Když se před dlouhým časem objevila na pultech našich obchodů první hra s názvem Headhunter, nezpůsobilo to mezi konzolovými fanoušky žádný zvláštní rozruch. Na první pohled tuctový počin, jakých v době relativního mládí PS2 vycházely spousty. Přesto sklidil vcelku slušná hodnocení a poté odešel kdovíkam v klidu si ubalit cigárko a čekat co bude dál. A kupodivu se nedělo nic. A přitom mohlo a možná i mělo. Povedený futuristický příběh o lovci lidí s vygumovanou pamětí, který spolu se svým kvérem a motorkou řeší (rozuměj zabíjí) všechny problémy pokleslé civilizace nabízel překvapivě dobrý mix napínavého střílení a adrenalinového ježdění na nadupaném jednostopém přemisťovadle. To všechno navíc zabaleno do vcelku vkusného grafického hávu.
Grafika je totiž bezesporu tou nejsilnější devizou hry a i když jsme zprvu přistupovali ke hře s menší skepsí, první pohled na atmosféricky zamžený tovární komplex v nás vyvolal přinejmenším údiv.
Teprve až nyní po pár letech se Jack Wade, slavný to licencovaný naháněč zločinců, vrací. Motorku protentokrát nechal v garáži, zato si narazil mladou potetovanou buchtu, které před pár lety zastřelil starostlivého, avšak poněkud psychopatického tatíčka. Cítíc ve svém tvrďáckém srdci vinu, nabídne děvčeti, toho času na scestí, budoucnost Headhuntera a i přes její počáteční nechuť (no vlastně se Jackovi pokusí vystřelit mozek z hlavy, ale jinak je to veskrze milá holka) jí zasvětí do problému, který hrozí zničit
mírumilovný totalitní systém ve kterém oba žijí. A tak, než si stačíte uštrikovat svetr k Vánocům, stojíte před továrním komplexem, na obrazovce netrpělivě přešlapuje naše napravená hrdinka a tvrďák Jack, co nejde pro ránu daleko, mizí na své mašině nevyčíslitelné kubatury kdesi v dáli. Jo jo, je to tak. I v daleké budoucnosti bude uplatňována pozitivní diskriminace, a tak, aby bylo učiněno zadost volání nejrůznějších feministických uskupení po rovné příležitosti obou pohlaví v akčních hrách, odehrajete valnou většinu Headhuntera jako Headhunterka. Nu což, aspoň bude na co koukat.
A to prosím pěkně doslova. Grafika je totiž bezesporu tou nejsilnější devizou nového pokračování a i když se musíme přiznat že jsme zprvu přistupovali ke hře s menší skepsí, první pohled na atmosféricky zamžený tovární komplex v nás vyvolal přinejmenším údiv. Zvláštní zrnitý filtr, přes který jste nuceni nahlížet na své okolí, připomíná ze všeho nejvíce hru Killzone a stejně jako tato FPS tím navozuje podivnou, tíživou a přesto nesmírně přitažlivou futuristickou auru, která se na vás přisaje rychleji než hlouček jehovistů na důchodce. Škoda jen, že ohromujících panoramatických pohledů na elektrárnu v jícnu aktivní sopky, nebo na gigantický větrací systém, který vhání vzduch do podzemních kolonií si užijete tak poskrovnu. Valná většina hry se totiž odehrává v pustých, pravoúhlých chodbách, které jsou jedna od druhé téměř k nerozeznání a úžasný grafický potenciál tak zůstává až
trestuhodně nevyužitý. Když už jednou tvůrci stvoří takovou vizuální nálož, je třeba ji pompézně odpálit, ne s ní jenom někomu mávat před nosem.
Když vám v cestě stojí jeřáb, IRIS pro vás naskenuje jeho interaktivní složky a poradí vám, jak je zničit, popřípadě kde hledat ovládací panely a podobně.
Ale jak známo, nejenom grafikou živ je úspěšný videoherní titul a leckdy – ne-li vždy – je to hratelnost, která rozhoduje o úspěchu toho či onoho herního počinu. Headhunter vsadil na osvědčený koktejl rychlé akce a nenásilných hlavolamů, který hráči servíruje v rámci hesla čím víc vypiješ, tím víc dostaneš. Než si stačíte vydechnout po záchraně skladu jaderných a chemických zbraní, už vás šmahem ženou do podzemí, kde se hroutí jaderná elektrárna. A pokud si myslíte, že po stabilizaci reaktoru si zasloužíte příplatek za riziko a týdenní dovolenou na Kajmanech, pak byste snad ani neměli číst dál, bude hůř. Vskutku, akce je servírována hojně a pěkně zčerstva, takže klidných chvilek si užijete opravdu snad jen při řešení příjemně nenáročných puzzlů (však to znáte, seřaď tohle, srovnej támhleto – výsledné IQ 60 b. Gratulujeme, sestřička vám utře sliny). Trochu čerstvého vzduchu do jinak už trochu zastaralého a mnohokrát viděného konceptu pak vnáší originální zaměřovací systém a také chytré zařízení, které už v prvním díle ulehčovalo Jackovi jeho těžký úděl. Řeč je o systému IRIS, který v podobě slušivých brýlí poskytuje svému držiteli kompletní servis, od podrobné 3D mapy, přes zařízení pro hackování nepřístupných
systémů, až po přehledný inventář vybavení. Když vám v cestě stojí jeřáb, IRIS pro vás naskenuje jeho interaktivní složky a poradí vám, jak je zničit, popřípadě kde hledat ovládací panely a podobně. Rovněž obstarává výše zmiňovaný a poněkud kontroverzní systém zaměřování nepřátel. Narozdíl od většiny jiných third person akcí je totiž svým způsobem poloautomatický, nepřítele vám zaměří, ale než se neposedný křížek s definitivní jistotou usadí na svém cíli, je třeba několik často nekonečně dlouhých chvil vydržet bez pohnutí. A to je, jak jistě sami uznáte, v situaci kdy jste doslova obklíčeni bandou po zuby ozbrojených nepřátel, přinejmenším nepraktické. Na druhou stranu vás tato, říkejme tomu třeba „zaměřovací prodleva“, donutí postupovat v boji mnohem více takticky, využívat krytí za zdí á la Metal Gear Solid, a vůbec se Rambo styl „nejdřív proběhnu a pak si vytahám třísky z břicha“ ukáže za chvíli jako nepoužitelný. Nepřátelé jsou sice trochu praštění, ale jak zmáčknout spoušť své vraždomatické samonaváděcí raketové pušky vědí velmi dobře. I přes tato vylepšení, která vnášejí do hry trochu invence a rozptýlení se však nemůžeme vymanit z dojmu, že je hratelnost na dnešní poměry až příliš předvídatelná a stereotypní. Méně lineární postup by jí určitě jenom prospěl.
|
Jak tedy zhodnotit druhé představení rodinky Hlavolovců na PS2? Naplní osud dobré, ne však vynikající hry, který před pár lety započal díl první, nebo překročí stín minulosti a obsadí čelní příčky prodejních hitparád? V dnešní době předvánoční, kdy se na trh chystá opravdu nebývalé množství kvalitních neřkuli superkvalitních titulů, to bude mít Headhunter: Redemption velmi těžké. Third person akce pomalu, ale jistě vyklízejí pozice a pokud si chtějí udržet své fanoušky, musí jim nabídnout něco nadstandardního. Nelineárnost, volnost pohybu a rozhodování, pojídání hadů a stonožek…doplňte si co chcete. Nový Headhunter se něčím takovým nezdržoval. Posbíral nejpovedenější kousky osvědčené receptury, spojil je s tempem nedovolující oddych, nastrčil pěknou ženskou a zabalil do exkluzivního (ač ne zcela stoprocentně využitého) grafického balení. Konec, šmytec. Pokud vám to stačí, budete se velmi slušně bavit. Hledáte-li něco nového, neokoukaného a revolučního, letošní Vánoce vám jistě poskytnou dostatek lepších příležitostí, jak utratit své těžce vydobyté peníze.
| Headhunter: Redemption | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
