Už teď je to jasné. Hades 2 bude spolu s tituly, jako je Blue Prince nebo Hollow Knight: Silksong, vévodit seznamu nejlepších nezávislých her roku. Právě díky nim se letošek zapíše jako rok, který byl opravdu zásadní právě pro fanoušky nezávislých her a také jako ten, který definitivně potvrzuje jejich důležitost a ohromný dosah. Popravdě je takovýto nášup skvělých her chvílemi skoro až ochromující.
Hades 2 je už podle názvu pokračování hry od studia Supergiant Games z roku 2020, které už tehdy sklízelo ocenění mezi nejlepšími hrami roku. Z původně celkem nenápadného titulu založeném na řecké mytologii se vyklubal hit žánru roguelike, který uměl výborně propojit akční hratelnost s pořádně hutným a rozsáhlým příběhem. A do toho ještě nabídnout stylovou grafiku a perfektní soundtrack.
Letošní pokračování si stejně jako předchůdce už odkroutilo nějaký ten čas v předběžném přístupu, takže to vlastně není až tak velká novinka, Hades 2 se totiž dal hrát v omezenější podobě už od loňského jara. Až nyní vstoupil do plné verze a pro spoustu lidí včetně mě to byl signál, že je konečně možné se do hry pořádně ponořit bez obav z čekání na nějaký zásadní kousek obsahu.
Pokud jste hráli první díl, dvojka pro vás v principu nebude představovat žádný velký šok. Ať už po stránce hratelnosti, tak příběhu, to je ryzí sequel, který hodně věcí opakuje, vylepšuje nebo rozšiřuje, ale zároveň se nebojí přinést i pár novinek v ohledu, který by si fanoušci prvního dílu jistě přáli.
Začněme příběhem, který hezky navazuje na dění prvního dílu. Posouváme se v čase o něco dál, kdy se mladá čarodějka Melinoë snaží zabít titána času Chrona, jejího dědečka. Ten totiž unesl a uvěznil jejího otce, ústřední postavu a boha podsvětí Háda a také bratra Zagrea. Právě za toho jsme v prvním dílu hráli.
Příběh je samozřejmě opět o dost komplexnější, než jak byl shrnutý do předchozího odstavce, nicméně je to proto, abych předešel spoilerům. Hra je opět o tom, že postupně odkrýváte jednotlivé střípky vztahů celé široké rodiny antického řeckého božstva a zjišťujete, co přesně se stalo a proč. Byla by celkem škoda si to dopředu pokazit.
Struktura hry je rovněž hodně podobná prvnímu dílu. Máme tu základnu, tentokrát začarovaný les pod ochranou čarodějky Hekaté, která je zároveň i mentorkou Melinoë a mimochodem také první větší překážkou v cestě za vítězstvím: pokaždé si totiž na konci prvního levelu hrdinku v souboji otestuje, zda je připravená na nástrahy, které na ni dále čekají.
Lesní základnu stejně jako palác v podsvětí z prvního dílu doplňují další postavy, s nimiž se dá v mezičase jednotlivých výprav klábosit. Je tu třeba Odysseus, bůh spánku Hypnos nebo bohyně odplaty Nemesis. Ti na vás pokaždé čekají, abyste s nimi mohli nejen navazovat konverzace, ale také třeba prohlubovat váš vztah.
Hlavní náplní hry je samozřejmě stejně jako v prvním dílu série náhodně generovaných levelů, které vás vedou za vítězstvím. Výběr je však tentokrát rozmanitější, jelikož z vaší základny vedou hned dvě cesty ven a každá sleduje úplně odlišnou dějovou linku. Hra vám ovšem tuto volbu nabídne až po nějaké době a zprvu vás nechává se soustředit pouze na jednu cestu, která má dost podobnou strukturu jako v prvním dílu. Proto si možná v úvodu budete připadat, že se toho moc nezměnilo.
Dynamická hratelnost je každopádně zpět, byť Melinoë má oproti bojovníkovi Zagreovi spíše širší repertoár zbraní (a kouzel) na dálku, což podtrhuje také třeba nový ukazatel dostupné many, ze které se čerpají náročnější kouzla. I Melinoë ovšem dostane možnost tasit dýky nebo obouruční sekeru. Co hratelnost i v tomto případně ozvláštňuje, je sbírání vylepšení vlastností od jednotlivých bohů, kteří vám zásadně upravují styl boje a využitelné schopnosti.
Novinkou je například element jednotlivých vylepšení, který může dále určovat různé výhody a také třeba zcela nová pomoc od bohyně Seléné, což je zosobnění Měsíce. Ta vám totiž umí věnovat speciální schopnost odvíjející se od čerpání many, která může Melinoë třeba na chvíli učinit nesmrtelnou, vyléčit ji nebo třeba vystřelit smrtící paprsek. Schopnost navíc po dalších setkáních se Seléné dále vylepšujete přes klasický dovednostní strom.
Zcela subjektivně musím prohlásit, že výběr zbraní Zagrea mi sedl o něco víc a ve výsledku jsem si pak z arzenálu Melinoë vybíral pořád dokola asi dvě zbraně, které mi vyhovovaly nejvíce. A to právě proto, že mi připomínaly nejvíce ty z prvního dílu. Objektivně však musím uznat, že výběr je i tak hezky rozmanitý a že to, co nesedlo mně, může naopak být nejlepší volbou pro jiné hráče.
Opět mě na Hades 2 uchvátila také velice stylová grafika, která je tentokrát ještě nabitější detaily a efekty, zkrátka radost pohledět. Samozřejmě, že i tentokrát celkový dojem ze hry ještě utvrzuje výborný soundtrack od Darrena Korba, místy připomínající rockovou operu. Právě po hudební stránce jsem si u novinky opravdu liboval, a to možná místy i víc (počkejte si na souboje s druhým bossem v pořadí) než u předchůdce.
Dost jsem si lámal hlavu nad tím, zda je Hades 2 i v letošní záplavě nezávislých titulů tou absolutní špičkou a ve výsledku musím uznat, že asi ano. Tedy až na jednu věc, a tou je možná místy trochu natahovaný grind různých surovin nutných pro postup hrou. Ten je ještě dále podtržený onou náhodně generovanou podstatou, takže někdo může potřebné věci najít hned, jiný však bude na jejich posbírání čekat až zbytečně dlouho. Ale to je dojem, který mne dohnal až po mnoha hodinách hry a i tak musím uznat, že mi to zážitek vlastně nijak nekazilo.
Hades 2 je stejně jako první díl téměř dokonalým zástupcem roguelike žánru, ať už po stránce hratelnosti, příběhu, grafiky či hudby. Rozhodně doporučuji si nejprve zahrát první díl, který vás jednak uvede do příběhu a také správně naladí na to, co čekat dál. Autoři ze studia Supergiant Games zkrátka věděli, že našli videoherní zlatou žílu a já jsem moc rád, že se rozhodli ji maximálně vytěžit.
