Pokud na konzole bylo někdy nedostatek her konkrétního tématu, pak je to právě western. První vlaštovkou byla tak trochu neuznaná Red Dead Revolver, kterou si střihla pobočka Rockstaru. Přestože Gun je Revolveru hodně podobný, obsahuje navíc i volný prostor pro cestování jako v GTA a jako autoři se pod něj podepsali chlapíci z Neversoftu (Tony Hawk série) a Rebellionu (Sniper Elite).
Když se chcete dívat na western, měli byste dostat porci toho nejzajímavějšího, co ona doba nabízela. Když chceme westernovou hru s klasickými westernovými prvky, nesmí chybět gauneři, přestřelky, potyčky v saloonu, příběh plný odvahy, dobrodružství, odvety a krve. Do toho lepé děvy, Indiáni a nejlépe do toho zakomponovat i velký poklad, o který bude svádět boj několik stran. Na rozdíl od Revolveru je Gun příběhovější, zajímavější a možná i akčnější.
Věrný oř se vás bude držet a zato o něj musíte pečovat.
Už delší dobu před vydáním hry byly známy jisté parametry hry. Autoři se od začátku rouhali, že vytvoří jakési „GTA z divokého západu“. Musíme uznat, že měl Gun slušně našlápnuto, nicméně velikost světa, ve kterém se se svým hrdinou budete hodně dlouho projíždět na svém oři (mimochodem rozhodně lépe rozanimovaný a poslušnější než ten zmetek ze Shadow of the Colossus), musela být vzhledem k důrazu na příběh ořezána, takže co do rozsáhlosti mapy GTA stále vede. Gun nabízí klasický příběh pro jednoho hráče, rychlé hry na odreagování, které lze postupně odemykat v příběhové lince (sestřelování cílů, poker atd.) a nechybí ani multiplayer ve formě arén. Toto všechno je však jen nastavovaná kaše, zábava čeká hlavně v příběhovém módu.
Hra začíná klasicky nenápadným seznámením s ovládacími prvky. Naučíte se tak během chvíle základní pohyby hráče, kterým je mladý kovboj. Nejprve zachráníte před útokem medvěda život svému otci. O dějové zápletce ale raději, přestože se to přímo nabízí, hovořit nebudeme. Pokazili bychom vám požitek z objevování skutečností, které během misí vyjdou najevo. Skutečný příběh se odvíjí od odcizeného artefaktu, který patřil Indiánům, ale vždycky se najde nějaký hajzlík, který si chce vydělat bez
práce a jak už všichni známe z klasických příběhů ve hrách, tohoto hajzlíka musíte na konci hry porazit. První vaše kroky povedou do města Dodge City, kde se odehrává hlavní příběh, konkrétně do saloonu. Tam se vás ujme sličná slečna a od této chvíle naberou události rychlý spád.
Je nutno říci, že na celou hru se vcelku slušně dívá. Grafika je v rámci mezí velmi ucházející a užijeme si i dost detailů. Tráva se
vlní, ptáci poletují, větve stromů vlají apod. a byli jsme překvapeni, jak se může vejít tolik detailů do hry, která obsahuje rozsáhlý svět k prozkoumání. Stejně jako v již dříve zmíněném SoC je však jízda po mapě mimo úkoly zbytečná, tak akorát se pokochat. Styl úkolů se nijak nevymyká klasice „někam přijít, dostat úkol a občas se zase vrátit“. I přes tuto zdánlivou svobodu pohybu vás hra prakticky pořád vede formou ukazatelů na mapě.
Ve hře se dá narazit na spoustu zajímavých lidí, každý jakoby měl nějakou úchylku.
Ještě jsme ale pořádně neprobrali možnosti hrdiny. K dispozici máte pochopitelně celý arzenál zbraní, který s dokončenými úkoly postupně doplňujete. Překvapivě je tu i možnost upgrade, tedy vylepšování vlastností konkrétní zbraně, ale třeba i rychlosti a odolnosti koně nebo přesnost střelby. Tímto způsobem si lze zrychlit dobíjení pistolí, kapacitu zásobníku, délku bullet-time
v režimu zpomalených přestřelek (tzv. Quickdraw), množství zdraví zlepšujícího alkoholu, který lze najednou nést u sebe atd.
Na chvíli zastavíme svého oře u ovládání, které je klasické, ale má několik vychytávek, které stojí za zmínku. Hráč by se měl snažit rozdávat dotěrným nepřátelům head-shoty, tedy dobře mířené rány do hlavy. Jedině tak se postupně doplňuje ukazatel doby, po kterou lze používat tzv. Quick Draw. Ten slouží k pozastavení času, čímž lépe zamíříte na padouchovu hlavu, čímž se vám snáze povede head-shot, čímž doplníte ukazatel Quick Draw a takhle pořád dokola. Dalo by se říci, že čím více krmiva pro vaše přesné střely (krmivem míníme padouchy), tím delší pobyt v režimu Quick Draw. Je to zajímavá praktika, nicméně duely v Revolveru, že o něm tedy pořád mluvíme, nás bavily o něco malinko víc. Každopádně je zapotřebí říci, že náš hrdina není specialista jen na palné zbraně. Časem bude mít co do činění s noži, zápalnými lahvemi, dynamitem a dalšími hračkami.
|
Na začátku jsme lehce nakousli ovládání a zmínku o koni, tak to spojíme. Jako správný kovboj se samozřejmě neobejdete bez koně. Tento věrný oř se vás bude držet a zato o něj musíme pečovat. Naštěstí se obejdeme bez hřebelcování, postačí koně moc nehnat, jinak umře. Když se tak stane, kůň vás shodí ze sedla a odcupitá do ztracena. Doslova. Prostě zmizí a za několik chvil, které znázorňuje ukazatel, je uzdraven. Pak si ho lze doslova „vyvolat“ (v originále „summon“) a kůň vždycky odněkud přikluše stylem „kde se vzal, tu se vzal“. Zdá se to jako nesmysl, ale v nás to vyprovokovalo zvláštní pocit, že se o koně musíme postarat a to se v každé hře nevidí. Horší je to s ovládáním koně, protože povel ke klusu, který při delších vzdálenostech používáte často, je přiřazen trochu nešťastně k levému postrannímu tlačítku. Tisknutí tohoto
tlačítka nám často hnulo s ovládáním koně analogem a protože je kůň citlivý na prudké pohyby, nebyl klus přesný. Tohle vadí
zvlášť při prchání po užších lávkách, takže jsme často padali. Je tu ale varianta zatáčení pravými tlačítky podobně jako u
Syphon Filtera, ale kůň pak zatáčí trochu ztuha.
Při plnění hlavní příběhové linky doporučujeme odbočovat a přijímat postranní úkoly, což bývají spíše jednoduché minihry na pár minut, ale vždycky za to něco dostanete. Ať už zbraň nebo zlepšení některých schopností. Právě tady se dá narazit na spoustu zajímavých lidí, každý jakoby měl nějakou úchylku, aspoň jednu jizvu nebo aspoň kulhal. Autoři si s těmito postavami dali dost práce, každá je jiná a každá velmi povedeně namluvená. Stejně tak se rozplýváme nad animacemi v mezisekvencích, které jsou sice in-game, ale postavy mají i zajímavá gesta a mimiku. Na druhou stranu, animace ve hře je někdy hodně trhaná a ovládání tím pádem ne příliš přesné. Trefit se ve zmatku přestřelky aspoň do nohy vzdáleného nepřítele bývá někdy velmi obtížné. Obvykle si pomůžete zpomalením času, ale při nastavení vyšší obtížnosti neděláte prakticky nic jiného, než pijete z čutory, abyste přestřelku
přežili. Ve hře zřídka ale přeci narazíte na interaktivní předměty, ale když se přiblížíte, hra si sama řekne, co máte zmáčknout,
|
Chytlavý příběh
Trochu krkolomné zaměřováníGun: Showdown je spíše kopií „velké“ verze, ovládání je vyřešeno dobře, ale mohlo na tom být lépe. Pomineme-li trochu zubatou grafiku a místy trhané a nepřesné zaměřování a raději se zaměříme na celkovou zábavu a zaplétající se příběh, rozhodně není Gun: Showdown titulem, který byste nedohráli do konce. Obzvlášť když se vám po dokončení příběhu odemkne celkem zajímavá flintička :-).
| Gun Showdown | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
