Zachraňte doktora Freemana. Tak nějak by se mohl jmenovat podtitul této akce. Uvedený vědec je totiž hybnou silou experimentu ve vojenských laboratořích Black Mesa, jehož důsledky budou mít pro zdejší početný personál vpravdě fatální důsledky. Dojde totiž k propojení dvou dimenzí, z nichž z té mimozemské začnou na půdu zdejšího komplexu proudit prapodivné parazitující organismy a bizarní mutantoidní kreace, které zahájí brutální likvidaci veškerého lidského potenciálu Black Mesa. Na celé místo je brzy po incidentu vyslána vládní vojenská jednotka, jež má za cíl všechny živoucí bytosti zlikvidovat, Freemana nevyjímaje. Takže ta první věta, zahajující toto povídání, směřuje spíše k hlavnímu úkolu pro vás. Protože právě vy se zhostíte role Gordona Freemana, jenž se pokouší z tohoto pekla utéci, a to všemu a všem navzdory. Přes úsilí neustále hladových kreatur, přes snahy vojáků speciálních oddílů, kteří vás na potkání krmí olovem. Abyste se snáze vyrovnali s nástrahami neuvěřitelně členitého labyrintu zdejší základny, využíváte s postupujícím příběhem stále početnějšího zbrojního potenciálu, kde má řada zbraní navíc ještě výborný sekundární atak, díky němuž elegantně vyřešíte spoustu problémových a krizových situací. Mým oblíbencem se samozřejmě stala armádní automatická puška s vrhačem granátů, ale v této souvislosti mám jednu noticku směrem k autorům. Je sice hezké, že
Freeman unese dobrý metrák rozličných zbraní a střeliva, ale pak nechápu, proč je tu stále ono zažité dogma, že medipaky nemůžu schraňovat v inventáři. Vedle těchto jednorázově použitelných uzdravovaček (příležitostně rafinovaně schovaných v bednách) si často "dobíjíte" hodnotu zdraví či energetického štítu u jakýchsi automatů první pomoci instalovaných na stěnách zdejšího komplexu. Tyto jsou oproti PC verzi trochu upraveny zejména v tom smyslu, že na nich vidíte, kolik tam ještě zbývá "šťávy" a můžete si tak zbytek ponechat na horší časy!
Jinak zdejší ovládání je vyřešeno tradičně, pomocí analogových páček Dual Shocku definujete pohyb a zaměřování vybrané zbraně, kde vám navíc výrazně napomáhá i funkce "auto-lock", což je opravdu výborná feature a jakási úlitba směrem ke konzolovým hráčům, značně ulehčující vaše zdejší snažení. Samozřejmě, můžeme tady hodiny diskutovat nad tím, kterak je ovládání skvěle navrženo, díky funkci Quicksave navíc dokážete předejít nežádoucím herním excesům; můžeme se tady rozplývat nad inteligentně navrženou funkcí auto-lock, pomáhající zachytit zacílený terč, přičemž veškerý další váš pohyb je prováděn se stálým zaměřením daného subjektu. To je všechno moc hezké, ale nikdo mě nevyvrátí, že k tomuto žánru prostě nejvíce sedne kombo myš a klávesnice. A hle, konzolový
Half-Life má konečně podporu těchto tolik žádaných periferií, samozřejmě skrze USB port. Takže jsme v redakci dlouho neváhali a za pomoci macovské klávesnice a myši si to hnedle vyzkoušeli a rázem se z toho stala diametrálně jiná podívaná. Jelikož však má myš od Maca pouze jedno jediné tlačítko, vyměnili jsme ji brzy za klasickou optickou PC myš s kolečkem, kde uvedené kolečko navíc podporuje rychlé scrolování v inventáři vašich zbraní, což je dnes taková populární a pro hráče veskrze příjemná vymoženost. Ano, s USB klávesnicí a myší se z Half-Life stává téměř nářezová záležitost. Ovládání postavy je mnohem rychlejší a intuitivnější a pokud si chcete zdejší dobrodružství opravdu vychutnat, neváhejte příliš a investujte do zmiňovaných periferií - ostatně tento nákup není s výhledem do budoucna vůbec špatnou volbou. Drobným mráčkem na čele je však předtím vychvalovaná funkce auto-lock, která bohužel nejde deaktivovat, jednak nyní naprosto ztrácí své opodstatnění a navíc vás často mate, neboť na obrazovce dochází k rozdělení zaměřovacího terčíku. Škoda, když už tvůrci mysleli na podporu k+m, mohli to celé domyslet do konce k naprosté spokojenosti hráčů.
Nicméně pokračujme dále, nyní jsou na řadě další aktivity hlavního hrdiny. Vyjma používání střelných zbraní, zbraní tváří v tvář a výbušnin, dokáže
Freeman také pěkně čiperně utíkat (pohybová fáze je tedy trochu přehnaná v tom smyslu, že je extrémně rychlá), šplhat po žebřících, postupovat kupředu v přikrčení a hlavně skákat. Skákání si tady opravdu užijete; můj názor je sice takový, že tato činnost se pro žánr FPS příliš nehodí, nicméně přeskakování platforem tu není - až na výjimky - natolik pochybná záležitost co plavání, jež je vyřešeno doslova ostudně, stejně jako přesunování některých objektů jako např. sudů. Dalším častým momentem je interakce s okolním prostředím a tady se rozhodně nemá na mysli implementace takových těch obvyklých věcí jako je rozstřelení skla či oponentů nebo typické obtisky nepřesných výstřelů na zdi. Narazíte totiž na obrovskou spoustu spínačů a přepínačů a koles, jimiž si otevíráte cestu dále, přičemž uvedený adventurní rámec je ještě dále rozšířen o kooperaci s přeživšími jednotlivci zdejší základny, kdy vám jak zdejší ochranka tak vědci mohou být na krátkou dobu nápomocní, samozřejmě každý z nich trochu jinak. Takže abych to shrnul. Vedle častého střílení se zde nadějete i další spousty herních mechanismů, a třebaže ne vždy to je zcela trefa do černého, globálně vzato se jedná o významné oživení celého zdejšího vystoupení!
Co by to bylo za doomovku, kdyby zde nebyl obsažen multiplayer. Tím prvním a ve své podstatě hodně interesantním nápadem je Decay, v němž se ocitáte v roli dvou sličných vědeckých pracovnic, jež se v okamžiku ataku Black Mesy ze strany mimozemských kreatur nacházejí na jiném místě komplexu a musí se z nesnází dostat stejným způsobem, co doktor Freeman. Malým bonusem v jejich případě je skutečnost, že jejich snahy můžete podpořit buď multiplayerovou kooperací s klasicky rozdělenou obrazovkou, nebo to pojmete jako singleplayer a během vašeho postupu se mezi těmito postavami stále přepínáte. Teď na chvíli zpomalíme. Decay, ač je to bez diskuse výtečný nápad, má bohužel několik citelných slabin a je hanba, že jej tvůrci nedovedli lépe ošetřit. Zmíněná herní pasáž je totiž rozdělena na deset misí, ale bohužel v nich nefunguje funkce Quicksave a váš postup se může uložit na paměťovou kartu jen po dokončení každé z nich. Jelikož vaše zdejší snažení končí i v momentě, kdy jeden z dvojice zemře - což je s ohledem na nutnost plnění zdejších puzzlů koncipovaných na spolupráci obou postav dejme tomu logické, byť hodně přísné - nadějete se tak častého a popravdě hodně repetetivního opakování již několikrát prošlých úseků, což už po chvíli znatelně ztrácí ze svého původního kouzla. Jasně, jsou tu všechny obvyklé a kladně hodnocené herní aspekty, jež najdeme v hlavním
singleplayerovém módu, ale s tou absencí možného uložení uprostřed rozdělané práce to tvůrci evidentně podcenili. Jinak si tento režim lze střihnout i v singleplayeru, kde se z toho s trochou nadsázky stává zajímavá taktická akce, neboť vámi právě neovládaná postava není tváří v tvář nepříteli nijak pasivní, takže se dočkáte nejenom příjemného krytí vašich zad, ale též vašeho zadku:o). Avšak i s tím, že AI má své nepříjemné mouchy, takže tu nechybí ani takové moment, kdy počítačem ovládaná postava vyprázdní celou náplň z brokovnice do malého parazita schovaného za objektem tak šikovně, že si žádná střela nenajde svůj cíl a přesto počítačem vedený charakter neustává v palbě namísto toho, aby si v klidu počkal, až ta malá mrcha (připomínající mi do jisté míry facehuggery z Vetřelce) vyleze na světlo. Což je ve finále hodně kontraproduktivní rozhodnutí. Čili i zde citelně chybí ona funkce Quicksave...
Dalším, tentokráte již typicky multiplayerovým počinem je Head to Head, což je klasický versus, opět na rozdělené obrazovce. Potud ano, ale absence linkového propojení konzolí je dalším z několika otazníků, na který tvůrci překvapivě nejevili příliš snahy odpovědět. A to je určitě velká škoda. Pakliže máte dojem, že vám Versus bude postačovat, musím vás zklamat. Komorní drama pro dvě postavy s minimálními parametry
pro nastavení akce je spíše jen z nouze ctnost. Nemluvě o podivném elementu, že při režimu rozdělené obrazovky z nějakého nepochopitelného důvodu nevidíte svou zbraň, jako nápověda slouží jenom její indikační
ikona (he?).
Mám-li to tady shrnout, tak asi takhle. Čeká vás dlouhotrvající akce s řadou prvků, oživujících významně svůj rámec. Celé se to odehrává ve výborné grafice, kde se vyjma častých interiérů dočkáte i skromných exteriérových scenérií. Celé to je proložené pěkným hudebním doprovodem, který je až zbytečně příležitostný, ale zvuková část dopomáhá spoluvytvářet ten tísnivý pocit strachu, kdo že na vás za dalším rohem čeká. Což může být také Loading pro nahrávání další části zdejšího světa, který je sympaticky rozsáhlý a má jistou kontinuitu, což rozhodně potěší. Stejně jako multiplayer, jenž sice měl být ošetřen o poznání lépe, ale co naděláme. Takže pakliže lačníte po nějaké vynikající střílečce v první osobě, je vaše čekání na PS2 u konce!
| Half-Life | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
