Fenomén mladého kouzelníka Harryho Pottera s jizvou na čele není v podstatě třeba nijak rozebírat. Kdo zná knížky a filmy, může bez problémů pokračovat dále v četbě textu, protože právě pro ně je tahle recenze určena, ostatní by si měli doplnit základní vzdělání :). S dobrodružnou hrou na téma Harry Potter se setkáváme již potřetí, vždy prakticky souběžně s filmem, což je díky propagaci více než logické (Výjimku představuje pouze vydání kouzelnické sportovní hry Famfrpál). Hra vychází na všechny platformy a světe div, na každé pracuje jiný tým, čili nebýt shodných dějových prvků, PC a PS2 verze se od sebe zásadně liší. Letos ze vzájemného duelu vychází lépe PS2 verze, která dotahuje do konce všechno, čeho jsme se na PC dočkali pouze v náznacích. PS2 verze je také o něco delší, čili vydrží déle než jeden den.
Škoda, že hra není lokalizována, díky tomu by mohly některé momenty znesnadnit postup neanglicky rozumějícím hráčům.
Letošní herní dobrodružství začíná ve vlaku do Bradavic. Kocour Hermiony vyleká Ronovu krysu Prašivku, ta se zatoulá, vyběhne z kupé, a malér je na světe. Všichni tři přátelé se ji vydávají hledat do prostor vlaku. Již zde se projevuje naprosto odlišný přístup oproti PC verzi. Postavy spolu musí kooperovat a LZE mezi nimi přepínat - například odstranění velké bedny si žádá, aby jej na jedné straně čapnul Ron, na druhé Harry a společnými silami ji poodnesli stranou. Občasné souboje s duchem Protivou či
Malfoyem a jeho bandou také vyžadují více než jen zběsilé klikání - všichni totiž o něco později disponují dvěma základními kouzly. Jedním se útočí a druhé vytvoří chvilkově magický štít, jenž dané kouzlo odrazí zpět na protivníka. Chce to ale vystihnout ten správný moment, čili klasická postřehová záležitost.
|
Dosud jsme měli možnost hrát pouze za Harryho, což se rozhodli autoři změnit. Těžiště třetího dílu totiž spočívá ve spolupráci všech tří hlavních postav - tedy Harryho, Rona a Hermiony. Každý umí něco trochu jiného a během hry se dokonce učí i některá rozdílná kouzla. Jeden příklad za všechny - Ron a Harry nazdvihnou těžké dveře, zatímco Hermiona se protáhne úzkou mezerou. Později samozřejmě dojde i na obtížnější hádanky, které nemusejí být na první pohled zřejmé. Každopádně oproti letošní Na principu hry se mnoho nezměnilo. Dané úkoly se vždy zobrazují v příslušném menu, případně pokud dlouho tápete, postavy samy prohodí, že by bylo dobré jít se podívat třeba za Hagridem. Škoda, že hra není lokalizována, díky tomu by mohly některé momenty znesnadnit postup neanglicky rozumějícím hráčům. Po hradu máme možnost se pohybovat vesměs libovolně, samozřejmě ne v okamžiku, kdy plníme některou z lekcí, úkolů či dějových činností. Ona volnost přichází po splnění všech úkolů pro daný den, protože jakmile z menu den ukončíme, pohneme se v ději dále a startuje další etapa.
Jak již bylo řečeno, síla třetího dílu tkví ve spolupráci. Ta vychází z pojetí úrovní, kdy máme komplex pospojovaných místností, přičemž v každé řešíme větší či menší logický problém. K tomu potřebujeme různá zajímavá kouzla, kterých postupně utěšeně přibývá. Vedle těch základních (útok, obrana), kdy útok slouží i k posouvání kvádrů, kostek a rozpohybování mechanismů, jmenujme třeba kouzlo zmrazovací, opravovací či světelné. Počáteční základní "problémy" vyřešíme poměrně snadno - třeba situace s bednou, římsou, třemi tlačítky na zemi a zamčenými dveřmi, které se otevřou až po zatížení oněch tlačítek. Nejprve tedy bednu odsuneme k římse, po které jedna z postav vyleze nahoru. Zbylé dvě postavy dole bednu odtlačí stranou a zatíží pomocí ní jedno z tlačítek. Posléze samy svojí váhou stlačí zbylá tlačítka. Později trochu přitvrzuje, poněvadž kouzla se hromadí, a musíme brát v potaz i různé dovednosti postav.
Ano, každá z postav nejenže má některá kouzla jiná, ale liší se i základní dovednosti. Například Harry jako jediný umí šplhat po provazech a skákat, zatímco Ron dokáže odhalit průchozí stěnu, která se pro ostatní postavy tváří jako obyčejná zeď. Není třeba ale panikařit, ono bývá víceméně jasné, o které stěny se jedná (po urputném snažení otevřeme dveře a za nimi prázdno :). Ron dále používá kouzlo Lumos, což je kouzelnická verze baterky, která ovšem dobře poslouží i k odhalování duchů a dalším zajímavostem. Harry samozřejmě zvládne používání pokročilého kouzla Expecto Patronus pro zahánění Mozkomorů - toho si užijeme dostatek až v samém závěru a především pak ve velkém finále. Za jeho pomoci vyvoláváme bílého jednorožce, kterým ochraňujeme umírajícího Siriuse.
Coby příjemné osvěžení působí venkovní prostor, jehož nádherná scenerie nás potěší letním, zimním i nočním vzezřením.
Zapomněl jsem na někoho? Jasně, naše milá Hermiona. Právě ona se za celou hru naučí suverénně nejvíce kouzel, případně se jako jediná dokáže protáhnout úzkými škvírami a mezerami. Nejvíce se mi asi líbilo kouzlo na opravování rozbitých věcí - například postup po římse nad propastí nám blokuje obyčejná dřevěná bedna. Ok, rozbijeme ji a pokračujeme dále. Jenže když se vracíme zpět, bedna by se nám zatraceně hodila pro překonání výškového rozdílu... tak si ji kouzlem opravíme. Často používaným se stane zmrazovací kouzlo. Zmrazíme třeba vodu tryskající ze zdi, čímž poslouží jako opěrka pod nohy a postava
může vyšplhat výš. Nebo zmrazíme na určitých místech prostor nad propastí. Některá z kouzel však využijeme i pro boj s roztodivnými nepřáteli, přičemž občas musíme kombinovat. Třeba vznášející se louči je třeba nejprve zmrazit a teprve posléze zlikvidovat útokem. Za hru se mihne i pár atypických strážců úrovní - těch mohlo být podstatně více, ovšem potrápit dokáží (na každého samozřejmě platí určitá finta). Nakonec nechybí ani klasické stealth epizodky, během kterých se vyhýbáme pohledům strážných rytířů, případně (velmi zřídka) profesorům či prefektům. Tyto části naštěstí nejsou příliš těžké.
Coby příjemné osvěžení působí venkovní prostor, jehož nádherná scenerie nás potěší letním, zimním i nočním vzezřením. Chybět nemůže filmový let na Klofanovi (hypogrif), svoje místo si zde našel i závod sov. Dráhu určují barevné kroužky na obloze, jimiž musí hráč proletět, jinak přijde o klíčový časový bonus. Zpočátku vše vypadá jednoduše, ovšem když nás kroužky donutí ke krkolomným akrobatickým kouskům kolem věží hradu, budete pak hodně rádi, že let dokončíte. Venkovní prostředí skýtá i několik úkolů povětšinou se týkajících shánění ingrediencí - ke většině z nich nás naviguje obří oranžový sloup, jenž s přiblížením k cíli pomalu mizí.
Obvyklé sbírání kartiček a fazolek nalezneme samozřejmě i v tomto díle, ovšem připadá mi, že tentokrát bylo odstaveno trošičku na vedlejší kolej. Už prostě není tak... bombastické. Každopádně za sebranou kolekci kartiček se například zvýší výdrž jedné z postav a podobně. Herní doba naštěstí také nepatří k úplně těm nejkratším, čili za den ji rozhodně nedohrajete... osobně jsem u ní strávil zhruba tři dny, ale věřím, že za dva ji zmáknout lze. Co tedy vytknout? Stěžovat si na nahrávací dobu mezi přechody je asi zbytečné... možná zamrzí absence Famfrpálu a venkovní prostory, ač jsou často opravdu nádherné, mi připadají zbytečně prázdné a bez života. Celkově se ale jedná o hodně povedenou hru, která vás občas překvapí nápadem. Těžiště tohoto dílu však jednoznačně spočívá ve třech hratelných postavách, které si musejí chtě nechtě pomáhat.
| Harry Potter and the Prisoner of Azkaban | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
