U her vycházejících napříč herními platformami pravidelně nejvíce ze všech překvapí verze určená na GameBoye. Proč? Z podstaty tohoto zařízení autoři nemůžou (a ani nejsou schopni) udělat pouze "to samé", proto vznikají dílka se stejným jménem, postavami, dějem, ale zcela jiným herním systémem. O to zajímavější situace nadchází při vydání nového Harry Pottera, protože co platforma, to zcela jiná hra – tedy žádná konverze. Minulý rok ještě vyšla verze jak pro GameBoy Color, tak pro novější GameBoy Advanced (společná recenze zde). A zatímco druhý zmíněný přinesl slušnou, ale v podstatě nijak objevnou arkádu, na starším bratříčkovi se urodilo cosi fantastického – RPG ne nepodobné oblíbeným Pokémonům. Kolik tehdy zaznělo hlasů, proč to samé nepřipravili i v GBA verzi. Letos nás autoři vyslyšeli a předkládají nám akční RPG s tahovými souboji.
Plejádu útočných kouzel doplňují taktická, například pro vynechání kola protivníka.
Začínáme v Děravém kotli, kde se také, po jedné strávené noci, rozjíždí hra. Obrazovku sledujeme v 3D nadhledu, grafika je ale samozřejmě 2D. Novinku tohoto dílu představuje spolupráce všech tří postav, mezi kterými si můžeme téměř libovolně přepínat.
Nejdotaženější byla z tohoto úhlu pohledu PS2 verze, ve které se vícero postav hodilo k řešení problémů – to sice platí zde, ale pouze v tom smyslu, že každá z postav umí jiná kouzla. Jinak totiž zbylé postavy chodí ve stopách ovládaného charakteru. V tomto základním pohledu nám kouzla slouží pro interakci s prostředím – přesouvání kvádrů, ničení překážek, odemykání dveří, likvidaci pavučin, osvětlování tmavého prostředí a pár dalších. Téměř idylickou atmosféru však narušují pohybující se nepřátelé. Pokud se jim nevyhneme, což v některých případech ani nelze, přecházíme do soubojové obrazovky.
Souboje probíhají jednoduše, ale jsou zábavné. Naši svěřenci stojí v pravé dolní části obrazovky, nepřátelé nás očekávají v levém horním roku. Hra rozhodne iniciativy podle jednoho ze tří atributů, podle vzniklé řady se naši hrdinové a nepřátelé postupně vystřídají – vždy po jedné akci. To platí do okamžiku, dokud jedna ze stran nepokoří tu druhou. Jak souboje probíhají v praxi? Pokud daného protivníka neznáme, je dobré rozeznat jeho silné a slabé stránky (jedna z možností pro akci), které se nám
zapíší do bestiáře. Dle něho pak snadno poznáme, která kouzla na protivníka platí a naopak, s čím si na něm vylámeme zuby. Kouzla se dělí nejen podle typu, ale později vyzískáme i účinnější, ovšem na manu dražší, verzi daného kouzla. Plejádu útočných kouzel doplňují taktická, například pro vynechání kola protivníka, snížení obrany a podobně. Aby se neřeklo, snažili se autoři ještě o něco větší diferenciaci postav: Harry tak umí použít kombo složené ze sbíraných kartiček, Ron pyrotechniku od svých bratrů a konečně Hermiona. U té se nabízí, že někomu zvýší útok, obranu nebo rovnou všem třem zajistí vyšší příjem zkušeností po bitvě.
|
Za vyhrané bitvy získáváme ale nejen zkušenosti. K tomu si připočtěme peníze, ale i předměty. Ano, ve správném RPG přeci nemohou chybět různé druhy bot, rukavic, rób, čepic a dalších předmětů, které navyšují základní atributy. Ovšem ne všechny – u některých coby daň za zvýšení jednoho zaplatíme snížením u druhého. Potěší drobnost, že ne všechny předměty jsou pro všechny: třeba náhrdelník si na sebe vzala jen Hermiona. Z vychytávek bych zmínil, že v některých okamžicích si volíme, ke
které postavě se přidáme – nabízí se tak dvě odlišné cesty. Ty jsou sice krátké a postavy se po chvíli zase setkají, ovšem svoboda volby tu je.
Za krok vedle považuji akorát pozadí na soubojové obrazovce, které se snaží tvářit rádoby 3D.
Za celou hru se mihnou celkem čtyři mezihry, které jsou potom přístupné i z hlavního menu. Hru jsem sice dohrál, přesto mi jedna chybí. Podívejme se ale na zbylé tři. V té první si vyzkoušíme let na Klofanovi,
bohužel v 3D grafice, což dle mého názoru celou
záležitost poněkud degraduje. Druhá mezihra se týká Mozkomorů. Hráč stojí uprostřed obrazovky, ze stran k němu přicházejí bubáci – hráč musí stisknou protilehlou klávesu. Možná se říkáte, že na tom nic není, ovšem pro mozek to je zvláštní situace, čili bez drobného tréninku se chybám nevyhnete. Poslední mezihra spadá do kategorie "logické". Jde o známou a vcelku chytlavou hru – na obrazovce máme náhodně vygenerovány objekty čtyř druhů. Pospojované lze jedním kliknutím nechat vybouchnout, což má za následek i přeházení aktuálního stavu. Takto se snažíme nechat "vybouchnout" všechny objekty, dokud
nezůstane plocha čistá. Není sporu o tom, že přítomnost drobných hříček se vždy počítá coby přidaná hodnota, jenže zde ve hře neplní prakticky žádný účel. Není potřeba dosáhnout určitého skóre, ony se prostě jen v daném (a dějově správném) odemknou.
Podíváme-li se na multimediální zpracování, musím vyjádřit svoji spokojenost. Za krok vedle považuji akorát pozadí na soubojové obrazovce, které se snaží tvářit rádoby 3D, ovšem stěny se hýbou proti logice. Přitom postavy jsou 2D a některé opravdu hezky
animované – třeba kostlivci pro útok používají svoji lebku, která se posléze jako bumerang vrátí. Když už jsme u nedostatků, možná bych poukázal na drobnou monotónnost s blížícím se závěrem, která vyplývá z ohromného počtu nepřátel. Ti jsou možná až moc silní. Čistá herní doba odpovídá zhruba osmi hodinám, ale bez vyhledání všech kartiček a otevření jedné mezihry. I tak se ale jedná o zábavnou a vydařenou hru, navíc v RPG stylu, což se počítá.
| Harry Potter & Vězeň z Azkabanu | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
