen náhodným generátorem misí.
Design map bych ohodnotil jedním slovem – paráda! Všechny mapy jsou propracované do těch nejmenších detailů a stejně jako ve trojce, i tady jsem prostě jen scrolloval a kochal se tou nádherou. Z okolních obrázků to sice moc poznat není, ale v pohybu to vypadá naprosto jinak. Stromy se vlní ve větru, doly těží suroviny, na jezírku plave labuť, v domečkách se svítí, no prostě paráda. Každý objekt do mapy perfektně zapadá a nikdy se mi nestalo, abych si řekl, že se tam něco nehodí. 
Samozřejmostí je několik typů prostředí, od krásně zelených lesů, přes pustiny a vyprahlou poušť až po ohnivé pláně. V některých mapách se podíváte i do podzemí, které je plné úzkých chodeb a temnoty. Bohužel podzemí mi přijde značně nepřehledné a díky tomu, že jsou všude jen úzké chodby, není rozhled zrovna moc velký. Nejednou se mi také stalo, že jsem přehlédl cestu dál a bloudil jsem. Naštěstí v podzemí zas tolik času nestrávíte, takže to není nijak velký problém.
Grafika a zvuky
Byla by škoda, kdyby hru prznila odfláknutá grafika, ale to není naštěstí případ HoMaM 5. Jak už bylo oznámeno dříve, grafika je plně 3D, tzn. libovolná rotace kamery a zoom. Původně jsem byl k oznámení třetího rozměru celkem nedůvěřivý, ale pak jsem viděl první screenshoty a nervozita opadla. Navíc borci z Nivalu už v Etherlords dokázali, že jim tato kombinace nedělá problémy. Právě boje jsou Etherlordům dost podobné, tady se stejná firma nezapře. Co se tedy týká kvality grafiky, klobouk dolů, pánové. Něco tak úžasně pohádkového jsem ani nečekal. Povrch mapy není rovný, ale plný skutečných kopců a dalších nerovností, díky čemuž vypadají mapy ještě o něco lépe. Myslím, že je to poznat i z okolních screenshotů, ale pokud jste stále na pochybách, vyzkoušejte alespoň demoverzi.
|
Výborné grafické zpracování
Absence editoru mapVerdikt: Heroes of Might and Magic 5 je výtečnou hrou, na kterou se vyplatilo čekat každou minutu. V mnoha ohledech je sice stejná jako předchozí díly (kromě čtyřky), ale to kvituji s povděkem, protože díky tomu zde máme opět tu skvělou a návykovou strategii jako dřív, navíc v opravdu perfektním audiovisuálním kabátku, se spoustou nových možností a výtečnými kampaněmi. Pátý díl je prostě comeback, jak má být, pro mě to opravdu nemohlo dopadnout lépe. A teď už mě nechte, dám si ještě pár kol a půjdu spát…
