Všichni studenti historie vědí, že dějiny nejsou nic jiného než hloupé činy opakované mocnými lidmi stále a stále dokola. A protože jednou z nejhloupějších věcí na světě je válka, je pochopitelné, že jich jsou dějiny plné. Historie se vůbec píše častěji mečem než perem. Mnozí idealisté však věří, že tomu bude v budoucnosti jinak. Lidé se budou mít rádi, budou si vážit života a vlastní planety. Vývojáři společnosti Sierra jsou ve svých odhadech poněkud pesimističtější, avšak zároveň i realističtější. Války zde budou ještě dlouho poté, co se lidstvo odlepí od povrchu rodné planety a rozletí se do vzdálených světů naší galaxie.
Jedna z těchto válek se odehrává právě v nové hře od této společnosti, která jí dala do vínku název Ground Control. Předkládají nám v ní sci-fi příběh plný bojů a nečekaných zvratů, to vše oděno do slušivého hávu RTS. Nejedná se ale o klasickou realtimovou strategii se správou zdrojů, budováním jednotek a stavbou základny. Jako důstojník dostanete pod své velení do každé mise přesně určený počet čet, se kterými si musíte vystačit až do návratu na základnu. Tyto čety nejsou na druhou stranu jediným vaším bohatstvím, ale také jedinou starostí. Nemusíte se během boje zajímat o to, zda vám soupeř právě neplundruje základnu, nebo zda máte ještě dostatek prostředků na vytvoření dostatečných posil. Soustředíte se pouze na splnění zadaného úkolu s těmi vojáky, kteří vám byli svěřeni. Nic víc, nic míň.
Jistě si říkáte, že pokud vás tvůrci takto ošidili o jedny z hlavních prvků realtimových strategií, musí to také nějakým způsobem kompenzovat. Nebojte, oni si toho byli dobře vědomi. Hra celá je plná nejen dobré akce, ale má velice dobře propracovanou kampaň pro singleplayera, ve které si zahrajete za obě strany konfliktu, solidní multiplayer, vynikající grafiku, úžasnou hratelnost a... A vůbec. Pusťme se do toho pěkně po pořádku.
První, co vás na Ground Controlu zaujme, je bezesporu grafické zpracování. Jak můžete dobře vytušit z okolních obrázků, po vizuální stránce dělí hru od dokonalosti jen velice neznatelný vlásek (protože nikdo není dokonalý). Všechny objekty jsou dokonale otexturované, prostředí je zpracováno velice realisticky, stejně tak i veškeré jednotky a budovy. Při přidání maximálních detailů se pak navíc můžete kochat takovými lahůdkami, jako jsou odrazy slunce na lesklých plochách, nábojnice odlétávající z ručních zbraní, hlína odpadávající ze zvedajících se pásů obrněných transportérů, nebo dokonce stín, který na zem vrhají mračna ubíhající po obloze.
Poté, co se dostatečně vynadíváte na kouzla, která pro vás připravili grafici ve spolupráci s enginem použitým ve hře, zaujme vás možnost naprosto volného pohybu kamery. Nejen, že ji můžete libovolně natáčet a posouvat, ale také ji můžete téměř bez omezení ovládat výšku, ze které bojiště zabírá. Pokud budete chtít mít dobrý přehled nad vývojem situace, můžete se doslova povznést nad tu bitevní vřavu a z výšky přikazovat svým podřízeným, co a jak mají dělat. Pokud ale máte zrovna chvilku času (vydali jste příslušné rozkazy a víte, že víc pro úspěch akce udělat nemůžete nebo nemusíte), vyplatí se vklouznout s kamerou mezi bojující jednotky. Budete mít pocit, že jste se najednou ocitli na natáčení davové scény do nějakého drahého válečného filmu, což se vám normálně jen tak nepodaří.
Za větší zmínku stojí i příběh, který se proplétá jednotlivými misemi. Nejen, že je propracovaný do detailů a obsahuje nejedno překvapení, ale dokáže vás hlavně vtáhnout do děje celé hry. Podařilo se mu dokonce to, co se mi už dlouho u žádné RTS nestalo - opravdu mne zajímalo, vážně zajímalo, jaký díl skládačky bude tentokrát odhalen, co všechno nového se dozvím a na čí straně, sakra, ta pravda je, kdo je ten hodný a kdo zlý.
Poslední věc, kterou zde musím bezpodmínečně pochválit, je umělá inteligence protivníka. Ačkoliv mají počítačem řízené jednotky některé činnosti předskriptované, nechovají se v žádném směru jako hlupáci. Dokáží odhadnout, kde je vaše slabé místo, všimnou si, kde máte nechráněné křídlo, nebo dokáží včas zareagovat na střelbu z těžších kalibrů a zachovat se podle toho. Pokud si tedy potrpíte na dobrou inteligenci virtuálního protivníka, nemusíte se bát, že by pro vás ten z Ground Control nebyl tím pravým.
Není ale všechno zcela ideální, nebo přesněji řečeno nic není podle těch nejnáročnějších představ. A tak i Ground Control má několik prvků, bez kterých by mu to podle mého názoru slušelo o něco více. Jednou z takových věcí je absence ukládání pozice v herním módu. Většinou mi funkce Save příliš neschází, protože když ji člověk k dispozici má, začne ji dříve nebo později využívat mnohem častěji, než je zdrávo a styl jeho hry začne postrádat onen strategický prvek. Tady mi ale někdy opravdu chyběla. Některé mise jsou totiž nejen náročné na hráčovy schopnosti, ale i na čas. Tato kombinace je pak někdy docela vražedná, protože až tehdy pochopíte, co to je zákys v RTS.
Někdy je poněkud nevýhodné i stálé rozřazení vojáků do čet. Přesněji řečeno to, že není možné ovládat jednotlivé vojáky či vozidla, ale vždy jen celou četu. Nemůžete tedy vždy zaujmout tu strategii, kterou byste použili ve skutečnosti (kdyby se náhodou někdo z vás stal velitelem armády z budoucnosti), například širokou rojnici, předsunutého střelce a další. Je zde tedy mnohem menší variabilita než u jiných her, na druhou stranu se díky tomuto systému čet zvýšila hratelnost titulu a snížilo se riziko "zapomenutí" nějaké jednotky při přesunech na nové stanoviště.
Je ale vidět, že výhrad ke hře není zas tak mnoho, přesněji řečeno jich je jenom pár a žádná není příliš zásadní. Myslím, že tedy mohu bez uzardění prohlásit, že Ground Control je jednou z nejlepších realtimových strategií všech dob. Nesouhlasit se mnou budou snad jen hardcore ertéeskaři, protože tato hra se od klasického schématu většiny her zmíněného žánru odchýlila více, než je obvyklé. To by ale nemělo být nic špatného, protože jen tímto stylem je možné hledat novou mízu ve starých žánrech.
| Ground Control | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
