RECENZE: Halo Infinite je testosteronový sci-fi masakr

Supervoják. Hrdina. Spartan. Poslední naděje lidstva, ikonický Master Chief, vyráží opět do boje, aby nás všechny zachránil. Tentokrát si zastřílíme i v otevřeném světě.

Halo Infinite přímo navazuje na události z šest let starého Halo 5: Guardians. Master Chiefova umělá inteligence Cortana využila prastaré technologie rasy Forerunnerů, aby nastolila mír v celé galaxii, a to za každou cenu. Dopadlo to jinak. V intru sledujeme, jak UNSC (United Nations Space Command) prohrává bitvu o klíčovou zbraň „ringworld“ Halo Zeta. Vlajková loď Infinite je zničena. Dobře to nevypadá ani s Master Chiefem, který dostane pořádně na budku. Ale přežije a rád prozradím, že tentokrát hrajeme od začátku do konce kampaně pouze za něj.

Úhlavním nepřítelem je tentokrát rasa Banished, která ovládla Halo Zeta. Skrze hologramy k nám promlouvá válečný náčelník Escharum. Cílem je zastavit Banished a zjistit, co se vlastně stalo s Cortanou a jaké byly její motivy. Pochopení napomáhají echa, fragmenty dat, které do sebe postupně zapadnou.

Kámošem na vysílačce je pilot, jenž Master Chiefa na začátku zachrání, většinu dialogů ovšem obstarává umělá inteligence Weapon, která nahrazuje Cortanu. Dynamika je stejná. Master Chief mluví v jednoduchých větách, zatímco Weapon je ta, která se vykecává a projevuje emoce. Příběh má jeden velmi zajímavý moment, kdy do sebe všechno zapadne. Je poměrně přímočarý, nečekejte nějaké šílené zvraty, nicméně tím, že tvůrci jen naznačují a hrají na mysteriózní strunu, mě bavilo ho sledovat.

Chemie mezi postavami funguje na jedničku a Master Chief je neskutečný borec, jehož strohé hlášky baví. Master Chief si například všimne, že přijíždí výtah a suše oznámí „incoming“. Weapon na to reaguje: „Ale… co když je to přítel?“, na což Master Chief odpoví jen „není“.

Halo Infinite

Halo Infinite

Po herní stránce je Halo Infinite velmi zajímavý mix. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, zmínil bych nového Dooma, Serious Sama a Far Cry. Halo Infinite poprvé láká na otevřený svět, ale není to tak horké. 

Začátek hry, zhruba hodina a půl, je klasické sevřené Halo jak ho známe. Pak se před námi otevře členitý otevřený svět, který budeme postupně čistit od nepřátel. Je možné jít jen po příběhových misích, nicméně se vyplatí plnit i ty ostatní, ať už kvůli zbraním, vozovému parku, rychlému cestovní či vylepšování výbavy. Konec hry je zase sevřený a myslím, že to hratelnosti prospívá. Náplň je samozřejmě pořád stejná: budete vymýšlet, jak si co nejefektivněji poradit s různou skladbou nepřátel.

S klávesnicí a myší na xboxu

Příjemným překvapením je plná podpora klávesnice a myši na konzoli (testováno na Series X). Jednotlivé akce na klávesnici si lze namapovat, hra / systém dokonce rozpoznaly i speciální tlačítka na myši. Samozřejmostí je nastavení citlivosti a dalších parametrů, na něž jsme zvyklí z PC. Důležité je, aby byla myš i klávesnice zapojená do USB před spuštěním hry, jinak se myš nemusí chovat korektně. Také v případě vypojení periferií a návratu do hry přes funkci Quick Resume je třeba hru úplně zavřít a znovu spustit.  

Otevřený svět je na dnešní poměry maximálně průměrný. Zabírání základen pro rychlé cestování, ničení propagandistických vysílačů, zabíjení cílů, aktivace x různých bodů. Zív, zapomněl jsem na něco? Jo, ještě můžete hledat velmi originální audio nahrávky trochu ve stylu „uá, je jich moc“, střelba, šum, konec signálu.

Všechny tyto nedostatky ovšem vynahrazuje vlastní akce, která je, jak už jsem věděl z fantastického multiplayeru, absolutní špička. Máte totiž hromadu možností, jak základny či body zájmu vyčistíte. 

Můžete obhlédnout místo, zjistit, že na kopečku hlídkují snipeři a nejprve se vypravit tam. Seberete odstřelovací pušku a z dálky se zbavíte pár cílů. Později budete daleko brutálnější. V trochu otevřenějších částech jsem například nasedl do Ghosta, což je extrémně rychlé, dobře manévrovatelné vozítko, s nímž jsem si zahrál na Carmageddon a do nepřátel tak nejenom střílel, ale ještě do nich najížděl. Samozřejmě to není možné vždy a na silnější nepřátelé to nefunguje, chci ovšem ilustrovat, že střílení a likvidaci si lze užít hodně způsoby.

Halo Infinite

Halo Infinite

Novinkou je vystřelovací hák, pomocí něhož můžete zdolávat výšky, případně se rychle přitáhnete do krytu, nebo si naopak přitáhnete zbraň. Největší zábavu si s ním ovšem užijete opět v bitvách. Je to ideální pomocník proti nepřátelům s energetickým štítem. S vylepšením posléze na na chvíli nepřátele omráčí. Přitahovat se k nepřátelům a likvidovat je pažbou zbraně, nebo třeba obrovským kladivem, je velmi uspokojivý pocit. Co se střelných zbraní týče, gunplay nemá chybu. Ochutnáte spoustu silných zbraní, ale rychle do nich dojdou náboje, takže nezbude nic jiného, než vzít to, co je zrovna po ruce.

Vozový park je tak akorát. Vzhledem k tomu, že při vydání hry bude chybět kooperace (i režim Forge), která vyjde až příští rok, ovládání takového Warthogu si musíte obstarat sami. Jistě, můžete osvobodit zajatce, kteří vám pomáhají, jejich život ovšem netrvá dlouho. Takže někam přijedete, vysednete a vyskočíte ke kulometu či raketometu. Nešikovné, ale dá se. Usednete i do ničivého tanku Scorpion a hodně zábavné je i létání ve Waspu.

It's hammer time #HaloInfinite #XboxShare pic.twitter.com/K2x8ay5yAj

— Ondřej Zach  (@Pandafashion80) November 25, 2021

Audio stránka je špičková, od hudby přes dabing po zvuky zbraní. Grafika je pěkná, na některých místech se zastavíte, rozhlédnete a pokocháte, ať už to je mimozemská architektura či nějaké trosky. Ale že by byl onen next-gen, ze kterého se posadím na zadek, to zase ne. Možná až na poměrně časté detailní záběry na Master Chiefovo oprýskané brnění, respektive helmu. 

Naprosto fenomenální je multiplayer, kvůli kterému si ovšem hru kupovat nemusíte. Je totiž free 2 play a už nějakou chvíli běží. Hodně mi připomněl stařičký Unreal Tournament 2003/2004 a popravdě už dlouho jsem se tak dobře nebavil. Naposledy asi u vydání Overwatche. Užijete si jak rychlé bitvy 4 na 4, tak velké s bojovou technikou. Kritiku si zaslouží battle pass, který už naštěstí tvůrci vylepšují. Hra se už také bohužel potýká s cheatery.

Halo Infinite

Halo Infinite

Kampaň jsem dohrál za 13,5 hodiny, což je o pár hodin méně, než jsem čekal. Po titulcích se samozřejmě můžete ještě věnovat zbývajícím aktivitám v otevřeném světě, to ovšem u mě odpadá, protože novinářský review build expiruje, uložené pozice nepůjde přenést a chybí v něm achievementy. No nic. Vzhledem k tomu, že multiplayer je free 2 play, ne každý asi bude chtít dát plnou palbu jen za kampaň. Tipuji, že to je i strategie Microsoftu, nalákat v tomto případě hráče na předplatné Game Pass. Za mě to u Halo Infinite dává smysl.

Závěrem mohu jen zopakovat, že byť má Halo Infinite v dílčích aspektech rezervy, výsledný dojem je parádní. Několikrát jsem se přistihl, jak mě hra úplně pohltila. Dobře dávkuje akci, příběh, zatímco otevřená část rozšiřuje možnosti, aniž by hráče stačila utahat.